Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 16

09.12.2009 (09:00) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1239×

16.kapitola-Nápad

Bella

Seděla jsem na břehu řeky už dlouhou dobu. Stýskalo se mi po někom, byla jsem tu tak sama. Neměla jsem si s kým povídat nemohla jsem se  s nikým zasmát. Bylo to strašné. Ale nejhorší bylo, že jsem si nemohla vzpomenout, kdo mi tak chybí.

Asi o dvě hodiny později jsem si šla najít místo na spaní, když v tu chvíli jsem uviděla starší ženu. Šla lesem a tvářila se nešťastně.

,,Dobrý den paní, stalo se Vám něco?“ zeptala jsem se.

,,Dobrý den, Bello.“ Usmál se na mě ten smutný obličej.

,,Vy mne znáte paní?“ divila jsem se.

,,Ano znám tě já, a zná tě celý tento svět Bello. Jsi něco jako slunce v této zemi.“

,,Slunce? Jak to myslíte? Nechápu Vás ani trošku!“

,,Dokuď nedostaneš svou paměť zpět, nepochopíš nic zlatíčko. Musíš si vzpomenout na co jsi zapomněla. Jinak je vše ztraceno.“ Dořekla a poté najednou zmizela jako dým. Šokovaně jsem se rozhlížela, ale nikde nebylo po stařence ani vidu ani slechu. Bylo tu jen pár zvířátek. Dva králíčci, tři srnky a jeden jelen.

Najednou na mě přišla únava a já se sesunula na zem a usnula. Ano, i jako upírku mě přepadal spánek, ale proč, to jsem nevěděla. Zdál se mi zvláštní sen, byla tam dva lidi, nebo to nebyli lidi? Byl to muž a malá dívenka, oba byli tak krásní, nechtěla jsem se nikdy probudit, chtěla jsem být s nimi. Ve snu jsem ležela na krásné posteli a muž mě držel za ruku, ale jeho obličej byl plný smutku, chtěla jsem ho obejmout a utěšit ho, ale nešlo to. A najednou přišlo to dítko, byla to krásná holčička, mohlo jí být tak 7let. Měla dlouhé hnědé kudrnaté vlásky, zlatavé očka a medový úsměv. Byla tak krásná a tak podobná onomu muži co mě držel za ruku, ale její tvář nebyla o mnoho šťastnější než tvář muže. Proč je nemohu obejmout když chci? Muž se ke mě začal naklánět, jako by mě chtěl políbit,...

Náhle jsem se probudila a sen byl pryč. Nechtěla jsem se probudit. Zavírala jsem oči, ale sen byl pryč.

Po několika minutách snažení jsem otevřela oči a posadila se. Když jsem se rozkoukala, nemohla jsem věřit svým očím. Kolem mě se shromáždilo několik tuctu zvířat, louka byla poseta kvítky a ozářená sluníčkem.

Moje kůže se třpytila jako diamanty. Zvířátka se kolem mne shromáždila, jako by ode mne něco čekala. Nevěděla jsem co dělat a tak jsem se jen omluvně usmála. Když v tu chvíli přede mne předstoupila ta tajemná stařenka a řekla:

,, Toto jsou tví poddaní, tvoji pomocníci a také spolubojovníci. Dokuď si nevzpomeneš na to nejdůležitější v tvém životě, budeš trénovat zde. Oni ti pomůžou. Neboj, za chvíli zjistíš, co musíš trénovat. Soustřeď se na svou mysl a řekni mi co dokážeš.“

Asi 15minut jsem jen tak stála a soustředila se na svou mysl. Poté jsem otevřela oči.

,,Dokážu zaštítit sebe i ostatní, jsem štít a navíc mám schopnost ovládat živli. A částečně umím komunikovat se zvířaty a ovládat rostliny.“ Řekla jsem bez dechu.

,,Ano, přišla jsi na to do detailu. Víš co děláš v tomto světě?“

,,Myslím, že na to jsem také už přišla. Uvěznil mě sem onen muž, který mě tu první den přivítal. Chtěl se mě zbavit kvůli mým schopnostem. Ale nevím, proč jste tu vy?“

,,Vše co tu vidíš, je tu kvůli tobě a....ehm promiň, nedokážu říct kvůli komu dalšímu, Morth mě blokuje.“ povzdechla si stařenka a pokračovala: ,,Díky vašim schopnostem využít přírodu ho můžete zničit, a proto sem zavírá veškerou přírodu a nyní i tebe. Nevím proč si vybral zrovna tebe, ale myslím, že má obavy, že jsi z vás nejsilnější a mohla by jsi přispět k jeho zničení. A navíc když vás teď rozdělil, má větší možnost vyhrát nad...“ nedokázala říci konec věty.

,,Aha už chápu, ale proč jsi tu ty stařenko?“ optala jsem se.

,,Já odtud mohu kdykoliv odejít, dokážu to. Jsem tu jenom pro to, abych ti pomohla.“

,,Paní, mám ještě jednu otázku, jsem v tomto světě fyzicky nebo je to vše jen v mé hlavě?“

,,Neříkej mi paní, Bello, jmenuji se Adria. A abych odpověděla na tvou otázku, tak toto je jenom v tvé hlavě. Tvé tělo spočívám v reálném světě, kde jsi jakoby v bezvědomí.“

Edward:

Už to byli tři dny, co tu Bella jen tak ležela, když se Letrí vrátila. Myslel jsem, že určitě ví, jak Bellu probudit, a tak jsem na ni pohlédl z nadějí v očích. Ale ona jenom zakroutila hlavou a řekla:

,,Bůh mi řekl, že mi jí pomoci nemůžeme, vše záleží pouze na ní, jen ona může sebe samu zachránit z toho proklatí. Netuším jak, ale je to na ní.“

,,Ale to,...“ skočil jsem jí do řeči, ale ona mě pohledem umlčela.

,,Neskákej mi do řeči, a poslouchej!“ řekla a já si sedl a poslouchal jí

,,Tak tedy, Bůh mi řekl, že Bella se z toho musí dostat sama, ale ty a Nessí musíte zase začít trénovat. Morth nebude čekat, na to, jestli se náhodou Bella vrátí. Jestli, že vás oslabil, bude chtít uhodit, dokuď oslabení jste. Takže od teď žádné poflakování, půjdete trénovat a bez řečí Edwarde!“

Nezmohla jsem se na slovo. Letrí do mě pronikala svýma andělskýma očima a já se bez řečí postavil, zavolal jsem na Nessí a vydali jsme se před dům trénovat.

Nessí se měnila ve všechny zvířata, která jí jen napadla. Učila se jejich boj, aby jim nakonec dokázala velet a uspořádat jejich taktiku. Já jsem naopak snažil porozumět rostlinám a jejich bojovým taktikám. Šlo nám to docela dobře. Ale pořád to nebylo ono, byli jsme jen dva.

Jasper:

Všechno bylo tak zvláštní, nejdříve jsme měl radost, že jsem se zbavil těch nešťastných emocí a najednou jsou zase zpátky. Sice, poté, co začal Edward s Nessí opět trénovat, bylo emoce o něco lepší, jelikož neměli čas smutnit, ale co ostatní. Seděli tu a smutnili. Nedalo se to vydržet a tak jsem chtěl jít ven, když v tom mě něco napadlo:

,,Proč tu sedíme jako pecky a čekáme, co se bude dít dál. Měli bychom taky začít zdokonalovat své síly. Edward s Nessí nemají sami šanci i když  mají takovou moc. Neříkám, že budeme náhrada za Bellu, ale uděláme toho víc, než když tu budeme sedět!“ řekl jsem, a aniž bych čekal co se bude dít vyšel jsem ven, kde mě dohonila Alice a skočila mi do náruče.

,,Lásko ty jsi geniální!“ řekla a políbila mě tak krásně a dlouze, že jsem byl na chvíli omámený, takový polibek už jsem dlouho nedostal. Potom se na mě usmála a řekla:

,,Tak jak začneme?“

Otočil jsem se a za mnou stála celá rodina, tedy ten zbytek tvořený z Emmetta, Rose, Esme a Carlisla.

,,No myslím, že by jsme měli postupovat úplně stejně, jako když nás napadli novorození, když byla Bella ještě člověk, ale k tomu musíme zdokonalit i naše schopnosti. Tahle bitva bude mnohem těžší, než zvládnout pár novorozených.“  Podíval jsem se na ostatní a všichni přikyvovali.

,,Ehm, Jaspere... Vím, že já jsem ten poslední kdo by tohle mohl navrhnout, ale proti novorozeným nám pomáhali vlkodlaci. Jacob je tu, tak proč nepovolá ostatní, aby nám také pomohli. Byla by to velká pomoc.“ ozvala se nečekaně Rose. Všichni na ní nevěřícně zírali.

,,Rose, ty jsi geniální, jak to, že nás to hned nenapadlo?“ vychrlil Emmett a divoce Rose políbil.

,,Kde je Jacob?“ Zeptala se Esmé.

,,Myslím, že šel za Nessí a Edwardem“ řekl Carlisle.

,,Jdeme za nimi! Musíme se s nimi domluvit.“

shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 16: