Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » až na věky věků 7. kapitola

11.05.2009 (11:54) • Bellska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2473×

7. kapitola Poslední den

Bellin pohled:

,,Nemůžeme to oddalovat" řekla jsem a políbila ho
,,Vím, jen bych tě někam chtěl vzít. Poslední lidský večer. Bello, prosím" zamumlal mi do vlasů
,,Bude se do toho míchat i Alice?"
,,S Rosalií tě chtějí udělat krásnou" řekl a usmál se, ,,Bells, udělej to pro mě, prosím"
,,Dobrá" řekla jsem, chtěla jsem ho znovu políbit, ale Alice mě už táhla do koupelny.
,,Já líčení" řekla a posadila mě na židli, ,,ty jí udělej něco s vlasy" řekla a hodila něco Rosalii, ,,a Esmé mohla bys přinést ty šaty?" zeptala se a já raději zavřela oči ...
Trvalo to dlouho ... úmorně dlouho, když jsem otevřela oči a podívala se do zrcadla ... nepoznávala jsem se ale byla jsem to já. Alice nad něčím horlivě přemýšlela, mé oči upoutaly šaty. Černé šaty na ramínka, byly dlouhé ke kolenům a tam se třepily do rozevlátě sukně, černá barva se tam měnila v modrou. Stály tam boty ... jak jinak než na vysokém podpatku. Znovu jsem se zahleděla do zrcadla, moje vlasy byly ... nadýchané a vlnité, voněly jako frézie.
,,To černé?" vyrušila Rosalie Alici z přemýšlení
,,Jo ... bude ho škoda" podotkla a Ros se rozesmála, Alice po mě hodila černé krajkové spodní prádlo
,,Alice to ..."
,,Vem si to, Edward čeká" myšlenka na Edwarda mi dodala odvahu a já se oblékla. Poté mě dostaly do šatů a bot ... doufám, že upíří jed hojí i zlomeniny, a já pomalu scházela ze schodů.

Edward na mě čekal dole, jen co mě uviděl přiběhl ke mě a chtěl mě políbit.
,,Lesk" vykřikla Alice, našpulila jsem pusu, Edward se usmál a políbil mě na krk. Moje srdce se rozeběhlo snad 100 kilometrovou rychlostí.
,,Bavte se" křikl Emmett a hodil po mě úsměv, moje tváře zčervenaly.
,,Pojď" zamumlal Edward a vedl mě do garáže
,,Kam se chystáme?"
,,Překvapení" řekl a posadil se do volva, sedla jsem si poslušně k němu.

Zaparkoval u malého rodinného domečku.
,,Co tady?" zeptala jsem se
,,No vždycky když si někdo z naší rodiny chce odpočinout, jede sem" řekl, otevřel mi dveře od auta vzal mě do náruče
,,Myslela jsem, že jedeme na nějakou večeři, nebo ples, když mě tak zkrásňovaly" zastavil se na půl cesty od domu.
,,Chceš někam?"
,,Ne" zaprotestovala jsem a objala ho kolem krku, ,,chci dovnitř"
Posadil mě na sedačku a uvěznil mě ve svém objetí
,,Pořád ti záleží na tom lesku na rty?"
,,Mě na něm nezáleží vůbec" řekla jsem a on své rty přitiskl na mé ... líbali jsme se hodně dlouho.
,,Víš Bello" řekl po chvíli, ,,chtěl bych něco udělat, ale ... bojím se tvého odmítnutí. Takže tomu dám neomezenou dobu, přeci jen, čeká nás věčnost"
,,Nechápu tě"
,,Chtěl bych ... něco udělat, ale ... prosím, slib mi, že se nebueš hněvat"
,,Slibuju" řekla jsem rychle ... možná toho budu litovat, ale on tak sladce prosil ...
,,Budeš se zlobit" řekl a vstal, přešel k hifi věži a spustil cdéčko, ,,to jsem ti nahrál" řekla a zmáčkl play, místností se rozezněla hudba ... jeho hudba ... (http://www.youtube.com/watch?v=Z_bExc7NANw&translated=1)
Vzal mě za ruku a vedl do prostřed místnosti, tančil se mnou, jen jsme se pohybovali do rytmu jeho skladby. Po chvíli mě pustil a klekl si přede mě. Moje srdce se zastavilo. To nemůže myslet vážně.
,,Isabello Marie Swanová, miluji tě, z celého svého mrtvého srdce, probudila jsi ve mě city, které jsem za svých 100 let nepoznal. Proto tě zde žádám, ještě před tím, než tě zbavím života a udělám tě navždy jen existujcím tvorem. Ještě před tím, než si okusíš mojí existenci. Ještě před tím, než ti vezmu život. Ještě před tím tě žádám, vezmi si mě. Bello staň se mou ženou, klidně až za několik let, jen tě prosím, vem si mě. Isabello Marie Swanová, vezmeš si mě? Staneš se Isabellou Cullenovou? Staneš se mou ženou?"
Mé srdce znovu začalo tlouct a já vydechla. Co jsem mu na to měla odpovědět?
,,Edwarde já ..." sakra, leze to ze mě jak z chlupaté deky, ,,já ... miluju tě ale ..." povzdechl si
,,Nemusíme spěchat"
,,Ne to ne jen ..." zase ten jeho frustrovaný výraz
,,Sice tu nejsem 100 let ale ... ty pocity jsou vzájemné a já ... ano, vemu si tě moc ráda"
,,Bello" zašeptal a objal mě. ,,Děkuju" a navlékl mi na prostředníček levé ruky prstýnek. Stříbrný, možná bílé zlato ... nevím a s třpytivým kamínkem, nádherný.
,,Za co? Já bych měla děkovat, za to že tě mám" usmál se a znovu mě políbil. Polibek jsem mu opětovala s větší vášní než bylo třeba.
,,Bello"
,,A proč by mě Alice s Rosalií tak krášlily? Ani nevíš co mám pod tím" řekla jsem a znovu ho políbila
,,Bello, je to tvůj poslední večer"
,,Náš poslední večer" opravila jsem, ,,a je poslední jen z lidského pohledu, čeká nás jich víc, nekonečně"
,,Nemusíme ho strávit ..." ach ...... džentlmen
,,Já chci" řekla jsem, ,,chci můj poslední lidský večer strávit s tebou, mít tě v sobě" zašeptala jsem a snažila se o vášnivý tón, mé tváře hořely červenou, vzal mě za bradu a vtiskl mi vášnivý polibek.
Podlamovala se mi kolena, zachytil mě do náruče a nesl pryč ... doufám, že tenhle upíří dům má ložnici.
Ložnici měl, úžasně velikou s obrovskou postelí uprostřed. Edward tu postel ale ignoroval. Posadil mě na stůl a vše co na něm bylo smetl na zem, líbal mě na krku. Byl opatrný, něžný, mé šaty roztrhl a odhodil do kouta. Mé spodní prádlo dopadlo ještě hůř, serval ho ze mě a já si vzpomněla na Alici a její slova ,bude ho škoda´začervenala jsem se.
,,Děje se něco?" zeptal se svým sametovým hlasem
,,Alice, měla vizi ..." zavzdyhala jsem když mě vzal do náručí a položil na postel. Rozepla jsem mu košili a odhodila ji.
,,Hmmm" řekl a pomohl mi se svými kalhoty.
,,Tobě to nevadí?"
,,Někdy ti řeknu co dělají oni" a spojl naše ústa v polibek. Zasténala jsem, když ho prolomil a překulil si mě na sebe.
,,U nás není moc bezpečno víš?"
,,Řekneme si to pak ano?" zeptala jsem se a začala ho líbat na krku, postupovala jsem dál ... nezastavil mě, došla jsem až k poslednímu kousku jeho oblečení, svlékla jsem ho a rukou přejela přes jeho citlivé místo, zasténal. Nevěděla jsem co dál ... mám? Ale co? Byla jsem rudá rozpaky, ale on měl pořád zakloněnou hlavu a zavřené oči, dovolila jsem si další pohlazení, odměnou mi bylo další zasténání. Odhodla jsem se a vzala ho do ruky.
,,Bello" zašeptal, překulil mě pod sebe a hladově políbil.
,,Edwarde" vydechla jsem, když naše těla spojil v jedno, bylo to tak snadné a krásné ... přirozené. Nyní ale nepřišla žádná bolest jako poprvé. Už jsem vnímala jenom rozkoš a jeho dech na mém krku ....

Ráno jsem se probudila, mé poslední lidské ráno, pomyslela jsem si, Edward se objevil ve dveřích s nějakou taškou kterou mi hodil, bylo v ní, jak jinak, oblečení.
,,Alice nám dala poslední záchranu, jelikož tvé oblečení ze včera, ehm ... nevydrželo"
,,S tebou budu mít velkou spotřebu viď?" zeptala jsem se a šla se převléknout do koupelny. Čekal na mě v kuchyni se snídaní.
,,Najez se, pak pojedeme" řekl a políbil mě do vlasů, věděla jsem co to znamená, konec mého lidství, ale ... těšila jsem se na věčnost s Edwardem.

Jel pomalu, možná chtěl prodloužit tu chvíli. Jenže jsme zastavili. Vystoupila jsem a vzala ho za ruku, šli jsme nahoru do jeho pokoje. Čekali tam, všichni, stáli kolem nové postele a usmívali se na nás.
,,Chceme být sami" řekl Edward, odešli, Carlslie se postavil před Edwarda a dal mu ruku na rameno.
,,Kdybys potřeboval pomoc, nebo ..." další rozhovor asi probíhal jen v jeho hlavě. Edward přikývl, Carlslie se otočil na mě
,,Uvidíme se za tři dny Bello" řekl a odešel, zůstali jsme v pokoji sami.
,,Sedni si" řekl Edward, posadila jsem se na postel a on si sedl ke mě.
,,Bude to bolet" řekl a políbil mě, jeho oči, zlaté jako tekuté zlato se zadívaly do mých. Přiblížila jsem se k němu a vášnivě ho políbila, polibek mi oplatil a poté se jeho rty sunuly k mému krku.
,,Za tři dny" řekl, ,,budu tu u tebe" zašeptal a poté se svými zuby zakousl do mého hrdla ...

další kapitola: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/az-na-veky-veku-8-kapitola/

Autor: Bellska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek až na věky věků 7. kapitola: