Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 17

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Až za hranice fantasie 17Mám tu pro Vás 17. kapitolku. Omlouvám se, že mi to tak trvá, ale nějak není čas, no teda, kdyby mě do toho někdo dokopal, tak by se určitě našel. Dneska poděkuju za komentář Lee, kometář, který mě do toho zase nakopnul. A co se tu bude dít? Tahle kapitolka je zaměřená na pohledy Edwarda a Jacoba, ale neprozradím, co se tam bude dít.Jen si to hezky přečtete. A prosím,nechte komentíky, budu ráda za jakýkoliv, ráda si vyslechnu i kritiku, abych věděla co mám vylepšit...:-)

29.12.2009 (21:15) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1454×

17. kapitolka- Noví a přeci staří spojenci

http://www.youtube.com/watch?v=glDGAo9SIqs

Edward:

Cvičili jsme s Nessí na louce a na chvilku zapomněli na naše trápení. I když se nedá říci, že by jsme zapomněli, jen jsme ho na chvíli potlačili. Po chvilce se k nám přidal Jakob, nejdříve nás tiše sledoval a poté šel také trénovat. Ani nevím co, soustředil jsem se sám na sebe. Ale něčeho jsem si všiml. A to Jakobova pohledu, který byl zaměřený na Nessí. Díval se na ní jako by byla anděl.

V tu chvíli mi to došlo...

,,Jacobe!“ zařval jsem a už jsem se sápal po obrovském vlkovi, který nevěděl, která bije.

,,Tatí, tatí,... nee, nech ho být,tatínku, to je přeci Jacob! Neubližuj mu!“ žadonila Nessí v mé hlavě. Pustil jsem tedy Jacoba a ten se proměnil zpět na lidskou podobu.

,,Sakra, co tě to popadlo!“ řval a mnul si krk.

,,Jak jsi se opovážil! Je to moje dcera, ty psisko jedno zatracený. Byl jsi přítel a tak jsem se snažil nečíst tvoje myšlenky, ale tohle by poznal i slepej!“ řval jsem jako pominutej.

,,Já za to nemůžu, neudělal jsem to schválně. Sakra, Edwarde uklidni se, vždyť se tolik nestalo!“ hájil se Jacob a já se na něj chtěl znovu vrhnout, ale to už mě chytli něčí silné paže a nechtěli mě pustit. Okamžitě jsem poznal Emmetta.

,,Edwarde uklidni se.“ teď si pro změnu přede mě stoupla Alice a dívala se mi přímo do očí. Cítil jsem nával klidu...

,,Jaspre, okamžitě toho nech, nebo si to s tebou vyřídím!“ vyhrožoval jsem i jemu, ale nepřestával a já začal pociťovat úlevu, po které jsem ale vůbec netoužil, chtěl jsem ze sebe dostat ten vztek, tu bezmocnost. Nejdřív Bella a teď takovej podraz od Jacoba.

Padl jsem na kolena a držel jsem si obličej, když v tom mě obejmuli malé ručičky a já i přes zavřené oči poznal Nessí.

,,Tatínku, uklidni se. Co ti Jakob udělal, že jsi se tak rozzuřil?“ptala se mě a já nevěděl jak jí to říct.

,,Nessí, sluníčko moje, já nevím jak ti to mám vysvětlit. On,... on ... Jacob,“ při vyslovení jeho jména jsem zavrčel a probodl Jacoba nenávistným pohledem. ,,Ten syčák se do tebe otiskl!“ znovu jsem zavrčel a dalo mi dost zabrat, abych se na Jakoba v obležení mých sourozenců nevrhl.

,,Co to znamená tati?“

,,To znamená, že si tě vybral jako budoucí družku, sluníčko moje.“ musel jsem jí obejmout. Trošku se zarazila, ale se zájmem pohledla na Jacoba, který jakoby tušil co jsem jí řekl a sklopil pohled.

,,Tatínku, ale vždy je tu Jacob, tvůj a maminky přítel, to by jsi byl raději, kdyby si mě vybral někdo cizí?“ pověděla mi, a já jsem nad tím musel trochu víc uvažovat. Viděl jsem Nessí v bílých šatech a já jí vedl ke slizkému upírovi s červenýma očima!

,,Nééé!“ zařval jsem a moje mysl změnila obraz na podobnou situaci. Nessí opět v bílém a já jí vedl po červeném koberci směrem k oltáři, na konci stál Jacob a usmíval se...

Otevřel jsem oči a podíval jsem se na Nessí.

,,Máš pravdu Nessí.“ řekl jsem nahlas, pomalu jsem vstal a mířil k vyplašenému Jacobovi a mým sourozencům, kteří mi opět chtěli zatarasit cestu, ale Alice je uklidnila pohledem. Došel jsem tedy k Jacobovi a odhodlaně začal mluvit.

,,Jacobe, já... no omlouvám se. Já si prostě nedokázal představit, že by moje dcera měla strávit věčnost s vlkodlakem, ale Nessí mi otevřela oči, raději psisko než slizkej upír s červenýma očima.“ ušklíbl jsem se. Jacob na mě chvíli zaraženě hleděl a náhle se také  ušklíbl.

,,Si jako myslíš, že mít za tchána pijavici je teď v módě?“ To už jsme oba nevydrželi a se smíchem se poplácali po zádech, jak to chlapi dělají. No tedy chlapi... upír s vlkodlakem.

http://img.osobnosti.cz/film/novy-mesic-2010/N387868-c1be5.jpg

Když jsme si to vyříkali, ozvala se Rose.

Tak jsem neskonale šťastná, že jsou rodinné neshody zase v pořádku. Ale kvůli tomu jsme sem nepřišli.

,,Jacobe?“ řekla trošku s odporem, ale i tak celkem přátelsky, což mě trochu zarazilo.

,,Rose?“ odvětil zaraženě Jacob,... Chudák, dneska nás bude mít asi dost.

,,Nemyslíš, že by bylo dobré přivolat tvou smečku? Myslíme si, že by nám mohli v boji velmi pomoc. Už proti novorozeným nám byli velkou oporou...“ řekla Rose a trošku se usmála. Jacob na ní zaraženě hleděl. Ale pak se také usmál.

„Skvělý nápad, chtěl jsem ho navrhnout, ale ještě jsem k tomu neměl odvahu.“ ušklíbl se.

,,Tak na co čekáš, zavolej je.“ vyjekl Emmett jako malé dítě.

,,Chci si hrát s pejskama.“ chichotal se Emmett.

,,Tak to ti rád splním.“ zavýskl Jacob a v tu ránu stál před Emmettem velký červeno-hnědý vlk a cenil na něj tesáky. Emmett nelenil a skočil nepřipravené Rose do náruče s křikem malého dítěte. Rázem se i s Rose váleli na zemi. Rose vlepila Emmettovi pořádnou facku a když vstávala ještě ho pořádně nakopla.

,,Pitomče!“ uraženě odcházela špinavá od bahna. Když v tom se otočila.

,,Ehm, Alice mohla by jsi mi pomoc, necháme tu ty děti ať si hrajou!“

,,Samozřejmě.“ usmála se na ní Alice,  vzala Nessí do náruče a odcházela za Rose.

Jacob mi v myšlenkách oznámil, že jeho smečka tu bude co nevidět, a že on rád by teď vyrazil na lov. S radostí jsme se k němu připojili. Taková malá pánská jízda.

 

Jacob:

To byl dneska den. S klukama jsme si užili na lovu spoustu srandy. Hlavně jsem rád, že mě Edward vzal skoro do rodiny, jen by mě zajímalo co to mlel o slizkým upírovi s červenýma očima a také, co mu Nessí řekla, že tak rychle změnil názor.

Emmett je taky třída, chtěl si se mnou dát závod, kdo první skolí medvěda, ale nějak nám to nevyšlo, jelikož jsem žádného nenašli.

Jo a už se nemůžu dočkat, až dorazí moje smečka. Už nějakou chvíli jsem alfa smečky a dávat příkazy na dálku je na nic. Jsem rád, že mě Rose požádala, abych je zavolal, strašně mi chyběli, i když jsem si to nechtěl přiznat.

Teď mi ani nedělá starosti nadcházející bitva, ale Bella. Už je v bezvědomí týden. A nikdo neví co s ní. Sem tam za ní zajdu, ale většinou u ní sedí Edward s Nessí, čemuž se vůbec nedivím. Každopádně bych se měl na zítřek vyspat, něco mi říká, že brzy budu potřebovat hodně síly... A v mžiku jsem usnul.

Probudil mě až jistý hluk. Nejdříve jsem ze své ospalosti nedokázal nic rozeznat. Ale jakmile jsem zbystřil, došlo mi, že je to vlčí štěkot. Vystartoval jsem a než abych sbíhal schody, vyskočil jsem z okna a pelášil za štěkotem. V běhu jsem se proměnil, až se mě oblečení lítalo...

,,Jejda, moje poslední kalhoty!“ posteskl jsem si, ale to mi nezabránilo běžet dál. Slyšel jsem je ve své hlavě, slyšel jsem jejich myšlenky. Tedy, to slyším pořád když jsem vlk, ale teď byli blízko, tak blízko, že jsem se málem pominul a štěkal jsem jako blázen.“

,,Cítím Jaka, je blízko Same!“

,,Zrychlete už tam budeme.“

,,Jsem zvědavá na ty pijavice, ale Jacob mi chyběl“

To byl jen zlomek myšlenek, které jsem slyšel. Tak moc mě potěšili. Byl jsem na kraji lesa, když jsem je uviděl. V předu běžel černej vlk, ale v zápětí ho předehnal Seth s Embrym a Quilem, kteří na mě skočili plnou vahou a já se nezmohl na nic jiného než se bránit...

Když jsem se se všemi přivítal vedl jsem je k Bellinýmu domku. Všechny hned udivila zvířata a rostliny kolem celého domku, i když jsem jím o tom vyprávěl, na živo to bylo i tak ohromující.

 

Takový dotaz, chcete aby byl Happy end?

ANO nebo NE?

 

 

Shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 17:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře