Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 22. kapitola

01.08.2009 (12:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5045×

Bella Swanová

Od té doby, co jsem Edwardovi řekla, že vím jejich tajemství uplynulo již několik týdnů a jen jeden týden zbýval do vystoupení ve zdejší nemocnici…

Blížili se i Vánoce, na které jsem prve měla letět do Phoenixu, ale mamka s Philem měli letět na Floridu a tak jsem se rozhodla zůstat  doma. Silvestra jsem měla slavit s Edwardovou rodinou a strašně jsem se na to těšila. Oficiálně jsem je ještě nepoznala… Jen z Edwardova vyprávění…

Charlie věděl, že s Edwardem chodím, a vůbec mu to nevadilo… Sice jen jsou Cullenovi slušní lidé, že? Jak ironické…

Vlastně to věděli všichni… i děcka ve škole, a nejen ti… Vědělo to snad celé městečko… Alice mě stačila už několikrát vytáhnout na nákupy, i když sama mám málo času… Někdy žasnu, že se mi to všechno ještě vyndá do skříně…

Edward mě každý večer tajně navštěvoval a mě to vůbec nevadilo. Vždy jsem usínala v jeho náruči a broukal mi ukolébavku, kterou mi složil… Uměl nádherně hrát na klavír… Vlastně uměl snad úplně vše… V tanci jsem však přeci byla jen lepší, ale to bylo jen jediné…

Dlouho jsem si říkala, co bude Charlie dělat sám o Silvestrovi, ale prý pojede do La Push, takže jsem se uklidnila…

...

Edwardova rodina mě lákala… Musela být zajímavá… Už když se kouknete na Edwarda – čte myšlenky…ale mě ne… Díky bohu, kdyby slyšel, co jsem si myslela, asi bych se šla zastřelit…

Alice zase viděla budoucnost a já pochopila náš rozhovor v Seattleu.

Nebo Jasper, tento kluk, který se trochu stranil, uměl ovlivňovat pocity…

Emmett byl nejsilnější a Rose byla přes technické věci…

Poprvé jsem se s nimi měla setkat na charitativní akci a jak jsem zjistila, šla tam nejméně půlka školy… No, jestli tam něco pokazím, tak to bude vážně super…

...

Týden před vystoupením mě do Seattleu na tréninky vozila Alice… Přeci jsem jen chtěla, aby měli aspoň nějaké překvapení a Alice vždy jela do obchodního centra…a vždy mi něco koupila…

Největší radost mi však udělala, když mi koupila nové piškoty… Ty své jsem už měla otrhané a opotřebované…

...

Asi před dvěma týdny jsem začala nosit nové špičky a nohy kvůli tomu trpěli… Vždy, když Edward ke mně po tréninku přišel oknem, měla jsem chuť ho vyhodit, protože prsty byly zakrvácené a jemu stále moje krev voněla… On však vždy zůstal a ještě mi pomohl… Tak moc ho miluji…

I přesto, že jsem s ním chodila, jsem se na tréninku vždy plně soustředila, Edward mě nerozptyloval… Většina holek mi záviděla – holky ve škole Edwarda a holky na tréninku vztah, který je pevný…ale přály mi to, to jo…

Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale připadalo mi, že Alex se na Edwarda nedíval zrovna dvakrát šťastně… Opravdu nevím, jestli to byla pravda nebo ne… Osobně doufám, že ne, ale pravda, že se mnou tak často nebavil… Ale nechala jsem to plavat…

...

Generálka, která byla den před vystoupením, nám dopadla docela dobře… Sice jsme moc nestíhali se převlékat a malovat a celkově jsem na tom já, Katie, Dan a John nebyli s časem moc dobře, protože na písničku Thriller jsme se museli celí napudrovat, učeset, ještě k tomu namalovat a dát čočky – ironie osudu je, že máme dělat upíry…

No jo no, radši nechci ani vidět Edwardův výraz… Co mě hodně překvapilo bylo to, že jsme dostali i falešné zuby…

Vážně legrace, ale ta brzy končila, protože mezi vystoupeními jsme měli jen deset minut na převléknutí, namalování a učesání… V duchu jsem si říkala, že to nemůžeme stihnout… Na They don´t care about us jsme měli podobné kostýmy – oboje byly potrhané. Na poslední písničku You are not alone měli holky speciálně ušité modro bílé šaty a kluci bílé košile a kalhoty…

Přeci jen mělo výhodu bydlet ve Forks… nemusela jsem 20. prosince vztávat tak brzy, jako mí kolegové…

...

Co mě nejvíce udivilo bylo to, kolik sněhu tů vůbec napadlo. Často jsem s Edwardem chodila ven a blbli jsme…

Sníh jsem neviděla už hodně dlouho, teda jako na živo…v televizi to jo… Pak, když jsme byli – nebo spíš já – zmrzlá až na kost jsme šli k nám, uvařila nám kakao, které jsem vždy pila jen já a pomohl mi s úkoly… A nejen s těmi…

Pomohl mi i s vánočními nákupy, protože jsem nevěděla, co by se jeho rodině líbilo a řekněme, že na luxusní dárky já nemám. Nakonec jsme je kupovali dohromady a tak jsem byla ráda, že to mám za sebou… Mámě a Philovi jsem už dárek posílala dávno, aby do Phoenixu dorazil včas.

Dlouho jsem váhala, co koupit Edwardovi, přece jen mají všechno… pak jsem vytáhla svoje desky s mými kresbami a domalovala ho podle paměti. Malovaní mi šlo už od malička a tak jsem v tom neviděla problém…

Jenže co dál? Dát mu jen jeho podobiznu na náčrtníkovém papíře je docela ubohé… Ježe co chcete koupti upírovi, který nespí, nejí, nemusí dbát denně na hygienu atd. Říkala jsem si, že bych mu koupila něco, co by souviselo z hudbou nebo z klavírem… nějakou knihu s notama jsem škrtla hned, protože Edward měl dobrou paměť, téměř vše si pamatoval, a taky určitě hraje o hodně lépe…

Pak mě napadlo, že bych mu koupila nějaké CD, ale říkal, že poslouchá hodně hudbu a tak jsem váhala, jestli třeba nekoupím to, co už má… Nakonec jsem mu koupila CD, na kterém bylo patnáct nejlepších klavírních skladeb…

...

Ale zpátky k 20. prosinci… Jela jsem autem, i když nemocnice byla kousek. Jenže já měla sebou čtyři kostýmy, tréninkové oblečení a ještě jedny šaty na večírek po všech vystoupení…samozřejmě mi je koupila Alice, ale musím uznat, že byly nádherné (http://www.verino.cz/minisaty-s-vysivanim_v1).

Pak jsem sebou táhla jedny boty na trénink, dva páry bot, které jsem si musela speciálně koupit a pak ještě jeden pár na zbytek vystoupení…vlastně ještě jedny boty – k šatům od Alice. A pak ještě takové ty potřebné věci jako šminky, lak a gel na vlasy a podobné věcičky…

Od Edwarda jsem věděla, že jeho otec Carlisle, který je doktor, za což ho obdivuji, má jako jeden z doktorů tuto akci na starosti. Hned jsem ho spatřila, když jsem společně s Katie, která na mě čekala přede dveřmi do nemocnice. Hned nám do oka padlo velké pódium, které se nacházelo po pravici. Všimli jsme si Alana a tak jsme zamířili za ním.

„Čau holky, hele půjdete rovně a pak zatočíte doprava, nemůžete to minout, jsou tam už i ostatní,“ navigoval nás a my jsme přikývli a vydali se hledat naše šatny. Bylo nám hned jasné, že to nebudou šatny, na které jsme zvyklý, ale nevadilo nám to.

Holky měly šatnu místo jedné sesterny a kluci v pokoji doktorů. Převlékly jsme se do trénikového a šly omrknout situaci. Všichni kluci seděli na pódium a povídali si a tak jsem zamířily k nim. Po pár minutách se k nám připojil i zbytek naší party a tak jsme mohli začít trénovat a dopilovat chybičky…

...

Už jsme měli po prostorovkách a teď jsme se pomalu chystali v šatnách. Stále nikdo nevěděl, jakou skladbou vlastně začínáme a tak se nikomu nechtělo zbytečně oblékat.

Najednou do naší šatny vtrhla Sandra. „Tak holky, jdu vám pomoct s oblékáním a taky už vím náš program. Začínáme Smooth Criminal, pak je na řadě They Dond´t Care About Us, následuje půl hodinová přestávka, po přestávce You Are Not Alone a nakonec Thriller,“ vychrlí na nás a některé jsme hned naštvané – hlavně já a Katie.

„Holky, já vím, že vy dvě to máte na Thriller nejhorší, ale holky vám pomůžou a já taky, nebojte, vše se zvládne,“ povzbudila nás Sandra a my jen přikývly a daly se do převlíkání, líčení a česání. Sandra se na chvíli vytratila, ale i tak jsme to zvládly sami - rozdělily jsme se do dvojic a navzájem se líčily a česaly. Všechny jsme měly problémy s kravatou a tak jsme byly rády, že se objevila Sandra.

„Začínáme za šest minut a lidí je tu docela hodně,“ informovala nás a pomáhla nám s kravatami. Já jsem měla nejvíce času a tak jako k poslední přistoupila ke mně a ještě mi dávala rychle rady a upozornění.

Koukla jsem se na Sandru. Měla oblečené zelené šaty a černé vlasy sčesané do drdolu. Popřála nám všem hodně štěstí a odvedla k pódiu.

Moderátor nás uvedl a všichni, kromě mě vyšli na pódium a čekali, až začne hrát hudba. Zezadu jsem je pozorovala. Písnička Smooth Criminal začala hrát a ze mě hned spadla nervozita. Rychle jsem si nasadila bílý klobouk a potichu čekala… A pak…první předrefrén, moje příležitost, vyšla jsem těch pár schodků a začala se mezi ostatními motat…

Annie Are You Ok
So, Annie Are You Ok
Are You Ok, Annie
Annie Are You Ok
So, Annie Are You Ok
Are You Ok, Annie
Annie Are You Ok
So, Annie Are You Ok
Are You Ok, Annie
Annie Are You Ok
So, Annie Are You Ok, Are You Ok, Annie

Nikdo mi nemohl vidět do tváře…tedy zatím… Začal refrén a já se jako opřela o zeď. Klobouk jsem si upravila, aby mi nešlo do tváře vůbec vidět. Refrén pomalu končil a já se zase dala do pohybu. John, David, Mark a Alex si mě jako všimli a zamířili ke mně. Obklíčili mě a já mě dělat překvapenou a vystrašenou.

You've Been Hit By
You've Been Hit By-
A Smooth Criminal

Na tyto slova jsem vyskočila a kluci se lekli. Chvíli jsem se připojila k ostatním, pak jsem však zase smizela. Pak druhý předrefrén a já se chystala.

Začal refrén a já se otočkami dostala mezi ostatní. Pak jsem utekla dozadu, kde mě chytl Harry a pak jsem se zase připojila a tančila až do konce refrénu, kde jsem začala padat a kluci mě chytli a odtáhli…

Pak se však všichni stáhli, až na tři kluky – Alex, Denis a Henry, kteří hráli policajty. Stále jsme všichni na hlavách měli klouboky, ale teď je všichni začali odhazovat – až na mě, samozřejmě. Kluci  se stáhli za námi a já vyšla. Opatrně, motajíc se stále dokola. Pak, vteřinku, před posledním refrénem jsem se otočila a zhrozila se, protože za mnou stáli ostatní, kteří se pomalu přibližovali a stáli těsně za mnou.

Hlavou jsem udělala kolečko a tak mi spadl klobouk a zároveň se otočila. Ostatní se rychle postavili do tvaru a my začali zase tancovat… A pak, než jsem se nadála, byl konec a kluci mě zase odtahovali pryč…

Hudba skončila a ozval se bouřlivý potlesk. S Katie jsme na sebe ukázali zdvyžené palce a začali jsme uklízet naše klobouky, které jsme si zase nasadili na hlavu a uklonili se… pak jsme co nejrychleji pádili do šaten se převléknout…

Doufám, že líbilo!

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 22. kapitola: