Tato kapitola je celá z pohledu Belly a ta si konečně něco uvědomí - něco co je velmi důležité... Jedna věc se ji však stane osudným... Co si uvědomí? Co se ji stane osudným? Se nechte překvapit! Pěkné počtení a děkuji za komentáře! Odehnalka
08.08.2009 (13:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 8167×
Bella Swanová
Jediný den, kdy jsem se ukázala ve škole bylo pondělí a stejně jsem tam byla jen na hodiny do oběda.
Už jsme netrénovali v baletním sálu, ale v divadelním. Kostým jsem už měla dávno ušitý a dostala jsem i krásné baletní špičky, které jsem začala opotřebovávat, aby mě při představení nebolely nohy – přeci jen mělo trvat skoro dvě hodiny.
Kostým jsem měla mít na sobě až na vystoupení, takže i pro mě to bude takové překvápko.
Od ředitele divadla jsem omylem vyslechla jeden telefonát – zřejmě volala Carlisle, že jeho jeden syn je nemocný a nemůže přijet a mě zase bodlo u srdce.
...
Máma přiletěla dva dny před premiérou a společně s Philem se ubytovala v jednom hotelu. Máma byl celá šťastná, protože jim povolili adopci.
Tátovi nevadilo, když jsem den před premiérou spala u mámy v hotelu, vlastně byl i rád a já mohla mamce vše vyklopit, co se vlastně stalo mezi mnou a Edwardem. Procházeli jsem se po Seattleu a máma mě utěšovala.
Poslechla jsem Sandřinu radu a snažila se přijít, co pro mě znamená víc, ale stále jsem na to nemohla přijít a já byla už zoufalá.
Věděla jsem, že jednou bude prostě pozdě a Edward se ke mně už nebude chtít vrátit, ale je to těžké, potřebuji čas…
Pravda, toho on má fůru, ale je tak hezký a milý a nedivila bych se, kdyby se zamiloval do jiné dívky…
Vždyť jsou i hezčí, než jsem já…
...
V den premiéry jsem vztávala docela brzo, ale pro mě to po dlouhé době připadalo hodně pozdě. Tak, abych mamku a Phila neprobudila, jsem si sbalila všechny důležité věci a vyšla z hotelového pokoje.
Cestou do divadla jsem si koupila něco lehkého na snídani a pak zamířila k divadlu.
Sandra mi ukázala, kde mám svoji šatnu, kterou jsem měla celou pro sebe a pak mi řekla, ať jsem za půl hodiny v tréninkovém na pódiu. Jen jsem přikývla a trochu se v šatně zabydlela.
Měla jsem ji mít společně s Jane, která má hrát taky Julii, ale v druhém podání a tak jsem se snažila, aby tu měla místo i ona.
Pak jsem se převlékla do trénikového, vlasy sčesala do drdolu a valila na zkoušku.
...
Když jsem se vrátila ze zkoušky, abych si mohla zajít do restaurace na oběd, našla jsem na skříni viset kostým.
Byl nádherný!
Byl celý bílý a připomínal saténové lehké šaty. Někdo zalepal a objevil se Dan.
„Taky obdibuješ svůj kostým?“ zazubil se a ukázal mi ten svůj. I jeho byl bílý a skládal se ze dvou částí – košile a kalhot. Usmála jsem se na něj.
"Tak pojď, jdeme na ten oběd,“ ozvala se Katie a pak se koukla na můj kostým. „Teda, ten je nádhernej!“
„Já vím,“ přikývla jsem a litovala, že mě Edward neuvidí.
Takže takhle nějak jsem si představovala jejich kostýmy - Belly a Dana.
Špičky, ve kterých Bella vystupovala.
...
Půl hodiny před vystoupením jsme všichni zalezli do šaten a připravovali se na vystoupení.
Už sjem byla oblečená a chystala jsem se na vlasy, když někdo zaklepal...
„Můžu dál?“ poznala jsem Angleu a rychle se otočila.
„Jasně, pojď,“ usmála jsem se na ni. „Vypadáš nádherně,“ pochválila mě a já se na ni vděčně usmála. „Na a nechceš pomoct?“ zeptala se a podala mi kytici růží.
„Děkuji za růže a tvoji pomoct bych ráda přijala,“ kývla jsem a dala růže do vázy, která tu byla nachystaná.
Angela mi pomohla s drdolem a pak i s líčením.
„Cullenovi se zřejmě budou stěhovat,“ zašeptala tiše, když mi nanášela stíny na oční víčka. Koukla jsem se na ni.
„Vážně?“
„Ano… Ještě pár dní budou chodit do školy, ale pak se stěhují, před dvěma dny se odhlásili ze školy,“ přikývla a na mě to všechno znovu dolehlo.
„Je mi to líto, Bells… Byla jsi tak šťastná,“ hlesla Angela a já se na ni podívala a pak jsem ji pevně objala.
...
Pár minut po tom, co Angele odešla si sednout, znovu někdo zaklepal – zrovna jsem si uvazovala špičky a docela jsem se lekla.
Ve dveřích stáli všichni moji rodičové…vlastně všichni ne a mě zase bodlo u srdce.
Jak Angela tak i máma s Philem a tátou mi dali květiny – od táty bílé růže a od mámy s Philem bílé lilie. Poděkovala jsem a chvíli si s nimi povídala. Pak malý reproduktor, který tu byl, oznámil, že představení začíná za pět minut a oni museli odejít.
Zase jsem tu byla sama. Ale jen na chvíli. Ozval se gong, který oznamoval začátek vystoupení a vyšla ze šaten, kde na mě čekal Romeo. Nabídl mi rámě a já s úsměvem přijala…
...
I když vystoupení trvalo necelé dvě hodiny, mě to připadalo jen pár minut…
Než jsem se nadála byl konec a já i zbytek tanečníků, jsem se ukláněli. Dan mě ladně držel za ruku a my se stále ukláněli.
Několik důležitých lidí nám předalo několik kytic a pak my, naše skupina, předala jednu velkou kytici Sandře, která to nečekala a rozplakala se.
Byla jsem šťastná…
Byla jsem šťastná, ale bylo to téměř nic oproti tomu, jak jsem se cítila šťastně v Edwardově náruči…
Tohle mi znělo v hlavě stále dokola a já pomalu chápala jejich smysl – Edward je pro mě důležitější, než tanec...
V hlavě se mi rodil plán. Sice jsem nevěděla, jestli je Edward doma, ale budu to muset risknout.
Celá naše skupina měla jít do restaurace to jít oslavit, já se však vypařila.
Téměř vše jsem tam nechala, nemělo cenu to tahat sem a tam a rychle valila k autu.
Nastartovala jsem a vyjela směr Forks.
...
Jela jsem rychle, nikdy jsem takhle sama nejela.
Ale já potřebovala nutně mluvit s Edwardem, musím se mu omluvit, za to, co jsem mu řekla v obchodním centru, říct mu, jak moc ho miluji a že jsem schopná se vzdát se tanci, jen, abych mohla být s ním…
A to, že jsem věděla, že chtějí odejít mě nutilo si ještě víc pohnout… Zařadila jsem a koukla se na hodinky.
Cestu do Forks ze Seattleu a opačně jsem znala snad už i na zpaměti a zvládla bych to snad i poslepu.
Znala jsem ji skvěle a nemohla mě ničím překvapit.
Jenže jsem se nesoustředila a to se mi stalo osudným…
Řítila jsem se do zatáčky, kdy jsem si vždy dávala pozor, protože byla prudká…
Já jela bezpečně, ale ten naproti mně ne…
Najednou jsem neviděla nic jiného, než bílé oslnivé světlo…a pak jsem ztratila vědomí a pohltila mě černo černá tma…
Líbilo se? Doufám, že ano!
Děkuji za komentáře!
Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 29. kapitola:
úžasný
už to začíná být vzrůšo....
zboznujem balet a spicky
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!