Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 8

wallbykacenec

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Až za hranice fantasie 8Tak je tu další kapitolka, kterou bych chtěla věnovat VERČE a ANY, moc jste mi pomohli holky a já si toho nesmírně vážím, doufám,že vám to budu moc jednou nějak oplatit!!!MÁM VÁS MOCINKY RÁDA! A o čem,že tenhle dílek je? Podle mě, je v něm hodně zlomu. Například, co vyděsilo v minulé kapitolce Bellu? A mnoho dalšího,tak čtětě...budu ráda,za každý komentář:-)

05.09.2009 (12:30) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1218×

8. kapitola- Nemožné se děje skutečností

http://www.youtube.com/watch?v=kB67HO8tkQs&feature=fvst

 

Bella:

Nechápala jsem to, bylo to tak nepochopitelné a nemožné. Strašně mě to vyděsilo. Přísahala bych, že se něco uvnitř mě hnulo. Jako by… NE! To není možné, vždyť já,..ne to se mi určitě jen něco zdálo. Zmatkovala jsem. Věděla jsem, že to nemůže být to co si myslím, že to je. Ale proč jsem tedy měla pocit, že se ve mně něco hnulo, něco mě zevnitř koplo. Já přeci nemůžu být těhotné pro Krista pána, vždyť jsem upír! Přejela jsem si rukou po břiše a cítila jsem něco, co by tam být nemělo… Mé břicho bylo malinko vypouklé a co bylo nejdivnější bylo krásně měkoučké…Nic nechápu, mě přeci nemůže růst bříško, a už vůbec nemohu být těhotná! Že já zase usnula a tohle se mi zdá…,,Mysli Bello, mysli...“  Snažila jsem se probudit, ale nešlo to, byla to pravda! Byla jsem těhotná, a vůbec jsem nechápala, jak se to stalo. Věděla jsem, kdo je otcem, kdo jím může jako jediným být, ale nechápala jsem to!

Byla jsem z toho vysílená, přeci jen zjištění, že jste jediná těhotná upírka na světě je celkem vysilující i pro upíra, musela jsem na lov! Cítila jsem strašnou žízeň, jako bych nepila celé století, ale to je asi tím těhotenstvím, které vůbec nechápu. Sáhla  jsem si ještě jednou na bříško. Bylo pořád vypouklé a měkké. Vyběhla jsem nejkratší cestou z domku a pak hned do lesa. Hned jak jsem do něj vběhla, ucítila jsem tu nejkrásnější vůni a rozběhla jsem se za ní. Nedaleko pobýval medvěd a já ho hned bez milosti usmrtila a vysála. Další na řadě byly dvě pumy, srnka a jelen. Když už jsem byla nasycená vydala jsem se domů, ale pořád jsem tomu nevěřila.

Vrátila jsem se domů plná síly, ale už jsem se uklidnila. A dokonce jsem si začala povídat s tím tvorečkem, co pobýval v mým bříšku.

,,Ahojka děťátko, já jsem tvoje maminka. Víš, že jsi mě hodně polekalo, to už mi nedělej prosím. A co vůbec děláš v mým bříšku. Nevybral jsi si nejlepší maminku. Bojím se o tebe. Ale slibuji ti, že dokud budu existovat, nikdy nedovolím, aby ti někdo ublížil zlatíčko,…“

Takové rozhovory jsem s ním vedla den co den, byl to můj společník v těžkých chvílích. Vždy jsem si připadala, že mě slyší, že se mnou komunikuje, a to jsem potřebovala. Jenže, tohle nebylo obyčejné těhotenství, nejen, že já jsem upírka, ale i mé bříško rostlo velmi rychle, ale říkala jsem si, že to je asi tím, že je to upíří dítě, tak se nesmím ničemu divit. Svoje nenarozené dítě jsem milovala nadevšechno, četla jsem mu pohádky, zpívala mu ukolébavku, kterou pro mě složil Edward, ale nejradši jsem si s ním povídala…

Vedla jsem normální život a dny rychle plynuli, už jsem tu byla 3 měsíce…

 

( 3 měsíce po odchodu Belly, navazuje na první a druhou kapitolu)

Edward:

Konečně jsem zase začal existovat, ale bylo to velice těžké. Bella mi tak moc chyběla, ale co jsem měl dělat. Netuším kde jí hledat. A teď už vím, že o to ani nestojí. Přeci by neodcházela, kdyby mě milovala, zůstala by se mnou. Nebo se snad mýlím, měla pro to jiný důvod? Jediné co vím, je to, že už budu na vždy sám, nechci nikoho, nikdo nenahradí mého anděla…

Všichni z mé rodiny mě chápou, a nechávají mi čas, abych se vzpamatoval, aspoň trochu. Já jen vím,že tady nemůžu zůstat. Všechno mi jí tu připomíná. Musím aspoň na chvíli odjet, toulat se po světě. Bude to pro mě jednoduší. Nebudu trápit svojí rodinu, musím si to všechno urovnat. A když se mi to nepovede, můžu…chvíli jsem přemýšlel…navštívit Volturiovi a…

,,EDWARDE MEIISNE CULLENE ! ANI NAD TÍM NEPŘEMÝŠLEJ!“ ozval se rozzuřený hlas z prvního patra.

Povzdechl jsem si, úplně jsem na Alici zapomněl,sakra….Ale to už tu byla Alice s tím nejstrašnějším výrazem.

,, Tak to si ze mě snad děláš legraci Edwarde! Jak jen můžeš přemýšlet o smrti! Nevzala si Bella sebou i tvůj rozum. Copak si myslíš, že by Bella chtěla, aby jsi se vším skoncoval? Přemýšlej o tom, co by to udělalo s Carlislyem a co teprve s Esme a námi všemi. To myslíš jen na sebe, nebo co…!“ Chtěla ještě pokračovat, ale já jí zarazil.

,,Alice přestaň vyvádět, jen mě to napadlo. Vůbec jsem nad tím neuvažoval jako nad jediným řešením.“

,,To ti tak budu věřit, ještě jednou na to pomyslíš, a všechno řeknu ostatním.“ vykřikla a byla pryč. Chvíli jsem tam ještě seděl a pak si zašel na lov.

Alice:

Seděla jsem zrovna v obývacím pokoji a prohlížela si módní časopisy, když v tu chvíli jsem měla vizi.

Edward klečí před Volturiovými a prosí je, aby jej zabili…

Vize skončila…

Chvíli jsem civěla do prázdna a pak jsem vykřikla:

,,EDWARDE MEIISNE CULLENE ! ANI NAD TÍM NEPŘEMÝŠLEJ!“ a řítila jsem se do jeho pokoje. Seděl tam a vypadal překvapeně. Určitě na mě zapomněl, když o tom přemýšlel. Začala jsem na něj křičet a on jen seděl a poslouchal. Schválně jsem se zmínila o Belle, Esme a ostatních, bylo vidět jak ho to vyvedlo z míry. Nakonec to nevydržel a začal se obhajovat. Nevěřila jsem mu a varovala ho, že jestli se to bude opakovat povím to ostatním. Poté jsem zmizela. Musela jsem se jít uklidnit. Vlezla jsem do svého šatníku a začala přebírat oblečení, to které bylo nové, jsem přerovnala, a to co jsem už měla na sobě letělo do odpadkového koše…

Bella:

Už jsem tu byla 3 měsíce, a kromě toho, že jsem těhotná se nic zvláštního nestalo. Ani ten anděl se mi nezjevil. Začínala jsem být zoufalá. Alespoň, že jsem měla pro koho existovat, existovala jsem pro své dítě.

Moje bříško už bylo veliké, počítala jsem s tím, že budu každým dnem rodit. Jen jsem si to nedovedla představit. Bála jsem se, že to sama nezvládnu. Přeci jenom nevím co čekat, kdybych byla člověk bylo by to jednoduší. Bála jsem se o své dítě, co když to nepřežije.

,,Ne, nad tím ani nepřemýšlej Bello! Tvé dítě bude v pořádku!“ ozvalo se kdesi a já nevěděla kde, hledala jsem onen krásný hlas, ale nikde nikdo nebyl.

,, Haló, je tady někdo?“ zvolala jsem.

,, Bello, to jsem já, Letrí. Neboj se, spolu to zvládneme. Postarám se o to, a ty mi pomůžeš.“

,, Letrí, vykřikla jsem radostně, proč jsi se neozvala dříve,..?“

,, To není tak jednoduché Bells, andělé se nemohou jen tak ozývat, kdy se jím zachce, musí pro to mít důvod, a já teď důvod mám, musím ti pomoci s porodem,..“

,, Počkej, ty víš co se stane, ty jsi věděla že budu mít dítě, víš kdy budu rodit,..“

,, Počkej s těmi otázkami, já nevím nic, ale Bůh ví vše, a ten mi řekne, kde mě kdo potřebuje. A nyní mě potřebuješ ty.“

,,Teď? Ale já přeci…“ ani jsem nestačila nic doříct, když mnou projela strašná bolest, skácela jsem se na zem, a bolest mnou cloumala. Bolelo mě celé tělo, něco se ze mě chtěla dostat ven…

Pomož mu prosím, ať to moje dítě zvládne, pomož mu prosím Letrí…Křičela jsem mezí výkřiky bolesti. Tlačila jsem, co jsem jen mohla, ale začínala jsem propadat panice, nikdo mi nepomáhá, nikdo nepomáhá mému dítěti!

,,Letrí, kde seš, slíbila jsi, že mu pomůžeš, to jsi lhala!“ propadala jsem panice.

Najednou se objevila záře, když jsem si záři přivykla, viděla jsem anděla, viděla jsem Letrí. Přistoupila ke mně, opatrně mě vzala do náruče a položila mě na stůl.

Bolest mě svírala, nemohla jsem už ani mluvit. Slyšela jsem jen krásný hlas:

,, No tak Bells tlač, neboj se a tlač, ty to dokážeš…“

Když už jsem myslela, že to bude můj konec, ozval se ten nejkrásnější zvuk na světě. Dětský pláč,…Myslela jsem, že je po všem, ale bolest neustupovala, ale rozšířila se mi po celém těle, bylo to horší než když probíhala má přeměna na upíra. Tisíckrát horší! Snažila jsem se otevřít oči, ale všude byla jen fialová záře….

 

 

shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 8:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře