Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 13

11.10.2009 (12:30) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1202×

13.kapitola- Vysvětlení nebo ještě větší zmatek?

Edward:

Jakmile k nám došli, Bella se zastavila, přivítala nás a začala říkat něco o tom, že nám toho musí hodně vysvětlit a takové všelijaké řečičky až nakonec dodala jednu poslední větu, co mi málem podrazila nohy. Řekla:

,,Než začnu vysvětlovat, chci vám představit Rennesmé. Naší dceru Edwarde…“

Nevím jak dlouho jsem tam stál jako pitomec a pozoroval to dítě a Bellu, ale došlo mi, že musím něco říci, jenže co? V tom překvapení jsem ze sebe vychrlil první věc, co mě napadla.

,,To není možné, to přeci…tt.t..o ..“

,,Edwarde uklidni se, je to tak, Nessie je naše dcerka, sama jsem to nechápala, ale nyní už ano, a všechno ti vysvětlím, ale pojďte dovnitř, ať máme trošku soukromí.“ Uklidňovala mě a následně nás pozvala do svého domku. S Jacobem jsme jí mlčky následovali. Nedovedu ani popsat jak jsem byl překvapený, v hlavě mi pořád šrotovalo, jak bychom já a ona mohli být rodiče, vždyť jsme upíři. Ti přeci nemohou mít děti. Viděl jsem na Jacobovi, že si myslí to samé, ale jeho pohled vyjadřoval i něco jiného. Díval se na to dítko jako by to byla ta nejhezčí bytost na světě…

Bella:

Viděla jsem, že mi ani jeden nechce uvěřit, mohlo mě to napadnout, je to neuvěřitelné. Vzala jsem je tedy k sobě domů, abych jím všechno vysvětlila. Ani nedokážu popsat tu touhu, která mě sžírala, když jsem měla Edwarda tak blízko a nemohla ho obejmout a políbit, ale musel to všechno nejdříve pochopit, jinak to nešlo.

Když jsme se všichni usadili v mém obývacím pokoji, začala jsem vyprávět celý svůj příběh. Nessie mi seděla na klíně a kdykoliv jsem něco vynechala, poslala mi myšlenku a já to okamžitě doplnila. Pro tento okamžik jsem Edwarda znovu zaštítila, v mé a Nessiině hlavě toho bylo tolik, že by se mu to všechno pomotalo a nemusel by všechno pochopit a samozřejmě by ho to mohlo vylekat, a to já samozřejmě nechtěla. S Jacobem jsem si nemusela dělat starosti, působil po celý můj monolog vyrovnaně.

Jakmile jsem dovyprávěla mé setkání s Letrí a svém plánování odchodu, viděla jsem, jak se Edwardovi nepatrně zkřivila tvář bolestí, ale také jsem viděla velkou úlevu, kterou jsem nepochopila. Pokračovala jsem s vyprávěním, jak jsem se dostala až sem, jak jsem zjistila, že jsem těhotná a jaký to pro mě byl šok, ale že při mně stála Letrí a pomohla mi s porodem. Dále jsem jim musela říct o našem ,,rodinném nebezpečném poslání“ a vysvětlit jim naší moc. Domluvila jsem a zavládlo ticho.

,,Tak to je všechno, co se v minulých měsících odehrávalo.“ Řekla jsem a na chvíli opět umlkla.

,,Bello, mohl bych s tebou být na chvilku o samotě?“ promluvil do ticha Edward a já přikývla.

,,Jacobe, mohl by jsi pohlídat Ness?“

,,Ehm samozřejmě Bell.“ Řekl můj nejlepší přítel a natáhl se pro Nessie, která si ho chvilku prohlížela, následně se usmála a omotala se mu kolem krku.

,,Tak Ness, ukážeš mi Váš domeček?“ optal se Jacob a už jsem jenom viděla, jak Ness kývla a oba zmizeli v horním patře.

Poté nastalo pár minut ticha, které prolomil Edward.

,,Nessie je naše dcera?“ začal asi tím nejmenším co ho tížilo. A já se usmála a přikývla.

,,Ano Edwarde, je to naše dceruška, pamatuješ na naší poslední noc?“ řekla jsem a spiklenecky se usmála. On se na mě podíval a snažil se o úsměv a tu jeho snahu jsem už nevydržela a začali mi téct slzy a následně jsem se mu vrhla k nohám…

,,Edwarde, lásko mé existence, moc tě prosím odpusť mi to všechno, vím, že se to nedá omluvit, ale odpusť, nevydržím bez tebe už ani minutu, nedokážu se dívat na to jak moc jsem ti ublížila….“ Omlouvala jsem se,ale Edward se na mě usmál, vzal mě do náruče a něžně mě umlčel polibkem. Líbali jsme se nekonečně dlouho, a když jsme přestali, zůstali jsme v objetí a užívali si jeden druhého, po tak dlouhém odloučení.

Po chvilce jsem se na něj podívala a zeptala se:

,,Chceš být s námi propojen, mám z tebe sundat štít?“

Edward:

Byl jsem neskonale šťastný, zase jsem jí držel ve své náruči, nikdy nebyla pravda, že mě nemiluje, ona mě vždycky milovala. Co je těch pár měsíců které pro mě byli utrpením proti tomu, že jí zase můžu držet v náruči, líbat její rty, hrát si s jejími vlasy a cítit její přenádhernou vůni, které se nic nevyrovná.

Když se mě zeptala jestli chci, aby ze mě sundala štít, jenom jsem se usmál a kývl. Bella se chvíli soustředila a po chvilce jsem v hlavě uslyšel dva hlasy. Jeden patřil Bells a ten druhý nejspíš Nessie.

,,Tatí!“ křičel ten jemný hlásek a já byl na měkko. Mám dceru, já mám dceru, tohle až uslyší moje rodinka.

,,Nessie, dceruško moje!“ řekl jsem, a to už k nám přicházel Jacob s Nessie, která se ke mně natahovala a já si jí od Jacoba vzal. Viděl jsem Bells já se přenádherně usmívá.

Tohle je pro mě pravé kouzlo, smysl mého života, co je proti tomu to, že vládneme zvířatům, živlům,  rostlinám a že s jejich pomocí máme zahubit  nějakého černého anděla. Pro mě to není nic, ve srovnání s mou rodinou.

Jacob:

Nessie byla úžasná, ukázala mi celý dům a následně jsme si šli hrát ven se zvířátky, se kterými se ona dorozumívala a já jí se zájmem sledoval a přemýšlel, jaké by to bylo, kdybych se proměnil…Bála by se mě? Ne nebála, nebojí se žádných zvířat. Věděl jsem jen jediné, tuhle holčičku už nikdy nevyženu z hlavy, moc dobře jsem věděl co se stalo, ale nechtěl jsem si to připustit…

Alice (mezitím doma)

,, Proč nikoho nevidím?! Proč jsem slepá?Proč? Já se z toho snad zblázním. Proč mi tohle dělají?“

Nechápu, že se zbývající členové mé rodiny tváří tak vyrovnaně. Aha, už vím, protože jim neselhal jejich dar, když ho tak životně potřebovali. Od té doby co zmizela Bella jsem byla nesvá, že jí nevidím, myslela jsem si, že je to jejím štítem, ale teď zmizel i Edward a já ho také nevidím proč? Co je to za podraz?

Celá rodina je v troskách, jakoby část nás odešla za Bellou a Edwardem, nikdy se nezasmějeme, promluvíme spolu jen málokdy já se pořád snažím něco vidět, ale nikdy nic nevidím. Jaspera pořád bolí hlava, já se mu ani nedivím, ty emoce co tu jsou by porazili i vola. Emmett přestal vtipkovat, Rose o sebe tolik nepečuje a Esme je pořád zaražená a Carlyslie je zavřený u sebe v pracovně a snaží se na něco přijít. Tady aspoň vidíme, jak je v naší rodině důležité být spolu.

Edward:

Byl jsem neskonale šťastný, ale něco mi chybělo, ale nemohl jsem si uvědomit co, až když mi Bella poslala tuhle myšlenku:

,,Lásko, pověz mi něco o naší rodině, strašně dlouho jsem o ní nic neslyšela a šíleně se mi stýská.“

V tu chvíli mi to došlo, to oni mi tu chyběli.

,,Bells sám nevím, když jsem je viděl naposledy, byli zdrceni z tvého odchodu a myslím, že ten můj to ještě zhoršil. Ani neví co s námi je, ty máš štít a já jsem měl sebou Jacoba, a jak ty víš, Alice přes vlkodlaky nevidí.“

,,Máš pravdu Edwarde, měli bychom jim dát zprávu, že jsme na živu.“ Řekla mi v myšlenkách Bella a já na to:

,,Ano to …“ než jsem to ale stačil doříct, Bella mě přerušila.

,,Ne to nestačí, já je potřebuju vidět, ať přijedou, prosím.“

,,Skvělý nápad Bells, pošleme jim zprávu, že jsme naživu a chcete, aby za námi přijeli.“

Shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 13: