Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » až na věky věků 15. kapitola

Proplétal své prsty s mými a neustále mi broukal do ucha mou ukolébavku.
,,Měli bychom jít" řekl po chvíli a natáhl na sebe tričko, které jsem před pár hodinami odhodila.
,,Víš napadlo mě ... ty svou schopnost používat můžeš když ti jí beru, ale ostatní ne. Napadlo mě ... možná je to tím, že tě chci chránit, nechci ti vzít tvou výhodu a to čtení myšlenek, ostatním taky nechci ublížit ale u tebe je to ... jiné" konečně jsem to řekla, zdálo se mi to jako podivné vysvětlení všeho co se děje, ale na druhou stranu ... já měla aspoň nějaké.
,,Nezní to špatně, pokud je to pravda, můžeme to vyzkoušet, ale teď se obleč, za chvíli začne hřmít" rychle jsem se oblékla. Jeho ruce mě nechtěly pustit.
,,Chtěl jsi pospíchat"
,,Udělej to ještě" zašeptal mi do ucha
,,Takže Maggie měla pravdu ty bídáku" řekla jsem, ale stejně jsem neodolala a pustila k němu mé myšlenky, jeho rty začaly bloudit po mém krku
,Edwarde dost, přídeme pozdě´upozornila jsem ho, neochotně mě pustil, chytla jsem ho za ruku a běžela s ním na mýtinu v lese. Byla podobná té na které hráli basket, ale věděla jsem, že jsme jinde.

,,Jaký byl den?" zeptal se Petr a mrkl na mě
,,Určitě příjemný" odpověděl mu Jasper, ,,cítím to z nich až sem" řekl a zakroutil hlavou, Alice se usmála a přitančila k němu
,,Za chvíli nám začne hřmít"
,,Přišli jsme s Bellou na něco ..." začal Edward
,,Jak být potichu?" zeptala se Charlotta
,,Ne, jak diskutovat o národním dluhu" přidal se k ní Petr
,,Omyl, myslím, že se zaobírali anatomií" řekla Maggie, ,,nebo ne Edwarde?" zeptala se a zadívala se mu do očí, chtěla pravdu a já věděla, že jí řekne, pokud něco neudělám. Vzala jsem Maggie schopnost a odhodila jsem jí od sebe, chytila jí a spadla na zem.
,,Fajn, už se ho na nic nebudu ptát" řekla a vstala
,,Děkuju" zamumlal Edward mě do ucha
,,Jestli s námi chcete mluvit o Bellině schopnosti" začala Alice, ,,viděla jsem vás a vše jim řekla, schodli jsme se na tom, že to tak může být, ale vyzkoušíme to, až po boji" řekla rychle a nad námi se přehnal první blesk

,,Jdeme na to" řekl Jasper a stoupl si doprostřed louky, my se postavili okolo něj. Jasper kývl na Petra a Charlottu
,,Pomohou mi" řekl, ,,hlavní je postoj a mít oči otevřené, oni budou mít taktiku. Victoria je silná, cítil jsem to, je chytrá, inteligentní. Tanya je mstivá, vychytralá bojovnice, bude se chtít mstít" a koukl na mě, ,,bude to spíše boj, chraňme Bellu, Victorie a Tanya půjdou nejprve po ní a Stefan s Vladimirem ... nebudou bojovat s námi, chtějí taky ji. Musí si myslet, že ona je problém, který nesmí přežít. A pak tu jsou vlkodlaci. Nevím, co se jim honí hlavou, ale ti půjdou po nás, jelikož jdou jen po vinících, Edward proměnil Bellu, půjdou po něm a po všech, kteří ho budou bránit."
,,Takže" promluvila Mary a podívala se na něj, ,,co máme my za taktiku?"
,,Chránit ty dva" řekl Jasper, ,,oni jdou po nich, nás si nevšímají, chtějí jen je. Pokud je budeme chránit, máme naději je i zabít, jelikož se na nás nebudou soustředit"
,,Nechci zabít nikoho z přátel" řekl Carlisle, ,,pokusme se neublížit Tanye, prosím, je jen zaslepena nenávistí k Belle"
,,Na to nebude čas" řekl Jasper, ,,my musíme přežít"
,,A na výcvik není moc času" řekla Alice, podívala jsem se s ní, ne nesebrala jsem jí schopnost, jen jsem si jí půjčila a koukala do budoucnosti spolu s ní
,,Máš jí zamlženou" řekla jsem a koukala a dva upíry, muže, kteří se plíží stínem směrem sem, nebyli daleko od Forks, pár hodin, dorazí sem brzy. Pozítří? Už nás čeká jen jednen den a jedna noc?
,,Jsou tam nejasné věci" řekla Alice, ,,jsou tam i vlkodlaci proto ta rozmazanost, ale proč je rozmazanost i u nás?"
,,Co?"
,,Podívej se se mnou" řekla a já jí poslechla, ano, ta rozmazanost byla i u nás
,,Ale míň" řekl Edward, ,,nechápu to"
,,Ani já ne"
,,Na mě nekoukejte" řekla jsem a pustila Alicinu vizi
,,Co se stalo?" zeptal se Jasper, jistě to co se dělo u Alice v hlavě, jsem viděla s ní jen já a Edward.
,,Vlkodlaci"

,,A co ta rozmazanost?" zeptala se Mary

,,Alice nevidí vlkodlaky"
,,Proč?" zeptala se Charlotta
,,Vidím lidi, byla jsem člověk, vidím nás, jsem upír, ale ty chlupaté příšery nevidím, jelikož nevím co je to být jednou z nich, mají jiné myšlení, jinak se chovají. Ale pokud jsou v blízkosti nás, tak se viditelnost vyrovnává a já vidím rozmazaně"
,,Takže jdou opravu s nimi" řekl Petr
,,No, ta rozmazanost byla i u nás a já netuším, co jí mohlo způsobit" řekla Alice
,,Kdy?" zeptala se Esmé, bylo to dlouho co nepromluvila
,,Příjdou pozíří" řekla Alice, to všem vzalo dech
,,Pokračujeme" řekl Jasper a my znovu utvořili kruh
,,Bello, pojď k nám" řekl a kývl na mě, noc bude ještě dlouhá

,,Zaměř se na krk Bello, to je naše slabina, jsi silná, zvládneš nepřítele sama i roztrhat" poučil mě Jasper a já se na něj rozeběhla, nastačil uhnout, prostě jsem ho svalila do trávy a přitiskla zuby k jeho krku
,,Ten je můj" slyšela jsem Alici zamumlat, musela jsem se zasmát a pustila jsem Jaspera
,,To bylo dobrý, můžeš to zkusit ještě s něčí schopností, Charlotto?" zeptal se, ,,Charlotta je jiná bojovnice než já"
To byla pravda, bojovat opravdu je po mě. Po druhé jsem si půjčila Edwardovu schopnost, věděla jsem co chce udělat, ale i tak jsem vyhrála jen tak tak. Alicina schopnost byla nejlepší, věděla jsem co udělá, měla jsem náskok, ale při boji si jí půjčovat moci nebudu, co by pak dělala Alice s mojí vidinou? Edward tvrdil, že mu to nevadí, slyší všechny, takže když si půjčím jeho, nevnímá to. Dobře, zkusím bojovat s jeho pomocí.

Cvičili všichni, souboje Edward - Alice, Alice - já, Edward - Jasper, Jasper - Petr skončili nerozhodně. Edward se neustále usmíval, jelikož pokud neskončil jeho souboj nerozhodně tak vyhrál, stejně jako Petr a Jasper, já byla mrtvá třikrát jednou od Petra, pak od Jaspera a Maggie. Edward se mnou nechtěl bojovat.
,,Proč?" zeptala jsem se, ,,bojíš se, že ti zkazím úspěšnost?"
,,Ne"
,,Zeptá se Maggie a já jí nechám" povzdechl si
,,Tak pojď" řekl

Stoupla jsem si naproti němu a on byl pryč, byl za mnou, uhla jsem jen tak tak.
,,Neboj se a dej do toho vše, ne že mě necáš vyhrát" řekla jsem mu, usmál se
,,Jak chceš" a zase zmiel, byla jsem silnější, ale on byl rychlejší, moc rychlý. Nedokázala jsem ho chytit, párkrák jsem ho už měla, ale než jsem ho stačila chytit pevněji byl pryč. Při té rychlosti jsem nestihla vzít nikomu ani schpnost, měl mě. Ležla jsem v trávě a on své zuby u mého krku. Povzdchla jsem si.
,,Vyhrál jsi" řekla jsem a chtěla se zvednout, ostatní odcházeli pryč, chtěli načerpat energii, možná půjdeme na lov.
,,Pustíš mě?"
,,A co odměna?"
,,Jaká?"
,,Vyhrál jsem"
,,No a?" jeho rty si našly mé citlivé místečko na krku a něžně ho políbily
,,Já chci odměnu za to že jsem tě porazil"
,,A jakou?" zavdýchala jsem se, když svým jazykem zkoumal můj ušní lalůček
,,Tebe" zavrněl mi do ucha a já jen vydechla, jeho rty velmi pomalu našly ty mé. Jeho ruce pomalu vyhrnovaly mé potrhané tričko od boje když vydechl
,,Alice nás potřebuje" řekl
,,Ne, a co tvoje odměna?"
,,Vyberu si jí jindy" řekl
,,Hmmm"
,,Vážně si jí vyberu i s úroky" řekl když jsme vstali
,,No ták" práštila jsem ho do ruky, kterou mi sjížděl z mých zad níž.
,,Promiň" zamumlal a vydali jsme se domů, začalo svítat

,,Nevidím, nevidím, nevidím! Prostě nic nevidím a nemůžu za to! Za to může nějaký šíený vlkodlak, nebo jiná příšera co sem má namířeno a já prostě nic nevidím!" naříkala Alice a pochodovala sem a tam po obývacím pokoji. Všichni na ní zírali a Jasper se jí snažil uklidnit.
,,Alice klid" řekl Edward
,,Klid! Jak mám být v klidu, když sem má namířeno vlkodlak? Co když ne jen jeden? Já nevidím Edwarde, jenže nevidím nic, ani co bude po boji chápeš? Ani jestli k boji dojde! Ani co se dějě, možná sem ten vlkodlak jde jen na zkoušku. Třeba má sedět v lese a oni pak použijí moment překvapení! Sakra!" řekla a přecházela dál po místnosti
,,To není jen takový vlkodlak Alice, je to Jacob"
,,Fajn, jsem ráda, že vím kdo to je, i tak nevidím co chce, a i kdybys to věděl ty, neznamená to nic pro mě! Stejně neuvidím!"
,,Co tu chce Jacob?" zeptala jsem se
,,Pomoct vám" ozvalo se ode dveří.

další díl: http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/az-na-veky-veku-16-kapitola/