Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 9. kapitola

18.07.2009 (10:35) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4944×

Bella Swanová

Probudil mě budík. Ještě štěstí, že jsem si ho včera nezapomněla navolit. Pomalu jsem se zvedala z postele. Oblékla jsem si to, co mi padlo pod ruku. Udělala jsem ranní hygienu, udělala si snídani, všechno jako zpomalený film. Do školy jsem však dorazila včas. Jako první hodinu jsem měla mít dějiny umění, pak jsem si zvolila jeden oddychový předmět a to rodinná výchova, na které jsem se setkala se všemi lidmi z party, po rodince dvouhodinovka výtvarky s Ericem, pak oběd, zeměpis a hurá na chvíli domů, a pak do Seattleu na trénink.

„Zítra a ani v pátek tu nebudu,“ prohodím při obědě. „Jé, kam jedeš? Za mámou?“ zeptala se mě Jessica. „Se máš, bych taky někam vypadla, někam na sluníčko,“ začne, ale já ji hned utnu. „Ne, ani náhodou, jediný den, který mám volný je neděle. Od zítřka ráno až po sobotu večer budu celý ty tři dny trénovat, přespím u kamarádky v Seattleu. Jediný přestávku budou na oběd a na záchod. Do Phoenixu se teď minimálně dva měsíce nedostanu. Jedině až o Vánocích,“ vyjedu na ni.

I když jsem vstávala s dobrou náladou, Jessica mi ji zkazí a ani legrácky na tréninku mi moc nálady nepřidá. Alexovi a Katie řeknu, co se stalo a ti se mínili popadat za břicha. To trochu pomohlo. Jak už jsem říkala na obědě, přespávat budu u kamarádky – u Katie. Sama mi to nabídla, abych prý nemusela pořád jezdit tam a zpátky. Alex prý zase přespí Daniela takže v poho. A Charlie s tím souhlasil… Věděla jsem, že i když budu celou tu dobu dřít, i tak si užiji mnoho legrace – protože jsem byla s lidmi, kteří byli stejní jako já – šli si za svým snem…

...

Myslela jsem si, že ty tři dny budou strašná dřina, ale musela jsem uznat, byla jsem zvyklá na větší. Pravda, že jsem byla unavená, ale když jsem se koukla na jiné z naší taneční party, tak jsem si říkala, že jsem ještě fit. Zřejmě nebyli tak zvyklí. I když jsme dřeli od rána do večera, díky tomu, že jsem byla V seattleu, jsme ještě každý večer zašli do hospůdky. Kluci vždy objednali deset velkých a deset malých piv. Ze stran holek se ozývalo, že pivo je moc kalorické, ale i tak jsme je vypily.

Domů do Forks, jsem přijela v sobotu v deset večer a na jediné, na jsou se zmohla, byla sprcha a pak zalehnout do postele. V neděli za mě únava sice nespadla, ale i tak, hned po lehké snídani jsem se převlékla do tanečního, zapnula si hifi věž, Smooth Criminal a zkoušela a zkoušela…do té doby, než na mě Charlie zavolala, že je oběd. Charliemu moc vaření nejde a tak přivezl z jedné restaurace oběd. Mě samozřejmě něco lehkého. Po obědě jsem si na chvíli sedla vedle Charlieho a sledovala s ním fotbalový zápas.Nikdy jsem moc sport nemusela, protože jsem na něj neměla čas. Z legrace jsem fandila druhému týmu a tak jsme si užili i trochu legrace. „Mám tě ráda, tati,“ zašeptala jsem, když jsem se zvedala, že si půjdu udělat úkoly. „Já tebe taky, zlatíčko,“ usmál se na mě a já ho ještě líbla na tvář.

Koukla jsem se na rozvrh – první hodina angličtina, pak dějiny umění, matematika, francouzština, po obědě biologii a tělocvik… Třeba bude chybět…zase… To by bylo však už hodně divné… Zavrtěla jsem hlavou. Co blbnu? Přemýšlím o nějakým klukovi, který je tak neuvěřitelně krásný! Sakra, Bello! Tak tohle už fakt slyšet nechci! Nemám čas na kluky, a ty sama to víš! Jen by ti kazili plány! Takže, ŽÁDNÍ KLUCI, DO ODVOLÁNÍ!!

Edward Culen

Do Forks jsem se vrátil v sobotu v noci. Všichni měli kvůli tomu dobrou náladu a já se musel usmát. Nakonec jsem se přeci jen rozhodl, že tu zůstanu. Alice byla kvůli tomu ještě šťastnější. Jasper byl rád, protože ostatní byli rádi. Prostě je u nás zmatek, ale my to dobře víme. Alice zalezla pak do svého pokoje a vylezla až ráno, když jsme měli jet do školy. Strašně moc jsem chtěl vědět, co zase vymýšlí, ale myslela hlavně na to, jak někoho vytáhne na nákupy, což nebylo vůbec divné – tahá nás pořád.

...

Byl jsem nervózní z hodiny biologie. Až do oběda jsem ji neviděl a tak jsem doufal, že třeba ani nepřijde. Alice říkala, že ve čtvrtek a v pátek chyběla, takže jsem měl aspoň malou naději… Jenže ta hned spadla, když jsem ji viděl, jak vešla do jídelny. Co si dáš? starala se Jessica, která zřejmě stále dobře hrála její kamarádku. Jen vodu, není mi dobře.

Hned jsem zpozorněl… Copak byla nemocná a proto nebyla ve škole? Copak si to, jako baletka, mohla dovolit? Podle Alice, která mi ukazovala ve své mysli, jak se spolu baví na parkovišti, že toho má až nad hlavu. Ale prý i tak vypadala šťastně. Vůbec jsem si neuvědomoval, že se na ni celou dobu dívám. Až něčí myšlenky, myslím, že Jessici, mě vytrhli z mého koukání na Bellu. Co na ní pořád vidí? Vždyť je tuctová holka…Možná to bude tím, že dělá balet…Aby se z toho všichni nepotentovali… Jen na chvíli jsem se koukl na Jessicu, která propalovala Bellu pohledem. Ta dělala, že o ničem neví a dál poslouchala svoji MP4 a pila vodu. Někdy sebou jemně trhla, jak šla do rytmu. Musel jsem se usmát.

Zřejmě byla do písničky tak zabraná, že úplně nadskočila, když do ní Jessica strčila. Nechápavě se na ni podívala a sundala si sluchátka. Edward Culen na tebe zírá. Zašeptala ji a ta se ihned otočila a naše pohledy se na chvíli spojili, ale ona hned uhnula, zhluboka se nadechla a znovu se na mě koukla. Jemně se na mě usmála a pak se zase věnovala své MP4. Nemohl jsem tomu uvěřit…ona se na mě usmála…usmála se na mě! Jsem ten nejšťastnější upír na světě!

Počkat! Proč se vlastně raduji? Neměl bych být naštvaný? Doma ti budu muset něco ukázat, tady by si to nevydržel… pomyslela si Alice a já se na ni nechápavě podíval. Jen se usmála a dál už nic neřekla a ani nemyslela. Pomalu jsem se zvedl a zamířil na hodinu biologie…

Bella Swanová

Na obědě jsem si dala jen vodu, na víc jsem neměla chuť a jak jsem ráno zjistila, začaly se mi dělat kruhy pod očima. To ze začátku často bývá… Musím si jen zvyknout. Zapnula jsem si MP4 a poslouchala Smooth Criminal a pak i They Don´t Care About Us. Neuvědomovala jsem si, že často sebou jemně trhám do rytmu, to už jsem ignorovala.

Někdo do mě strčil a já se strašně lekla. Když jsem zjistila, že to byla jen Jessica, nechápavě jsem se na ni podívala. „Edward Culen na tebe zírá,“ zašeptala mi a já se rychle otočila a koukla na něj. Na malinkou chvíli se naše pohledy spojili, ale já hned uhnu pohled. Zhluboka se nadechnu a dodám si odvahy. Znovu se na něj otočím. On se na mě taky dívá a tak se na něj jemně usměji a věnuji se zase jen hudbě…

...

Když jsem vešla do učebny biologie, už seděl na svém místě. Z jednoho ucha jsem vyndala sluchátko a sedla si na místo. „Ahoj…Jsem Edward Culen, minulý týden jsem se nepředstavil…Ty jsi Bella?“ ozvalo se vedle mě a já zůstanu překvapeně koukat. Ihned si však uvědomím, co dělám a jen přikývnu. „Jo, to jsem. Moc mě těší, Edwarde,“ kývla jsem.  Začala hrát Smooth Criminal a já zase sebou začnu jemně trhat do rytmu. Když začne refrén, začnu aspoň horní částí těla nenápadně opakovat sestavu. Ani si neuvědomím, že začne hodina.

„Slečno Swanová?“ osloví mě učitel a já sebou vylekaně trhnu tak, že spadnu na zem. Většina třídy se rozesměje a já se začnu škrábat na nohy. „Ano, pane?“ „Teď už nic,“ usměje se učitel a dál pokračuje ve výkladu. „O čem to mluví?“ zašeptala jsem k Edwardovi a vypnula MP4. Ten se na mě usmál. „O kočkovitých šelmách,“ odpověděl mi tiše. „Díky,“ usmála jsem se na něj a začala poslouchat učitelův výklad…

Znuděně jsem si opřela hlavu o jednu ruku a tou druhou jsem nemyslně čmárala do sešitu a co nejvíce jsem se snažila neusnout. „Slečno Swanová?“ uslyšela jsem a já se otočila po hlase. Zase učitel…bože, já mám dneska den… „Ano, pane?“ zeptala jsem se unaveně. „Vy jste nedávala pozor, že?“ Poškrábu se nervózně na hlavě. „Ano, pane. Omlouvám se, strašně moc, ale musím si zvyknout, že toho je na mě moc,“ přiznala jsem. „Co jste dělala o víkendu?“ „Od čtvrtka až do soboty jsem byla v Seattleu, pane, měla jsem tréninky od rána do večera, přijela jsem domů v sobotu večer a v neděli jsem trénovala doma a pak se učila pane,“ odpovím nervózně. Učitel se jen usměje a přikývne. Já si oddechnu.

„Máš toho hodně,“ ozve se z levé strany a já se kouknu na Edwarda. „Až moc, ale zvyknu si…snad…musím,“ vykoktala jsem a on se usmál takovým krásným pokřiveným úsměvem, který by mě možná dostával do kolen. „proč vlastně bydlíš tady? Chci říct, v Seattleu by se určitě našel nějaký pronájem,“ řekl. „To jo, ale máma a ani táta neměli tolik, aby mi nájem zaplatili na celý školní rok… A pak je tu taky možnost, že bych tady v Seattleu prodloužila smlouvu na další rok,“ vysvětlím rychle. Finanční záležitosti jsem nikdy nemusela. „Aha, chápu.“

„Vy tam zřejmě budete, že? Myslím o vánocích a pak na závěrečném vystoupení,“ odvedu řeč někam jinam. „Zřejmě ano, přeci by to byla jen slušnost,“ přikývne. Zazvoní. Chci se sbalit a co nejrychleji vypadnout ze třídy, ale ozve se učitelův hlas. „Slečno Swanová, pane Cullene, na slovíčko prosím.“ Zvědavě se kouknu na Edwarde. Co ten tak mohl udělat? „Tady máte látku z pátku a vy slečno Swanová se dejte trochu do pořádku,“ podá nám papír a já si trochu oddychnu. Žádný průser, tak je to v pohodě.

Když jsme společně vyšli z učebny, hlasitě jsem si oddechla a papír hodila do batohu. Však ho najdu, až ho budu potřebovat. Edward se vedle mě usmál. „Co je? Bála jsem se, že budu mít průšvih. A kdybych měla průšvih, tak bych ho musela řešit a pak by se to všechno zamotalo a byla bych v háji,“ bráním se. „Ahoj Bello,“ objevila se vedle mě najednou Alice. „Ahoj Alice,“ pozdravila jsem ji. „Ptala jsem se učitele, co budeme dělat v tělocviku,“ nadhodila a já se na ni tázavě podívala. „Basketball,“ dodala a já otráveně protočila oči.

„Hele, myslíte, že by si toho někdo všiml, kdybych se vypařila?“ zeptám se jenom jako. „Nemám v lásce míčové a ani jiné sportovní hry,“ vysvětlím a kouknu se na ty dva. I když nejsou opravdoví sourozenci, jsou si hodně podobní. Tak třeba mají stejné oči – takové krásné zlatavé…

Počkat, neměl je Edward před týdnem černé?

Doufám, že se vám tato kapitola líbila...

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 9. kapitola: