Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věky věků 18. kapitola

Vyšla jsem ven a jako všichni ostatní jsem koukala na dým, který se vznášel k obloze. Zmařená existence dvou upírek, ne, jedné. Victorie mi nebylo líto. Ani zdaleka. Ale Tanya ... ještě jsem neovládala city, ne tak jak by měly fungovat. Věděla jsem, že bych měla být zdrcená. Charlie a René, Jessica ...Tanya zemřela a spousta jiných věcí ale to jsem nedokázala. Jediné co jsem uměla bylo bojovat, pomstít je všechny.

Chytila jsem Edwarda za ruku a on mě hrubě a nenasytně políbil, sice říkal, že vlkodlaci jsou snadní, ale i tak nevěděl co se může stát.

Jeho rty se vpíjely do mých, jakoby byly jen jeho a to taky byly. Své ruce jsem zamotala do jeho vlasů a on si mě přitáhl ještě blíž k tělu. Hladil mě po zádech a mě bylo jedno, že tam jsou i ostatní. Teď tam pro mě nebyli, byla jsem tam jen já, Edward a vášeň vířící kolem nás...

Odtáhl se ode mě. Neloučili jsme se sami. Rosalie a Emmett byly ještě pořád v objetí a Emmettovi rty drtily její.

Alice a Jasper se na sebe dívali a drželi se za ruce, nic víc nepotřebovali.

Esmé dala polibek Carlislemu a pak nás jednoho po druhém objala.

Naše návštěva se pousmála a Jacob koukal do dálky, nemusel tu být, neměl by tu být.

,,Jaku"
,,Ne Bello" řekl a otočil se na Edwarda, ,,slyším je"
Edward přikývl. Už jsme je slyšeli všichni, vydali jsme se směrem k nim.
Carlisle šel v předu, Jacob se držel za ním, Edward nepouštěl mou ruku a ostatní šli za námi.

,,Zdravím" řekl Carlisle, náš pochod se zastavil
,,Porušili jste zákon" ten hlas jsem poznala, patřil Samovi, ten jediný přišel jako člověk.
,,Můžeme vám to vysvětlit"
,,Co je na tom k vysvětlování?"
,,Bella se chtěla stát upírkou a jelikož o naší existenci věděla, muselo to tak být"
,,Ne na našem území. Na území, kde už nikdy nebudete vítaní"
,,Poté tedy odejdeme bez boje"
,,Ne, porušili jste zákon, bude boj"
,,Zabijete celou naší rodinu? Nevinné? A Bellu? Ta za to snad může?"
,,Ne, zabijeme jen jejího stvořitele a ty kteří se nám v tom pokusí zabránit"
,,Ne!" vykřikla jsem, pustila se Edawarda a stoupla si před Carlisleho, ,,to ... to nemůžete"
,,Ale musíme Isabello Swanová. Copak si neuvědomuješ jakou bolest jsi způsobila svým nejbližším? Ustupte teď všichni od doktora"
,,Ne" tentokrát to byl Edward kdo promluvil, ,,jejím stvořitelem není Carlisle, ale já" chtěl jít dopředu, ale Emmett ho chytil za ruku a Esmé mě přitáhla blíž k sobě.
,,A jelikož můj syn jednal se zdravým rozumem a Bella proměnu chtěla hodlám je chránit"
,,Je to vaše věc" řekl Sam a otočil se na Jacoba
,,Nechápu tě že ti za to stojí, bojovat proti svým"
,,Nejste mou rodinou, když útočíte na mé přátele"
,,Jak chceš" řekl a otočil se ke směčce, ještě jeden polibek na Edwardovy rty, poslední, nejrychlejší, nejvášnivější a pak už jen boj ... Sam se proměnil ve vlkodlaka a Jacob také.

Edwardova ruka mě začala chránit, ale pak jí musel dát pryč a věnovat se své práci.

Seběhlo se to rychle vlkodlakovi drápy mě chtěly škrábnout do obličeje, přeštila jsem ho, byla jsem plná síly, to nečekal a odkutálel se ode mne dál. Vyskočil na všechny čtyři a začal kroužit kolem mě, nahrbila jsem se a vycenila své zuby. Lekl se. Upíří jed, to bylo to jediné, co dokázalo vlkodlaka zabít. Nechtěla jsem ho zabít. Stačí mu zlomit pár žeber, zlomit končetiny. Zahojí se. Nechceme mrtvé, ne, my ne.

Rozeběhl se proti mě, vyskočila jsem a čapla ho za přední pracku, zlomila jsem mu jí a povalila jsem ho na zem. Ležela jsem na něm, zuby těsně u jeho hrdla. Zavrčela jsem. praštila jsem ho do hlavy. Stoupla jsem si nad něj. Chtěla jsem vědět na co myslí, ale nechtěla jsem brát Edwardovi schopnost, potřeboval ji víc než já, nechtěla jsem ho rozptylovat mými myšlenkami.
Zakňučel, kopla jsem ho do břicha takovou silou, že mu praskli nejméně tři žebra a on upadl do bezvědomí.

Za sebou jsem slyšela vítr, byl tam další, nechtěla jsem se otočit. Na levo ode mě stál Edward, bez práce, jen pomáhal odklidit jednoho mrtvého vlkodlaka, proč? Proč ho odklízeli, proč ho vůbec zabili?

Nezatěžovala jsem se tím, půjčila jsem si Edwardovu schopnost a soustředila se na toho co běžel na mě, nebežel přímo. Běžel na mě zboku, z pravého boku, pak chtěl zahnout do leva a nabrat mě vší silou, usmála jsem se. Stačilo si rychle stoupnout do prava a nabourá do ... Emmetta. Další úsměv, zavřela jsem oči a soustředila se na to, udělat ten správný a rychlý krok těsně před nárazem.

Uhnula jsem, vlkodlak běžel udiveně dál, pustila jsem schopnost, ohlédl se na mě a vrazil do Emmetta. Viděla jsem někdy Emmetta rozzuřeného? Nevím, asi až teď. Otočil se na vlkodlaka a kopl ho přímo do čenichu
,,Nesnáším útoky ze zadu" zavrčel, ,,to může jen Rosalie" usmála jsem se, Emmett byl pohodový i ve chvílích zmatku a bolesti, kopl vlkodlaka znovu.

,,Uznáváte boj za prohraný?" zeptal se Carlisle Sama, ten vzal na sebe lidskou podobu, ležel ve trávě a tekla mu krev. Ne, žádné nebezpečí, nevoněla, páchla, Sam přikývl.

Rosalie hodila svou blonďatou hlavou a políbila Emmetta, ten jí vzal do náruče a točil se s ní.

Jasper seděl u Alice na trávě, masíroval jí spánky. Z tich vlkodlaků jí musela bolet hlava.

Carlisle líbal Esme s takovou vášní, že jsem se musela otočit od nich pryč. Esme byla raněná, velký šrám na noze.

Hosté se bavili. Koukali na utíkající vlkodlaky.

Edwardovi paže mě objaly, ,,měla bys něco vědět" já ale nechtěla vědět nic. Chtěla jsem jen jeho. Vášnivě jsem ho políbila. Chtěla jsem na něj vyskočit, ale on mě od sebe odtrhl, zavrčela jsem proč ... proč to dělal?
,,Jacob" zamumlal a já ... já pochopila. Ten vlkodla co ho dával z cesty byl ... Ne
,,NE"
,,Nedalo se nic dělat on ... jeden, myslím že Paul, se sápal po Esmé. Už byla zraněná a ...vrhl se mezi ně jenže ... jenže Paul ho ...
,,Ne" opakovala jsem znova, ,,ne, ne, ne, ne" rozeběhla jsem se k tělu mrtvého ... Jacoba. Už nebyl ve vlkodlačí podobě. Jeho mrtvé tělo leželo na trávě, otočila jsem ho, chtěla jsem ho vidět.

Měl úsměv na rtech, zemřel, ale zemřel v boji. Chránil mě jak vždycky chtěl.
Zhroutila jsem se, začala jsem plakat, bez slz. Vše na mě dopadlo. Všechno. Všechny pocity od mé přeměny ... utápěla jsem se ve smutku cestou domů, v Edwardově náručí.

další díl: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/az-na-veky-veku-19-kapitola/