Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 23. kapitola

02.08.2009 (15:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4697×

Edward Cullen

Na tento den jsem se těšil strašně moc dlouho.

I když jsem Bellu téměř každý den na tréninky, do sálu mě pak už nepouštěla a já trávil čas v místnosti s klavírem.

O to, co si obléknu na akci jsem se nestaral, věděl jsem, že Alice se o to s radostí postará.

Tak jako o Bellu. Ta se ani netajila tím, jak je udivená, že se ji vše do její skříně vydá.

Bella se pomalu stávala součástí naší rodiny a já byl šťastnější. Byl jsem rád, když mi oznámila, že na Silvestra bude s námi.

Alice pro ni chtěla udělat druhý Štědrý den a nikdo vlastně ani nenamítal.

...

Akce měla začínat ve čtyři hodiny a podle programu, by měla Bella vystoupit hned na začátku.

Alice mi prot tuto příležitost koupila nový černý oblek,  bílou košili a černou kravatu – prý abych šel k Belle a mě hned bylo jasné, že ji koupila nové šaty.

Alice často ani nepotřebovala, aby můj anděl chodil s ní, protože si zapamatovala její velikosti.

Když jsem přijeli na velké parkoviště před nemocnicí, hned jsem si všiml jejího autíčka, které stálo trochu bokem. Jeli jsme mým Volvem a pak ještě Rosalininým Mercedesem. Zaparkovali jsem vedle černého Mercedesu, který patřil Carlisleovi, který tu byl už od rána.

Hned, jak jsme vešli do haly, jsem si všiml pódia na pravo a já se začal těšit ještě víc. Nabídli nám nějaké pití a my ze slušnosti přijali, ale věděli jsem, že nic nevypijeme. Carlisle jsem našli hned a tak jsme šli za ním.

Chvíli jsem se bavili z ředitelem nemocnice a pak na pódium vyšel mladičký moderátor a začal úvodními slovy. Uvedl taneční skupinu Step Up a lidi začali tlekat…a my s nimi.

Začala hrát písnička Smooth Criminal a tanečníci se dali do pohybu. Nešlo jim vidět do tváří, protože měli na hlavách klobouky. Všichni byli oblečení do černých obleků s bílými košilami a černými kravatami.

Hele, kdyby si měl klobouk, tak se k nim můžeš připojit! Smál se v duchu Emmett a já jsem se jen pousmál.

Najednou se však na scéně objevil další tanečník – byl oblečen do bílého obleku, modré košile a bílé kravaty. Samozřejmě bílý klobouk. Chvíli se motal mezi ostatními a pak se bokem opřel o zeď. Zřejmě to byla dívka, protože vlasy měla stažené do culíku. Po refrénu se na chvíli přidala, ale pak zase zmizela.

Ale pak, když začal další refrén, se zase objevila a tancovala s nimi. Na konci refrénu ji odtáhli pryč a zůstali tam jen tři kluci, ti však po chvíli zmizeli a zase se objevila dívka v bílém obleku, stále měla klobouk. Pak ji však klobouk úmyslně spadl a já spatřil Bellininu tvář a v ní zmatek, úzkost, bolest a strach. Hrála to opravdu dobře, to jem musela uznat.

Postavili se do jakého si tvaru a začali všichni tancovat. Na konci ji však zase odtáhli pryč. Písnička skončila a tanečníci si šli pro své klobouky a pak se hluboce uklonili.

...

Nejvíce mě snad pobavilo poslední vystoupení Thriller, kde Bella měla červené čočky a falešné zuby – samozřejmě tancovala upíra. Emmett z toho nemohl a málem se válel na zemi.

Po půl hodině, kdy jejich vystoupení skončilo, mi někdo poklepal na rameno. Otočil jsem se a usmál se. Stála tam Bella a vypadala kouzelně. Vlasy rozpuštěné, na tváři široký úsměv a skvělé šaty.

„Ahoj zlato,“ pozdravila mě tiše a já se usmál. „Ahoj Bells, byla si skvělá,“ pochválil jsem ji a ona se jemně začervenala. Usmál jsem se ještě víc a jedním prstem ji přel po červenající se tváři.

„Hele, ty ji máš pořád, naši malou sestřičku, ostatní tu jsou taky,“ vyrušil naši chvilku Emmett a já jsem protočil oči. Bella si toho všimla a usmála se.

Pak se otočila na mou rodinu. „Jsem Bella,“ představila se a na všechny se usmála. Čekal jsem, že bude více nervózní. Ale asi je zvyklá z těch konkurzů a kdoví čeho.

„Ahoj Bello, jsem Esme.“ „Já jsem Emmett!“ „Neřvi tolik, Emmett, jinak jsem Rosalie nebo Rose.“

A zbytek rodiny už znala.

„Moc mě těší.“

„Ne, zlatíčko, potěšení je na naší straně,“ zavrtěla hlavou Esme.

„Ok… Ehm, omluvíte mě, půjdu za Charliem, hned se vrátím,“ řekla a poslední slova spíše platily mě, než ostatním. Jen jsem přikývl a ona s úsměvem odešla.

„Je milá,“ usmála se Esme. „Jsem ráda, že Silvestra bude slavit s náma.“

Pozoroval jsem ji.

S velkým úsměvem padla otci kolem krku a povídali si. Charlie byl na ni pyšný, aspoň to ukazovaly jeho myšlenky. Pak se šla ještě pozdravit s Angelou, která byla celá nadšená a konečně se vrátila ke mně…k nám.

...

Bylo asi deset hodin, kdy se Bella rozhodla, že už půjde domů. Přeci už jen byla unavená a tak jsem ji pomohl s věcmi.

„Že přijedeš?“ zeptala se tiše, když do kufru svého auta hodila batoh. Usmál jsem se a pevně ji k sobě přitiskl.

„To víš, že jo,“ zamumlal jsem do jejích krásných vlasů a ona potěšeně zamručela. Vzal jsem si její obličej do dlaní a lehce políbil na rty. I když jsem s ní byl tak dlouho, stále mě její krev voněla a lákala. Pomohl jsem ji do auta, naposled se na mě usmála a pak odjela.

Vrátil jsem se dovnitř, ale na dlouho. Musel jsem přiznat, že jsem byl rád, že nakonec na Vánoce neodletěla, nevím, jak bych to bez ní vydržel. I když jsem litoval, když mi zatrhla, abych ji koupil k Vánocům něco drahého. Nakonec jsem přeci našel vhodný dárek. Doufám, že se ji bude líbit. Ještě chvíli jsem pobyl s rodinou, pak se rozloučil a jel domů se převléknout. K ní jsem pak běžel.

Rozvíceno bylo v přízemí a tak jsem zaťukal na dveře. Jak už jsem od ní věděl, jsem jediný, kdo klepe.

Po chvíli mi otevřela a usmála se na mě.

„Kde máš auto?“ udivila se a koukla se do mých očí. Jako správná hostitelka mi sebrala budnu a pověsila ji na věšák. „Běžel jsem,“ odpověděl jsem prostě.

„Ale vždyť tam je zima…kruci,“ zamumlala a já se musel usmát. Moc dobře si pamatuji na ten den, kdy tu napadl sníh a jak byla celá překvapená. Do té doby prý sníh na živo neviděla. A bylo roztomilé, jak stále zapomínala, na to, co vlastně jsem. Zamířila do kuchyně a já ucítil divný pach. Všimla si mého obličeje.

„Dělám si večeři… Chceš taky?“ zasmála se a já s ní. Zezadu jsem ji objal kolem pasu a ona se o mě opřela.

„Jak to můžeš jíst?“ nakrčil jsem nos.

„A jak ty můžeš pít krev?“ zeptala se a při té představě pevně zavřela oči. Nesnášela krev – hlavně tu lidskou.

„Dobře, vyrovnáno,“ usmál jsem se a Bella se mi otočila v náruči. „Každý prostě máme jiný jídelníček,“ zašeptala a já s úsměvem přikývl. Jemně jsem ji políbil na rty a ona mě objala kolem krku. Moje sebeovládání sice bylo lepší, ale i tak jsem se musel stále držet. Odtáhl jsem se. Bella už byla zvyklá. Chtěla si vzít talíř, ale já ji ho vzal. Do druhé ruky jsem vzal hrnek s kakaem a vyšli jsme do jejího pokoje.

„Ani nevíš, jak moc se těším na Silvestra,“ zašeptala mi do ucha, když jsme si sedali na její postel. „Myslím, že vím, protože já se taky těším,“ odpověděl jsem ji stejně tiše a koukl jsem se do jejích očí. Usmála se a kousla do toustu.

„Vážně nechceš?“ nabídla mi se smíchem a já se na ni naoko zamračil. „Dobře, tak ne,“ kousla si znovu do toustu.

„Hele, nemohla by se mi Rosalie kouknout zase na auto? Nějak mi moje zlatíčko blbne,“ koukla se na mě.

„Začínám litovat, že jsem ti slíbil, že ti dám něco, co mě skoro nic nestálo,“ zamyslel jsem se. „Nějaké menší a drahé autíčko by se k tobě skvěle hodilo,“ pokračoval jsem a nevšímal si jejího obličeje.

„Opovaž se! Moje zlatíčko jezdí skvěle…jen trochu blbne,“ rozčilovala se a já se usmál. Položil jsem ji prst na rty, abych ji zklidnil.

„Neboj, mám pro tebe něco lepšího. Snad s ti to bude líbit,“ utišil jsem ji a usmál se na ni. Chvíli bylo ticho…

Pak se Bella usmála a hryzla mě do prstu. Kdybych to však neviděl, ani bych o tom nevěděl. „Od tebe se mi bude líbit absolutně vše,“ ubezpečila mě a líbla mě na prst.

Usmál jsem se, sebral ji talíř a vzal si ji do náruče.

Líbilo? Snad ano!

Děkuji za pochvaly a kritiku!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 23. kapitola: