Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věčnost! - 20. díl

06.07.2010 (20:15) • ShoSho • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2739×

Nevěděla jsem, co se děje. Takže jsem přešla ke dveřím a vykoukla na Jacoba. Ten pro změnu vypadal jako smrt, jak byl překvapený z naší podoby. Musela jsem se zasmát, ale jakmile jsem uviděla tvář své sestry, zamrzl mi úsměv na rtech.

„Liz?“ Měla jsem o ni starost, vypadala tak… tak… já ani nevím jak. Možná jak jsem měla vypadat já, když mi Edward řekl, že je upír. Ze zvědavosti jsem svůj zrak znovu obrátila na Jacoba, ale neviděla jsem nic zvláštního. Člověk by čekal nějakou nestvůru, podle výrazu v Lizině obličeji.

„Co se děje?“ ptala jsem se dál a bylo až slyšet, jak mi šrotovalo v hlavě. Nechápala jsem, v čem je problém. Nejspíš jsem ale na tom byla takhle jediná.

„Mno, tak tohle bude ještě zajímavé.“ Jen tak mimochodem prohodil upír, o kterém jsem si myslela, že ho miluji nade vše na světě. V tuhle chvíli mi ale lezlo na nervy, jak o všem ví a já o ničem. Otočila jsem se na Edwarda s otázkou v očích, jak to vlastně myslel.

„Jen pro upřesnění, tohle je Liz, sestra Belly, Jacobe. A teď myslím, že bychom se měli všichni posadit. Jacobe, máš co vysvětlovat. My o tom všem víme, ale holky si zaslouží vysvětlení, obzvlášť Liz.“ Všichni jsme se podle jeho slov přesunuli do obýváku, Jacob po krátkém zaváhání taky. Původně jsem se chtěla posadit k Edwardovi, ale nakonec jsem se rozhodla podpořit Liz a sedla jsem si vedle ní. Ještě jsem ji chytla za ruku a čekala, co z Jacoba vyleze.

„Já… já vůbec nevím, jak mám začít.“

„Třeba od začátku. Nebo co se to teď stalo?“ Byla jsem opravdu zmatená z dané situace.

„Ehm, tak tedy. Bello, ty víš vše o Cullenovic rodině,“ mlčky jsem přikývla, „ ale ví o nich Liz?“ To se otočil ke zmiňované. V této chvíli jsem Jacoba znala natolik dobře, že jsem si všimla, že se něco v jeho očích změnilo, když se podíval na mou sestřičku. Já nevím, jak to popsat, ale takhle se Jasper díval na Alici, než se chytli za ruku. Takto se díval Emmett na Rose, než spolu zmizeli v pokoji. Takhle se podíval Carlisle na Esme, když se s ní loučil před cestou do nemocnice. Takhle se díval Phil na mámu, když se mihla kolem něj. Věděla jsem, co ten pohled znamená.

„Já to o nich vím taky,“ špitla Liz.

„Počkej, Jacobe, jak to víš ty?“ Myslela jsem si, že lidé nesmí vědět o upírech.

„Vše souvisí se vším, Bello. To, že existují upíři v reálném světě, víte. Ale nevíte, že existují další nadpřirozené bytosti. I když pro nás je to všední realita.“

„Takže existují ještě vodníci, bludičky, vlkodlaci a čarodějnice?“ Hrubě jsem mu vpadla do řeči, ale bylo mi to jedno.

„Ne, Bello, všichni ne,“ uchechtl se, což se mě dotklo. „Čarodějnice a tak ne. Ale vlkodlaci, vlkodlaci ano.“ Já i Liz jsme na něj vykulily oči. Předtím jsem si dělala legraci!

„A ty jsi vlkodlak?“ zašeptala má sestra, už tak dost vykolejená.

„Ehm, ano. Je mi to líto,“ a sklonil hlavu.

Uměla jsem si představit, co se mu honí hlavou. Že je zrůda, že je jiný než ostatní. Že se mezi ostatní nehodí. A to jsem nebyla vlkodlakem.

Přimělo mě to k něčemu, co jsem ani já sama nečekala. Zvedla jsem se, došla jsem k němu a než stihl zaregistrovat, že před ním stojím, poklekla jsem a objala ho.

Po několika minutách, ve kterých se nikdo z nás nepohnul, jsem se vymanila z jeho pevného sevření a pokusila se dát do kupy pár smysluplných slov.

„Jacobe, víš, že tě mám ráda a doufám, že budeme přáteli i nadále. Jsem ráda, že znám tvé tajemství. Teď vás tu necháme s Liz samotné, máte si co říct. Sice nechápu, co se u těch dveří stalo, ale vím, že na to stačíte sami dva.“

S tím jsem přešla ke své sestře a objala ji. Nějak jsem cítila, že ji tímto určitým způsobem ztrácím. Ale také jsem věděla, že konečně našla sama sebe.

                                               ++++++++++++++++++++++++++++++             

Ležela jsem vedle Edwarda v jeho pokoji a přemýšlela. Bohužel se mi v hlavě honilo tolik myšlenek, že jsem strašně dlouho žádnou nemohla zachytit na delší dobu. Když se tak konečně stalo, mohla jsem konečně promluvit. Edward celou dobu nepromluvil a čekal.

„Liz ztratím, viď?“

Soucitně se na mě podíval, než mi odpověděl. „Ano. I ne. Pořád bude tvou sestrou a pořád tě bude milovat. Ale nebude to jednoduché ani pro jednu z vás. Ona se otiskla do alphy vlkodlaků, ty chodíš s upírem. Pro vás dvě to problém není, ale pro ty dvě strany už bohužel ano. Jsme vzájemnými přirozenými nepřáteli. Bude trvat, než smečka získá důvěru v Liz. I když, kdo ví, co přinese budoucnost. Zatím by ses neměla strachovat, teď se s tím vším musí hlavně srovnat tvá sestra. A to potrvá ještě chvíli, jestli můžu tipovat. Sice jste obě velmi silné a přizpůsobivé, ale ona se bojí.“

Své uslzené oči jsem znovu zaměřila na něj, chtěla jsem slyšet, co se jí honilo hlavou.

„Je velmi zmatená, ve stejný den se dozvěděla o celém nadpřirozeném světě, to se stane málokomu. V tuhle chvíli nevěří v sama sebe, natož v realitu. Myslí si, že sní. Přesto bude jednat s opatrností jí vlastní. Jestli odhaduji správně, právě si s Jacobem vyměňují veškerá svá tajemství a snaží se vzájemně si důvěřovat. Zítra bude potřebovat tvou pomoc, pokud se nemýlím.“

Přikývla jsem. Věděla jsem, že tu pro ni budu, pokud mě bude potřebovat. Bála jsem se chvíle, kdy mě potřebovat už nebude.

To zoufalství mě sžíralo úplně celou, tak jsem udělala jedinou věc, která mně přišla v danou chvíli nejlogičtější.

Políbila jsem ho.

Prudce.

Vášnivě.

Zoufale.

předchozí         shrnutí         další

Autor: ShoSho (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až na věčnost! - 20. díl: