Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » až na věky věků 9. kapitola

15.05.2009 (15:10) • Bellska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2385×

9. kapitola Sobotní návštěva

Bellin pohled:

Celý týden probíhal v klidu. Tedy pokud máte na mysli klid tím, že se vás Emmett snaží nachytat při choulostivé chvíli s Edwardem. Což se mu díky Edwardovu daru zatím nepovedlo ... naštěstí. A v klidu se celá rodina připravovala na sobotní návštěvu Volturiových. Carlslie všechny uklidňoval, že se jedná jen o návštěvu, podívají se jestli jsem upír, a poté odejdou. Edward si tak jistý nebyl. Japera dokonce napadlo, že bychom mohli pozvat Tanyu a její rodinu, aby Volturiovi přesvěčili, že nejsem nebezpečná. To se z nijakého důvodu nelíbilo Edwardovi. Pro útěchu všech se do toho vložila Alice a řekl, že Tanya by stejně nepřijela a máchla rukou k Edwardovi, takže mi bylo jasné, že mi něco tají a můžu za to jak jinak než já.

Jenže Volturiovi nebyl jediný problém, který na nás čekal. Včera byl Jasper a Alice na lovu, domů se vrátili ze zamyšlenými výrazy. Podívali na Edwarda, ten jen vyskočil a hodin dálkové ovládání do kouta čímž ho rozbil. Emmett na něj zíral, jako by mu rozbil tu nejcennější hračku. Edward vycenil zuby, zavrčel a vyběhl z domu.
,,Co se stalo?" zmohla jsem se jen, Alice si sedla a dala hlavu do dlaní. Jasper jí hladil po vlasech s otázkou v očích.
,,Jen si běžel vyprázdnit hlavu" řekla a Jasper si oddechl
,,Mohli byste nám říct, co se stalo?" zeptal se Emmett, stále zírající na zničený ovladač, chudák, bude muset vstávat k přepínání televize ... nebo by mu mohla Ros pomoct.
,,Narazili jsme na lovu na něčí pach" řekl Jasper a objal Alici
,,Tak proč tak Edward ..." začala Esmé
,,Nebyl to jen tak něčí pach, byla to Victorie. Velmi čerstvé, den, maximálně dva" řekl Alice a schovala hlavu Jasperovi do košile. Sesunula jsem se na pohovku, Esmé mě chtěla obejmout, jenže to už u mě seděl Edward a hladil mě po zádech.
,,Promiň" zamumlal, ,,musel jsem se projít" řekl a políbil mě do vlasů
,,Mám žízeň" řekla jsem a podívala se mu do očí, dobrá lhala jsem. Bolest v mém krku nebyla nepříjemná, jen drobné šimrání. Tak tři dny bych ještě zvládla, ale chtěla jsem s ním mluvit ... sama.
,,Dobře, ale pojedeme dál ... Alice?" zeptal se, Alice se zamyslela a pak se usmála.
,,Vyjeďte ze států ... tam budete v bezpečí" Edward jen kývl, popadl klíčky od auta a už stál u dveří.
,,Ještě moment" zamumlala Alice a vyběhla schody, za pár vteřin se vrátila s taškou.
,,Je v tom něco na převlečení. Edward by ti nepoděkoval, kdybys mu zničila sedačku v autě" zamumlala
,,Díky" řekla jsem, vzala tašku a rozeběhla se ke dveřím a mému Edwardovi.

,,Edwarde?" zeptala jsem jen co jsem zahrabala mrtvou pumu do země.
,,Ano miláčku?"
,,Já jen ... Omlouvám se"
,,Za co?" zeptal se a vzal me do náruče
,,Za ... za všechno" vzlykala jsem mu do ramene bez slz, ,,můžu za to ... všechno. Volturiovi a Victorie. Charlie a tvá rodina, vystavila jsem je nebezpečí, je i tebe já ..."
,,Bello, přestaň. To ... to nesmíš, nemůžež za to, rozumíš? To já, já jsem tě měl nechat na pokoji, nevšímat si tě." to bolelo, bolela přsdstava být bez Edwarda.
,,Zase to házíš všechno na sebe"
,,Bells, prosím, nebreč. Možná ... možná za to můžeme oba. Ani jeden jsme neměli sílu držet se od sebe, ale to pro to, že jsme si souzení víš?"
,,Hmmmm" zamumlala jsem a políbila ho na rty, ,,dobře, pojedeme?" zeptala jsem se zvedla se
,,Co ti dala Alice do té tašky?"
,,Oblečení" řekla jsem nechápavě, ,,proč?"
,,Já jen ... no dneska to jde ... nevypadáš jako obvykle, jsi ... byla jsi velmi opatrná" dostal ze sebe a měl pravdu. Mé oblečení, po lovu vždy krvavé a roztrhané, bylo skoro neponičené. Jen pár trhanců a dvě kapky krve, nic víc.
,,Zajímalo by mě, proč mi Alice to oblečení dávala, jestli měla vizi ... musela vidět že ... že budu v pořádku" zamumlala jsem a koukla do tašky, která ležela pár metrů na zemi.
,,Jenže, ona tam nedala jen mé oblečení, ale i tvoje ... proč?" zeptala jsem se nechápavě. Edward se ale usmíval tím způsobem jako by mi říkal ,tobě to nedochází viď´a přistoupil ke mě.
,,Myslím, že měla vizi" řekl a velmi jemňounce mě políbil na rty, ,,ale o ničem jiném"
Zavzdychala jsem, když se jeho rty otřely o můj spodní ret a jeho ruce hladily mé boky
,,Tady?" zeptala jsem se
,,Doma číhá Emmett" zavrněl Edward a políbil mě na krk ... nemohla jsem odmítnout jeho výmluvné pohyby, přitáhla jsem si ho blíž, jeho rty ke svým. Naše jazyky rozpoutaly bitvu o to, kdo je lepší. Naše ruce bloudily po těle toho druhého a jemný začátek se změnil v bouřlivou smršť jen co se naše těla spojila.
,,Miluji tě" vydechla jsem, když si mě Edward bral tvrdě, má záda se třela o strom a on nechtěl skončit, povalila jsem ho na zem, abych mohla naší milostnou hru vést já ...

Díky Alici a její vizi jsme nemuseli jet domů v roztrhaných šatech, ne-li nazí, jelikož Edward by si ty kalhoty oblékl těžce. Jen Emmett se neubránil hloupým narážkám.
,,Teda ségra, takhle Eda nezřídila ani masožravá šelma, to se musel převlíknout protože jsi byla tak dravá, nebo se spotil?" zeptal se se zájmen a já se musela usmát
,,Obojí" pošeptal Edward Emmettovi do ucha a já se musela znovu usmát. Tahle idylka trvala jen do sobotního rána, nervozita v domu Cullenových na okraji městečka Forks by se dala krájet. Návštěvníci přicházejí.

Alice seděla na Jasperově klíně, hlavu v dlaních. Každou druhou minutu vstala pořešla po obýváku poupravila dekorace, uklidila vázu do skříně a zase se šla posadit. Jen Edward věděl proč to dělá, vypadalo na něm, že by jí klidně pomohl, ale nechtěl ode mě odejít. Carlslie seděl vedle Esmé a díval se na její tvář, věděla jsem proč, mohl to být jejich poslední den ... kvůli mě. Ros se s Emmettem včera večer ztratila, asi si chtěli svůj možná poslední večer užít jako já s Edwardem v lese. Alice ale potvrdila, že dorazí včas.
,,A kdyby ..." začal Edward a Alice zakroutila hlavou a já pochopila že se baví v myšlenkách o mě. Do obývacího pokoje přišli Emmett s Rosalií v objetí.
,,Hezký večer?" zeptala se potichu Edward, Emmett si chtěl sednout, ale Alice vystartovala k němu.
,,Emmette, nezlob jasný?"
,,Proč bych měl zlobit?" zeptal se udiveně
,,Kvůli rozhodnutí" řekla a sklopila hlavu, Edward zavrčel a já jsem zaváhala, takže se to nejednalo mě? Jejich myšelnky byly o Emmettovi? Tak proč nemluvili nahlas?
,,Klid" řekla Alice a stoupla si vedle Jaspera, všichni si stoupli přede mě a Edward mě objal. Dveře se otevřeli ...
Moc jsem neviděla, ale cítila, byly čtyři.
,,Ukažte jí" rozkázal Aro vznešeným hlasem a já vystoupila před něj, za ním stál Felix a Demetri, Jane se usmívala a stála kus od něho.
,,Je krásná" řekl, ,,bude i nadaná" vstáhl ke mě ruku a dotkl se jí.
,,Ha, stále nic neslyším, Jane, miláčku mohla bys?" slyšela jsem Edwardovo zavrčení. Jane na mě upřela svůj pohled a ... nic.
,,Nádhera" řekl Aro, byl uchvácený, ale já si přála jediné, aby odešli
,,Už byla mezi lidmi?" zeptal se Carlslieho ten vystoupil z řady a podal mu ruku, Aro chvíli sledoval jeho myšlenky a pak se usmál.
,,Vážně se s vámi tak dlouho bavila? Haha, udivující, Edwarde ... mohl bys?" zeptal se. Edward se postavil přede mě a podal mu ruku také, u Edwarda se Aro díval dýl, možná si přehrával něco co ... naše společné chvíle a ...
,,Úžasné, ale musím se jí zeptat" řekl a znovu přistoupil ke mě.
,,Bello, máš úžasný potencionál, nechceš se k nám přidat?"
,,Ne" odpověděla jsem rychle a ustoupila od něj, usmál se.
,,I tak ti přeju vše nejlepší v novém životě, kdyby sis to rozmyslela ..." mávl rukou a nechal větu nedokončenou, nikdy, řekla jsem si v duchu. Aro se otočil, ale ne k odchodu nýbrž k Rosalii
,,Mohu si s tebou promluvit v soukromí?" zeptal se a nabídl Rosalii ruku, ta jí přijala a odešla s ním ven, jeho stráž za ním. Jane se na nás usmála
,,Ráda jsem vás viděla" a zmizela.
,,Co chtěl Aro probrat s Ros?" zeptala se Emmett. Edward se otočil na něj
,,Nic, to ona s ním"
,,Ale co?"
,,Rozhodnutí" zašeptala Alice, ,,rozhodla se s ním odejít od nás" Emmett na ní chvíli nevěřícně zíral a pak se rozeběhl ke dveřím. Edward s Jasperem ho zdrželi.
,,Rozhodla se, když za nimi poběžíš nepomůžeš tomu, ona od nich neodejde a oni tě zabijí" řekl Edward
,,Ale ona je moje všechno" řekl Emmett, vytrthl se jim a vrátil se zpátky. O necelou vteřinu později jsem pochopila, proč dala Alice Esmeinu oblíbenou vázu do skříně. Emmett popadl křeslo a prohodil ho oknem, přímo přes stoleček, na kterém ta váza stála. Okno se roztříštilo na tisíce kousků.
,,Promiň" zamumlal směrem k Esmé a utekl nahoru do pokoje. Bylo to poprvé co mi bylo Emmetta líto.

další díl : http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/az-na-veky-veku-10-kapitola/

Autor: Bellska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek až na věky věků 9. kapitola: