Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 6

26.08.2009 (08:30) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1501×

6. kapitola- Proč???

Edward:

Leželi jsem s Bellou po krásné noci v objetí, a když nás slunce zašimralo na kůži a naše pleť začala diamantově zářit, byla to pro mě ta nejkrásnější podívaná jakou jsem mohl vidět. Najednou se Bells zvedla, usmála se na mě a jen tak jak byla odešla z pokoje, jestli jsem předtím byl ochromen její krásou, teď to bylo ještě tisíci násobný, a já si uvědomil, že nikdy nesmím říkat, že je to to nej, protože pak přijde ještě něco lepšího. Po chvilce jsem uslyšel téct vodu. Myslí, že vím, kdo to zapříčinil. Moje Bells. Nevydržel jsem tu jen tak čekat a šel za ní. Otevřel jsem dveře do koupelny a pozoroval jí. Bells si mě samozřejmě všimla a naznačila mi, abych šel za ní…

Asi po hodině společného sprchování jsme vylezli a šli se projít do zahrady. Nakonec jsem Bellu položil do houpačky (,,síťovky“) a pomalinku jí pohupoval a zpíval její ukolébavku. Ona zavřela oči a poslouchala. Nevím proč, ale přišlo mi, že se chvíli usmívá, a vždy jenom na okamžik posmutní, jako by si uvědomovala mojí přítomnost a nechtěla to dát na jevo. Bylo mi jasné, že se s Bellou něco děje. Tohle nebyla moje šťastná Bella, něco jí trápilo, nad něčím pořád přemýšlela, ale nad čím. Bylo to strašné, nevědět to, ale ona mi nechce nic říct.

Bella:

Ležela jsem na houpačce a Edward mi zpíval mou ukolébavku. Zavřela jsem oči a přemýšlela. Musím odejít, odejdu za  3dny. Nějak povědomě jsem zjistila den mého odchodu. Je to, jako by mi někdo našeptával co mám dělat. Musím odejít, tímhle trápím nejen sebe, ale i ostatní.

Tohle byla jedna z nejkrásnějších nocí, které jsem zažila a budu na ní vzpomínat. Kdo ví, třeba to všechno jednou dobře dopadne a já budu zase se svou láskou a se svou rodinou, ale tomu moc nevěřím, neodpustí mi, to co se chystám udělat a ani nevím, jestli to přežiji, no však každý ví, jak myslím to, že přežiji.

Den před odchodem:

Alice:

Bella byla strašně nervózní, proč jen neodkryje ten štít, musím vidět její budoucnost. Vím že se něco děje, a dovádí mě k šílenství, když nevím co. Je to jako bych na jednom bodě, na Belle, byla slepá. Musela jsem to aspoň zkusit…

,,Ehm Bello, nemohla by jsi na chvíli oddělat ten štít?“

,,Oo..Oddělat šš.štít? To bych nemohla Alice, nezlob se.“ Bella byla velmi vykolejená, skoro koktala, tohle nebude dobré ani v tom nejlepším světle!

,,Proč ne, Bells?“ pokusila jsem se ještě jednou.

,,Neptej se mě, prosím…“  posmutněla.

,,Ale já se tě musím ptát Bello, podívej se na sebe, chodíš tu jako mumie už  víc jak týden. Tohle nejsi ty Bello, něco se děje. A ty to tajíš. Řekni mi to, pomůžu ti!“ řekla jsem trochu vytočeně.

,,Alice nech mě na pokoji, kdybych chtěla, tak ti to řeknu už dávno, ale já nechci, tedy spíše nemůžu, tak mě nech k sakru být! Je to moje existence a né tvoje. Můžu si dělat co chci a co uznám za vhodný! A pomoci mi neumíš!“

,,Bello, to si přehnala, cokoliv se týká tebe, týká se rodiny a hlavně Edwarda, a já nepřipustím, abys někomu ubližovala, třeba jenom tím, že budeš tajnůstkářka a budeš to v sobě dusit. Podívej se na Edwarda, jak se kvůli tomu trápí, copak  už ti na něm nezáleží?“ viděla jsem, že jsem jí posledními slovy velmi zasáhla, ale copak se může takhle chovat, jako by byla na všechno sama? Jako by ostatní nebyli nic. Ale co když má proto vážný důvod být taková? Ale v tu chvíli ze mě mluvil vztek a dopadlo to tak jak to dopadlo…

,,Alice, to bych od tebe nečekala!“ Smutně až naštvaně vykřikla a utekla někam pryč. Mohla jsem jít za ní, ale bylo by to stejně k ničemu. Jen mě mrzí, že před námi něco tají, něco co jí velmi bolí. A já husa se s ní ještě pohádám. Proč jen nevím jak jí  mám pomoci? Jak mám pomoc  své nejlepší přítelkyni, své sestřičce…

Bella:

Alice už to nevydržela a chtěla po mě, abych na chvíli odložila štít. To mě strašně rozhodilo. Ona chtěla vidět mou budoucnost, věděla, že mi něco je, že se něco stane…Kdykoliv jindy bych ho sundala, ale teď to prostě nebylo možné. To co by viděla, bylo něco, co musí celé rodině zůstat utajeno. Hodně jsme se pohádali a já musela utéci. Viděla jsem jak je Alice smutná, že mi nemůže pomoci, ale co jsem jí měla říct? Sestřičko, nezlob se na mě, ale zítra odcházím, už se neuvidíme, nemůžu ti říct proč a jen chci abys na mě nezapomněla a časem mě  i pochopila…? Ne, tak to nepřicházelo v úvahu. Za prvé by se to dověděla celá rodina, za druhé by mě chtěla zastavit a vyřešit to v rodinném kruhu a za třetí by můj zítřejší plán nefungoval…

Když jsem se celkem vzpamatovala, vrátila jsem se do našeho nového domu. Myslela, jsem že tam najdu Edwarda, ale nikdo tam nebyl, jenom na stole byl vzkaz:

Bells šel jsem na lov, vrátím se brzy…Miluju tě E.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem v domě sama, musela jsem si sbalit pár věcí a ještě něco promyslet před zítřejším odchodem. Prošla jsem všechny pokoje…

V obývacím pokoji jsem se zastavila u stěny, na které byli fotky…neváhala jsem a dvě jsem si okamžitě vzala. Tu kde byla celá naše rodina. Esmé s Carlislyem seděli v objetí na houpací lavičce, za nimi stáli Emmett s Rose, Emmett zase dělal jeden ze svých oblíbených obličejů ale nezapomenul obejmout svoji ženušku z jedné strany a mne z druhé.A samozřejmě, že vedle mě byl Edward, který objímal mě a z jeho očích vyzařovala láska i na fotce. A Jasper s Alicí seděli ve předu. Fotka to byla umělecká jen co je pravda, ale co je pro mě nejdůležitější, vyzařovala z ní radost, štěstí a láska. A na té druhé fotce jsem byla já s Edwardem, seděli jsme na svojí louce a byli šťastní.

Mezi tím jsem prošla zbytek pokojů a sbalila všechny osobní věci, moc jich naštěstí nebylo. A nakonec jsem vešla do ložnice, sedla si na postel a z nočního stolku vytáhla usušenou rudou růži a dopis. Dala jsem je ke zbytku věcí a šla si číst, protože Edward tu mohl být každou chvilku.

Den odchodu

Emmett:

,,Hej švagrová, neulítli ti včely?“ musel jsem zavtipkovat, když nás ráno navštívila Bella a vypadala jako by na ní spadl balvan.

,,Emmette, drž zobák!“ usadila mě. No páni, takovou jí neznám. Většinou byla jediná, která se mým vtípkům smála. Nechápal jsem to. Chvíli tu pobila a když odcházela, byla divná. Vždyť se s náma loučila, jako by odcházela na pořád a né jen na pár hodin…

Bella:

http://www.youtube.com/watch?v=XlZ-1GlqKtU

Podívej se přes mou tvář a miluj mě
Nejsem dobrá dívka-to bys měl vědět
Byl čas kdy jsem myslela na tebe
Byl čas kdy si myslel na mě
Podívej se do mých očí a řekni že mě miluješ
Podívej se do mých očí a řekni že me chceš

Jsem víc, jsem víc, jsem víc
Jsem víc, jsem víc, jsem víc
Je moc pozdě se ohlížet
Je moc pozdě na spravení mých ponožek
Opustila jsem své boty, potom jsem opustila tebe
Běžela jsem bosa přes dav yeah
Tam nejsou další slova pro lásku
Tam nejsou další slova o běhu
Já jsem víc než můžeš vidět samozřejmě

Jsem víc, jsem víc, jsem víc
Jsem víc, jsem víc, jsem víc
Je moc pozdě se ohlížet
Je moc pozdě na spravení mých ponožek
Opustila jsem své boty, potom jsem opustila tebe
Běžela jsem bosa přes dav yeah
Tam nejsou další slova pro lásku
Tam nejsou další slova o běhu
Já jsem víc než můžeš vidět samozřejmě

Tam nejsou další slova pro lásku
Tam nejsou další slova o běhu
Já jsem víc než můžeš vidět samozřejmě
Je moc pozdě se ohlížet
Je moc pozdě na spravení mých ponožek
Opustila jsem své boty, potom jsem opustila tebe
Běžela jsem bosa přes dav yeah
Tam nejsou další slova pro lásku
Tam nejsou další slova pro běh
Já jsem víc než můžeš vidět samozřejmě

Jsem víc, jsem víc, jsem víc
Jsem víc, jsem víc, jsem víc
Je moc pozdě se ohlížet
Je moc pozdě na spravení mých ponožek
Opustila jsem své boty, potom jsem opustila tebe
Běžela jsem bosa přes dav yeah
Tam nejsou další slova pro lásku
Tam nejsou další slova o běhu
Já jsem víc než můžeš vidět samozřejmě

Jsem víc
Ano a říkám
Tam nejsou další slova pro lásku

Musela jsem naposledy viděla svou rodinu. Když jsem tam přišla, Emmett, měl zase svoje žertovné období, ale já na něj neměla náladu. Strávila jsem tu asi 5 hodin, musela jsem si se všemi promluvit. Když jsem odcházela a loučila se, museli poznat, že se něco děje. Ale naštěstí nic neříkali. Naposledy jsem zamávala a zmizela jim z dohledu.

Teď mě čekalo to nejhorší. Edward. Seděl zrovna v obývánu a koukal na televizi.

,,Ahoj miláčku, jak jsi se měla?“ optal se mě mile a šel mě obejmout.

,,Ehm Edward, nech toho, musím s tebou mluvit!“ vyhrkla jsem ze sebe…

,,Co se děje Bells?“ jeho hlas zněl nechápavě.

,,Edwarde, už tě nemiluju, odcházím…“  už jsem tam dál nemohla být, díval se na mě, jako bych ho zabila, jako bych mu vyrvala srdce. Ale copak jsem to neudělala? Vždyť moje srdce také krvácí, když to říkám, musím pryč nebo to nevydržím a vrhnu se mu kolem krku a začnu ho utěšovat. Odcházela jsem z pokoje, ale neodpustila jsem si poslední pohled, ale to jsem neměla dělat, on se zatvářil jako by mu spadl kámen ze srdce, myslel si, že to byl vtip, že se vracím, ale já mu jen řekla: ,,Dej na sebe pozor, a netrap se prosím, z bohem.“ A utíkala jsem do garáže, nasedla do svého BMW,  šlápla na plyn, a ujížděla pryč.

http://www.luxusni-auta.cz/data/mod_redaction_adv/77/attach_pict/bigbmw-z4m-coupe-uff-400-03.jpg

Edward:

Nechápal jsem to. Oo..na mě opustila? Proč? Bellooooo, začal jsem řvát. Moje mrtvé srdce puklo. Odjelo s ní. Ale proč mi to udělala. Byli jsme tak šťastní, a ona mi řekne, že mě nemiluje? Tak proto se chovala tak divně, spřádala plány jak mě opustit. Stál jsem tam dobu bez hnutí, v hlavě se mi honili myšlenky a já nebyl schopen pohybu.

Najednou se rozrazili dveře a v nich stála Alice. Nejdříve jsem si myslel, že se mi vrátil anděl, ale mýlil jsem se.

,,Edwarde, je mi to tak líto bratříčku.“ Přiřítila se Alice a objala mě.

,, Promiň mi, že jsem to neviděla, mohla jsem jí zastavit…“ omlouvala se zcela bezdůvodně, ale já nebyl schopný nic říct. Stáli jsme tam a ona mě utěšovala, když se přiřítil zbytek rodiny. Samozřejmě byli všichni v šoku. Nikdo by to od Belli nečekal. Nemohl jsem tam vydržet, všichni mě v myšlenkách litovali nebo mysleli na to proč to udělala. Nemohl jsem tam být, podíval jsem se na ně a když jsem viděl jejich souhlasné pohledy utekl jsem.

Jasper:

Tolik emocí, bylo to tu strašné, všichni cítili smutek, bolest a zmatenost. Ale nejhůře na tom byl Edward. Cítil jsem jak to v něm vře. Ani sem se mu nedivil, Bellu miloval z celého srdce a jeho srdce odešlo s ní. Jenže, já to nemohl vydržet, třeštila mě z toho hlava. Nikdo to nechápal, nikdo nevěděl jak mu pomoci…Edward se na nás podíval a najednou utekl.

Alice:

Bylo to strašné. Proč to Bella udělala? Proč jsem jí jen nedonutila oddělat ten štít. Proč jsem nedávala lepší pozor na Edwarda. Mohla jsem tomu zabránit…Sestřičko moje, vrať se!

Rose:

Bella? To přeci není možné! Ta by tohohle nebyla schopná. Ještě včera jsem viděla, jak se na Edwarda dívá. Dívala se na něho jako na anděla. To se přeci nemohlo přes noc změnit. S Bellou odešel kus naší rodiny. Už nikdy nebude rodina taková jako s ní.

Emmett:

Hele  Bells, tenhle vtípek se ti moc nepovedl. Na to jsem tady já. Tak sakra vylez. Hej fakt vylez, tohle není vůbec vtipný. Neříkej že jsi opravdu odešla! Do koho tu budu šít, kdo se bude smát mým vtípkům. Kdo mě zachrání před ostatníma, kdo udobří Rose, až se na mě zase naštve. Kdo se na mě usměje. Ségra neodcházej!

Esmé:

Bells? To není možné, to by neudělala. Milovala nás, tak jako my jí. Přeci se to nezměnilo. Moje dcera je pryč…Ať se vrátí, potřebuji jí obejmout.

Carlisly:

Přemýšlej přeci. Co jí k tomu vedlo. Třeba neměla na výběr. Určitě neměla. Znám Bellu, tohle by neudělala.

Shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 6: