Tak, lidičky a je tu POSLEDNÍ kapitola Baletních střevíčků aneb Tanec pro tebe, lásko. Doufám, že se povídka líbila a tato kapitola je jen z pohledu Edwarda. Najdete tu i Epilog. Všem moc děkuji, že jste si našli čas a přečetli si tuto povídku a děkuji za všechny ty komentáře, které jste napsali! Moc moc děkuji! Pěkné počtení poslední kapitoly a děkuji za komentáře! Odehnalka
14.08.2009 (12:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 6171×
Edward Cullen
Byl jsem šťastný, že Bellu přijali na taneční školu. Esme mi ukázala pokoje, které navrhla pro Bellu – byly skvělé a vlastně i tři. V jednom pokoji bude mít postel, stolek a ostatní věci a z pokoje budou dveře jak do koupelny, tak i do šatny, o kterou se postará Alice.
A pak tu byl pro Bellu ještě jeden pokoj – zažízený taneční sál. Vím, že bude mít radost. Když jsem k ní večer přišel, ukázala mi dopis.
Nechtěla uvěřit tomu, že nám nebude vadit, když bude bydlet s námi. Byla tak roztomilá…
...
Charlie to vzal dobře a tvrdil, že aspoň na ni dáme pozor. Musím přiznat, že se o to sám osobně postarám. Reneé to vzala stejně jako Charlie a tak si Bella oddyvhla a věnovala se jen stěhování a tréninku. Stejně tu většina její věcí zůstala, brala si sebou jen většinu oblečení, notebook a pár maličkostí, které si přivezla sebou.
Nerada tu nechávala svoje autíčko a tak jsem udělala rázný krok – požádal jsem Rose, aby je tak trochu rozbila. Nevím, co s tím udělala, ale nešlo nastartovat a to mi stačilo. Rozhodl jsem se totiž, že ji koupím nové, nějaké malé, ale rychlé autíčko. Nakonec jsem koupil černý Mini Cooper. Vím, že bude trochu nabroušená, ale ona povolí… Nebude mít jinou možnost, když už to auto bude na místě…
Já vím, někdy nehraju fér, ale já to netvrdil…
...
Než jsme se nadáli, nastal den se stěhovat. V deset nám mělo letět letadlo ze Seattleu do Vancouveru a pak dvouhodinová cesta trajektem do Victorie.
„Proč vlastně nejedeme auty?“ zeptala se Bella, když jsme čekali na let.
„Tohle bude pro tebe pohodlnější,“ odpověděl jsem ji a ona se na mě usmála. I když protestovala, nakonec svolila, že poletíme první třídou. Byla nervózní a já se ji snažil povzbudit. Let byl krátký a bez problému. Letěli jsme nákladním, protože jsme sebou měli všechny naše auta. Bella jen kroutila hlavou.
„Proč si nekoupíte nová?“
„Protože tyhle jsme si oblíbili,“ zašeptám ji do ucha. Ona jen protočila oči a snařila si najít svoje kufry. Jako vždy jsem ji pomohl, přeci jsem po ní nemohl chtít, aby tahala tak těžké věci.
„Jak já tohle stěhování na dálku nesnáším…a ty kufry jsem si mohla vzít,“ zamručela a já se pobaveně usmál.
...
„To je nádhera,“ hlesla, když jsme vystoupili před naším novým domovem. Usmál jsem se objal ji zezadu kolem pasu.
„Jsem rád, že se ti tu líbí.“
„Líbilo by se i to, i kdyby to byl dům, který sotva stojí, hlavně že jsi se mnou,“ odpověděla mi tiše a otočila se. Dívala se na mě těmi nejkrásnějšími oči, které jsem kdy viděl a usmívala se. Úsměv jsem ji oplatil a sklonil se k ní.
Naše rty se setkaly a začaly spolu krásnou hru. Byli jsme všichni šťastni a hlavně já s Bellou. Čekala nás teď nádherná budoucnost, která nemusí ani skončit.
„Hej vy dva! Oby jste se tou láskou nesnědli! Věřím, že Edward by s tím problémy neměl, ale co ty Bello?“ křikl na nás Emmett a my se odtrhli.
Bella se prve koukla na mě, pak na Emmetta a pak se začala smát. Já se k ní přidal…
...
Belle se pokoje líbily, byla z nich nadšená, ale stejně říkala, že tohle Esme nemusela. Ta byla celá šťastná, protože mohla Belle vařit. Byl jsem rád, že naše pokoje jsem vedle sebe.
"Proč se tu neudělali dveře do tvého pokoje? Takhle musím chodit přes chodbu?“ zeptala se mě večer tiše, když jsme byli v mém pokoji.
„Taky jsem si říkal,“ uchechtl jsem se. Jako vždy mi usnula v náruči a já ji opatrně a potichu donesl do jejího pokoje.
...
Druhý den se Bella rozhodla si vyřídit školu a tak jsem si řekl, že je čas ji dát dárek ode mě.
„Zavři oči,“ požádal jsem ji, když dosnídala a chystala se k odjezdu. Prve se na mě překvapeně koukla, pak však oči zavřela. Opatrně jsem ji vedl do garáží.
„Nastav ruku,“ a znovu mě poslechla. Do její krásné hebké ručky jsem vložil klíčky od auta. Překvapením sebou trhla a otevřela oči.
„Co to je?“ podívala se na mě udiveně a já kývl směrem k malému autíčku. Klíčky ji úžasem vypadly z ruky. Rychle jsem je chytil.
„Děláš si legraci, že jo? Ty si mi koupil auto?“ Jen jsem s úsměvem přikývl.
„Hele, že ty si řekl Rose, aby mi s tím mým zlatíčkem ve Forks něco udělal, aby si mi mohl koupit tohle?“ vyjela na mě rozčíleně a já musel uznat, že ji to moc slušelo.
„Něco na tom bude,“ přikývl jsem neurčitě a ona se ještě víc zamračila.
„No tak, lásko, nezlob se, ale vážně si po mě nemohla chtít, aby si jezdila v takovém autě,“ usmál jsem se na ni a věděl, že ji mám v kapse, protože tento úsměv milovala. Chvíli se na mě naštvaně dívala, pak však protočila oči a vzala si klíčky.
„Máš na mě špatný vliv,“ zasyčela a já se usmál.
„To jsem nikdy nepopřel,“ a nasedl na místo spolujezdce.
Epilog – Edwardův pohled
Bella si ve škole zvykla a dostala plné stipendium. Buď jsme jezdili mým autem, nebo jejím, který si mimochodem oblíbila.
O jejích devatenáctých narozeninách jsem ji požádal o ruku a ona řekla ano. Byl jsem šťastný a ona taky. I když dodělala taneční školu, na rok jsme tu ještě zůstali, protože dostala dobrou nabídku. Nakonec jsem přeci jen viděl Bellu šťastnou na pódiu. Sám jsem ji předal kytici rudých růží a málem se u toho rozbrečela.
Naše svatba byla malá, ale přímo fantastická. Nechal jsem se přemluvit a měli jsme i nádhernou manželskou noc, na kterou nikdy nezapomenu. Skvělé líbánky jsme prožili na ostrovu Esme, která nám ho na pár dní, které se protáhly na necelé tři týdny, propůjčila.
S Bellou jsme se dohodli, že ji den před jednadvacátými narozeninami proměním, jak říkala, chce být navždy dvacetiletá. Nesmírně se těšila, až zkusí nějakou vysokou, až si projde klidně střední školou, až ji vezmou na jinačí taneční školu a jak sama říkala – hlavně na věčnost se mnou.
A já se zase těšil, že navždy budu s láskou, kterou miluji…
The End
Doufám, že se vám povídka líbila!
Mě sametné ano a nikdy jsem neplánovala, že by měla tolik kapitol, takže mě to i překvapilo a povzbudilo.
Jinak doufám, že si ji zase někdy přečtete a že se doopravdy líbila.
Děkuji za všechny komentáře a pochvaly, které jste napsali, vždy mě povzbudili a nakopli ke psaní!
Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 35. kapitola:
perfektni povidka
moc krásná povídka
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!