Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova princezna - 4. kapitola

28.02.2012 (15:30) • baroslava • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 8172×

Arova princezna

4. kapitola

Pohled Isabell

Pokoj byl celkem útulný. Je obdélníkového půdorysu. Vymalován do meruňkové barvy s jednou zdí prosklenou. Podlaha je plovoucí, tmavě hnědé barvy jako všechen nábytek v pokoji. Dominantou je psací stůl, který byl postavený před prosklenou zdí směrem do středu pokoje. Po levé straně stála pohovka z hnědé kůže a po pravé straně byly police na knihy. Vstoupila jsem do prvních dveří v pokoje a ocitla se v koupelně, která byla do béžové barvy. Byla tu vana i sprcha. Prohlédla jsem si koupelnu a vstoupila do posledních dveří v pokoje. Byla tam místnost s policemi na boty, kabelky a další dvě stěny byly pokryty tyčemi s ramínky. Šatna byla větší než můj pokoj a to říkám pravdu.

Dole jsem zaslechla kousek z rozhovoru rodiny.

„Ta je ale drzá!” prohlásila Rose.

„Musíme jí dát čas. Je poprvé někde jinde než ve Volteře,” řekla Esme.

„Měla by mít úctu ke starším!” chichotal se Emmett.

Už jsem to nechtěla poslouchat, a tak jsem šla k pohovce, kde byl položený můj dárek k narozeninám. Vlastně to byla obálka. Sedla jsem si na pohovku a opatrně ji otevřela. Byl v ní dopis.

Moje princezno,

napsal jsem tento dopis, jako omluvu. Vím, že jsi naštvaná, ale prosím věř, že to je pro tvé dobro. Mám tě moc rád a už jsem se nemohl dívat na to, jak trpíš. Do této obálky jsem vložil kreditní kartu s nevyčerpatelným zdrojem peněz. Vím, že když jsi byla ve Volteře, neměla jsi ji. Platila za tebe Heidi. Doufám, že hned půjdeš nakupovat a vybereš si něco krásného k narozeninám.

P.S.: Chovej se tam slušně.

                                                                                                                                       S láskou Aro

Vyndala jsem z obálky kreditní kartu a uložila ji do peněženky. Chytla jsem kufry do rukou a odnesla je do šatny. Otevřela je a začala věšet oblečení na ramínka, boty jsem ukládala do polic a totéž jsem udělala s kabelkami. Prohlédla jsem si šatnu. Asi tak setina byla zaplněná. Vážně budu muset jít nakupovat. Převlékla jsem se do černých legín se světle modrým delším tričkem. Přehodila jsem přes sebe černou koženou bundičku, obula si černé baleríny a vzala kabelku. Je čas nakupovat. Miluju nakupování.

Vešla jsem z pokoje do chodby a mířila si to po schodech do obývacího pokoje. Tenhle dům byl velmi podobný tomu ve Forks. V prvním patře byl obývací pokoj, kuchyň, pokoj Alice s Jasperem, Carlislea s Esme a pokoj pro Emmetta s Rose. Ve druhém patře byla pracovna, Edwardův pokoj a bohužel i můj. Pomalu jsem sešla schody a prozkoumávala místnost. Nikdo tu nebyl.

Na zahradě jsem se přemístila na záchod do obchodního centra v Londýně. Vidět mě nikdo nemohl, protože dům Cullenových a zdejší záchody byly opuštěné. Vyšla jsem a zamířila do prodejny automobilů. Vždy mě lákala značka Alfa Romeo. Vešla jsem dovnitř prosklenými dveřmi. Uvnitř stály překrásné kousky vozidel, ale nejvíc mi padla do oka tmavě červená metalická kráska. Na cedulce bylo napsáno model 4C, který zrychlí z nuly na sto km/h pod pět vteřin. Bože, tu krásku musím mít. Svůdně jsem přistoupila k prodejci a oznámila mu svůj záměr o koupi tohoto vozu. Zaplatila jsem a autíčko na mě bude čekat v garáži. S vítězným úsměvem a pocitem spokojenosti jsem odešla z prodejny.

Tak jedna věc vyřešena. Zamířila jsem do značkových prodejen oblečení. Po pěti hodinách jsem odjížděla s narvaným autem taškami od Channela atd. Jela jsem z centra města na západ, na okraj Londýna. Po půl hodině rychlé jízdy jsem se ocitla uprostřed lesa, kde jsem odbočila na upravenou štěrkovou cestu, která vede k domu Cullenových. Slyšela jsem obyvatele domu, jak si povídají. Stáli u okna a koukali na moje super nové autíčko.

„Aspoň, že si ta holka umí vybrat auto. Rose, pojď se kouknout. To je nová Alfa Romeo 4C. Teď jsem o ní četl článek,” hulákal Emmett s časopisem v ruce.

„Ukaž,” vytrhla mu Rose časopis z ruky.

„Prototyp je poháněn výkonným přeplňovaným čtyřválcem 1750 TBi s výkonem přes 200 k, který je kombinován s novou dvouspojkovou převodovkou Alfa TCT – nejnovější generací automatické dvouspojkové převodovky se suchou skříní. Tak dosáhne nejvyšší rychlosti přes 250 km/h a zrychlí z 0 na 100 km/h pod 5 vteřin,” předčítala Rose z časopisu.

Otevřela jsem páté dveře mé krásky, vyndala několik tašek a s nimi se přemístila do svého pokoje. Takto jsem to provedla asi pětkrát než autíčko byla prázdné. Zaklapla jsem dveře a zamkla.

Pohled Carlislea

Ta Isabell byla vážně zvláštní dívka. Aro mi říkal, že je problémová, ale až takhle. To jsem nečekal. Budu si s ní muset promluvit o našem způsobu života. Určitě musí nastoupit do školy s ostatními. Aro říkal, že je jí sedmnáct. Bude muset chodit do druhého ročníku s Edwardem a Alicí.

„Pojďte všichni sem. Bude rodinná porada!” oznámil jsem.

Upíří rychlostí všichni přiběhli ke mně.

„Posaďte se. Počkáme na Isabellu,” řekl jsem své rodině.

Zahlédl jsem, jak se přemístila s rukama plných tašek ze značkových obchodů. No s Alicí si budou rozumět. I když potom jejím výstupu…

„Isabello, můžeš na chvíli přijít sem k nám?” zeptal jsem se.

Panečku, to byla rychlost upír ani nedokončí větu a už je tu.

„Posaď se, prosím,” poprosil jsem.

Sedla si a hlavu natočila stranou, jako bychom jí byli odporní.

„Chtěl bych si promluvit o některých věcech, které tu budeš muset dodržovat. No a na pár věcí bych se také rád zeptal,” řekl jsem pomalu, abych ji nevystrašil.

Jen pokrčila rameny a dál si prohlížela zeď na pravé straně.

„Tak nejdřív bych se zeptal, jakou krev piješ, protože jsem zmatený z tvých očí?”

Prostě jsem to nechápal, někdy je měla zlaté a někdy zase červené.

Obrátila se na mě.

„No podle toho, jakou mám náladu. To víte, lidská krev je velmi chutná. Hlavně mě baví si s nimi hrát před jejich smrtí. Je to zábava,” řekla jakoby nic.

Všichni u stolu otevřeli pusu zděšením.

„To byl vtip. Vy teda jste povedená rodinka, to vám povím,” dodala a na závěr se uchechtla.

„Proč máš teda někdy oči červené?” vyptával jsem se dál.

„Vy jste teda nějak zvědaví? Nechcete slyšet moji celou upíří i lidskou minulost?!” zakřenila se.

„Popravdě řečeno, rád bych, ale ty si nemůžeš pamatovat všechny zážitky z lidského života!” odpověděl jsem.

Zkřivila tvář bolestí a otočila se na mě.

„Pamatuju si všechno, jako by to bylo včera a zapomeňte na to, že bych vám to řekla. To je moje věc,” křikla a pomalu jí začaly zase červenat oči.

„No dobře. Tak mi řekni, proč na tebe nefungují naše dary?” zeptal jsem se.

„Vy jste hluší? Řekla jsem, že jsem nejmocnější upírka. Tak co myslíte?” odfrkla si.

„Dobře. Od pondělí nastupuješ na střední školy s ostatními. Budeš chodit s Edwardem a Alicí do druhého ročníku,” prohlásil jsem.

„S ním?!” ukázala na Edwarda.

„To si ze mě děláte srandu,” náhle se postavila. Začala se celá klepat a zbarvily se jí oči do červeno černa. Ruce držela v pěstech.

„Fajn,” zařvala a byla pryč.

Otočil jsem se na rodinu. Pohled mi padl na Edwarda, který měl zdrcující výraz.

„To šlo dobře, ne?” zeptal jsem se všech.

Emmett se uchechtl „Jo, to teda jo, tati. Byla to pohádka. To se musí nechat.”

5. kapitola

Autor: baroslava (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Arova princezna - 4. kapitola: