Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věčnost! - 16. díl

21.04.2010 (18:15) • ShoSho • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2585×

Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Nevěděla jsem, co se bude dít dál a ještě víc jsem se bála o Liz. Vypadala, že s ní smrt Charlieho dost sebrala, ale podle jejích slov na tom měl podíl ještě někdo jiný. Ale co jí čeká ve Forks? Vedle mě? Vedle rodiny upírů, které mám víc než ráda, ale přesto jsou nebezpeční? A vydržím před ní lhát? Už teď to bylo strašně těžké, ale pokračovat v tom? Non stop? Nevím, zda to zvládnu. A hlavně, jak bude vypadat naše společné bydlení? Ano, kdysi jsme spolu bydlely, ale to už bylo dávno. I když, určité spory přežiju, když budu vědět, že je v pořádku a šťastná.

„Nad čím přemýšlíš, miláčku?“

„Jé, Edwarde, ty už jsi tady. To je dobře.“ Rychle mě políbil a lehl si vedle mě. Sice jsme se znali krátce, ale mě to přišlo jako celý život.

„Neodpověděla jsi na otázku.“

„Nad ničím,“ zvedl obočí, „dobře, tak nad vším. Bude tu Liz žít se mnou.“

„Ano, já vím. Hlídal jsem tě, jak jsem slíbil. Vím toho dokonce víc než ty. Bylo zajímavé slyšet myšlenky tvé rodiny. Ale hlavně tvé sestry.“

„Nad čím přemýšlela? Ta smrt Charlieho ji dost vzala, co?“

„Ne tak úplně. V první řadě jsem zjistil, že to, že neumím číst tvé myšlenky, jsi podědila po Charliem, jako tvá sestra.“

„Co… Cože? Jak to myslíš?“

„Tak jak to říkám. Charlieho myšlenky jsem slyšel jen někdy a i tak jsem se musel soustředit. Liz je na tom podobně, ji slyším ještě hůř, zato zatím pořád.“

„Ehm, to je zajímavé, jen by mě zajímalo, proč mě neslyšíš vůbec.“

„Je to jen teorie, ale podle mě ses nikdy moc nesvěřovala a tahle tvá schopnost se promítla i do myšlenek. Možná, kdyby ses hodně soustředila, mohlo by to jít.“

„Ale já vůbec nevím, jak na to! Ale to je teď jedno, stejně jsem spokojená, že u mě to nedokážeš.“

Edward byl smutný, že to nechci ani zkusit. Vypadal dost frustrovaně.

„Lásko, jsou věci, které vědět nemusíš. Navíc víš, že ti řeknu všechno, co je důležité. Třeba to, že tě miluji.“ Usmála jsem se, věděla jsem, že jsem vyhrála. Nahnula jsem se k němu a začala ho líbat.

Bylo mi jedno, že je dům plný, v tu chvíli by mi bylo jedno, i kdyby vedle nás vybuchla atomovka. Asi se nikdy nenabažím jeho polibků, doteků, těla. Byl naprosto dokonalý a jakoby stvořený přímo pro mě.

Milování s ním bylo naprosto dokonalé, tentokrát něžné, abychom se neprozradili. Byla jsem příjemně unavená, ale má touha po informacích byla silnější než únava.

„Jsi rád, že mě mamka neodveze do Jacksonvillu?“

„Rád? Děláš si legraci, Bello? Víc než. Už jsem přemýšlel nad tím, že do Jacksonvillu pojedu taky a až ztratím trpělivost se schováváním se před sluncem, tak tě unesu někam daleko, kde budeme sami.“

Zasmála jsem se, bylo to tak romantické a krásné a při tom vím, že by se to tak stalo.

„Tak to ještě, že nás Liz zachránila. Co se jí vlastně honilo hlavou?“

„Nevěří, že Charlie zemřel. Má asi šestý smysl na nadpřirozeno jako ty, myslí si, že je naživu, jen se teď nesmí s nikým stýkat. A to, že by se sem chtěla přestěhovat, myslela vážně. Ve chvíli, kdy jí Reneé říkala, co se stalo Charliemu, jí chtěla oznámit, že se sem přestěhuje. Důvod by ti ale měla říct sama, až na to bude připravená. Byl jsem dost překvapený, ale brzy se všechno dovíš i ty.“

„Jak to, že ty už všechno víš a já si musím počkat?“ Bylo strašné vědět jen něco.

„Až bude správný čas, dovíš se vše. Teď bys ale měla jít spát, zítra tě čeká těžký den.“

S tím jsem nemohla nesouhlasit, byla jsem dost unavená, tak jsem se jen k němu přitiskla co nejblíže, políbila na rameno a popřála příjemnou noc.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

To byl den. Abych to vzala od začátku, ráno se se mnou Edward rozloučil, ale stejně jsem nebyla ani chvilku sama. Po chvíli přijelo před barák auto, tak jsme se z okna koukla, kdo to přijel. Stálo tam žluté porshe.

„Alice! Co tu děláš?“ vykřikla jsem, jakmile jsem seběhla schody a vylítla ze dveří.

„Bello, trochu změň náladu. Dneska jdeš přeci na pohřeb svého táty.“ Kroutila hlavou, ale stejně se usmívala.

„Jenom jsem ti přivezla oblečení na pohřeb. Měla bys mít na sobě černou, ale myslela jsem si, že tohle bude pro tebe vhodnější.“ Ukázala na tašku. Její nákupní běsnění mě už asi ovlivnilo a já se nemohla dočkat chvíle, kdy to uvidím.

„Tak pojď, rovnou si je vyzkouším. A ty se alespoň seznámíš se zbytkem mé rodiny.

Do mého pokoje jsme prošly, aniž bychom někoho potkaly. Jakmile mi Alice ukázala mé šaty, nemohla jsem uvěřit svým očím. Šaty byly sněhobílé, jednoduché, s takovým tím střihem ála Marilyn Monroe, jen dlouhé. Byly dokonalé.

„Alice, já… nevím co říct. Děkuju!“ radostí jsem jí objala. Dělala vše proto, aby mi pomohla a dařilo se jí to.

Zasmála se se mnou svým zvonivým hlasem. „Jsem ráda, že se ti líbí. Měly bychom sejít dolů, všichni na tebe už čekají se snídaní a za chvilku už musíme vyrazit.“

Nechtělo se mi nikam jít, měla jsem ráda svůj klid. Ale musela jsem. Jak bylo jejím stylem, Alice na všechny zapůsobila, nikomu ani nepřišlo divné, že si nic nedá. Teda skoro nikomu. Všimla jsem si, žře se Liz zamyslela, ale dál jsem to neřešila.

„Reneé,“ Alice už všem tykala, „za chvilku přijede celá moje rodina, odvezeme vás na hřbitov. A s vaším dovolením bychom se rádi zúčastnili posledního rozloučení s Charliem. Sice jsme ho moc neznali, ale byl k nám velmi přátelský a my ho měli vždy velmi rádi.“

„Ale samozřejmě, budeme rádi. Vždyť jste toho pro naši Bellu už udělali tolik.“

S tím jsem sklidila ze stolu a všichni jsme vyšli před dům, kde na nás podle slov mé nejlepší kamarádky čekala celá její rodina. Zahlédla jsem Edwarda, jak vystupuje z auta, a neodolala jsem, rozeběhla jsem se k němu a objala ho. Pevně mě sevřel, věděl, že to potřebuji.

Alice mezitím představila celou rodinu, Phil nezakrytě zíral na Rose, které to nečekaně hrozně moc slušelo. Musela jsem se uchechtnout. Naskládali jsme se nějak do auta a vyrazili.

Po pohřbu, který byl velmi komorný, jsme se vydali všichni domů. Carlisle se omluvil ještě dřív, že musí do nemocnice, ale věděla jsem, že chce hlídat Charlieho. Byla jsem mu moc vděčná.

Celou dobu jsem sledovala Liz, jak to nese, ale vypadala už smířeně. Smutně, ale zvládne to, vždycky byla silná.

Naštěstí jsme dorazili domů docela pozdě a všichni byli unavení, tak jsme se každý rozešel do pokojů se svými myšlenkami. Naštěstí, měla jsem nad čím přemýšlet.

Nevím, kolik času uplynulo, ale slyšela jsem mamku, jak si zavolala Liz. Po chvíli zavolala i mě.

„Bello, Liz, rozhodli jsme se, že vás tady necháme bydlet samotné. Ale mám pár podmínek.“

Jak jinak, pomyslela jsem si sarkasticky.

„Budu chtít vidět výsledky ze školy, nebudete se flákat. Abych měla jistotu, že se chováte slušně, poprosila jsem Esme, aby na vás dala pozor. Jestli jsem rozuměla správně, u tebe, Bello, to nebude problém. Edward naštěstí vypadá jako velmi inteligentní a slušný chlapec. V tomhle ohledu strach nemám. Liz, u tebe nevím. Doufám, že budeš mít Cullenovi ráda. Samozřejmě tě nechci do ničeho nutit, ale snaž se tu najít také nějaké přátele. Tím bych toto téma uzavřela. Zítra s Philem odlétáme, máme práci a věříme, že to zvládnete. Samozřejmě platí, že ať se stane cokoli, ihned nám to dáte vědět. Doufám, že si budete navzájem oporou.“

Byla jsem ráda, že Reneé ví, že to zvládneme. A my to zvládneme. Stejné myšlenky vyjádřila Liz slovy.

„Mami, zvládneme to.“

předchozí shrnutí další

Autor: ShoSho (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až na věčnost! - 16. díl: