Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Až na věčnost! - 15. díl

18.04.2010 (07:30) • ShoSho • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2672×

Vešla jsem do obýváku s doprovodem Jaspera, který se pro jistotu držel poblíž, a Edward mě držel za ruku. Asi to budu potřebovat.

Policista se na mě soucitně podíval a pozdravil. Byl to Charlieho podřízený a bylo vidět, že ho to dost vzalo. Ale já musela hrát svou roli.

„Dobrý den, copak se děje? Myslela jsem si, že jste dnes vyrazili do lesů na hon pytláků.“

„Dobrý den, Bello. Ano, byli jsme v lese,“ vypadal, jako by mi to nejraději nemusel říct on, „ale Charlie se ztratil. A potom začalo hořet v té továrně…“

Víc nebyl schopen říct, tak to za něj dokončil Carlisle: „Bello, je mi to moc líto, ale v té továrně byl zrovna tvůj táta. Nikdo neví, proč tam byl, pravděpodobně hledal, zda tam někdo neuvízl, ale zůstal tam on. Hasiči se snažili uhasit oheň včas, ale kvůli větru se jim to nepodařilo. Je mi to líto, ale podle prvního ohledání není pochyb. Charlie je mrtev.“

V tu chvíli jsme jasně cítila, jak mě začínají ovlivňovat emoce, které mým směrem vysílal Jasper. Ale nepotřebovala jsem je, takové sdělení nakonec působilo samo od sebe. Zalila mě vlna otupělosti, kterou vystřídal nejdřív zmatek, neuvěření a nakonec šok.

Moc jsem nevnímala, co se všechno dělo, ale když jsem se jakžtakž vzpamatovala, policista se mě ještě na něco zeptal, poprosil Carlisla, aby mě pohlídal a rychle odešel. Charlieho tu měl každý rád a nesnesl můj smutek. Chápala jsem ho. Byla jsem dokonce ráda, že odešel.

„Ještě bych se na něco ráda zeptala,“ Edward mi stiskl ruku pro dodání odvahy, „ kde teď Charlie vlastně je?“

„Nevěděli jsme, kde by se mohl přeměnit, aniž by si toho někdo všiml, tak je u nás v horním patře.“

A já hloupá si myslela, že horní patro je vlastně půda. Ale co by u takhle bohatých lidí dělala půda, že?

„Já… mohla bych ho vidět prosím? Potom zavolám mámě a Liz.“

„Bello, to není dobrý nápad. Charlie právě leží v těch nejhorších bolestech, které si ani neumíš představit. Jen by tě to zbytečně rozhodilo.“ Ach ten můj až příliš ochranitelský Edward.

„Ne, chci ho vidět. A navíc, pomůže mi to získat správnou náladu, aby neměli doma podezření.“

Nikdo se se mnou už nechtěl hádat, takže mě Alice a Edward odvedli až nahoru. Bála jsem se vkročit do těch dveří, ale nadechla jsem se a otevřela jsem.

Uprostřed pokoje stálo nemocniční lehátko, vlastně celý pokoj obsahoval několik přístrojů, které si představíte spíš v nemocnici než na půdě tak nádherné rezidence. Ale moc jsem ten pokoj nezkoumala, zaujala mě postava ležící na lehátku. Byl to Charlie.

Ležel tam v křeči, zuby zatnuté bolestí. Bylo mi ho strašně líto. Když jsem se k němu přiblížila, uviděla jsem změny v jeho obličeji. Přestože se šklebil tím, jak moc ta přeměna bolela, vypadal vlastně lépe. Byl bledší jak obvykle a už se mu dokonce vyhladili některé vrásky. Chytila jsem ho za ruku, i když jsem nevěřila, že o tom ví.

Po nějaké době Alice promluvila: „Měli bychom jít, Edwarde.“

Ten jen přikývl a táhl mě pryč, k telefonu. Nevěřila jsem si, že to zvládnu, tak vytočil číslo Edward. Ještě že ho mám, problesklo mi hlavou, sama bych to nezvládla. To už mi ale podával sluchátko, tak jsem se posadila a přemýšlela jsem, jak to sdělím sestře. Naštěstí vzala telefon máma.

„Ahoj mami, tady Bella.“

„No to je dost, že voláš. Už ses mi pár dnů neozvala, už jsi po té havárce v pořádku?“

„Mami, já jsem v pořádku. Ale táta…“ ne, prostě jsem to nemohla říct. Podala jsem telefon Edwardovi.

„Dobrý den, paní Swanová, já jsem Edward Cullen.“

„Ano, jistě, jsi přítel mé dcery, že? Děje se něco? Bella zněla nějak divně.“

„Paní Swanová, stala se nehoda. Váš bývalý manžel, Charlie, bohužel zemřel. Je mi to moc líto.“

Chvíli bylo ticho, ale pak se máma zase ozvala: „Je tam Bella? Můžeš mi ji prosím předat? Chtěla bych si s ní promluvit.“

„Bello, jsi v pořádku?“

„Já… asi ano. Edward i celá jeho rodina je u mě, teda já vlastně u nich. Nějak to zvládnu. Mami, mohli byste prosím přijet, co nejrychleji?“ Už mi zase tekly slzy, jak já je nenávidím.

„Samozřejmě, až Liz přijde, nějak jí to řeknu a budeme u tebe co nejdřív. Prosím, Bello, moc tě prosím, nezůstávej ani chvíli sama, dokud nepřiletíme.“

„Mami, budu u Edwarda. Nechce se mi jít domů.“

„Dobře, oddychla jsem si. Můžeš mi na ně dát pro jistotu telefon?“

Nadiktovala jsem jí číslo, které jsem už dávno znala z paměti a rozloučila se s ní. Jen jsem podala telefon Edwardovi a opřela se zády o zeď. Edward si ihned přisedl ke mně a objal. Byla jsem šťastná za jeho oporu.

                               ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ 

Následující den jsme s Edwardem jeli vyzvednout naše z letiště. Dokonce s mámou a Liz přiletěl i Phil. Po smutném přivítání a představování jsme se rozhodovali, co budeme dělat dál.

„Esme, moje matka, se o pohřeb postará, bude už zítra.“

„Tak to je moc hodná, poděkuj jí za nás. Ale kde přespíme?“

„No já nevím, jestli se vám chce do tátova domu, ale hotel ve Forks nenajdete.“

„Já vím, Bello, žila jsem tu. No nevím, jestli to bude nejlepší nápad vzhledem k situaci, ale asi jiné řešení není. Stejně musíme udělat spoustu věcí, tak jedeme tam. Edwarde, nevadilo by ti, kdybys nás tam zavezl?“

„Ne, vůbec, počítal jsem s tím. Tak pojďte, určitě si chcete odpočinout.“

Nějak jsme se naskládali do Edwardova Volva, naštěstí po havárce si koupil větší, a vydali jsme se na cestu. Celou dobu jsme mlčeli, neměli jsme si co říct, my tři jsme se utápěly v smutku a Edward s Philem nás nechtěli otravovat. Edward mi jen párkrát stiskl ruku, na důkaz toho, že je tu pro mě. Edward ještě pomohl doma se zavazadly a radši se se mnou rozloučil.

„Přijdeš za mnou večer?“ zašeptala jsem, aby mě nikdo jiný neslyšel.

„Nevím, zda je to dobrý nápad, lásko.“

„Prosím.“

„Tak dobře, až budou všichni spát. Kdyby něco, zavolej. Ale budu tě celou dobu hlídat.“

Tím asi myslel, že se pokusí číst myšlenky mé rodině, aby věděl, že jsem v pořádku. Z tohoto důvodu jsem to chápala, i když se mi to nelíbilo.

Kvůli mámě jsme si na rozloučenou dali jen letmou pusu a už ujížděl směrem k lesu. Zhluboka jsem se nadechla a vešla jsem dovnitř.

„Mami, kde budete všichni spát? Ke mně do pokoje se už nikdo nevejde, Liz má vlastní pokoj, ale bohužel je také malý a pokoj tá…“ doříct jsem to nezvládla, přestože jsem věděla, že Charlie je v pořádku. V rámci možností.

„Já s Philem se spokojíme s rozloženou pohovkou v obýváku. Stejně tu budeme jen pár dní. Ale teď bychom si měli promluvit.“

„Já vím, mami, ale nejdřív vám udělám něco k jídlu, potom na to bude času dost.“

Šla jsem tedy něco ukuchtit, ani nevím, co jsem uvařila a všichni jsme se mlčky najedli. Ještě než jsem stihla sklidit ze stolu, mamka znovu začala.

„Bello, musíme si promluvit. Vím, že tě to zatím nenapadlo, je to pochopitelné, ale samotnou tě tady nenecháme. Hned po pohřbu s námi odletíš do Jacksonvillu.“

„Ne to ne, mamko. To nejde! Mám tady školu, přátele a práci. A hlavně Edwarda! Já se nestěhuju!“

„Mami, Bella má pravdu, nemůže jen tak opustit svůj život. A znovu si to promysli, Bella chodí na obor, který ve státech jinde není. Mám kompromis. Přestěhuju se sem já a navzájem na sebe dáme pozor. Pro mě bude přechod jednoduchý, i tady ten obor je, to už nějakou dobu víme. A vám se uleví, nemusíte se stěhovat sem a nebudete mít tolik starostí.“

Uf, tak to jsem nečekala. Nejen že Liz promluvila poprvé od příletu, ale dokonce vymyslela plán, se kterým snad budou souhlasit i rodiče. S nadějí jsem vzhlédla, mamka přemýšlela.

„Tak to by možná šlo. Jste už dospělé, de fakto, takže by neměl být problém. Ale Liz, jsi vážně rozhodnutá? Nikdy se ti tady nelíbilo, máš ráda sluníčko.“

„Mami, dost jsme se s Bellou odcizily a myslím, že nám to prospěje. Navíc jsem chtěla změnit prostředí, však ty víš.“

„No dobrá, ještě to probereme. Co si o tom vlastně myslíš ty, Bello?“

„Souhlasím, jen je mi líto, že budeš muset měnit školu, Elizabeth. Ale pro mě to bude nejlepší. Teď mě omluvte, jsem unavená, šla bych si lehnout. Budete ode mě něco potřebovat?“

„Ne, jen běž, Bello, ráno se uvidíme.“

předchozí    shrnutí   další

Autor: ShoSho (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Až na věčnost! - 15. díl: