Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věčnost! - 6. díl

02.04.2010 (07:15) • ShoSho • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2616×

Můj pobyt v nemocnici byl strašný. Teda vlastně ne úplně, ale to je jedno. Stejně mě tam drželi dva dny. Fakt jsem měla pocit, že když mě neudolala havárka, tak že tohle nepřežiju.

Ten první den, už ráno, u mě byl táta. Dokud jsem ho nevyhnala do práce, tak mi pořád urovnával polštář, starostlivě se na mě díval, a kdyby věděl, jak otravovat ještě něčím, okamžitě by to použil. V tu chvíli jsem byla ráda, že se o nikoho nikdy nestaral, bych se z toho zbláznila.

Po Charlieho odchodu jsem si chtěla odpočinout a přečíst si knížku, kterou mi táta přinesl, ale vyrušil mě Edward, který mě přišel zkontrolovat. Měl starostlivý pohled ve svých pro dnešek zlatých očích.

„Ahoj, neruším? Jestli jsi unavená, tak se otočím a odejdu.“

„Ne, společnost uvítám. Ale mám pár podmínek.“ Usmála jsem se, když na mě vytřeštil oči.

„Neboj, jen tady byl teď Charlie a staral se o mě. Teda to je slabý slovo. Za prvé, žádné starostlivé pohledy. Za druhé žádné urovnávání polštářů a uhlazování přikrývky. Nejsem na smrtelné posteli, jsem v pořádku. Je to jasný?“ Usmál se. „Nemám to v úmyslu, chtěl jsem tě jen vidět a říct ti pár novinek.“

„Povídej.“

„Pro začátek tě nepotěším, Carlisle se rozhodl nechat tě tady ještě jednu noc.“ Zaskučela jsem. „Myslí to s tebou dobře, můžeš si alespoň odpočinout. Další věc, ten druhý řidič, přežil to, dokonce je už při vědomí a strašně se ti omlouvá. Prý ho opustila těhotná přítelkyně, opil se a nepřemýšlel. Veškeré následky přijímá a chtěl by ti to vynahradit.“

„Mě přeci nemusí nic vynahrazovat, skoro nic se mi nestalo. Ale jak je na tom tvoje auto? Půjde opravit? Samozřejmě veškeré náklady jdou na mě.“

„Ani náhodou. Auto už nepojede, už jsem ho odvezl na vrakoviště. A nic platit nebudeš, nemohlas za to. Stejně jsem si chtěl už pořídit jiné auto a konečně k tomu mám důvod. Navíc, Alice má výčitky svědomí ohledně toho, co se ti stalo, protože tě donutila řídit ona. Takže máš teď za povinnost dát se co nejrychleji do kupy, protože se trápila celou noc, dokonce se mě ráno nesnažila ani obléct, jak to dělá skoro každý den. Jo, a abych nezapomněl, Alice přijde na návštěvu, tak se obrň.“

„Panebože, to je smršť informací. Toho muže je mi fakt líto, docela to chápu. Alice výčitky mít nemusí, nenutila mě, jen mě o to poprosila. A to auto ti musím nějak vynahradit, jela jsem dost rychle, kdybych byla opatrnější, mohlo to dopadnout jinak.“

„Tak víš, jak to uděláme? Chtěl bych poznat okolí, zajít do kina a zjistit, co všechno se tady děje. A ty mi budeš dělat průvodkyni, ano? Ale hlavně musíš být do plesu v pořádku.“

Tohle se mi snad zdá, dopadlo to líp, než jsem si myslela. Nejen že nebudu muset sáhnout na úspory, které by stejně nestačily, ale mám důvod strávit spoustu času po boku Edwarda. A možná i o samotě. V duchu jsem zajásala.

Přesto jsem se pokusila o chabé námitky, které mi můj anděl utnul a začal se bavit o něčem jiném.

Po několika hodinách, když se mi zavíraly oči, se zvedl s příslibem, že přijde následující den. Až do večeře jsem spala, ale po večeři se zastavila na chvilku Alice.

Celou dobu, kterou u mě v pokoji strávila, se mi omlouvala a starala se o mě. Byla ještě horší než Charlie. Naštěstí měl Charlie nápad ještě mi zavolat, takže se se mnou Alice narychlo rozloučila a odešla. Hovor s tátou byl krátký, mohla jsem se krásně vyspat. Jen se mi omluvil, že mě následující den nevyzvedne, že z pracovních důvodů musí mimo město a zeptal se, jestli mě třeba Edward odveze. Ujistila jsem ho, že si nějak poradím a ať si nedělá starosti.

Následující den pro mě opravdu přijel Edward v doprovodu své sestry. Aby toho divadýlka nebylo málo, šel s námi až na parkoviště Carlisle, i když jsem ho ujistila, že to není nutné. Přidal se i Edward, který mě chtěl k autu odnést v náručí, a Alice kolem mě pořád skákala a snažila se mě podepírat všude, kde to šlo. Fakt jsem nechápala, kde bere všechnu tu energii. 

Doma se oba chovali ještě hůř. Alice mě nutně musela podložit hlavu všemi polštáři, které našla a pořád se ptala, zda něco nepotřebuji nebo jestli mě něco někde netlačí. Edward se mezitím vytratil a nechal mě napospas jejímu mučení. Nakonec jsem ji musela okřiknout a přikázat, aby si sedla.

„Potom mi bude líp, uvidíš. Kde je Edward?“

„Počítám, že se ti snaží uvařit oběd. Docela bych se bála, aby váš dům nespadl, ani Esme ho do své kuchyně nepouští. Když ti přinese něco nepoživatelného, klidně mu to vrať nebo jestli se stydíš, tak mi to podsuň, já to zlikviduju.“

Po pár minutách se začala z kuchyně linout tak úžasná vůně, že jsem neodolala, vstala jsem a šla se podívat, kdo mi fušuje do řemesla. Už u dveří jsem se úžasem zastavila, nemohla jsem uvěřit vlastním smyslům. To, co Edward vytvořil, totálně zastínilo moje kuchařské umění. A to jsem si myslela, že vařit umím.

Alice mě s úsměvem posadila ke stolu a Edward obřadně přede mě položil talíř s vývarem, na druhém talíři jsem měla zapečené brambory. Alice k tomu přidala příbor a pobídla mě. Jen co jsem dojedla polévku, měla jsem chuť se na brambory vykašlat a přidat si. Ale bylo mi jasné, že by to mému andělovi bylo líto a s chutí jsem se pustila do druhého chodu.

Už první sousto mě překvapilo, to bylo ještě lepší. Dojedla jsem, na talíři nezbyl ani drobek. A já se oblizovala až za ušima. S vděčností jsem se na oba podívala s poděkováním za pomoc. Edward se na mě na oplátku podíval omluvně a vysvětloval.

„Dovolil jsem si od Charlieho, abych přišel dřív a něco ti připravil. A on se mě ještě zeptal, zda bych s tebou mohl být celý den, pro jistotu. Tak jsem si říkal, že když nemám co na práci, tak bychom si mohli pustit nějaký film.“

A Alice dodala: „Bohužel, někdo z nás do školy musí, tak já pádím. Užijte si to,“ a s tím odešla.

Edward vybral nějakou komedii, ale nevnímala jsem děj, byla jsem ráda, že ho mám poblíž, seděli jsme jen pár centimetrů od sebe. Nemohla bych to být já, abych neusnula.

„Bello, Bello, vzbuď se!“ Krásný hlas, to musí být další sen. Někdo mě pohladil studenými prsty po tváři. Tomu jsem neodolala a otevřela jsem oči. S úlekem jsem zjistila, že jsem se k Edwardovi stulila na hruď a ihned jsem zrudla.

Můj anděl se na mě nádherně usmál: „Bello, za chvíli přijede Charlie, a jestli nechceš, aby kolem tebe pořád skákal, tak se musíš dát trochu do kupy. Chceš mezitím udělat čaj?“

Kladně jsem odpověděla a letěla jsem do pokoje a odtud rovnou do koupelny. Jen co jsem se podívala do zrcadla mi bylo jasný, že moc toho nenadělám. Na čele jsem měla ohromnou bouli a na tváři modřinu. Alespoň jsem se učesala, převlékla jsem se a vydala se hledat Edwarda. Našla jsem ho v kuchyni, seděl za stolem a na mém místě na stole stál hrnek čaje.

 Jak jsem čekala, Charlie pořád vyšiloval. Podařilo se mi ho uklidnit, až když odešel Edward. Potom jsem si šla lehnout, i když jsem prospala půlku dne.

Ráno jsem čile vstala z postele brzy a šla se dát do kupy do koupelny. I když jsem se nikdy moc nelíčila, snažila jsem se zamaskovat modřinu i bouli trochou make- upu a docela se mi to podařilo. Naštěstí se taťka už uklidnil a dnes mě akorát nenechal udělat mu snídani. Dokonce se překonal a položil přede mně mou tradiční misku s m­üsli. S chutí jsem se do toho pustila a přitom přemýšlela, co budu celý den dělat. Byl pátek, to znamená volno, za normální situace bych šla do práce. V tom se mi v hlavě rozsvítilo.

„Tati, volal jsi do obchodu, že dneska nepřijdu? Asi bych to zvládla, ale nechci nic riskovat.“

„Neboj, včera jsem tam volal. Mike za tebe směny po celý víkend vezme a příští víkend taky, abys mohla jít na ples. Bello, ty jdeš na ples? Já myslel, že bez partnera nepůjdeš a nezdá se mi, že by sis někoho našla.“

„Edward mě pozval, v úterý, ještě před tou havárkou. Ale jestli s tím nesouhlasíš, tak nepůjdu.“

„Ne, jen běž. Zasloužíš si být mezi lidmi, když já tě tak zanedbávám a přitom zaměstnávám.“

„Tati, víš, že mám ráda samotu, jsem po svém tátovi,“ a usmála jsem se. V tu chvíli někdo zaklepal a já šla otevřít. Jaké bylo moje překvapení, když jsem před dveřmi našla Edwarda.

„Ahoj, co tu děláš?“ vyhrkla jsem zvědavě, opravdu jsem ho nečekala.

„Ahoj, tak jsem si říkal, že bys možná ráda vyšla někam do přírody, co ty na to? Jen se na chvilku projít, potom bych tě vrátil zpátky domů.“ Ach, jak byl dneska krásný, měl ještě zlatější oči, než jsem si pamatovala. A šla bych s ním kamkoli, takže jsem rychle přikývla, vzala si bundu, něco jsem křikla na Charlieho a vyšla ven za Edwardem.

Dodržel slovo, šli jsme jen kousek a po krátké chvilce jsme se vrátili. Aby neodešel, vzpomněla jsem si na film, který bych ráda viděla a který jsme si nakonec pustili. Tímto způsobem jsme zvládli tři, když se omluvil, že mě zdržoval tak dlouho a poslal mě do postele. Bylo zajímavé si s ním celou dobu povídat, ale opravdu jsem byla unavená. Tak jsem se zeptala, zda přijde i následný den.

„Chtěla bys, abych přišel?“

„Byla bych ráda, Charlie bude na rybách a já nemám co dělat. Ale jestli máš v plánu něco jiného, pochopím to.“

„Ne, takhle jsem to nemyslel. Moc hezky se mi s tebou povídá, Bello, přijdu rád.“ Pohladil mě svými prsty po tváři, kupodivu je měl pořád ledové. Bylo to zvláštní, ale ptát jsem se zatím nechtěla. Všechny otázky jsem si nechávala na později.

Další den proběhl téměř stejně, jenom jsem u třetího filmu usnula. A znovu jsem se probudila na Edwardově hrudi. Přišlo mi přirozené vzbudit se, podívat se mu do očí a usmát se. Takto vypadaly mé sny od doby autonehody, ale tak nějak jsem věděla, že tohle je realita. Protentokrát mě ale zaujaly hlavně jeho rty. Jako všechno na něm i ony byly dokonalé a hlavně blízko, tak strašně blízko. Měla jsem chuť políbit ho. Naštěstí jsem se včas vzpamatovala, odvrátila jsem se a odtáhla. A dospěla jsem k názoru, že je čas na mé otázky.

                                           předchozí     shrnutí    další

Autor: ShoSho (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až na věčnost! - 6. díl: