Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věčnost! - 3. díl

Vražedný milenec by alanisealicecullen


Až na věčnost! - 3. dílPořád se nic neděje. omlouvám se, nejsem moc na ty dramatické scény. Jinak prosím o komentíky, i ty záporné, vím, že mám co zlepšovat a k tomu potřebuju komentíky. Díkas P.S.: je to trochu krátké, ale víc jsem nevypotila

Alice je snad nákupní maniak nebo co. Co mě jen napadlo jít s ní na takovou sebevražednou misi? Ne že by to nebylo zábava nebo by nesršela vtipem, to všechno bylo OK, dokonce se z nás stávali velmi dobré kamarádky. Ale právě mi donesla další várku šatů, to se už bude blížit k padesátce. Tiše jsem zaskučela, i když si myslím, že mě musela slyšet, protože se jako odpověď zasmála. Ach ne, to muselo znamenat jediný, další šaty. A už mi je urychleně nesla, se slovy, že tyhle už budou ty pravé.

A proč to všechno? Nějak jsem se před Alice prořekla, že za čtrnáct dní je ples university a od té doby si nenechá vymluvit, že vlastně žádné šaty nepotřebuji. Zkoušela jsem na ní argumenty typu, že šatů mám dost nebo že chtěla jít nakupovat ona, ale vůbec jsem jí to nevymluvila.

Tak tady stojím, ve zkušební kabince, a má kamarádka si ze mě udělala živou panenku. S utrpením, které ze mě muselo přímo sálat, jsem si přes hlavu přetáhla ty poslední šaty, které mi přinesla. Ani nevím, jak v nich vypadám, ale podle Aliciny reakce to musí stát za to, protože když jsem se jí ukázala, tak zalapala po dechu, usmála se a podotkla, že jsou dokonalý.

Chtěla jsem se na sebe podívat, ale to už mě táhla za roh, do obuvi. Vyděsila mě, kolotoč mohl začít nanovo, docela mě děsila. Naštěstí za deset minut jsem botičky měla. Ale to by nebyla Alice, aby neprohlásila, že tomu ještě něco chybí. To už jsme doslova letěli směrem ke šperkům. Po chvíli byla hotová i s tím a dovolila mě převléknout se zpět. Když jsem si ale prohlížela šaty na ramínku, všimla jsem si cenovky.

„Alice!“ vykřikla jsem přiškrceným hlasem. Asi na mě byli mé pocity hodně vidět (pravděpodobně i slyšet), protože mě Alice ihned začala ujišťovat, že nemusím finance řešit, že dneska nakupuje ona. To už na mě bylo vážně moc.

„Uf… Alice, to nejde… to nemůžu…“ Fakt jsem byla úplně mimo, já bych na to všechno potřebovala tak tři výplaty. Alice se mě přes můj hysterický výstup snažila uklidnit.

„Ale prosím tě, to neřeš. Jestli ti to tak vadí, ber to jako opožděný dárek k Vánocům.“ Téměř se otočila, ale já to tak nechat nemohla.

„Alice, počkej, tohle přece nejde. Mám tě ráda, ale o Vánocích jsme se ještě neznaly. A navíc, tohle je fakt moc, to nejde!“ Teď to byl souboj, kdo z koho, ale už předem jsem věděla, kdo vyhraje.

„Tak to je můj dárek k letošním Vánocům a k Vánocům na dalších deset let. Bereš?“  To už se ale smála od ucha k uchu, věděla, že má vyhráno. A já nevěděla, co přesně to znamená mít za kamarádku Alice Cullenovou.

„Tak pojď už, musím toho ještě spoustu zařídit,“ pobízela mě a strkala ze dveří a následně do dalších obchodů.

Po dalších dvou hodinách úmorného nakupování jsem toho měla vážně dost a k mé radosti jsme opravdu s mučením mé osoby skončily. Byla jsem tak unavená, že bych usnula ve stoje, kdyby mě Alice nechala. Nechápala jsem, kde bere veškerou energii, vždyť už je večer. Zakroutila jsem hlavou. Samozřejmě jsem se jí na to musela zeptat, tak mi s úsměvem odpověděla, že nakupování jí nabíjí energií. Tak to jsem fakt nechápala, já byla utahaná jak kotě.

Když mě Alice vysadila doma, v rychlosti jsem sobě a Charliemu uvařila večeři, zhltla jsem ji a rychle jsem se připravila do postele. Ve chvíli, kdy se mi hlava dotkla polštáře, jsem už spala.

Ale netrvalo to dlouho. Zdál se mi sen, že utíkám lesem. Co na tom ale bylo divné, neutíkala jsem před něčím, ale za něčím. A strašně rychle, takhle jsem v životě neběžela, ani ve snu. Ale když jsem to, co jsem hledala, měla na dosah, tak jsem se probudila. Sakra.

Co bylo ještě divnější, když jsem si rozsvítila lampičku, tak jsem zahlédla nějaký pohyb. Ale v pokoji nic a nikdo kromě mě nebyl. Asi už začínám být paranoidní. Tak jsem se donutila zhasnout, lehnout si a zase usnout. Ale z hlavy jsem to dostat nemohla…

                                 předchozí    shrnutí     další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Až na věčnost! - 3. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!