Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 25. kapitola

04.08.2009 (14:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4627×

Bella Swanová

Když jsem se ráno probudila, Edward už v pokoji nebyl. Měl mě dnes v pět hodin vyzvednout a já se strašně těšila. Byla jsem zároveň tak nervózní, že jsem ráno hned rozbila jeden hrnek. Charlie se jen smál a vrtěl hlavou.

...

Táta odjel hned po obědě. Popřála jsem mu šťastný nový rok, protože se uvídíme až zítra večer, kdy mě má Edward zase přivést zpátky.

Po obědě jsem se osprchovala a vrhla se na oblečení. Do malého batohu jsem zabalila pyžamo, spodní prádlo a triko, i když jsem tušila, že Alice už vše bude mít nachystané.

A pak jsem si šla vybrat něco na sebe. Nakonec jsem vybrala světlé rifle a k tomu červené tílko na zavazování za krkem. Místo mikiny jsem si vzala černé bolerko. Do batohu jsem přihodila teplé a tlusté rukavice a svetr. Pak jsem si vzala pár higyenických věcí.

Nakonec jsem přibalila malý placatý dárek. Na kresbu jsem koupila speciální desky, protže jsem ji nechtěla ohýbat a ani rolovat. Zrovna jsem se chtěla kouknout, kolik je hodin, když jsem uslyšela zaťukání.

Usmála jsem se, popadla desky, na záda hodila batoh a valila dolů.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho, když jsem otevřela a Edward se sklonil a lehce políbil na čelo. Usmála jsem se.

„Co v tom máš?“ ukázal na desky, když mi bral batoh.

„Překvapení,“ zašeptala jsem a zamkla dveře.

„Pro koho?“

„No přeci pro tebe, lásko,“ mrkla jsem na něj a nastoupila do auta.

Jacob Black

Myslel jsem si, že s Charliem přijede i Bella. Jenže nepřijela. Nelíbily se mi keci z Forks – že prý Bella chodí s Edwardem Cullene. Nemůže s ním chodit, vždyť on je upír!

Uslyšel jsem zvuk motoru a tak jsem seběhl do přízemí. Těšil jsem se na Bellu. Aspoň se ji budu moct zeptat, jestli to s tím Cullene je pravda.

„Ahoj Billy!“ ozval se Charlie a já očekával i hlas Belly. Ten se však neozval. Pozdravil jsem Charlieho. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat: „Kde je Bella?“

„Jo, ta se omlouvá kluci, ale bude slavit Silvestra s Edwardem a jeho rodinou… Podle mě spolu tráví až moc času, ale jsou asi moc zamilovaní,“ zavrtěl hlavou Charlie a já se koukl na tátu.

I ten nevypadal zrovna dvakrát šťastně a mě bodlo u srdce – zamilovaní.

Ona se do té pijavice opravdu zamilovala? Copak nechápe, jak je to nebezpečné?

Ale Charliemu jsme nic říct nemohli – copak jsme na něj mohli vybalit to, že jeho dcera chodí s upírem? Možná by nás odvezl na psychiatrii nebo by ho ranila mrtvice.

Budu si muset s Bellou promluvit…a to co nejdříve…

Edward Cullen

Za pár minut jsme byli u mě doma.

„Emmett se těší, až půjdeme ven stavět sněhuláky,“ zašeptal jsem ji do ucha, když jsem ji pomáhal z auta a ona se jen usmála. Objal jsem ji kolem pasu a vzal ji batoh – desky odmítla vydat z ruky.

Strašně mě zajímalo, co v nich měla, ale vždy, když jsem se ji zeptal, mlčela a tak jsem se smířil s tím, že to prostě z ní nedostanu…

...

Než jsem se nadál, byli jsme všichni venku a koulovali se. Emmett sice chvíli hudroval, že nemůže používat svoji velkou sílu, ale i tak ho to bavilo.

Po chvíli blbnutí navrhl Emmett válku a všichni nadšeně souhlasili. Kapitáni byla Esme a Carlisle a my se pak rozdělili k nim. Já byl s Carlislem, samozřejmě Bellou a pak ještě Alicí. Všichni se náramně bavili a pak Alice navrhla, ať jsou kluci proti holkám.

Holky byly nadšené a pánská část se stím docela srovnala. Všem jsem mohl číst myšlenky, takže jsem věděl, na koho jdou, ale u Belly jsem jako vždy neslyšel nic a možná proto mě párkrát trefila – vždy z toho měla velkou radost.

Skončilo to nevyrovnaně a všichni, až na mě a bellu zamířili domů. Bella si chtěla postavit sněhuláka a já ji nemohl říct ne… A taky jsem ji to slíbil.

...

Hned, jak jsme přišli domů se na Bellu vrhla Alice.

„V tomhle přece nemůžeš jít ke stromečku!“ zavrtěla hlavou a Bella se na mě překvapeně podívala. Já jsem se jen usmál, protože Alice mi už v myšlenkách říkala, že stejně nic nezmůžu. Můj anděl jen protočil oči a vláčila se za Alicí. Po chvíli za nimi bouchly dveře.

Já se vydal do pokoje najít dárek pro Bellu, i když jsem moc dobře věděl, kam jsem ho dal. Tak moc jsem doufal, že se ji bude líbit. Dlouho jsem se díval na krabičku, když někdo zaťukal.

„Ehm…Edwarde?“ uslyšel jsem její nejistý hlas. Jistě, byla v naše domě poprvé a tak nevěděla, kde je jaký pokoj. Rychle jsem se otočil a spatřil svoji lásku. Byla nádherná, jako vždy. (http://www.verino.cz/pletena-fialova-tunika_v2)

„Máš nádherný pokoj,“ zamumlala, když si prohlížela pokoj. Celkově ji přišel tenhle dům nádherný a vypadalo to, že se i stydí za to, že ona v takovém nebydlí. Ano, Bella sice nepocházela z bohaté rodiny, ale to mě bylo jedno.

Její pohled se zarazil u stěny, která byla pokryta všelijakými mými CDéčkami s hudbou. Přejížděla po nich prstem a rychle si četla obaly. „Posloucháš hodně, že?“ zeptala se a dál četla názvy.

„Vždy jsem poslouchal každou noc…dokud jsem nepotkal tebe, lásko. Teď už mám lepší věci na práci než poslouchat hudbu,“ usmál jsem se a Bella se jemně začervenala. Každou noc jsem k ní chodil a pak ji sledoval, jak spí.

„Večeře!“ ozvalo se z přízemí a Bella se překvapeně koukla na mě.

„Esme mohla poprvé vařit a byla celá šťastná. Myslím, že tohle by ji jako dárek k Vánocům stačil,“ pousmál jsem se a došel k Belle. I ta se pousmála.

„Jo a ještě něco,“ zastavil jsem se, než jsem otevřel dveře. Překvapeně se na mě koukla.

„Je to po dlouhé době, co Esme zase vařila a ani to nemohla ochutnat, tak se tvař, že ti to chutná, ano?“ požádal jsem ji co nejtišeji, aby to nikdo neslyšel.

Jen se usmála, protočila oči a přikývla. A my se vydali dolů do jídelny, kde na Bellu čekala celá rodina.

...

„Neblázněte, více se do mě už opravdu nevydá,“ vrtěla hlavou Bella, když Esme před ní postavila misku se zmrzlinou. Opravdu toho už snědla hodně.

„Víte, co všechno budu muset udělat, abych zase měla formu? A teď ještě s touhle skvělou večeří,“ porkračovala dál. Už jsem si zvykl, jak stále opakuje, že není dost hubená a že nemá formu, ale vždy jsem ji to vyvrátil. Byla tak lehká, že mi připadala jako pírko, když jsem ji nesl.

Emmett se zamyslel a pak vzal Bellu do náruče. Ta překvapeně vyjekla. „Houbeles! Vždyť jsi lehčí než pírko!“ utěšil ji a Bella se rozesmála.

Věděla, že Emmett je z naší rodiny nejsilnější.

Po lidské večeři jsme se vydali ke stromku. Všichni jsme si skočili pro dárky, které tam ještě chyběly a pak se do toho pustili.

...

Když už bylo po rozdávání, sedli jsme si s Bellou bokem od rodiny. Seděli jsme naproti sobě. „Šťastné a veselé a pěkný nový rok,“ zašeptala a políbila mě na rty. Usmál jsem se a bylo to snad poprvé, co se Bella sama odtáhla.

Podala mi dvě věci – desky a malý placatý balíček. Koukl jsem se na ni a ona vypadala napnutě a nejistě.

Nechtěl jsem ji dlouho trápit a tak jsem opatrně rozbalil malý dárek…

Bylo to CDéčko – Patnáct nejlepších klavírních skladeb. Už chápu, proč se dívala na všechny ty názvy. Musel jsem uznat, že toto CD jsem ještě neměl.

Usmál jsem se na ni a vypadala hned uvolněji.

„Doufám, že se ti to bude líbit,“ zamumlala, když jsem začal rozvazovat tkaničky na deskách. Jen jsem jemně zavrtěl hlavou a otevřel desky.

Zůstal jsem vyjeveně koukat – na sebe.

Ne, Bella mi nekoupila zrcadlo, ale namalovala mě.

Nemohl jsem tomu uvěřit – celé to namalovala černým uhlem…až na oči, které namalovala do zlatova.

„Líbí?“ zřejmě nevěděla, jak si moje mlčení má vyložit. Koukl jsme se do jejích očí.

„Je to nádhera… To si malovala z paměti?“

„Ne…vždy jsem čekala, až usneš,“ odpověděla lehce ironicky a já se musel usmát. Tentokrát jsem to byl já, kdo se nehnul, abych ji mohl políbit.

Po polibku jsem ji podal svůj dárek.

Usmála se a opatrně strhla balící papír.

Doudám, že se kapitola líbila!

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 25. kapitola: