Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Aro se zbláznil?! - 2. kapitola

18.12.2009 (16:15) • AndaPanda • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1124×

2. kapitola - Hledá se vlkodlak a  upír

Pohled  Alex (Kdesi v ČR):

Přišla jsem domů a sedla si ke svému pracovnímu stolu. Matka tu ještě nebyla, dnes končila v práci pozdě. Byla to lékařka, pracovala na chirurgickém oddělení. Otevřela jsem skicák a začala si jen tak čmárat. Přemýšlela jsem o tom znamení a nevnímala tahy tužkou, které vytvářeli náčrt obrazu. To, co jsem uviděla mě udivilo. Na papíře se rýsovaly postavy mužů v kápích, byl před nimi se krčil vlkodlak, útočil na muže s dlouhými vlasy, bránícího dívku. Všude kolem byly stromy, svítil měsíc. Nejdivnější na tom bylo to, že dívka byla bez tváře. Docela přesně jsem si dovedla představit její vyděšený výraz. Zakroutila jsem hlavou a zavřela skicák. Otevřela jsem seznam, začala jsem projíždět emaily. Přišel jen jeden, nějaká nová seznamka. Proč ne?! Řekla jsem si a otevřela jsem ji. Založila jsem si účet…

Nick: Alexis

Heslo: ••••••

Totožné jméno: Alexandra (Alex)

Věk: 15

Něco o mně: Jsem štíhlá hnědovláska, menší postavy s modrýma očima. Jsem pohodová a přátelská, nezkazím žádnou srandu…

Hledám: Hledám vlkodlaka (záporáka), pak kamaráda upíra (možná i něco víc) a v neposlední řadě snad i nějakou holčinu na pokec…

Klikla jsem na přihlásit a otevřela první místnost co se naskytla. Nikdo tam nebyl, odhlásila jsem se a vypnula počítač.

Otevřeli se dveře, mamka na mě hulákala:

„Alex, promiň za zpoždění. Ale mám čínu.“

„To nevadí, mami… “

„Co chceš k večeři?“

„No, tu čínu prosím.“

„Jasně.“

Usmály jsem se na sebe a já odhopkala do obývacího pokoje. Sloužil i jako jídelna v jednom. Mamča mi přinesla čínu a nenápadně se vypařila během půl hodiny z domu.

„Já jdu, volají mě do nemocnice.“

„No jasně.“

Pohodím ironicky a odpochoduji do pokoje. Rozhlédla jsem se, otevřela jsem skicák. Obrázek se změnil. Na trůnech seděli tři upíři, zbytek se shromáždil kolem nich, vlkodlak byl v prostředku. Ale už hořel, byl roztrhaný na kusy.

Moment, jak vím, že tam jsou to vlkodlaci a upíři? Podíval jsem se znovu na obrázek, stála na něm jen ta dívka. Stála jsem na něm jenom já…

Asi před dvěma dny na Ukrajině:

Pohled vypravěče:

Kdesi v Ukrajinských lesích,  na malé mýtině se shromažďovali vlkodlaci. Sic jich nebylo mnoho, ale i přesto se za těch pár století v utajení mohli rozšířit své řady, aniž by se prozradili.

„Buďte zdrávi“

„Dnes nastal ten slavnostní okamžik. Roky jsem pátrali po někom, kdo by nás dokázal v boji posílit natolik, abychom mohli uštědřit upírům pořádnou odplatu. A našli jsem ji, víme jak vypadá. Je to ta dívka z legendy, žije zde. Je to Evropanka…“

„To je ona?“

„Jo, je to Češka…“

„Kde ji máme hledat, v jakém městě?“

„Podle legendy nám dá znamení. Ale je tu ještě jeden problém-“

„Támhle za stromy je upír!“

Vyrušil je křik hlídek. Začichali a ucítili ho. Vydali se za ním, pokud ho nechytí, může všechno vyslepičit Arovi. Kličkovali mezi stromy a upír brilantně uhýbal před jejich útoky. Po pár minutové honičce uprchl, vlkodlačí hlídka se poraženě odšourala na mýtinu.

„Vy jste ho nechytili?!“

Ozval se rozhořčený křik. Jeho majitel se už pomalu, ale jistě přestával ovládat.

„Vy neschopný, líný prasata. Jak si to představujete-“zbytek věty nedokončil a vybuchl, rozběhl se proti nim. V hrůze -jako všichni ostatní - na něj hleděli. Jednoho zabil, chystal se na druhého, avšak ho někdo zarazil.

„Nech je, už tak jsi napáchal dost škody. Je nás na poražení upíru málo, a teď i o jednoho míň.“

Proměnil se zpátky.

„Promiň, Meg…“sklopil zrak

„Pokud to ten upír poví Arovi, máme o starost méně.“otočila se na všechny shromážděné.

„Aro se jí vydá hledat, vlastně nám ji pomůže najít.“dokončila řeč a všichni ji bedlivě naslouchali. „A teď už se nemusíte utajovat, jděte rozšířit  méně početné řady našich přívrženců.“

Všichni začali jásat a brzičko se mýtinka vyprázdnila. Zbyla jen ona sama. Dívala se do širých krajin. Dívala se do dáli, jako by přemýšlela, zda to přežijí. Věděla že ona to přežije, ale u ostatních to nebylo jisté. Zpytovala svědomí, zpovídala se bohu, kolik těch chlapců a mužů odvlekla od jejich rodin. Žádala o odpuštění, prosila. Klekla si na kolena a nechala téct slzy proudem. Poté si je utřela a zašeptala do větru:

„Už není cesty zpět.“

Otočila se a odešla lesem někam do neznáma. Ona ještě bude zasahovat do osudů, do osudů všech. Ale teď je načase se uklidit někam, někam kde si jí nikdo nevšimne. Bude jen nepozorovaně sledovat boj a pak i vládnout. Někdo si myslí, že zloduši nemají svědomí. Ale opak je pravdou, zloduši mají svědomí tak velké, že už ani neví kde končí. Nebo aspoň ona ho má. Nikdo neví, kdo byla a jak žila než přišla k hrstce přeživších vlkodlaků a začala s nimi spřádat plány.

Zavál lehký vánek, její vůně zmizela tak rychle, jako se objevila. Mnoho vlkodlaků se vydalo na průzkum, stopovali toho upíra…

Ve Vollteře:

Pohled Caia:

Demetri toho upíra roztrhal a spálil. Nesmí se o vlkodlacích nikdo dozvědět.

„Pojďte do mé pracovny.“ vyzval nás Aro a otočil se k odchodu.

„Cekneš o tom někomu a zabiju tě!“pohrozil Marcus Demetri. Ten jen sklonil hlavu na znamení pokory a zmizel v chodbách hradu.

Odkráčel jsem rychle do bratrovi pracovny.

„Co jsi viděl?“

„Vlkodlaci hledají jednu dívku, bez ní nás neporazí.“

„Tak to ji musíme najít dříve, než oni najdou ji.“

„Souhlasím bratři, viděl jsem její fotografii.“oznámil Aro a začal něco čmárat na papír. Nakonec nám to ukázal. Na portrétu stála dívka s tmavými vlasy a světlejšíma očima.

„Oči má modré a vlasy hnědé.“vysvětlil nám Aro.

„Dobrá, vydáme příkazy.“ozval se neočekávaně Marcus. „Necháme gardu jít a přivést ji, pak ji proměníme. Pro vlkodlaky bude nepoužitelná.“

„To dá rozum, bratře. Je to Češka, žije v nějakém městě. Nevím v jakém, to musíme zjistit!“

Aro nám dal pokyny abychom odešli, tak jsme také udělali.

„Třeba tato nastalá situace Ara probere k životu.“ pípl váhavě Marcus a s nadějí v očích se na mě zadíval. Aro začínal nacházet svědomí. Už tak často nezabíjel, dokonce se jednou snažil živit zvířecí krví, ale marně. Nikdy jsem mu o tom neřekl. Bylo mi ho líto.

„Půjdeme to oznámit.“

Pokývl jsem hlavou a odešel i s Marcusem  do hlavního sálu, kde byla shromážděna garda.

„Gardo,“ promluvil jsem a všichni se utišili, „Jak jistě víte, byl zde dnes zabit jistý upír, který nám nesl jednu důležitou informaci…“

„Poblíž, v České republice byla objevena jedna mocná dívka. Aro jí chce proměnit.“ pokračoval Marcus.

„Vaším úkolem je ji najít, prohlásit za mrtvou a přivést do hradu. Komu se to povede, dostane odměnu.“

„A jakou odměnu?“ ozývalo se z hloučku upírů se šedými plášti.

„Povýšení!“řekl rázně a úsečně Marcus. Otočil jsem na něj hlavu a nepatrně zvedl obočí.

„To je motivuje.“ zašeptal na vysvětlenou, všude se ozýval všeobecný jásot. Nikdo nás neslyšel. Aro vtrhl do místnosti a já mu podal ruku, kývl hlavou a vzhlédl ke dveřím jídelny. Jeho oči byli dočista černé. Za chvíli přijde Heidi, oheň spalující můj krk se ozval. Šli jsme se připravit, dosedli jsme na trůn a dveře se otevřeli. Vešla malá skupinka turistů z Francie.

„Vítejte hosté, vítejte ve Vollteře. Jsem Aro Volturi a toto jsou mí bratři Marcus a Caius.“ uvítal je a mi po nich skočili. Vysál jsem jednu dvacetiletou mladou ženu, její krev chutnala jako lilie. Pak jsem se vrhl na jejího dvouletého syna, voněli stejně lahodně. Pálení v krku se na chvíli uhasilo, všude kolem se válela mrtvá těla. Trochu jsem se podivil, to jsme se s bratry radili tak dlouho? Asi ano.

„Neměli jsme večeři před chvílí?“otázal jsem se Heidi, ta jen zakroutila hlavou.

„Radili jste se dlouho, a většina půjde hledat tu dívku. Nebudou moci často lovit.“

„Aha.“

Moje manželka se na mě významně podívala, dnes máme dvoutisící výročí. Usmál jsem se a šel za ní…

Předchozí

Další

Autor: AndaPanda (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Aro se zbláznil?! - 2. kapitola: