Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věčnost! - 18. díl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Až na věčnost! - 18. dílTak je tu další kapča, ve které jsem se poprvé odvážila vžít se do kůže někoho jiného než Belly, tak mi to snad prominete. Samo sebou, že jsem vás nemohla ochudit o Charlieho přeměnu, tak tady ji máte z první ruky. Časově se na chvilku vrátíme, ale nakonec to bude zase tak, jak má být...

04.05.2010 (21:30) • ShoSho • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2868×

CHARLIE:

Do lesa jsem se těšil. Sice jsme museli pátrat s chlapy po pastích, popřípadě po jiných znacích, že tu loví pytlák, ale nevadilo mi to. Všechny jsem je nechal toulat se, kde se jim chtělo, měl jsem rád samotu a takhle mě nikdo neotravoval.

Právě jsem se dostal do krásného hájku bříz uprostřed hlubokého lesa. Jasně, nejsem ženská, ale krásy přírody ocenit umím. Bylo to jenom pár bříz, pod kterými rostlo kapradí, a zahlédl jsem ještě pár hub, i když na ně bylo už pozdě.

Neodolal jsem té oáze klidu a posadil jsem se pod strom a zavřel oči. Rád jsem relaxoval daleko ode všeho a od všech, proto jsem vlastně tak rád rybařil. Nebylo to přímo protože bych se vyhýbal lidem nebo Belle, ale byl jsem tak dlouho sám, že mi bylo takhle líp.

A Bella? Vím, že ji zanedbávám, ale je to moje šikovná holčička, to zvládne. A jednou to i pochopí. Doufejme. Ale teď jsem nad ní musel přemýšlet více než jindy. Chodila s tím Edwardem, synem Carleslea. Ne že bych Cullenovi neměl rád, na to, že tu jsou tak krátce, jsem si je dost oblíbil. Carlisle s Esme byli slušní lidé a své adoptivní děti vychovali dobře.

Ale bylo na nich něco, z čeho běhal mráz po zádech. Protřepal jsem si hlavou. Jasně, to bude tou jejich nevšední krásou. V tu chvíli mě z rozjímání někdo vyrušil, zatím jsem ho jenom slyšel. Doufal jsem, že to nebude nikdo z kluků, ten posměch bych musel snášet dobrých pár měsíců.

Otevřel jsem oči a rozhlédl jsem se. Jestli jsem si doteď myslel, že Cullenovi jsou krásní, tato bytost byla nádherná.

„Já… ty… jsi anděl?“ neodolal jsem a zeptal se. Nikdy jsem to s druhým pohlavím neuměl, o tom svědčí můj rozvod s Reneé. Ale dnes jsem nemohl jinak, ta žena vypadala jakoby sestoupila z nebe.

To nádherné stvoření pomalu překonalo tu vzdálenost mezi námi, než odpovědělo: „Já nejsem anděl, spíš ďábel. Přirovnej si mě k čemukoli. Já… omlouvám se, ale nemůžu jinak.“

Co se stalo dál, pořádně nevím, jaká to byla rychlost. Ta žena se nadlidskou rychlostí ke mně naklonila, jakoby mě chtěla políbit. Místo toho se svými rty dotkla mého krku. V tu chvíli jsem nemohl přemýšlet, jak mě to překvapilo.

A najednou jsem ucítil neuvěřitelnou řezavou bolest v místě jejích úst přisátých na mém krku. Vykřikl jsem. Nevím, zda to byla vteřina nebo několik minut, ale najednou jsem ucítil, jak stisk povolil. Doufal jsem, že tím zmizí i ta neuvěřitelná bolest, ale nestalo se tak. Nedokázal jsem udržet vědomí, nad mou myslí se uzavřela neproniknutelná temnota.

 

                               ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++            

 

Nevěděl jsem, co se děje. Od té doby, co se mi vrátilo vědomí, jsem se nemohl pohnout, ani otevřít oč. Na zlomek vteřiny mě zachvátila panika, ale v tu chvíli jsem si uvědomil bolest, která mnou prostupovala.

Nejdřív jsem si myslel, že jsem měl těžkou autonehodu, což by vysvětlovalo tu bolest. Ale ta byla čím dál tím větší a specifičtější. Cítil jsem se, jako bych hořel, jakoby mě někdo pravidelně poléval benzínem a zapaloval. A ten benzín mi ten někdo snad tankoval do všech žil. Bolest se tak stupňovala, že jsem nevydržel a vykřikl.

Svůj výkřik jsem uslyšel, což mi přes veškerou bolest dalo určitou naději. Naději , že se té bolesti snad jednou zbavím. Můj sluch fungoval tak dobře, že jsem uslyšel otevření dveří a nějaké hlasy. Rozhovor jsem neslyšel, ale poznal jsem, že je to Bella. Chvíli na to mě vzala za ruku.

Doufal jsem, že se udržím a nevykřiknu před ní, vím, že o mě má starost. Ale to byl problém. Bolest někde získala další sílu a prostupovala mým tělem s větší intenzitou. Nechtěl jsem té bolesti dovolit, aby mě přemohla, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Na poslední chvíli jsem uslyšel zavírání dveří.

Mohl jsem pouze doufat, že Bella mě už neuslyší, protože se mi z úst prodral výkřik. První z mnoha, které následovaly.

Mezi návaly bolesti jsem mlhavě registroval někoho, kdo ke mně promlouval tím nejlíbeznějším hlasem, který jsem kdy slyšel. Ale obsah její rozpravy jsem nechápal. Ten ženský hlas mi chtěl navykládat, že upíři existují a že se stávám jedním z nich, protože se stala nehoda? To… to prostě není možné, na pohádky už pár desítek let nevěřím.

Když jsem nad tím tak přemýšlet a snažil se tak omezit vnímání té bolesti, která každou minutou sílila, přišel ke mně Carlisle. Nevím, jak jsem ho poznal, ale poznal jsem ho. Jeho jsem vnímal už lépe. Potvrdil příběh o upírech a přidal i pár dalších informací, které mi pravděpodobně unikly. Začínal jsem té báchorce věřit.

Na malou chvíli jsem zase osaměl, když v tom jsem si uvědomil, že bolest se změnila. Ano, nevěřil jsem, že něco může bolet ještě víc a ono bolelo, ale tohle byla změna celková.

Namísto toho, aby mě bolelo celé tělo a aby mnou prostupoval oheň, začal se oheň stahovat pouze do mých žil a tepen. Nemohl jsem uvěřit tomu, co se dělo s mým tělem. Mé srdce se tomu žáru bránilo, ale paradoxně ten oheň vlastními pohyby rozněcoval. Nevěděl jsem, zda to přežiju.

Přestal jsem vnímat čas, pouze jsem počítal vlastní tep, když jsem si uvědomil, že bolest se zase změnila. Sice mi ten nenáviděný oheň proplouval žílami, ale začal se stahovat z konečků prstů směrem do středu těla. Do srdce.

Myslel jsem, že mi pukne, jakou rychlostí se rozbušilo. Jeho tempo se zrychlovalo, čím méně bolesti jsem cítil po těle a v těle.

Dostal jsem se do stádia, kdy veškerá bolest z těla zmizela a všechna se shromáždila v tom tepajícím orgánu, který se rozpohyboval takovou rychlostí, jako bych právě uběhl maraton. Minimálně. Teda, vlastně to bylo tisíckrát horší. A najednou jsem ucítil tři nejsilnější údery. Ty poslední.

Bum. Bum. Bum. A nic.

Jen ticho. Po chvíli uvažování jsem otevřel oko a rozhlédl se po místnosti. Viděl jsem naprosto dokonale, i částečky prachu ve vzduchu.

Vaše komentáře mě moc potěšili, tak doufám, že to tak bude vypadat i nadále. Už jenom proto, že mám připravenou kapitolku, která se líbí i mě. A to už je co říct. Takže dole je takový bílý rámeček, do ketrého stačí napsat smajlík nebo pár vět, všechno potěší...

P.S.: Děkuji adminům za jejich nekonečnou práci, kterou pořád obdivuji.

předchozí   shrnutí   další

Autor: ShoSho (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Až na věčnost! - 18. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře