Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 18

02.01.2010 (16:15) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1811×

18.kapitolka- Minulost nebo současnost

písnička

(myslím, že tahle písnička k této kapitole sedí)

Bella:

Nevím, jak dlouho jsem byla v tomto nereálném světě uzavřená, ale chtěla jsem pryč, chtěla jsem za tou dírou v mém hrudníku, jenže problém byl v tom, že jsem nevěděla, po čem ta díra vznikla. Co mi tak chybí?

Určitě ten muž a to dítě z mého snu, ze snu, který se mi vrací pokaždé když usnu.

Každý den mi všichni tady pomáhali ovládat mé schopnosti. Štít jsem uměla používat dokonale, v živlech jsem se také zlepšovala, ale ovládnout rostliny a zvířata se mi pořád dařilo jenom zřídka. Adria mi vysvětila, že to bude tím, že nevím, co přesně s nimi mám dokázat. Protože tuto moc od někoho přebírám, bohužel mi  nedokázala říci od koho, tudíž mi došlo, že na to musím přijít sama. Musím se dozvědět jejich jména! Ale jak?

Z mého přemýšlení mě vytrhla Adria.

,,Bello, co tu tak nešťastně sedíš, nechceš se jít se mnou projít?“ Řekla a už odcházela. Nezbývalo mi teda nic jiného, než jít za ní.

,,Myslím, že nemám na vybranou.“ usmála jsem se.

,,Ano, já si to také myslím.“ a přidala se k mému smíchu. S Adriou jsme se procházeli až do večera, ona mi říkala o mém dosavadním životě, jen ta dvě jména nedokázala říci nahlas. Dozvěděla jsem se, že mám svou upírskou rodinu. Vyprávěla mi o jednotlivých členech mé rodiny:

,,Carlisly, je váš adoptivní otec. Žil jako upír vegetarián, jelikož nechtěl být zrůda. Žil osaměle a postupem času se jeho sebeovládání tak zdokonalilo, že mohl pracovat jako doktor. Jendou, když vypukla španělská chřipka dovezli do nemocnice matku se synem. Matka brzy zemřela, ale ještě před tím ho prosila, aby jejího syna zachránil stůj co stůj. Carlisly měl dojem, že snad zná jeho tajemství, jelikož jediná záchrana syna té ženy byla, že by ho proměnil na upíra. Řekl si, že to tedy zkusí a proměnil... “ Nedokázala říci to jméno a tak jsem dodala:

,,Toho muže, o kterém se mi zdají sny?“

,,Ano, myslím, že to je on. Ale podle mě to nejsou sny, podle mě je to skutečné. Vidíš je, ale oni tebe vnímají jen jako Bellu v bezvědomí.“

,,Aha.“ Na nic jiného jsem se nezmohla a tak začala vyprávět dál.

,,O životě jeho nového syna ti také něco řeknu, ale nedokážu říci jeho jméno, tak mu budu říkat jenom ,,syn“ ano?“ Jen jsem kývla, tento příběh mě velice zajímal.

,,Tak tedy ,,syn“ žil s Carlislym po dlouhá léta, kdy si Carlisly konečně našel, nebo řekněme přeměnil družku Esme, která ve smutku skočila ze srázu. Esme se stala milujíci matkou a ženou. Vycházeli spolu skvěle, jenže ,,synovi“ se po čase přestalo líbit lovit jenom zvířata a od rodiny odešel. Lovil jen lidi, o kterých věděl, že jsou to kriminálníci. Zjistil to díky svému daru čtení myšlenek. Ale po 10letech mu došlo, že takto žít nechce a vrátil se zpět. Carlisly a Esme ho s otevřenou náručí přivítali a existovali společně dál. Když byl Carlisly ve městě, našel umírající dívku, tak krásnou, že neotálel a donesl jí k sobě domů a se zamýšlením, že to bude družka pro ,,syna“ jí přeměnil. Jenže ,,synovi“ nepadla do oka a tak měl jen novou sestru. Jmenovala se Rose a po přeměně byla tak krásná, že široko daleko nikdo takový nebyl.“ Vyprávěla a já beze slova poslouchala.

,,Když byla Rose na lovu, spatřila jak nějakého mladíka napadl medvěd, chtěla odejít a nechat ho na pospas svému osudu, jenže v tu chvíli ho spatřila a nedokázala odejít. Medvěda jednou ranou zabila a odnesla mladíka, aby ho Carlisly proměnil. Mladík se jmenoval Emmett a stal se druhem Rose. Emmett oplývá velkou sílou a ještě větším humorem. Po čase se k rodině přidala Alice a Jasper. Alice vidí budoucnost a tak tedy viděla, že se k ní připojí Jasper a společně najdou Carlisliho rodinu. Čekala na Jaspera dlouho, ale nakonec se přeci jen dočkala.Jasper poznamenaný z bitev konečně poznal, že může žít i jinak, než zabíjet lidi a rád se k Alici připojil. brzy našli i Carlisliho rodinu a přidali se k nim.

Jen ,,syn“ byl neustále osamělý. Až do doby, než potkal jednu lidskou dívku, která mu změnila život. Museli spolu projít spoustu nástrah, ale díky rodině a vlkodlačím přátelům je zvládli a nyní by šťastně existovali, kdyby je zlo nerozdělilo.“ skončila své vyprávění a já měla tolik otázek...

Cullenovci

,,Říkáš, že existovali, takže z té dívky se stala upírka, že je to tak?“ ujistila jsem se.

,,Ano, stala a velmi výjimečná.“ usmála se.

,,Jsem to já Adrio?“ zeptala jsem se opatrně.

,,Ano jsi, proč myslíš, že bych ti ten příběh vyprávěla, kdyby jsi nebyla jeho součástí?“ řekla mi.

,,To je pravda,“ usmála jsem se ,,tak tedy, ten syn je můj muž? Určitě ano...“ odpověděla jsem si a Adria jenom přikývla.

,,Ale kdo je ta holčička, když jsme oba upíři, tak to nemůže být moje dcera, nebo ano?“

,,Ano může to být tvoje dcera, ale je to dost složité vypravování. Řeknu ti jen, že tvá dcera je andělské dítě.“ usmála se a poté zmizela.

,,Adrio kde jsi?“ křičela jsem, ale už se neozvala. Sedla jsem si tedy na palouček a pozorovala západ slunce, u kterého jsem musela myslet na ten překrásný příběh o mé rodině a hlavně ten o ,,synovi“...

Edward:

Pro probdělé noci jsem pořád seděl u Bells. byla tak bezbranná, až mi to rvalo mé mrtvé srdce. Jak dlouho tu bude ležet. Kdy se konečně probudí?

Políbil jsem její studený rty a nemyslel při tom na nic jiného.

Když v tom mě někdo vyrušil. V mé mysli se objevil strašlivý obrázek:

Tisíce nestvůr  se blíží k nám. Ve předu letěl černý anděl a přidrzle se usmíval. Masakrovali se dalo...

Alicina vize skončila a já jen slyšel, jak Alice vykřikla. Podíval jsem se na Bellu a běžel za svou rodinou. Ale v půlce schodů jsem se otočil a vrátil se k Belle. Objal jsem jí a políbil a kdybych mohl, tak jsem brečel:

,,Bells, lásko už se konečně probuď, bez tebe to nedokážu. Nechci tu zůstat bez tebe. Miluju tě Bells.“

Bella:

Opět jsem měla ten sen, o kterém mi Adria řekla, že to sen není. Byla jsem se synem. Náhle se jeho rty přibližovali k mým a políbili mě. Bylo to něco nepopsatelného, jen mě štvalo, že se k němu nemůžu přivinout... Náhle ,,syn“ ztuhl a díval se do neznáma s mučícím pohledem. Po chvilce upíří rychlostí vyběhl z pokoje, už jsem cítila, že se probouzím, když v tom se vrátil objal mě a políbil. Viděla jsem jeho vzlyky bez slz, z úst mu vyšli slova:

,,Bells, lásko už se konečně probuď, bez tebe to nedokážu. Nechci tu zůstat bez tebe. Miluju tě Bells.“

Poté odešel a už se nevrátil.

,,Nééé!“ s křikem jsem se probudila. Oni mají problémy. Morth se určitě rozhodl zaútočit. A já tam jen tak ležím a nechám je, aby bojovali sami. No tak Bello vzpomeň si... !

,,Já si prostě nevzpomenu, jsem k ničemu!“ zoufala jsem si. ,,Jak jsem mohla zapomenout na ty, které tak miluji?“ vzlykala jsem a dokonce mi i tekly slzy.

Když v tom se mi v hlavě začali míhat obrazy. Byl tam oni, dva lidi v mém životě, na které jsem zapomněla.

Viděla jsem sama sebe, s velkým bříškem. Stál u mě anděl a já křičela. Rodila jsem!

Byla to krásná holčička a ten anděl mi řekl:

,,Bells, musíš jí vymyslet jméno.“

Já se na chvilku zamyslela a pak řekla:

,, Rennesmé“

V tu chvíli se obraz rozplynul a já ležela na louce stočená do klubíčka. Moje dcera se jmenuje Rennesmé.“ V tu chvílí jako by se moje díra v hrudi zmenšila a já jen ležela a oddechovala. Já si vzpomněla na svou dceru. Cítila jsem to štěstí a opět zavřela oči. Po chvilce soustředění jsem spatřila další obraz. Byla jsem celá v bílém. Za mnou stala nejspíš Alice s Jasperem a vedle určitě Rose s Emmettem, Esme s Carlislym a Renné obklopená Charlím a Philem. a po mém boku stál ten nejkrásnější muž na celém světě. Ten jeho úsměv a ty laskavé zlaté oči. Já ještě jako člověk jsem se mu dívala do očí a on na nějakou otázku odpověděl:

,,Ano beru.“ A nyní se pohled všech stočil na mě. Podlomili se mi kolena, ale on mě nenechal upadnout. Někde z dáli jsem slyšela hlas:

,,Isabello Marie Swan, berete si zde přítomného Edwarda Masona Cullena za svého právoplatného muže,...“ dál už jsem neposlouchala, jen sem zírala do těch přenádherných očí a na poslední chvíli odpověděla:

,,Ano beru.“ Poté mě ovinuli dvě studené paže a můj muž mě vášnivě a dlouze políbil...Poté se obraz rozplynul.

Edward a Bella

,,Edwarde! Nessí!...moje štěstí!“

Cítila jsem, že se něco děje....

Jacob:

Vůbec jsem si nevšiml, že jsem běžel smečce naproti tak daleko od Bellina domku. Když jsme se jak se patří přivítali, vydali jsme se zpět. Cestou jsem jim všechno vyprávěl a oni bedlivě poslouchali. Než jsme došli až k domku, všichni jsme se přeměnili, jen já měl menší problém. Moje oblečení bylo na cucky. Naštěstí Paul měl sebou náhradní. Jak on říká, je lepší být připraven. Přiznávám tedy, že mi byli trochu větší, ale dalo se to přežit.

Došli jsme k domku a já se vydal dovnitř, abych všem oznámil tu skvělou novinku. Jenže když jsem vešel panovalo tam hotové pozdvižení. Alice byla bledá ještě víc, skoro bych si troufal říct, že zemřela. Jasper jí objímal a utěšoval a ostatní lítali všude kolem...

,,Co se to tu děje?“ musel jsem se zeptat.

,,Morth se svou armádou se blíží k nám. Bude tu tak do večera. A my nejsme připraveni!“ křičel bezmocně Edward.

,,Edwarde klid sakra! Přivedl jsem posilu!“ Okřikl jsem a oznámil mu tím tak přítomnost smečky. Všichni vykoukli ven a Carlisly s Edwardem šli přivítat mou druhou rodinu.

,,Vítejte naši spojenci, jsme rádi, že jste přišli jak jen to bylo možné. Obávám se, že vám ani nedopřejeme dostatek odpočinku, zlo se k nám blíží, nejpozději dnes večer je tu máme.“ Řekl Carlisly na přivítanou.

,,Nepřišli jsme sem odpočívat, ale bojovat a jsme velice rádi, že naše spojenectví bude opět obnoveno. Jacob už nám vše řekl, musíme se všichni dobře připravit, i když máme tak málo času.“ Řekl Sam.

,,Měli bychom si všichni skočit na rychlý lov.“ Ozvalo se ode dveří. To Esme.

,,Ano máš pravdu lásko, půjdeme hned.“ Přitakal Carlisly.

,,Já nikam nejdu. Nenechám tu Bells samotnou.“ Prosazoval si svou Edward.

,,Edwarde, buď v klidu, Bells nic nehrozí, viděla bych to.“ Řekla Alice a poklepala si na spánek. Edward ještě chvíli něco namítal, ale pak jsme všichni odešli na lov. Lovili jsem kus od domu, kdyby náhodou něco,...

Bella:

Louka se mi pomalu začínala zamlžovat. ale pořád jsem tam byla. Všechno šlo tak pomalu a já tak spěchala. Potřebuju být volná co nejdřív! Ale ač jsem se snažila co to šlo, stejně jsem pořád byla na louce, i když zamlžené. Ležela jsem v trávě a myslela na Edwarda a Nessí, na svou rodinu, přátelé... Náhle jsem si na všechno vzpomněla. Celý můj život se mi přehrával před očima, ale já ho nechtěla vidět, teď ne. Nechci žít v minulosti, potřebuji vidět přítomnost. Potřebuju se probudit. Ale jako by mě nic neposlouchalo. Pořád jsem viděla svůj minulý život.

Shrnutí