Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věky věků 1. kapitola

Probudila jsem se, jako už po kolikáté v Edwardovo náručí. Rozespale jsem zívla, tahle noc byla plná nočních můr. Edward se ke mě sklonil, políbil mě zlehka na rty, po doteku jeho rtů mi ty moje brněly a chtěly víc, Edward se pousmál, políbil mě znova, tentokrát jsem ho ale objala kolem krku. Jeho rty se přesunuly k mému uchu.
,,Skočím pro auto" zamumlal svým sametovým hlasem a byl pryč. A já? Celá šťastná, že mám před sebou den, s nejbáječnější bytostí na světě, jsem se vydala do koupelny.
,,Dneska nějak zvesela" podotkl Charlie a usmál se na mě, úsměv jsem mu opětovala, aby ne, byl pátek a Edward mě mel vyzvednout.
,,Cullen tě zase vyzvedene?" zeptal se
,,Je to Edward tati a ano vyzvedne" řekla jsem, moc dobře jsem věděla, že Edwarda nemá rád, jejich přátelství skončilo ihned po Itálii, kdy jsem se s ním vrátila, tedy on se mnou nesl mě v náručí, a já tátovi oznámila, že se mnou zůstane. Jinak proti Cullenovým nic neměl, jen mu vadil jejich nejmladší (a nebo nejstarší, jak chcete) syn. Venku zastavilo auto a já celá šťastná, abych viděla zase jeho tvář a cítila jeho rty na mých vyběhla z domu se slovy, ,,tak po škole tati"
Měla bych se chovat normálně, vždyť jsme se před chvílí rozloučili, jenže když jsem nastoupila do jeho volva, on za volantem neseděl, nebyl v autě vůbec.
,,Edwarda nebereme cestou do školy" řekla mi Alice a rozjela se ke škole.
,,Co ..." začala jsem
,,Edward si něco potřebuje zařídit" řekla Alice
,,Co?" zeptala jsem se, její tvář zvážněla, chvíli přemýšlela, než odpověděla.
,,Vůbec nevím co se stalo, měla jsem vidění a ty jsi se .... bála jsem se o tebe a on ti to už Edward vyřídí sám" řekla zajela k chodníku a Edward nastoupil do auta, otočila jsem se, políbil mě na tvář s omluvou vepsanou ve tváři.
,,Měla jsi pravdu" začal mluvit na Alici, ta si povzdechla, ,,ano, ano řeknu jí to, ale až ve škole" řekl a já jsem zahnala otázku, která se mi drala na jazyk, on mi to vysvětlí..............

Posadili jsme se na naše obvyklá místa v učebně a já jsem čekala, než začne, nemluvil se mnou, držel mě za ruku a hladil mě po vlasech celé tři hodiny, o přestávce, hodinu před oběděm jsem toho začala mít dost.
,,Edwarde" začal sám.
,,Alice měla vidění, ráno, neviděla co se stane, jen ses jí určitým způsobem ztratila"
,,Určitým způsobem?"
,,Unesli tě" řekl a podíval se stranou
,,Kdo?"
,,Alice útočníka neviděla"
,,Ale ty víš kdo to byl" řekla jsem a podívala se mu do očí, neodpověděl.
,,Alice je na mě soustředěná, musela toho únosce vidět a ty jsi si ráno něco zařizoval, byl jsi za ním, v autě si řekl Alici, že měla pravdu, víte kdo to byl" skoro jsem na něj křičela, umlčel mě, krátce mě políbil, zazvonilo na hodinu.
,,Ona ho vážně neviděla" pošeptal mi do vlasů ještě dřív, než do třídy vešel učitel a můj svět se zhroutil, on by to neudělal, dralo se mi z hrdla, ale nahlas jsem do říct nedokázala.
,,Ne" řekla jsem věcně a Edward mě pochopil
,,Boužel" řekl a zadíval se do dálky, pokoušela jsem se vnímat výklad, nešlo to, v hlavě mi vypukl ohňostroj otázek.
,,To by Jacob neudělal" zašeptala jsem, Edward mi neodpověděl.
,,Proč?" zeptala jsem se zmateně.
,,Nedokáže přenést přes srdce, že jsi se mnou, věř mi, tohle by chtěl udělat každý kluk v téhle třídě" šeptal a pohled mu sklouzl na Mika.
,,Jacob je můj kamarád, musí chápat že ..."
,,Bells" zašeptal tak tichým hlasem, že jsem měla problém zachytit, co mi chce říct, ,,pochopila bys, kdybych ti řekl, že mám rád třeba Jessiku?" jeho slova jsem nevnímala, hlavou mi proudily jen dvě slova můj kamarád.
Na oběd jsme šli ruku v ruce a mlčky. Alice se k nám přidala u pultu s jídlem a Edward protočil oči a přikývl, pochopila jsem proč Emmett jejich rozhovory nesnáší, mě už začínali dohánět k šílenství.
,,To je myslím, to nejlepší, co můžeme udělat, vyřiď to s Charliem, přeci jen, je pátek" ušklíbl se na Alici, vzal tác s jídlem do jedné ruky, mě vzal tou druhou za mojí a táhl mě do nejzapadlejšího rohu jídelny. Sedla jsem si a čekala, sledoval popraskanou zeď za námi a já věděla, že začne.
,,Ty praskliny my vždycky připomínali ......" svěsil hlavu dolů, ,,Alice tě zase viděla zmizet, jediná šance je držet tě u nás. Přemluvíte Charlieho, pojedeš na víkend k nám." Vzala jsem ho za ruku.
,,Vím, že se mě snažíš chránit, ale on je můj kamarád. Proč by mi to dělal?" neodpověděl, zase koukal na praskliny za námi.
,,Čeká, že ho budeš milovat víc než mě, když budeš s ním"
,,Ne když mě unese" vykřikla jsem a několik studentů se po nás ohlédlo.
,,Bello, klid" říkal svým sametovým hlasem.
,,Přivedeš ho" řekla jsem, ani jsem nevěděla, kde se ve mě vzalo to sebevědomí.
,,Zítra ho přivedeš k vám, nebo kdyby to někomu z vás vadilo tak nikam jinam, já si s ním promluvím, vysvětlím mu že ..... že ..." co jsem mu vlastně hodlala vysvětlovat? Že Edwarda miluju a nikdy ho neopustím, že i kdyby mě nutil, tak nikdy, nikdy bych nebyla s ním? Jedno jsem věděla, nemohou mě před ním pořád ukrývat.
,,Bello, Jasper má jiný plán"
,,Ne" řekla jsem, ,,nikdo umírat nebude, půjde to po mém!"
,,Co když to nepůjde po tvém?" zeptala se.
,,Jacob nezemře rukou jednoho z vás" řekla jsem rázně, ,,uděláš to pro mě?" přikývl a já mu byla vděčná.

Poslední dvě hodiny dopadli katastroficky, nemohla jsem se na nic soustředit. Cestou domů, poté co jsme vysadili Alici na rozcestí, mi Edward připoměl jednu podstatnou věc......................