Tak konečně je tu 14.kapitolka... Doufám, že se bude líbit :-)
02.12.2009 (16:30) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1010×
14. kapitola - Voda a oheň
Bella:
Už tomu bylo pár dnů, co Edward s Jacobem zavítali mezi nás. Když jsem s Edwardem mluvila o naší rodině, domluvili jsme se, že jim pošleme zprávu, aby si o nás nedělali starost a aby nás navštívili. Chtěli jsme, abychom byli konečně kompletní rodina. Společně s Edwardem, Jacobem, Letrí a zvířátky jsme prodiskutovali, jaké nebezpečí jim hrozí, kdyby nebylo Nessí, došli by jsme k závěru, že není dobré je sem nyní zvát. Domluvili jsme se, že jim dáme zprávu, že jsme s Edwardem spolu a živí, ale neřekneme jim kde jsme. Jenže v ten okamžik se ozvala Nessí.
,,Musíme je pozvat k nám, sice je nebezpečné být s námi, ale ještě nebezpečnější být bez nás. Nyní musí naše rodina držet spolu, a oni jsou naše rodina. A navíc, ráda bych je všechny poznala." Domluvila a v tu chvíli zavládlo hrobové ticho, které prolomil Edward.
,,Nessí má pravdu, musíme je vzít k nám." řekl a všichni souhlasili. Poté už se jenom zbývalo dohodnout, jak jim dáme zprávu...
Alice:
Už jsem ani nedoufala, že se něco změní, byla jsem slepá, neviděla ty, které jsem tak vidět potřebovala. Jako by mě něco blokovalo. Bella sice mohla použít štít, jenže proč by to dělala pro Edwarda, odešla od něj. Ne tady se děje něco daleko horšího. Jen doufám, že jsou na živu...
Dnešek začal úplně obyčejně, jako pokaždé, od doby kdy Bella a Edward odešli, tedy všichni bloumali po domě, dělali obyčejné věci, ale nikdo se nesmál. Seděla jsem v zahradě a poslouchala šum vzdáleného potoka a zpěv ptáků. Byl krásný letní den, ale já nebyla schopná si ten krásný den vychutnat. V myšlenkách jsme byla u Edwarda a Belli, ale také u Jaspera. Jasper byl na tom strašně, nedokázal snést ten smutek v domě, často se toulal po okolí a nasával veselé pocity, aby se pak mohl na chvilku vrátit k nám.
Seděla jsem tam už asi 7hodin když v tom jako by do mě uhodil blesk. Ztuhla jsem a můj výraz nabyl výrazu, jako bych byla duchem nepřítomná, také jsem byla,...vidění! ...
,,Já je viděla, já je viděla" křičela jsem na celé kolo a rychlostí hurikánu jsem utíkala do domu. Všichni na mě koukali jako na blázna, ale já na nic nečekala a běžela jsem balit, ale jakmile jsem začala házet oblečení do kufru, všichni se nahrnuli do mého pokoje a Jasper mě musel chytit, abych přestala v balení.
,,Alice, co se stalo, co jsi viděla?" ptal se mě jeden přes druhého. Nevěděla jsem, jestli jim to mám říci, nebo jestli jim mám udělat překvapení, ale na konec mi došlo, že jim to říci musím. Už se trápili dlouho a zaslouží si vědět pravdu.
,,Viděla jsem Edwarda a Bellu, jsou spolu, je s nimi i Jacob, máme za nimi co nejrychleji přijet." Vychrlila jsem ze sebe a všichni na mě koukali s otevřenými ústy.
,,Tys viděla praštěného Edíka a toulavou Bells?" vyhrkl Emmett a vyzdvihl mě do vzduchu. Ale to už se ke mě rozeběhli všichni a začali mě objímat.
,,Už toho nechte a utíkejte si zabalit, vyjedeme za hodinu."křikla jsem a všichni s radostí vyběhli do svých pokojů. Do hodiny byli všichni připraveni ve svých autech a my se mohli řítit směr Aljaška, kde jsme se měli sejít s Bellou a Edwardem. Bylo to to poslední, co mi v mé vizy prozradili, od té doby jsem žádnou vizy neměla, ale to mě teď netrápilo.
Po dálnici se řítili tři luxusní auta, já se svým kanárkovým Porshem spolu s Jasperem. Za námi se řítila Rose ve svém červeném BMW, ze kterého na nás neustále mával Emmett s výrazem chechtajícího šaška a naši trojici uzavírali Carlisle s Esmé v tmavě modrém Ferrari...
Edward:
Dnes odpoledne Bella odštítila mě i sebe, aby jsme mohli kontaktovat Alici, ukázali jsme jí na papíře napsaný nápis,, Aljaška,.." Myslím, že touhle dobou už jsou na cestě a nejdéle zítra tu budou jako na koni. Poté co jsme poslali zprávu, nás Bella opět zaštítila.
Všechno to bylo tak neuvěřitelné, to co jsme za těch pár dnů prožili, naše nynější schopnosti a pak je tu naše Nessí, naše velké štěstí v malém tělíčku, které ale každým dnem roste. Když byl čas, trénovali jsme všichni tři na louce. Bella si hrála se živly, které jí čím dál tím víc poslouchaly, Nessí se učila používat zvířecí sílu, zvířátka jí poslouchala a dokonce se dokázala proměnit v některá zvířata, a já si začal rozumět s rostlinami a dřevinami. Letrí říkala, že až se naučíme více využívat svých sil, budeme moci využívat navzájem svých schopností díky našemu rodinnému propojení.
Bella:
Seděla jsem s Nessí na paloučku v lese, nebyl daleko od domu, takže jsme byli relativně v bezpečí. Edward se vydal s Jacobem na lov. Ano, oni dva se vydali spolu, po jejich cestě se nějak skamarádili, což mě velice těšilo, to je snad jasné.
Nessí si hrála s králíčkem a srnkou a já myslela na svou rodinu. Za nedlouho je zase uvidím. Už se nemůžu dočkat. Také jsem přemýšlela o našich schopnostech. Představte si, že by jste mohli najednou ovládat slunce, hromy, blesky, vítr či déšť. Něco naprosto úžasného. Nyní Nessí pobíhala po paloučku jako srnka, muselo to být taky úžasné, změnit se v jiného tvora, třeba se to s Edwardem od ní jednou naučíme tak jako ona se naučí naše...Ale nyní se musíme starat o své schopnosti...
Uběhla další hodina, ale nato, že bylo teprve poledne se velice setmělo, nebylo vidět na krok. Nessí přiběhla a já jí poručila, aby zůstala v podobě srny. Po chvilce se ozvala hromová rána a všude stoupal dým. Les kolem nás začal hořet. Bylo strašlivé horko, chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Žádný zvuk se z mých úst nedostal. Nessí pobíhala kolem dokola a já se snažila přivolat déšť, aby uhasil oheň, ale nedokázala jsem se na nic soustředit, v mé hlavě se rozléhal jenom strašlivý smích, kterým mi jakoby vymyl všechny myšlenky. Nechápu, jak se dostal pod můj štít. Bylo to tak silné!
Oheň se přibližoval, a já si myslela, že je s námi amen, ale v tu chvíli se přede mne postavila Nessí, podívala se mi do očí a v myšlenkám mi řekla:
,,Maminko, snaž se přivolat déšť, zachraň nás, bez nás nemá tatínek šanci zvítězit. Mysli na tatínka, na mě, na rodinu, na lidi, tvory, kteří by bez nás nepřežili, ty to dokážeš,.."
Mluvila dál a dál a smích z mé hlavy začal mizet, už jsem se dokázala soustředit, volala jsem déšť a když už nás plameny začali olizovat, déšť přišel a oheň byl ihned pryč.
V tu chvíli se ozvala další rána a před námi stála mužská, černě zahalená postava která sice zuřila, ale nakonec se hlasitě zasmál.
,,První bitvu jste možná vyhráli, ale válku nevyhrajete, jako že se Morth jmenuju!" Mávnul rukou a moje nohy mě přestali poslouchat, sesunula jsem se k zemi a pak už byla jenom tma...
Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 14:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!