Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 10. kapitola

20.07.2009 (11:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5426×

Alice Cullenová

Těsně před tím, než Edward přijel, jsem měla vizi – můj milý bratříček se nám zamiluje. A schválně hádejte do koho!… Správně, do Belly. Neřekla jsem mu to. Vlastně jsem chtěla, ale proč mu to říkat? Ať si užije svoji zamilovanost. Zaslouží si ji. Je tak strašně dlouho sám… Vlastně on je sám už od té doby, co narodil jako člověk. Potom, co ho Carlisle znovuzrodil je ještě osamocenější. A teď konečně bude šťastný. Proč mu vlastně říkat, co se stane? Nikdo by neměl vědět, co se stane, protože to osud mu vše nachystal. Ať se jedná o špatné, nebo dobré věci. Neměl by nic vědět…

...

Rozhodla jsem se mu to však říct, když jsem ho pozorovala na obědě. Celou dobu se na ni díval a pak, když se na něj Bella usmála, byl hned veselejší. Po chvíli se zamračil a já se rozhodla, že mu doma ukážu, co jsem viděla. Doma tu budu muset něco ukázat, tady by si to nevydržel… pomyslela jsem si a koukla se na Edwarda. Ten se na mě nechápavě podíval… Usmála jsem se a vypnula na chvíli myšlení, aby se mi nemohl dívat do hlavy.

Doma jsem požádala Rose, aby mi pomohla nějak šetrně rozbít motor Bellinina auta, tak aby to šlo levně opravit. Sice byla chvíli proti, ale přemluvila jsem ji na nákupy – slíbila jsem, že ji nebudu celý měsíc kecat do nakupování. Za to, že uvidím Edwarda a Bellu šťastné, jsem to brala a taky mi to za to stálo. Takže jsem normálně šla s Jasperem na chemii a Rosalie zase s Emmettem na matematiku a Edward o ničem nevěděl. Vlastně ani Emmett ne. Jen Jasper něco tušil, ale nic nenamítal. Zřejmě tušil, že by to bylo marné, protože ví, jak jsem tvrdohlavá a když si něco umanu, tak to udělám.

Pak jsem normálně, jak lidé často chodívají, šla na záchod, místo toho jsem však rychle zamířila na parkoviště, kde už čekala Rose. „Nebyl problém?“ „Ne, jen Emmett se na mě divně díval. Co mu mám říct?“ osopila se na mě moje milovaná sestřička. „Něco si vymysli. Pálí ti to,“ mávla jsem nad tím rukou a zamířili jsme si to k jejímu autu… Pikle započaly…

Rosalie Cullenová

Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem na to kývla. I když, Alice měla pravdu. Kdyby Edward někoho měl, třeba by nebyl tak mrzutý a osamocený. Zastavily jsme se u jejího auta. „Jak v tomhle někdo může jezdit,“ zamumlala jsem, ale věděla jsem, že mě Alice uslyší. „Není jako my, stačí ji to,“ pokrčila rameny.

„Sice to auto je starší, ale alarm mít bude,“ otočila jsem se na Alici. „Neboj, o všechno jsem se postarala,“ usmála se Alice a hmátla do pravé kapsy své mikiny… A vytáhla klíčky. „Měla jednu hodinu po nás a tak jsem se s ní zapovídala a nenápadně ji sebrala klíčky,“ pokrčí Alice rameny, jako by bylo běžné brát někomu (lidem) klíčky od auta.

Porozhlédla jsem se kolem sebe a auto jsem odemknula. Rovnou jsem otevřela kapotu a chvíli váhala, co ji s tím udělám. Za pět minut jsem byla hotová se svou práci, zavřela kapotu, s Alicí jsme si plácly a zase se vydaly na své hodiny za svými milovanými… Jako by se vůbec nic nestalo… A vlastně…stalo se vůbec něco?

Edward Cullen

Musel jsem uznat, že mě Bella čím dál tím víc překvapuje – hned několik trapasů v jedné hodině, to, že nemusí tělocvik, a samozřejmě její kladná věc – ohlížela se na ostatní. Bella byla opravdu velice zajímavá dívka. Nikdo si toho nevšiml, ale hodně vyčnívala z davu, než byste řekli.

Byla úplně jiná, než ostatní lidi ze školy. Byla o hodně hezčí, chytřejší a měla srdce na pravém místě. Takových lidí, tu moc nebylo. Vlastně se dá říci, že jen Angela, ale Bella byla prostě Bella. „Myslím, že by si toho nikdo nevšiml, ale přeci nechceš přijít o takovou zábavu,“ namítla Alice. „Ráda o ni přijdu Alice. Při své smůle si ještě něco udělám a to teď vůbec nepotřebuji,“ zavrtěla hlavou. Další věcí, kterou vyčnívala – většina děcek na této škole vůbec netušili, co chtějí. Ale ona ano…

A šla si za svým snem a bylo jasné, že pro to udělá cokoliv, co bude považovat za slušné. Nešlo mi do hlavy, že by ona někdy něco udělala, co by všichni považovali za špatné. Myslím si, že musí i špatně lhát, ale pochybuji, že někdy někomu lhala. „Ale co budeš celou tu dobu dělat?“ udivila se Alice. „Vyhládlo mi, takže si zajdu někam na oběd,“ při těch slovech se na mě Alice podívala (a já začínal mít tušení, že chce nás dva dát dohromady). „…a než se najím, tak bude čas jet do Seattleu,“ zamyslela se Bella. „Doprovodíme tě k autu,“ nabídla Alice a Bella jen pokrčila rameny.

Alice se celou dobu nějak divně uculovala. Něco měla za lubem, ale v myšlenkách nic moc neukazovala. Došli jsme k jejímu autu, ještě malou chvíli jsme si povídali, pak Bella nasedla do auta a… a nic. Ač se snažila, co mohla, její auto prostě ne a ne nastartovat. „Děje se něco?“ zeptala se Alice hloupě. „Dá se říci, že ano, nejde mi nastartovat…,“ zamumlala Bella a vystoupila z auta, otevřela kapotu. „Tomuhle já nerozumím, a než najdu někoho, kdy by byl schopen to opravit, tak bude pozdě, protože nestihnu trénink a pokud nestihnu trénink, bude zle a dneska je to fakt důležitý…sakra, sakra!“ vychrlila ze sebe Bella a nervózně chodila sem a tam kolem nás a házela kolem sebe rukama. Pobaveně jsem se na ni díval.

Najednou do mě Alice jemně a nenápadně dloubla loktem. Nechápavě jsem se na ni podíval. Vše ti vysvětlím, až se vrátíš domů…Ale teď ji tam odvez… řekla Alice a mě napadlo, že možná kvůli tomu se celou dobu culila. Ještě ke všemu jsme tu byli dvěma auta, takže nebyl nějaký problém… Dodal jsem si odvahy a zhluboka jsem se nadechl. Do nosu mě uhodila její nádherná vůně, ale dalo se to vydržet.

„Mohl bych tě odvést,“ nabídl jsem se a zůstala na mě překvapeně koukat. Jak byla překvapená, přestala i chodit a ruce ji zůstaly viset ve vzduchu, jak s nimi máchala. „D…dobře,“ přikývla po chvíli, když si zřejmě uvědomila, co dělá. Rychle pustila ruce kolem těla. „A já se ti postarám o to auto,“ navrhla Alice. „Díky moc,“ věnovala ji úsměv. Zazvonilo a tak se s námi Alice rozloučila a odešla za Jasperem, který čekal na svou milovanou přede dveřmi do šaten.

A já jsem Bellu dovedl k mému autu a jak jsem byl zvyklí, otevřel jsem ji dveře od místa spolujezdce. „Ehm…díky,“ pousmála se, zřejmě byla překvapena mým chováním, ale já jsem byl tak vychován… Nastartoval jsem a vyjel…

...

Na oběd jsem ji vzal až v nedalekém městečku za Forksem. Nechtěl jsem, aby se něco hned šuškalo. Nervozita opadla hned, jak pustila v mém autě rádio a začal hrát Debussy. Byla nadšená. Jak jsem se dozvěděl, milovala jeho skladby. Říkala mi, jak byla na několik angažmá i v cizině, a že se ji nejvíce líbilo v Paříži, Londýně, Sydney a tří měsíční angažmá v Mexiku.

K své velké radosti jsem zjistil, že budeme mít zítra společnou hodinu španělštiny. „Vážně si nic nedáš?“ zeptala se, když ji servírka přinesla jídlo. „Už jsem jedl,“ zavrtěl jsem hlavou. Jen pokrčila rameny a rychle se pustila do své jídla. Dala si jen obyčejný těstovinový salát. Před tréninkem nebo vystoupením prý moc nejí, špatně se ji pak tancuje.

Byl jsem nadšený, že ji uvidím tančit. I když pro mě její vůně byla stále silná a lahodná, dobře jsem se držel. Když dojedla, koukla se na hodinky a usmála se. „Myslím, že to bude poprvé, co dorazím v čas,“ zamumlala a chtěla zaplatit, což jsem ji nedovolil. Celou cestu pak mručela a já se nad tím jen musel usmát.

...

„Jsme tu přesně,“ řekla, když jsme vystupovali před divadlem. Jen jsem pokrčil rameny. Usmála se na mě. „Tak pojď, koukneš se, jak trénujeme,“ kývla směrem k divadlu. Jen jsem přikývl. „Jen tě varuji, že nevím, jak dlouho tu budu. Alan říkal, že dneska se budou brát míry na kostýmy, tak fakt nevím,“ varovala mě, ale mě to nějak nevadilo… Já mám času habaděj.

„Máš jít rovnou dolů, do šicích dílen, Bello,“ oznámil ji postarší vrátný. „Díky, Bobe,“ usmála se a mě naznačila, ať jdu za ní. Místo, abychom šli na schodech nahoru, jsme šli dolů. I když jsem tady na pár představení byl, nikdy jsem nenavštívil tyto místa.

Myslel jsem, že dole bude jen malá místnost, ale bylo tu hned několik hudebních sálů, místnosti s kulisami, se starými kostýmy, novými kostýmy, které ještě ani nebyly použité a jako poslední místnost byla velká šicí dílna. Byla veliká jako asi jedna tělocvična a bylo tu nejméně deset šicích strojů a všelijakých potřeb na šití kostýmů. Všude po zemi se válely zbytky látek, pentlí či jiného materiálu.

Teď tu byla jen jedna postarší žena. Seděla u jednoho šicího stroje a něco šila. „Ahoj Stello! Kostým pro Alexe?“ pozdravila nahlas Bella, aby si ji žena všimla. Žena zvedla zrak od své práce a usmála se. „Ahoj Bello. Ano, máš pravdu, v pátek jsem mu brala míry, zítra by ho měl mít hotový… Ale teď je neřadě naše hlavní hrdinka Annie,“ usmála se a já jsem nechápavě zkroutil čelo. „Nejsem hlavní hrdinka, jen to, že si střihnu Annie neznamená, že jsem hlavní,“ protočí oči a začne si sundávat bundu. „Podrž mi to, prosím,“ požádala mě potichu a já jsem se na ni jen usmál. Úsměv mi oplatila a pak si sundala mikinu. „Tak pojď, zlatíčko,“ pobídne Stella Bellu a ta si stoupne na malou stoličku. Tak Bella bude tancovat Annie…určitě mysleli písničku Smooth Criminal, kde se o Annie zpívá.

Opřel jsem se o zeď a se zájmem jsem ji pozoroval. Neposlouchal jsem je, ani myšlenky Stelly, které byly neutrální, byla to hodná žena a v každém se snažila najít aspoň špetku něčeho dobrého. Bella se něčemu smála. Vypadala nádherně, když se smála a chvíli jsem se zaposlouchal do jejího smíchu, který byl nádherný. Nejkrásnější, který jsem kdy slyšel.

Za pár minut byla Bella vedle mě. „Peníze přinesu zítra,“ slíbila. „Ok, a až se dozvíte, kdo jak byl obsazen, sem pošli Katie,“ přikývla a my jsme odešli. „Pospěš, chci vědět, jakou roli jsem získala,“ usmála se a začala utíkat. Bohužel jsem musel běžet lidskou rychlostí, ale i tak jsem ji dohonil. Přeci jsem jen nejrychlejší v naší rodině. Tentokrát jsme vyběhli jen do prvního patra, kde bylo několik šaten. Do dalších pater nahoru vedlo už jen malé točité schodiště. Bella se rozeběhla k hloučku, který se mačkal u nástěnky…

Doufám, že se vám tato kapitola líbila!

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Baletní střevíčky aneb Tanec pro tebe lásko - 10. kapitola: