15. kapitola. Hezké číslo, že? Jinak, tato kapitola je jen z pohledu Edwarda. Možná se některým bude zdát kratší, tak se moc omlouvám! Děkuji za komentáře a pěkné počteníčko Vám přeje Odehnalka!
25.07.2009 (17:30) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4936×
Edward Cullen
„To by si neměla dělat,“ zašeptal jsem, ale ona mě slyšela.
Byl jsem rád, že mě Bella zachránila před školní drbnou Danielou, která se mě po celé dva roky snaží sbalit. Moje nálada se zlepšila hned, jak jsem ji spatřil ve třídě. Její pohled se koukl po třídě a když spatřila mě, usmála se a já ji úsměv oplatil. Byla nádherná. V ruce držela jakousi knihu a podle myšlenek ostatních, jsem poznal, že četla při chůzi, protože vždy do někoho vrazila. Byla tak roztomilá…
Nevím, proč jsi byl včera tak překvapený. Tu zamilovanost máte oba v očích… uslyšel jsem myšlenky Alice a jen jsem potichu, tak aby to lidské uši neslyšeli, zavrčel. Alice se ještě víc usmála a Jasper protočil oči – nikdo z naší rodiny nemusel naše rozhovory v myšlenkách…
„Až mi dáš dobrý důvod, tak ti věřit nebudu,“ prohlásila a kývla k sáčku. Jo, kdyby si jen věděla, Bello, co jsme zač. Určitě by ses takhle neusmívala. Copak jsem ji mohl říct, co jsme zač?... Stejně jednou budu muset, jestli s ní chci být… Zahnal jsem tyto myšlenky pryč a byl rád, že jsem to já, kdo umí číst myšlenky…
Zvedl jsem ruku a sáhl do sáčku. Do ruky mi padl jeden malý papírek, vzal jsem ho do ruky a vytáhl ho. Hned, jak jsem měl ruku pryč ze sáčku, učitel se odebral k další dvojici – tedy k mým sourozencům. Bella byla zřejmě netrpělivá, protože se zavrtěla. Pomalu jsem papírek rozložil.
Mexiko.
Nic víc tam napsáno nebylo. Ukázal jsem Belle papírek a ta si nahlas oddychla. „To je super. Myslím, že bychom do toho projektu mohli i dát nějaký fotky, které jsem pořídila, když jsem tam byla, co ty na to?“ otočila se na mě s úsměvem. „Klidně, ale horší to bude, kdy ten projekt uděláme,“ přikývl jsem a Bella se zamyslela.
„Tuto sobotu budu mít volno a Charlie odjíždí pracovně na celý víkend, co takhle u mě o víkendu?“ otočila se na mě po chvíli ticha a nestvůrka někde ve mně, se zaradovala. V té chvíli jsem myslel, že se moje sny splnily. Budu sám, s Bellou a nikdo nás nebude rušit… S úsměvem jsem přikývl. „Super. Ještě se domluvíme,“ řekla a zaposlouchala se do učitelova výkladu.
...
Po hodině španělštiny se však naše cesty rozešly. Sice jsme šli do jídelny společně, ale Bella si celou cestu četla. Nevnímala okolí a párkrát zakopla o svoje nohy. Byla tak legrační…a roztomilá… Měl jsem nutkání ji ochraňovat, sám nevím, proč…
Byl jsem zároveň ten nejšťastnější upír, jakého jste dnes mohli potkat. Při pomyšlení, že s ní dneska budu až do večera a o víkendu, jsem měl hned lepší náladu… Když jsme však vešli do jídelny, ona zamířila ke svým přátelům a já ke své rodině… Emmett se celou dobu uculoval a i jeho myšlenky byly veselé a motaly se kolem mě a Belly. Jen jsem na něj zavrčel, aby dal pokoj a Emmett se ještě víc rozesmál.
Ani při jídle si nedala pokoj a četla. Jessica ji pořád něco říkala, ale ona nevnímala. Jen kývala hlavou a dál četla a jedla. Bylo to opravdu k smíchu. Bohužel jsme teď měli hodiny, které jsme neměli společné. Ona francouzštinu a zeměpis, já fyziku a angličtinu…Ale při pomyšlení, že po těchto dvou hodinách se zase uvidíme a budeme spolu až do půl desáté, mě uklidnilo a povzbudilo…
Sice se mi zdálo, že ty dvě hodiny budou trvat celou věčnost, což je trochu ironické, když se na to kouknete z mého pohledu… I když byla baletka, zdála se mi trochu nemotorná… Po čtvrt hodině se jídelna začala vyprazdňovat, a tak jsme i my uznali, že už půjdeme. Ještě jsem si všimnul Belly, která vycházela z jídelny, začtená do knihy…
...
Hodiny fyziky jsem měl společně s Jasperem. Postarali jsme se o to, aby řádnou hodinu neměl sám… Přeci je jen čerstvý vegetarián a tak ho musíme ohlídat… Většinu hodin měl společně s Alicí, ale někdy se ta výjimka prostě stala… Jeho začátky byly o něco těžší, než ostatních z naší rodiny… Hodně dlouho byl normální upír, a až potkal Alici s tím sekl a dal se na zvířata…
Angličtinu jsem měl sám a tak jsem se zamyslel… Opravdu chci, aby se ta vize splnila? Opravdu chci, aby Bella patřila jenom ke mně?... Nejhorší snad bylo, že jsem sám nevěděl, co chci. Jedno jsem však věděl – nechci ji ublížit. Nechci, aby ji kdokoliv ublížil… Chci, aby byla šťastná… a nejlépe, kdyby byla se mnou…
...
Čekal jsem… Stál jsem opřený o svoje auto a můj pohled ji hledal… Za chvíli vyšla z jedné školní budovy, tentokrát nečetla… Mračila se, jakoby se zlobila…Byla tak roztomilá a hezká…
Byl jsem mírně udiven, když si to Bella zamířila někam na parkovišti… Pak se však zastavila a porozhlédla se po parkovišti. Hned, jak mě spatřila se dala do běhu. Musel jsem se tomu usmát… „Ahoj Bello,“ pozdravil jsem ji, když stála u mě. „Čau,“ zamumlala, stále naštvaná… Jen jsem se jemně zamračil a chtěl jsem ji pomoci do auta, než jsem se však na cokoliv zmohl, už seděla v autě a nevěřícně a naštvaně vrtěla hlavou a šeptala nadávky… Byla tak roztomilá a legrační.
Sedl jsem si na místo řidiče. „Nějaký problém?“ zeptal jsem se opatrně a dával klíčky do zapalování.
„Ta čúza mi sebrala knihu!“ rozkřikla se a rukama zase začala házet kolem sebe. To mě začínalo zajímat. Někdo naštval Bellu, a já chci vědět kdo. (I když jsem se v duchu smál.)
„Smím se zeptat, koho tím myslíš?“ „Tou čúzou? Copak já vím, jak se jmenuje! Sotva si pamatuji kde je jaká učebna, ještě abych si jmenovala jména učitelů!“ ještě víc rozhodila rukama. Kdybych neměl upírské reflexy, zřejmě bych nějakou tu ránu schytal. „Promiň, ale tu knihu jsem měla půjčenou,“ omluvila se mi, když si všimla, jak jsem uhnul.
„Kdo ti ji sebral,“ zeptal jsem se tedy znovu. „Tu, co mám na zeměpis,“ odpověděla Bella. „Počkej tady,“ přikázal jsem ji a vystoupil z auta. Chtěla něco namítnout, ale nestihla to a tak zůstala překvapeně koukat, těmi nejkrásnějšími oči, které jsem kdy viděl a jednu ruku nechala natáhnutou… Tušil jsem, jakou učitelku myslí… Vydal jsem se k budově B, kde je učebna na zeměpis…
Doufám, že líbilo!
Děkuji za komentáře, moc mě potěšili!
Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 15. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!