Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až za hranice fantasie 10

10.09.2009 (18:30) • Lilienka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1333×

10 kapitola- Neuvěřitelné

Bella:

Držela jsem svojí dcerunku v náručí a čekala, až mi Letrí řekne, kde je můj Edward. Ale ona mlčela.

,,Letrí prosím tě řekni mi to!“ naléhala jsem.

,, Bello copak ty si to nepamatuješ, musela jsi od něj odejít, musela jsi opustit celou rodinu…“

,, Opustit rodinu, opustit Edwarda?“…chvíli jsem vzpomínala, a v hlavě se mi přehrávali vzpomínky. Vzpomínky na jeho smutný nechápající obličej, když jsem mu řekla, že ho nemiluju, myslela jsem na Alici, Esme, Emmetta, Jaspera, Rose, Carlisliho a Jacoba…Z mých očí stékali slzy…SLZY?!...vykřikla jsem a začala si jednou rukou stírat mokré kapičky ze svého obličeje. Nevěřila jsem vlastním očím, já brečím. Nejen, že jsem jediná upírka, co rodila, ale ke všemu ještě brečím. To by mě zajímalo, co mě překvapí příště.

Letrí přede mně postavila zrcátko, a já nevěřila svým očím, měla jsem je modré, polekala jsem se a oči mi zežloutli. Co se to děje, odklonila jsem zrcátko a snažila se vzpamatovat. Když jsem to zvládla, podívala jsem se zpátky do zrcátka, a podívejme, mé očí nabírali hnědý nádech…Došlo mi, že se se mi barva očí mění podle pocitů, zvláštní.

Přestala jsem to řešit a znovu se věnovala své dcerce.

,,Bells, musíš jí vymyslet jméno.“ usmála se na mě Letrí.

,,Ano, máš pravdu Letrí, to musím.“ dala jsem Letrí za pravdu a začala vymýšlet jméno pro svou dokonalou dcerušku.

,, Rennesmé“ vyslovila jsem na jednou, a Letrí se usmála. Ale co mě překvapilo, má dcerka se začala smát a snažila se svou malinkatou ručičkou dotknout mého čela. Trošku jsem se naklonila, aby na mě dosáhla. Jakmile se mě dotkla, vynořila se něco jako vzpomínka na můj hlas, zrovna v ní zněla má ukolébavka, kterou mi složil Edward, a kterou jsem jí zpívala, když byla ještě v bříšku. Teď se všechno změnilo a já viděla svoje tělo, zkroucené bolestí, a hned na to jsem cítila bolest své dcerky,...Nakonec mi ukázala vzpomínku na mé probuzení, na okamžik, kdy jsem jí vzala do náruče a vyslovila její jméno…

Poté, co mi všechno ukázala oddělala svou ručku a já se probírala ze svého šoku. Podívala jsem se na Letrí a ona se na nás udiveně dívala. Podívala jsem se na Nessie, takovou jsem jí vymyslela přezdívku, a ona jen natáhla ruku k Letrí, jako by věděla co po ní chci. Dotkla se jejího čela a něco jí ukazovala. Letrí byla překvapená, ale vypadalo to, že mile…

Když nám všechno ukázala, přehrála mi tázavý obrázek, kde se mě ptá, proč to všechno tak bolelo. Nevěděla jsem, jak jí to vysvětlit, sama jsem tomu nerozuměla. A ona můj pohled pochopila, a ukázala mi něco v tom smyslu, že na to spolu přijdeme. Usmála jsem se na ní a pevně jí objala. Za ty tři dny byla mnohem větší, chytřejší a chápavější, něž děti jejího stáří.

(Jakobův a Edwardův pohled v době, kdy Bella porodila Rennesmé a začínají jim bolesti)

Jacob:

Edward přestal trucovat asi po 100km jízdy a chtěl, abych si nastoupil k němu do auta. Samozřejmě jsem chtěl odmítnout, ale on řekl, že musím jet v tom autě, že mu to říká hlas, který ho táhne od rodiny…Tak mi nezbylo nic jiného než si nasednout. Ale řeknu vám pravdu, vůbec mi to nevadilo, i když jsme měli všechny okýnka otevřený, to víte upír a vlkodlak si moc nevoněj, ani když spolu cestujou.

Jeli jsme asi ještě 3 hodiny, když v tom se Edward chytil za hlavu a začal řvát bolestí. Musel jsem rychle strhnout volant, abychom se nevybourali, sice by jsme to přežili, ale to teď nebudu řešit. Nejhorší bylo zastavit, Edward sebou tak házel, že  jsem se nemohl dostat k pedálům a  tak mi nezbylo nic jiného než to vzít smykem na jednu louku. Nějakým zázrakem se mi povedlo zastavit a běžel jsem ho vytáhnout z auta, bylo to strašné, nevěděl jsem co dělat, v upířích bolestech se nevyznám, vím jen, že tohle nebude normální.

Edward:

Něco ve mně mi řeklo, abych vzal Jacoba do auta, příčilo se mi to, ale poslechl jsem a ještě Jacoba přemlouval. Nakonec nasedl a mohli jsme jet dál.

Najednou mi hlavou projela neuvěřitelná bolest. Bylo to to nejhorší co jsem kdy zažil, škubal jsem sebou, pustil jsem volant a chytil se za hlavu. Bolest se mi rozšiřovala do celého těla…Co se dělo kolem mě nevím, vnímal jsem jenom tu strašnou bolest…

Když jsem se probudil, něco bylo jinak, ale zatím jsem nevěděl co…

Letrí:

Nyní jsem hodně času trávila s Bellou a malou Nessí, která až neuvěřitelně rychle rostla. Ještě byli obě slabé a tak odpočívali. Ven se odhodlali až po týdnu. Mezi Bellou a Nessí bylo zvláštní pouto, ale přijde mi, jako by k ním patřil ještě někdo. Belle jsem nic neřekla, ale měla jsem jisté tušení.

Bella

Uběhl asi týden a já se svojí dcerou jsme se poprvé chystali vyjít ven, zatím jsme netušili co se nám stalo, ale vím, že jsem byla s Rennesmé silně propojená. Co cítila ona, cítila jsem já, co jsem cítila ona, cítila i ona. A jak jsme asi po 5 dnech zjistili, naše propojení je tak silné, že si můžeme navzájem posílat myšlenky, jenže zatím to ještě ani jedna neovládáme dokonale, a tak se někdy stane, že jí pošlu myšlenku, kterou ani nechci. Třeba jako nedávno, myslela jsem na Edwarda a v tu chvíli se mě Nessie myšlenkou zeptala, kdo je ten krásný pán. Co jsem jí měla říct? Vzala jsem si jí na klín a pověděla jí to.

,,Víš zlatíčko, to je tvůj tatínek. Vidíš, máš jeho rysy a barvu vlásků…“

Nessie mi poslala myšlenku, kde tatínek je, a já jí neuměla odpovědět a tak jsem jí poslala všechny své vzpomínky. Od té chvíli Nessie každou chvíli myslela na Edwarda a mojí bývalou rodinu, a já vlastně také. Moc mi chyběl.

S Nessie jsme se přichystali a vycházeli ven. Došli jsme kousek od domu když v tom mě Ness o něco poprosila…

,,Mami, oddělej z nás štít.“ Poslala mi Ness myšlenku.

,,Nessí, to nemůžu, nemůžeme vědět, že jsme v bezpečí,..“ snažila jsem se odporovat.

,, Neboj maminko, já vím,že ho musíš oddělat, prosím!“ žadonila, a já jí nemohla jinak než vyhovět. Chvíli jsem se snažila, musela jsem to znovu natrénovat, ta bolest mě hodně oslabila, a po chvíli se mi to povedlo. Najednou se kolem nás objevila fialově duhová zář a kolem nas obživla celá příroda. Zvířata se kolem nás začala sbíhat a dokonce i stromy a rostliny jako by s námi komunikovali. Slyšela jsem v hlavě mnoho hlasů, a myslím,že Ness na tom byla stejně…

,,Konečně, přišli za námi..“

,,Dočkali jsme se, to je senzace!...“

,,Vypadají velmi mile, ale polekaně…“

,,Naše nová královna a princezna…ale kde je král?“

….

,,No teda, Ness slyšíš to co já?“

,, Ano maminko, rozumíme řeči zvířat a rostlin, podívej zdraví nás, neměli bychom také něco říci?“

,,Máš pravdu Ness, promluvím k ním.“  Řekla jsem a začala mluvit..

,,Zvířata, rostliny, přírodo…Já a moje dcera jsme trošku v šoku, z toho co se tu teď děje, ale jsme rádi, že jste k nám přišla a srdečně Vás zdravíme…“

Najednou se zvířata začala jako by klanit a rostliny a stromy se vlnili do stejného rytmu a vítr lehce vál.

Byla to učiněná nádhera, ale vůbec nic jsme nechápali. Letrí vykoukla ze dveří, a byla také v šoku.

Stáli jsme uprostřed všech druhů zvířat a najednou k nám začali jednotlivě chodit a nosili nám různé dárky, od krásných květin, po různé drahé kameny,..

Zírali jsme s otevřenými ústy, když v tom vystoupil krásný jednorožec…ano jednorožec, byli tu i takové zvířata, které by jsme na zemi nečekali. A promluvil na nás:

,, Královno Bello, princezničko Nessí, je nám velikou ctí, že jsme Vás konečně našli. Mohu se však optat, kde je král Edward?...“

,,Počkej, řekl jsi král Edward? Ten je doma ve Forks, musela jsem ho opustit, a abych ochránila celou svou rodinu, držím nad nimi svůj štít,...“

,,Královno Bello, smím-li tě poprosit, oddělej svůj štít z Edwarda, musíme ho najít a dovést za tebou. Jen když budete spolu jste nepřemožitelní, vy dvě jste velmi silné, ale potřebujete svého krále, tak jako on potřebuje Vás…“ odpověděl jednorožec.

,,Dobrá sundám z něho štít, ale až nám vše vysvětlíš.“ Kladla jsem si podmínku.

,,Ano to není žádný problém královno.“ A začal vyprávět: ,,Tři upíři, ty, Ness a Edward, jste prošli velice zvláštní proměnou. Nyní jste navzájem propojeni…“

Musela jsem ho přerušit. „Počkej, Edward je s námi propojen? Tak jakože ho neslyším, jakože mu nemůžu poslat myšlenku…?

,,To je tím, že jste od sebe tak daleko, a ještě to nemáte tak vyladěné.“

,,Aha, pokračuj.“ Pobídla jsem ho.

,,Ty Ness vládneš všem zvířatům, dokážeš s nimi cokoliv si umaneš, budou tě poslouchat na slovo, a položí pro tebe život. Bello, ty vládneš všem živlům, vodě, větru, ohni i zemi. Podle tvé nálady a úmyslu se  bude měnit počasí. Dokážeš spustit kroupy, blesky, hromy, či aby svítilo slunce. A Edward vládne rostlinám, stromům a jiným přírodním úkazům. Vše ho bude poslouchat. Dokáže nechat vyrůst strom čí pohnout skálou jenom svou myslí. Dokud jste takto propojeni, umíte všichni dokážete všichni navzájem používat moc toho druhého. Bello, ta jako jediná z Vás dokážeš propojení zrušit…“

Nemohla jsem ani mluvit, moje rodina má takovou moc. Chtěla jsem se zeptat, proč jsem tedy musela opustit Edwarda, ale z úst mi vyšla jiná otázka:

,,Jaké hrozí světu nebezpečí?“ vyhrkla jsem ze sebe a on se nadechoval k odpovědi…

shrnutí

Autor: Lilienka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až za hranice fantasie 10: