Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Aro se zbláznil?! - 6. kapitola

Cristal a Anna


Aro se zbláznil?! - 6. kapitolaDalší kapitola, doufám, že mi ji někdo okomentuje.. Název: Potřebujeme lékařskou pomoc! - na scénu přicházejí Cullenovi. :D Hezké počtení přeje AndaPanda.

6. Kapitola – Potřebujeme lékařskou pomoc!

 

Pohled Ara:

 

Caius a Marcus odešli. Šel jsem do pracovny, tentokrát, jsem tam došel. Posadil jsem se na vyřezávanou židli z ebenového dřeva a přemýšlel, jak bych začal.Rozhlížel jsem se po stěnách, obložených knihovnami se svazky a knihami ve všech jazycích světa. Zahlédl jsem jednu, měla název Proroctví času věčného. Sepsal ji jeden Rumun, sepsal věštbu jednoho starce. Nevím proč, ale táhlo mě to k ní. Začal jsem číst, jediný kus, který mě zaujal byl:

 

Jednou, upíři vybijí vlkodlaky. Budou žít pár staletí s vědomím, že už neexistují. Avšak pár jedinců přežije. Budou se množit, nakažovat lidi svým jedem. Upíři si jejich počínání nevšimnou, ale jednou je jeden upír omylem zahlédne na tajné schůzce. Budou plánovat zpětný úder. Ale aby přežili, budou muset mít klíč. Ten klíč bude dívka, bude člověk. Vlkodlaci po ní půjdou. Budou ji muset přesvědčit lstí, musí se k nim přidat ze svobodné vůle. Ta dívka se ale bude scházet s upírem, ne tělesně, ale duševně. Budou propojeni…

Dál už jsem nečetl, vše se najednou vyjasnilo. My byli propojeni. Vlkodlaci Alex hledají, musím ji uchránit.

Začalo mě mravenčit v těle,  před očima se mi zatmělo. Objevil jsem se v apartmánu, Alex systematicky prohledávala každičký kout kuchyně. Otočila se a uklouzla, ještě než dopadla na zem, chytil jsem ji. Hlavou se my honili myšlenky jak ji uchránit. Ale jedno jsem věděl – když chci k ní, stačí na Alex myslet…

 

Pohled Caia:

 

Odešel jsem z Arovi pracovny spolu s Marcusem. Neměl jsem v plánu, rušit pátrání a Marcus to věděl. Prostě Ara zmatem a nebude se vyptávat. Marcus na znamení odchodu zamával rukou a šel spolu s Felixem někam do jeho komnat.

――――

Aro byl ve své pracovně nějak moc dlouho, už pět hodin nevylezl. Kdysi to tak dělával, ale teď už ne. Nevydržel na jednom místě déle než tři hodiny. Rozběhl jsem se k pracovně, otevřel jsem dveře. Aro seděl vzpřímeně u stolu. V ruce držel nějakou knihu psanou v latině, jeho oči byly černé. Pohledem probodával polici s knihami v italštině. Vypadal duševně nepřítomný.

„Aro!“ zaječel jsem. Ale Aro nereagoval.

„No tak, prober se kamaráde…“ třásl jsem s ním.

Aro se probral, podíval se na mě s otazníky v očích.

„Volám Carlislena a jeho famílii.“ Oznámil jsem mu.

„Proč?!“ vyštěkl.

„Něco ti je, Aro. Byl si mimo!“

Aro schoval knížku a začal nad něčím zarputile přemýšlet. Vzal jsem si mobil a vytočil Carlislena.

„Kdo volá?!“

„Tady Caius Volturi…“

„Ahoj, Caie.“

„Prosím, přijeď a pomoz nám.“

„Proč?“

„S Arem něco je, potřebujeme lékařskou pomoc. Vezmi s sebou klidně svoji rodinu…“

„Dobrá, zítra jsme tam.“

„Děkuji, zítra na viděnou.“ Rozloučili jsme se a já se rychle vyplížil z Arovi pracovny.

 

Pohled Carlislena:

 

Vypnul jsem motor a vysunul klíčky. V domě panoval zmatek, rychle jsem se do něj přesunuj.

„Co se tady děje?!“ řekl jsem místo pozdravu.

„Alice nám koupila letenky do Itálie. Nechce nám vysvětlit proč. Edward je na lovu, takže nám nikdo bližší informace nepodá…“ vysvětluje zoufale Rosalie.

„Alice-“ V tom mě přeruší můj mobil. Volá mi neznámé číslo.

„Kdo volá?“ otázal jsem se.

„„Tady Caius Volturi…“

„Ahoj, Caie.“

„Prosím, přijeď a pomoz nám.“

„Proč?“

„S Arem něco je, potřebujeme lékařskou pomoc. Vezmi s sebou klidně svoji rodinu…“ Podíval jsem se po všech členech rodiny, Edward se už mezi tím vrátil. Na čele se mi utvořila vráska.

„Dobrá, zítra jsme tam.“

„Děkuji, zítra na viděnou.“

Ukončil jsem hovor a položil mobil na konferenční stolek. Rosalie se na mě nasupeně dívala, nikam se jí asi nechtělo. Podíval jsem se po všech přítomných, jestli se lim nebude chtít, pojedu sám.

„Já pojedu.“ Ozval se Edward.

„Pojedeme všichni, cestou se ještě stavíme na nákupech.“ Plánovala Alice. Po té, co to řekla Alice, nemělo smysl odporovat. Stejně bychom jeli.

„S tou vráskou vypadáš starší.“ Usmála se na mě vlídně Esmé. Úsměv jsem jí oplatil. Všichni jsme si začali balit kufry, obvolal jsem nemocnici a školu. Podal jsem výpověď, nevěděl jsem, jak dlouho se v Itálii zdržíme. Pak se přestěhujeme jinam…

 

Další

Předchozí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Aro se zbláznil?! - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!