Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » až na věky věků 8. kapitola

12.05.2009 (15:00) • Bellska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2424×

8. kapitola Nesnesitelné a nádherné

Bellin pohled:

Jed nesnesitelně pálil, bála jsem se otevřít pusu a říct Edwardovi, že jsem v pořádku. Když jsem byla sticha držela jsem bolest v sobě. Kdybych otevřela pusu pravděpodobně bych křičela a to by Edwarda bolelo...
Nedokázala jsem vnímat čas, tedy zatím. Dokázala jsem jen cítit ten oheň. Bylo to jako by mě upalovali za živa. Po několika hodinách, možná dnech, jsem ucítila něčí stisk mé ruky, uslyšela jsem i něčí hlas, ten nejhezčí hlas.
,,Bello? Já ... já vím, že mě možná neslyšíš, ale ... Carlslie tvrdí, že v polovině přeměny už vnímáme okolí."
Takže jsem v polovině? Už jen polovinu toho co teď? Snažila jsem se mu stisknout ruku.
,,Bells?" zašeptal, chtěla jsem mu odpovědět, jenže mě ten oheň neopouštěl a já se bála vykřiknout. Chtěla jsem otevřít oči, podívat se na Edwarda ale mé oči nereagovaly. Jediné čím jsem mohla hýbat, byly ruce, proto jsem Edwardovu stiskla ještě víc a pak ... pak se vše změnilo ...
Začala jsem vnímat čas a vůně kolem sebe, hlavně tu sladce skořicovou. Teplo i zimu, mohla jsem pohnou i nohama. A pak ta bolest začala ustupovat. Ne ona neustupopvala, ona se jen začala hromadit v mé hrudi ... u mého srdce.
Vykřikla jsem. Edward mou ruku stiskl pevněji.
,,Bello" jeho hlas byl utrápený. Bodlo mě při tom u srdce. Srdce. Moje srdce se zrychlilo, běželo velmi rychle, bolest neustopovala. Vnímala jsem jen čas a nesnesitelnou bolest ... asi po půl hodině mučení ten oheň začal někdo hasit. Mé srdce se zpomalilo a poté udeřilo naposledy.

Nadechla jsem se, ale to jsem nepotřebovala, vzduch jen proplul mým tělem bez jakéhokoliv účinku. Otevřela jsem oči. Viděla jsem všechno, detaily pokoje, každé smítko prachu. A pak jsem se vpila pohledem do těch nejkrásnějších očí ... očí mého Edwarda. Pohladila jsem ho po tváři, ten pohyb byl tak rychlý že jsem se lekla. Když se naše kůže setkala mohla jsem cítit tu elektřinu, která jiskřila mezi námi.
,,Bello" zašeptal, jeho hlas byl stokrát krásnější. Vstala jsem, zase moc rychle a zadívala se do tváří dalších šesti upírů. Usmála jsem se a ihned poté mě začalo pálit hrdlo, chytila jsem se za krk. Edward si mě vzal do náručí.
,,Máš žízeň" zašeptal. Jistě, hrdlo mě pálilo, ale teď jsem u něj byla tak blízko ... Objala jsem, své ruce zamotala do jeho vlasů, cítila jsem jeho ruce na mých zádech, přitáhla jsem si ho blíž. Sykl.
,,Bells, to ... to bolí" rychle jsem od něj uskočila a kousla se do rtu, copak se tohohle zlozvyku nezbavím?
,,Promiň" zamumlala jsem, vážně jsem to řekla já?
,,Ehm" byl to Jasper
,,Já vím, ona je neskutečná" odpověděl mu na nevyřčenou otázku a přistoupil ke mě. Vzal můj obličej do dlaní a políbil mě ...
Chtěla jsem ho zastavit, vždyť je tu celá rodina. Jenže jen co se jeho rty dotkly mých tak mi svět explodoval před očima. Nebyla jsem schopná vnímat nic jiného kromě jeho rtů, které se třely o mé. Velmi opatrně jsem své ruce znovu zamotala do jeho vlasů a polibky mu začínala vracet ... Líbali jsme se dlouho, racionální myšlení jsem odhodila stranou a dala pozvánku Edwardovu jazyku. Jen co se naše jazyky setkaly, nevydrželi jsme a zasténali. Bylo to úžasné. S Edwardem jsem se ještě nikdy takhle nelíbala ... Tiskla jsem se na něj blíž, on své ruce spustil z mých tváří na záda a jednou putoval níž a níž až k mé noze. Tu si obmotal kolem svého pasu a druhou ruku zapletl, stejně jako já, do mých vlasů. Někdo se v místnosti uchechtl, nejspíš Emmett, a já si vzpomněla, že tu nejsme sami. Dostala jsem se s Edwardova objetí a sklopila hlavu. Edward se usmíval a vzal si mě do náruče.
,,Jdeme lovit" řekl po chvíli ticha, jen co to Alice uslyšela, vypískla a zmizela z pokoje, Edward jen protočil panenky. Chtěla jsem vědět o co jde, ale to už se Alice vracela se zrcadlem.
,,No měla by se vidět ne?" zeptala se a zrcadlo natočila na mě, pomalu jsem popošla blíž, vydechla jsem. Ta dívka jsem rozhodně nemohla být já ... křídová pleť zahlazovala všechny mé předchozí nedostatky na obličeji. Rty jsem měla o něco užší a světlejší, vlasy se mi vlnily více než před tím, ale jejich barva zůstala stejná. Jenže moje oči byly ... rudé. Edward se díval se mnou a pochopil o co jde.
,,Jen pár měsíců, zvířecí krev tu barvu zředí" řekl, ,,a teď už pojď, copak ty nemáš žízeň?"
,,Trochu" zamumlala jsem a odtrhla svůj pohled od zrcadla
,,Trochu" zamumlal si Edward spíš pro sebe a vytáhl mě z pokoje
,,Lovit?" zeptala jsem se
,,Lovit" potvrdil mi a vzal mě za ruku
,,S tebou?" zeptala jsem se užasle
,,No jestli chceš jít s nikým jiným tak ..."
,,Ne" zaprotestovala jsem a znovu si připomněla, že ač to tak nevypadá a nezní, je to můj hlas.
,,No tak jdeme" řekl a rozeběhli jsme se upíří rychlostí do lesa ...

Stále jsem měla ruku v jeho a až teď jsem chápala, jak je pro nás primitivní běžet ... je to jako chodit, všechno vidíte jasně, cestu si najdete bez potíží, skoro jako by se vás stromy a keře bály. A pokud vás nějaká větev zasáhne, ani to nevnímáte. Z ničehonic Edward zastavil a nadechl se. Nechápavě jsem se na něj zadívala.
,,Co cítíš?" zeptal se, nadechla jsem se.
,,Kromě té skořice a lesa?" zeptala jsem se
,,Skořice?"
,,Tak voníš ty" řekla jsem
,,Soustřeď se Bello"
,,Dobře" řekla jsem a znovu se zhluboka nadechla, do nosu mě praštila vůně ... nádherná vůně, která rozpálila mé hrdlo.
,,Ach" zamumlala jsem, ,,to je ... voní"
,,Dobře, jsou to jeleni, nic většího, na kraji palouku párset metrů od nás, nech se vést" řekl a pustil mou ruku. Na nic jsem nečekala a rozeběhla se po vůni. Spatřila jsem stádo jelenů, jen co spatřili oni mě, začali utíkat, jenže mě nuetečou. Na jednoho jsem skočila a zakousla se do jeho hrdla. Má ústa zaplavila tekutina, tak úžasně sladká a příjemná. Hasila tu bolest v krku, ještě jednou jsem nasála a byl konec, naštvaně jsem do mrtvého jelena kopla.
,,To bylo fascinující" řekl Edward, který se skláněl také nad mrtvým jelenem, jenže narozdíl ode mě byl čistý. Jeho košile byla bez flíčku, zato mé šaty byly celé od krve a roztrhané, Edward se na mě díval tím svým roztouženým výrazem.
,,Já ... jakto že ještě nemám dost?" zeptala jsem se
,,Jsi nová" řekl a vstal, ,,pojď, pokud ti nevadí losové ..." a rozeběhl se se mnou, netušila jsem kam běží, asi moc dobře věděl, kde má hledat. Po chvíli i mě do nosu praštila zase ta vůně krve, Edward pustil mou ruku a já se rozeběhla ukončit život dalšímu zvířeti ...
,,Myslím, že to mi pro dnešek stačí" řekla jsem a podívala se na Edwarda, ten nemohl odtrhnout pohled od mých roztrhaných šatů.
,,Edwarde, přestaň se na mě takhle dívat"
,,Víš, to nejde" řekl a přišel ke mě, ,,můžeš mi zakázat s tebou chodit lovit, můžeš si Esmé říct o jiný pokoj, můžeš přeprat Emmetta, můžeš obejmout Jaspera, můžeš s Alicí na nákupy a pak jí utéct, můžeš se smát s Carlsliem nad tvými minulými zraněními, jelikož nová nepřibydou, můžeš si popovídat s Rosalií. Ale nemůžeš mi přikázat, abych se nekoukal na to nejkrásnější stvoření, které existuje" řekl a já jsem sklopila hlavu, normálně  bych byla rudá až od ke konečkům vlasů.
,,Když, mě to znervózňuje" přiznala jsem se
,,Ach, kdybych jen dokázal vědět nad čím přemýšlíš"
,,Je dobře, že to nevíš, i když ... možná, že bych ti to mohla ukázat" řekla jsem a přitiskla jsem své rty na jeho. Polibky mi vracel a já mu rozepla košili, zastavil mě.
,,Proč?"
,,Protože už takhle máš ty šaty potrhané" řekl, tu košili si sundal a podal mi jí
,,Obleč si jí a pojď, Alice má pro nás překvapení" povzdechla jsem si a rozeběhla se s ním domů.

Jen co jsme se objevili v hale, už nás Alice táhla do Edwardova pokoje.
,,Ta postel byla drahá, takže na ní dávjte pozor, pak jsem tam přistavěla jednu skříň a dala ti do ní oblečení Bello" řekla a otevřela dveře. Edwardova knihovna už nebyla ve prostřed stěny jako kdysi, byla postavená v rohu a vedle Edwardovi skříně s oblečením stála další, poměrně větší, skříň. Nejspíš moje.
,,No tak se podívej" řekla nervózně Alice, skříň jsem otevřela, bylo v ní spousty oblečení, které stejně nosit nebudu. V šuplíčku vedle skříně bylo spoustu spodnho prádla, rychle jsem ten šuplík zavřela.
,,Tak teď se převlíkni, kdyby něco budu s Rosalií u sebe" řekla a zmizela.
,,Máš toho hodně" řekl Edward, ,,můžu?" zeptal se, jen sem přikývla a on už vyndaval nějaké oblečení ze skříně.
,,Tohle ti bude slušet" řekl a podal mi černé kalhoty do zvonu a tmavě modrou halenku.
,,Když myslíš" řekla jsem a začala se převlíkat, slyšela jsem zavření skřín a potom jsem ucítila Edwardovi ruce obmotané kolem mého pasu.
,,Jsi nádherná" zamumlal mi do vlasů.
,,Ještě jsem se neoblékla" odpověděla jsem mu, jeho ruce mi bránila jakémukoli pohybu, ovšem ne že by se mi nelíbilo jak mě objímal.
,,I tak ti to sluší" řekl a políbil mě na odhalené rameno, popravdě kromě spodního prádla jsem na sobě nic neměla.
,,Edwarde, tady ne" řekla jsem a snažila se od něj odtáhnout.
,,Nikdo tu není"
,,Ale vždyť Alice ..."
,,Něco se jí z toho katalogu tak líbilo, že si to jela s Rosalií a Esmé koupit, Carlslie je v práci a Emmett s Jasperem na lovu"
,,Tak to mění situaci" řekla jsem a otočila se mu v náručí, Edwar se usmál a ihned mě políbil ...
Bylo to jiné ... všechno bylo jiné, ale milování s Edwardem před a po přeměně bylo něco úplně nového a krásného. Před tím jsem věděla, že si dává pozor, že se bojí, aby mi neublížil. Jenže teď ... naše polibky byly hlubší, více jsme se na sebe tiskli. Chtěla jsem ho a on to pochopil, jen co jsme se stali jedním tělem jsem vykřikla rozkoší ... nic krásnějšího jsem nezažila, měla jsem pocit že létám. Edward se mnou spadl na postel, mezitím se nám podařilo zničit její čelo. Líbal mě a miloval, vycházela jsem mu s každým pohybem vstříc, chtěla jsem víc ....
Problém byl přestat, i když jsme to zkoušeli mnohokrát, zase jsme spadli do víru rozkoše ......

 další kapitola: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/az-na-veky-veku-9-kapitola/

Autor: Bellska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek až na věky věků 8. kapitola: