Jak už asi víte, minulá kapitola nebyla zrovna dvakrát optimistická a tato taky není... Většina z vás chtějí, aby Edward byl s Bellou a chcete vědět, jak to dopadne a já vám jen řeknu - nechte se překvapit, ale prozradím vám jednu věc - nesnáším smutné konce, ale když musí být, tak musí... To je taková malá nápověda a doufám, že mě nebudete proklínat a vyhrožovat! :-) Pěkné počteníčko a děkuji za všechny komentáře! Vaše Odehnalka
07.08.2009 (13:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4509×
Bella Swanová
I když bylo dávno po tréninku, já stále byla v šatnách.
Seděla jsem v rohu místnosti, nohy pevně dané k hrudi a hlavu opřenou o zeď. Nemohla jsem tomu uvěřit… Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem na něj řvala… že jsem se s ním rozešla.
Slzy mi samovolně a potichu tekly po tvářích.
Já jsem tak blbá!
Ale slova nejdou vzít zpět, ale teď bych to tak ráda udělala…
Nastoupila nová vlna slz a já začala nahlas vzlykat. Prohlížela jsem si z blízka křišťálové srdce, které mi dal na Vánoce…
To byly časy, žádné hádky, fůra volného času… A hlavně jsem byla šťastná a s Edwardem.
Rozklepanýma rukama jsem sundala řetízek ze zápěstí. Měla bych mu ho vrátit… Patřil jeho matce…
Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, ale najednou se otevřely dveře do šatny a dovnitř vešla Sandra. Rychle jsem si utřela slzy a snažila se stoupnout.
„Jen zůstaň sedět, Bello,“ kývla na mě a sama si sedla vedle mě.
„Holky mi řekly, co se stalo… Je mi to líto, tobě a tomu mladíkovi to krásně klapalo.
Jdu ti jen dát jednu radu – popřemýšlej, jestli pro tebe tanec znamená více než láska k někomu jinému. Koukni jak jsem dopadla já,“ řekla a já se na ni překvapeně podíval.
„Vždyť…vždyť ty jsi měla zranění,“ vykoktám přes vzlyky.
„To říkám, abych nemusela říkat pravdu Bello… Víš, když jsem byla ve tvém věku, zamilovala jsem se do jednoho kluka. Chápal to, že jsem pořád na tréninku a že trávíme spolu málo času.
Jenže já jsem pak otěhotněla a to pro mě znamenalo velký šok. Byla jsem hloupá a mladá a šla jsem na potrat. On se o tom dozvěděl a rozešel se se mnou. Nenáviděl mě za to a já ho teď plně chápu…
I když jsem se snažila, do formy pořádné baletky jsem se nedostala a začala litovat, že si to dítě nenechala, byla bych teď někde úplně jidne,“ vyprávěla mi svůj příběh Sandra a v očích ji šel vidět smutek.
„To je mi líto,“ zašeptala jsem a koukla se na křišťálové srdce.
„Jo, mě taky… Moc hezký sdce.“
„To jsem dostala od Edwarda…patřil jeho matce,“ rozvzlykala jsem se nanovo. Sandra mě objala.
„Měla by si jet domů, máš to daleko,“ zamumlala a pomohla mi na nohy.
„Musím jít a pamatuj na moje slova. Měj se a zítra na tréninku,“ mrkla na mě a odešla.
Koukla jsem se na srdce.
Věděla jsem jedno, potřebuji se vyspat a pak nad tím budu uvažovat…
Popadla jsem tašku a rozrthnutý batoh a vyšla jsem ze šatny.
...
Domů jsem přijela pozdě a celou cestu jsem brečela. Musela jsem mít opuchlé oči.
„No, konečně jsi doma, už jsem zařínal mít strach!“ vyhrkl a pak si všiml mého obličeje.
„Stalo se něco?“ Znovu jsem se rozvlykala a Charlie mě pevně objal.
„Tati, já jsem tak blbá! Já jsem na něj řvala a řekla jsem mu takové věci, které jsem nechtěla,“ vzlykala jsem a pustila na zem batoh i tašku.
„No tak, Bells, to bude dobré, zase se to urovná,“ utěšoval mě a já jsem razantně zavrtěla hlavou.
„Neurovná tati… Já jsem se s ním rozešla,“ zavzlykala jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. Charlie mě ještě pevněji objal. Chvíli jsme tam takhle stáli, pak jsem se však odtrhla.
„Jsem unavená, půjdu si lehnout a abych nezapomněla, tady máš lístek na premiéru,“ pousmála jsem se na Charlieho a podala mu lístek.
Pak jsem popadla věci a co nejrychleji utekla do svého pokoje.
Byl pátek a tak jsem se nemusela chystat do školy. Ve srpše jsem strávila hodně času a možná by si někdo myslel, že jsem se utopila.
Pak jsem si lehla do postele a hned usnula.
...
V sobotu jsem nemusela vstávat tak brzy a tak jsem si trochu přispala.
Ani jsem se nedivila, když jsem spatřila svůj odraz v zrcadle – ke kruhům pod očima přibyly rudé oči od pláče. Opláchla jsem se studenou vodou, vlasy sčesala do culíku a z tašky jsem vyházela zpocené oblečení a vzala si nějaké čisté. Nesnídala jsem, neměla jsem chuť.
Rozloučila jsem se s Charliem a zase jela do Seattleu. Pracovala jsem a žila jako stroj.
Ale co jsem mohla dělat? Teď před premiérou se nevzdám. Pokud se vše dobře vydaří, bude tohle moje největší premiéra, na které já budu tancovat hlavní roli…
I když jsem neplakala, někde unitř jsem brečela jako želva.
Koukla jsem se na stříbrný řetízek s křišťálovým srdíčkem.
Proč je sakra tak těžké se rozhodnout?
Alice Cullennová
Nemohla jsem tomu uvěřit… Tomu co se stalo… Všechny to moc bolelo. Naše rodina ztratila dva členy rodiny – ano sice jediná Bella nás opustila, ale Edward jakoby sní…
Odjel na pár dní na Aljašku do Denali. Celá rodina ho chápala…
Často jsme mu volali, ale zvedl to jen, když chtěl. Celou rodinu to bolelo… Rozhodl se, že přijede až po premiéře… Nikdo si to moc nepřál, ale rozhodli jsem se po premiéře odstěhovat… Nechtělo se nám, ale pro Edwarda to bude lepší.
Taky jsem Edwardovi slíbila, že se Belle nebudu dívat do její budoucnosti.
Netušila jsem, že toho budu litovat…
...
Bellu jsme kupodivu v pondělí ve škole viděli, bylo to však hned ráno, před první hodinou. Vypadala hrozně ztápeně a unaveně – měla velké kruhy pod očima a oči jemně rudé od pláče… I ji to muselo bolet…
Bavila se s Angelou a podávala ji vstupenku na premiéru…
V očích se ji objevila ještě větší bolest, když si všimla, že Edward není ve škole. Slíbila jsem Edwardovi, že nic neudělám a tak jsem se držela u našeho auta.
Na obědě už však zase nebyla a zmizelo i její auto, takže už zase odjela pryč.
Edward Cullen
Přes víkend jsem zůstal v Denali a pak jsem putoval po Aljašce. V myšlenkách jsem byl stále u Belly.
Nehodlal jsem jít na premiéru, bolela mě představa, že ji uvidím na pódium šťastnou.
Rodina mi šla vstříc a rozhodla se, že se přestěhujeme. Opravdu bych nesnesl to vyptávání spolužáků, kam to vlastně dostala nabídku a jestli ji přijme, na jak dlouho atd.
Aspoň jsi jde za svým snem a měla pravdu – miloval jsem ji a nejen to, že jsi jde za tím, co chce, ale miloval jsem ji celou…
...
Nemohl jsem se dlouho zdržet v blízkosti Tanye, protože ta skákala radostí, že vztah mezi Bellou a mnou skončil a její myšlenky byly nesnesitelné a proto jsem se rozhodl zamířit na západ, pak možná někam do Ruska a pak do Evropy. Na nějaký čas by to bylo super.
...
Rozhodl jsem se však po premiéře na chvíli ukázat ve Forks, aby to nebylo tak divné.
Esme už podle Alice hledala s Carlislem vhodné místo na bydlení a zařizovali odchod ze školy.
Věděl jsem, že to všichni budou hned vědět, ale s tím se nedalo nic dělat – vždy se ve Forks vše provalilo. I to, že Bella začala chodit s tím podivínem Edwardem Cullenem…
Ona mě však brala jako normálního člověka a i tak se se mnou bavila…
Byl jsem zřejmě v nějakých horách, protože tu stále byl sníh a já zavzpomínal na Vánoce na Silvestra…
Při té vzpomínce mě bodlo u mrtvého srdce a zabil jednoho medvěda – jestli to bylo ze vzteku nebo smutku jsem sám nevěděl…
Líbilo? Doufám, že ano.
I když asi ne, když Edward není s Bellou, ale nechte se překvapit, jak to vlastně všechno dopadne...
Děkuji za komentáře, kritiku a pochvaly - moc mě, jako vždy potěší!
Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 28. kapitola:
dost..SMUTNÝ
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!