Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 4

21.08.2009 (17:30) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7252×

4. kapitola-Proč mi nikdy nikdo neřekne, co se na mě chystá?

(ještě před tím, než Bella opustila Edwarda a Cullenovi...)

Bella:

Zděšeně jsem se probudila a vyskočila z postele. Doufala jsem, že to byl jenom sen, ale něco uvnitř mi říkalo, že nebyl. A také mě v tom usvědčovalo to, že jsem spala, já upír, to není možné. Byla jsem zmatená a nevěděla co dělat.

O týden později…

,,Lásko, copak se děje?“ strachoval se Edward, když mě viděl.

,,Nic se neděje miláčku, jen jsem se zamyslela.“ odvětila jsem. Edwardovi se to ovšem nezdálo, a jen si zamumlal něco v tom smyslu, jako že dnes jsem se zamyslela už po 1000té. Už jsme to nemohla vydržet, musela jsem být sama, vzala jsem si svůj mp3 přehrávač a pustila si tam svou oblíbenou písničku od Bryana Adamse, summer of 69, která mi vždy zvedne náladu a upíří rychlostí běžela co nejdál to šlo…

http://www.youtube.com/watch?v=QTdD1QqsrfI&feature=related

Edward:

Nechápal jsem co se to s Bellou děje, chodila jako tělo bez duše a když jsem se jí zeptal, jenom mi odpověděla ,,Promiň zamyslela jsem se…“ Na to jí tak skočím, vždyť už je v takovém stavu týden. Musím jí rozptýlit ale jak? Sice vím, že nemá ráda překvapení, ale něco mě napadlo…Ani jsem to nedomyslel a už se přihnala Alice…

,,Edwarde, to je skvělý nápad, hned běžím do obchoďáku,..“ už začala plánovat,…

,,Alice, Alice zadrž prosím tě!“ brzdil jsem jí…

,,Ty nechceš, abych ti s tím pomohla?“ posmutněla

,,No,…“ nevěděl jsem co říci…

,,Víš chtěl jsem to udělat sám, ale když budeš poslouchat moje příkazy, a nebudeš to přehánět, beru tě do služby.“

,,Jupí, děkuju ti Edwarde, nebudeš litovat.“radovala se moje malá sestřička. A někam odběhla a při tom přeříkávala úryvky z Romea a Julie ..Sakra Alice, co to máš zase za lubem? Že jsem jí to dovolil. Ale teď musím všechno promyslet, a nesmím se zabývat Alicí.

Bella:

Byla jsem pryč celý den, nešlo o to, že bych byla moc daleko, ale o to, že jsem se s tím nemohla smířit, musela jsem je všechny opustit, opustit svou lásku, rodinu a přítele. Napadlo mě, co asi tak dělá Jacob, můj vlkodlačí nejlepší přítel. Musím ho ještě před odchodem navštívit a nenápadně se rozloučit,…Nejhorší byl určit čas odchodu, už to nemůžu dál oddalovat, musí to být co nejdřív, ale jak to dokážu, to netuším.

Když jsem k večeru přiběhla domů, Edward už mě vyhlížel a byl jako na trní.

,,Bells, kde jsi byla?!“ rozeběhl se ke mně a objal mě.

,,Byla jsem se projít a uklidnit myšlenky lásko, potřebovala jsem být sama.“ Omluvně jsem se usmála a chtěla ho políbit, ale někdo nás vyrušil,…

,,Bello, Bello…!“

,,Vrrr, Alice, co chceš!“ naštvaně jsem zavrčela, ale nebylo mi to nic platné. Edward se jen ušklíbl a sledoval blížící se Alici.

,,Belo pojď se mnou.“ A už mě táhla pryč. Proč mi Edward nepomůže, to si s ním vyřídím!

,,Alice, co sakra chceš?“ byla jsem vážně naštvaná. Alice mě táhla do koupelny.

,,Chci, abys se mnou šla na důležitou schůzku, tak si tě musím upravit.“

,,Alice já nikam nejdu.“ Protestovala jsem, ale k ničemu mi to nebylo.

,,Rose, Esmé…pojďte mi pomoc!“ zakřičela Alice a v tu chvíli tam byla moje druhá sestřička i maminka…Jako by obě věděli co mají dělat, a pustili se do své práce, nejspíš na mě už byli domluvené,..achjo.

Nechali mě, abych se vysprchovala, i když jsem věděla, že číhají za dveřmi, kdybych se pokoušela utéct, tak jsem se poslušně vysprchovala a umyla si vlasy. Naschvál jsem si dala na čas, když už jsem to neměla jak prodloužit vylezla jsem ze sprchy a oblékla si župan, stejně mě Alice oblékne do něčeho, co se bude líbit jí, tak co. Když jsem se oblékla, vtrhly všechny do koupelny a dali se do mě. Alice mě začala líčit, nejdříve mi vyčistila pleť a nanesla na obličej make-up. Pak jsem cítila mírné šimrání, které znamenalo jediné-Alice mi nanáší pudr. Bylo mi jasné, že se z tohohle už nevyvléknu, byly na mě tři a proti nim jsem neměla žádnou šanci. Rose mi mezitím sušila vlasy a Esmé lakovala nehty na nohou a následně i na rukou. Po celou dobu jsem musela mít zavřené oči, a tak jsem přemýšlela, o svém odchodu, přestala  jsem nevnímat, co dělají, bylo mi to v ten okamžik jedno. Pořád jsem si opakovala, že to musím udělat co nejdřív!

,,Bello..“ někdo mě vytrhla z přemýšlení a já otevřela oči.

,,Hotovo.“ Jásali všechny. ,,A teď tě ještě musíme obléknout. A ať tě ani nenapadne, podívat se do zrcadla! Esmé s Rose tě pohlídají!“ řekla Alice a někam odběhla. Nejspíš do šatní skříně. To by mě zajímalo, co zase vyčmuchá.

Ani né za 2 minuty byla zpátky s velkou krabicí a taškou, sakra co to na mě chystá?

,,Bells, teď ti zavážu oči ano.“

,,Víš jaký na to mám názor, ale s tebou se hádat nebudu,..tak jen do toho.“ Posteskla jsem si a nechala si zavázat oči. Cítila jsem, že na mě holky navlékají kde co. Nějaké spodní prádlo, šaty a šperky a boty na vysokém podpatku…Sakra, proč vždycky musím být já ta panenka a ostatní na mě vyřádí?! Štve mě totiž, že jako jediná nic nevidím!

,,Tak a hotovo.“ Řekli všechny tři a někam mě vedli, myslím, že do Alicinýho pokoje. Za okamžik jsme se zastavili a jedna z nich, myslím, že to byla Rose, mi odvázali šátek z očí. Zírala jsem na neznámou brunetku před sebou. Měla na sobě přenádherné modré princeznovské šaty, které se třpytily jako noční diamanty, vlasy měla vyčesané do culíku a jemně natočené, kolem obličeje měla vypuštěný pramínek. Na nohou měla krásné stříbrné boty na vysokém podpatku. Šperky, nehty i líčení bylo sladěné do modré a stříbrné barvy, …Až teď mi došlo, že se vlastně dívám do zrcadla a že jsem to já.

http://www.svatebni-saty-evanie-plesove-spolecenske.cz/katalog/spolecenske-saty/foto210.jpg

http://www.sexyboty.cz/Fotografie/Zbozi/250px/chic-16-sc.jpg

Byla jsem v menším šoku, ze kterého mě probudila Esmé.

,,Jsi nádherná Bells, dceruško moje.“ Řekla a odejmula mne. Kdybych mohla plakat, plakala bych. Mám rodinu, která mě miluje, a já jí budu muset ublížit, abych je zachránila, budu je muset opustit, a nevím jak to mám udělat, nevím jestli to dokážu. Dokážu, musím to udělat pro ně. Ještě, že mám takový dar, jako je štít, kdybych ho neměla, Jasper by vycítil moje emoce na míle daleko, Alice by viděla mojí budoucnost, vizi ve které odcházím a Edward by si všechno přečetl v mé mysli…Opět mě z přemýšlení vytrhla Esmé.

,,Belli, už je čas, musíš jít.“ Řekla mi a já jí vůbec nechápala. Proč bych měla někam chodit sama. Mám přece jít na večeři s Alicí, a ta se ještě ani neoblékla. A Esmé řekla, měla by jsi jít. Co tím myslí? Kam bych měla jít sama?

,,Esmé, nechánu kam mám jít, vždyť jdu s Alicí na večeři…“

,,Ach ano, promiň, neuvědomila jsem si, že ještě není připravená.“ Omlouvala se mi, a mě přišlo jako by něco maskovala. Ale dál jsem to neřešila.

Alice se v okamžiku převlékla a my odcházeli z domu. Celá rodina nás vyprovázela z domu, jen můj Edward chyběl, posmutněla jsem. Nestojím mu ani za to, aby se přišel rozloučit…Nasedli jsme do Alicina Porsche a jeli. Alice se mě pořád na něco vyptávala, byla dnes až přehnaně upovídaná, nechápala jsem to. Tedy, né, že by normálně ukecaná nebyla, ale nyní to bylo až moc. Najednou Alice a řekla:    ,,Vystup si Bells.“ Nějak mě to neudivovalo, ale to mělo. Alice najednou šlápla na plyn a byla pryč.

,,Alice! Sakra, co to znamená.“ Dál už jsme nekřičela, i s upírským sluchem by mě neslyšela. Byla jsem pořádně vytočená, netušila jsem ani kde se nacházím a natož, jak se mám dostat domů. Vlastně, oni se mě zbavili, hezky si mě vyšňořili a pak mě odkopli. Proto byla Alice tak ukecaná, nechtěla abych si všímala kudy jedeme, chtěla se mě zbavit. Bylo mi strašně, tolik myšlenek se mi vystřídalo v hlavě za pouhý okamžik.

http://www.youtube.com/watch?v=MYPR_t1m4hQ&feature=related

Rozhlížela jsem se kolem a nevěděla kam se vydat, když v tom mě někdo popadl ze zadu do náruče…

,,áááá!“ vyjekla jsem, protože jsem se strašně lekla, řekli by jste, že jsem ho jako upír musela slyšet přicházet, ale já nic neslyšela! Chtěla jsem se vyprostit s jeho sevření a nadechla jsem se. V tu chvíli mě do nosu uhodila ta nejkrásnější vůně na světě. Už jsem byla klidná, věděla jsem, že mě v náručí drží můj upír, moje láska.

,,Edwarde, lásko,..“ šeptla jsem.

,,Pěše miláčku.“ Zašeptal Edward. A mě najednou došlo, že ještě před chvíli jsem byla naštvaná, a taky proč…Vyškubla jsem se z jeho sevření a začala si vylívat svojí předchozí zlost.

,,Edwarde, jak si to sakra představujete, nechat mě tu samotnou, myslet si, že jste mě odkopli, že už mě nechcete, víš jak mi bylo, když mě tu Alice vysadila?“ hlas se mi třásl a sesypala jsem se, ale Edward m naštěstí zachytil, takže jsem nespadla přímo na zem.

,,Lásko odpusť nám to, mrzí mě, že jsme tě vylekali, ale netušili jsme, že mi k tobě bude cesta trvat 5 sekund a ty si mezitím stačíš vymyslet, takovej nesmysl. V hlavě se mi vynořili myšlenky o tom, že to zas takový nesmysl není, vždyť to se chystám udělat já jim, tak proč tak vyvádím, bylo by to 100x jednoduší, kdyby se oni na mě vykašlali aspoň bych jim tolik neublížila, trpěla bych jenom já.

,,Nezlobím se lásko, já jen byla vystrašená, omlouvám se.“ omluvila jsem se mu, a nejen za tenhle můj úlet…Ale až teď jsem si Edwarda pořádně prohlédla, měl černé kvádro, vínovou košili, krásně rozčepýřené vlasy a zlaté oči. K tomu se ještě tak krásně usmíval a pozoroval mě. Kdyby mě nedržel v náručí, určitě by se mi podlomila kolena.

,,Bellinko, řekl jsem ti už, jak moc ti to dneska sluší?“

,,Teď jsi to řekl, lásko, a mimochodem, ty jsi také k nakousnutí, vrrr.“ svádivě jsem na něho zavrčela. On se na mě krásně pousmál a někam mě odnášel.

,,Kam mě to neseš Edwarde?“

,,To je překvapení Bells,…ehm, myslíš, že by jsi mohla zavřít oči?“ poprosil a usmál se jeho neodolatelným úsměvem, tak jsem přikývla a zavřela oči. Co to na mě chystá? Přemýšlela jsem Nejspíš mě bere na naší louku, kde už jsme byly tolikrát šťastní…

Alice:

Bylo mi strašně, takhle tam Bells nechat samotnou, a jen odjet. Ale jinak to nešlo. Edward jí chtěl překvapit a tak jsem nemohla jít s ní. Jen doufám, že se to Bells bude líbit, a že jí tam Edward nenechal stát moc dlouho, protože Bella je schopná dostat se do potíží okamžitě. Někdy mě strašně štve, že nemůžu vidět Bellinu budoucnost, když je zaštítovaná.

Když jsem vystoupila z auta, přiběhl ke mně můj Jasper. Objal mě, vášnivě políbil, podíval se mi do očí a řekl:,,Miluji tě Alice.“ Vyznal mi lásku a já nemohla nic jiného než ho políbit…Když jsme se přivítali šli jsme do domu, ale zastavila nás moje vize.

Edward nese Bellu v náručí a s láskou v očích jí pozoruje, ona má zavřené oči…Za chvíli budou na místě.

,,Jupííí!“ zavýskla jsem si a Jasper se na mě udiveně podíval.

,,Zatím to všechno klape, Bella už je s Edwardem a on jí nese na to místo.“ Vysvětlila jsem svojí lásce. Jasper se jen pousmál, samozřejmě věděl o co jde, věděla to celá rodina, samozřejmě kromě Belli. Pokračovali jsme dál, a samozřejmě jsem vše musela vylíči ostatním, kteří už netrpělivě čekali.

Jasper:

Slyšel jsem přijíždět auto, a tak jsem šel naproti svému andělovi, lásce mojí existence. Cítil jsem, v Aliciných pocitech nejistotu, strach a obavy. Proto jsem jí obejmul a políbil, věděl jsem, že tohle jí pomůže více, než můj dar ovlivňovat pocity. Také, že ano. Hned byla klidnější a byla z ní cítit láska. Řekl jsem: ,,Miluji tě Alice.“ A ona mě nádherně políbila. Ani za ty léta, co jsme spolu se  mi její polibky nezevšednivěli. Nakonec se musela odtrhnout,a by jsme se mohli vrátit za zbytkem rodiny. Vzal jsem jí za ruku a šli jsme domů. V tom se Alice zastavila a zase měla ten mlhavý pohled, který upozorňoval na to,že má vizi

,,Jupííí!“ vykřikla a já cítil její radost,ale netušil jsem, proč se tak raduje. A tak jsem se na ní tázavě podíval. Vysvětlila mi, že s Edwardem a s Bells to zatím klape a tak jsme mohli pokračovat, abychom za chvíli všechno vypověděli ostatním, kteří už netrpělivostí okusovali tužky, a kdoví co všechno…

shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 4: