Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Aro se zbláznil!? - 1. kapitola a prolog

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Aro se zbláznil!? - 1. kapitola a prologTak toto je moje nová povídka. Doufám, že se vám zalíbí a bude mít cenu v ní pokračovat. Chci znát vaše názory a hlavně kritiku...:-D Je to jen začátek, za chvíli se to rozjede. V této kapitole se Aro a jeho bratři dozví, že děti měsíce proti nim spřádají plány. A co dívka z fotografie?

07.12.2009 (16:45) • AndaPanda • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1352×

Prolog

Každý sen jednou končí. Ať chceme nebo ne. A až se probudíme, tak na ten sen dočista zapomeneme.Možná by bylo lepší, kdybych zapomněl. Avšak takové štěstí nemám. Pořád na ní musím myslet. Ona je všechno jen ne zlo. Je krásná, chytrá a je člověk. To je jediný problém. Člověk a upír spolu nemohou být. Člověk který zná naše tajemství musí být buď přeměněn nebo zabit. Já bych ji přeměnil. Ale nejdřív ji musím najít…

 

 

1. kapitola - Zjištění

 

Arův pohled:

 

V hlavě jsem si přemítal, zda se někdy změní můj život- moje věčnost. Jestli někdy najdu svou spřízněnou duši. Mám sic manželku, ale to jen pro zachování dekoltu.

„Aro, půjdu si půjčit pár knih ze tvé pracovny.“oznamoval Alec.

Jen jsem pokývl hlavou a šel dál. Alec je velmi zvídaví chlapec, či snad už muž. Proměnil jsem je s jeho sestrou v patnácti letech. Mají obrovskou moc, Rumuni je nazývají „čarodějnická“ dvojčata. Tvoří základní kameny síly volturiů . Alec vás pomocí své moci dokáže připravit o všechny smysly, což je mnohokrát horší než moc Jane. Jane vás dokáže upálit na místě pomocí pouhé myšlenky.

„Aro je poslední dobou nějaký zamyšlený.“

„Jo, poslední dobu se stále častěji zamyká ve své pracovně.“

Přestal jsem dýchat, nechtěl jsem vyrušit Caiův  a Marcusův rozhovor. Tiše jsem odposlouchával. Ale dál se nic nedělo, mí bratři se umlčeli. Do jídelny vtrhl hlouček lidí. Přišel můj čas vejít. Opatrně jsem sáhl na kliku a otevřel dveře.

„Vítejte, hosté, vítejte ve Vollteře.“uvítal jsem lidi a tím odstartoval naši večeři.

Vysál jsem asi třicetiletou ženu a jejího muž. Pro tento týden jsem byl nasycen. Pak se tu objevilo pár členů gardy s nízkým postavením a začalo uklízet a spalovat mrtvoly. Naši gardu tvořili méně a více nadaní upíři, ty nejméně nadaní měli světle šedé pláště. A ti nadanější měli pláště tmavších odstínů šedé až černé. Nejtmavší měli Alec a Jane, oni byli ze všech nejnadanější. Já a mí bratři jsme nosili černé.

Všichni lidé ať už živí či mrtví byli pryč. Zůstalo jen pár upírů- moje osobní stráž a mí bratři. Má osobní stráž Renata byla štít, dokázala odpudit kohokoli, chtěl jste jít rovně a najednou zjistíte, že jdete vlastně úplně jiným směrem. Renata se mi musela pořád držet v patách, avšak poslední dobou jsem jí vůbec nepotřebovala.

„Renato, vezmi si pro dnešek volno.“poručil jsem jí a odešel. Bratři mi pouze kývli na pozdrav a odebrali se také do svých komnat.

Musel jsem si nutně jít pročistit hlavu, musel jsem pryč. Oblékl jsem si džíny a černou košili. Vyběhl jsem z bran Volltery nasál vzduch a vydal jsem se k mému potoku. Ten potok jsem našel asi rok po tom, co jsem začal spolu s bratry nastolovat vlastní pořádek. Byla to překrásná mýtinka pokryta květinami všech velikostí a druhů. Potůček který teče uprostřed byl křišťálově čistý a při svitu slunce se třpytil jako miliony diamantů. Dnes však bylo zataženo, začalo se smrákat. Většina lidí by se šla navečeřet, ale my jsem upíři, mi nespíme, ani nejíme.

Z mého přemýšlení mě vytrhla až Jane.

„Aro, Marcus tě shání.“

„Už běžím.“

Jane odešla. Povzdechl jsem si, nikdy si nenechá ujít příležitost být se mnou o samotě. Tajně mě miluje, přečetl jsem to v jejích myšlenkách už kdysi, ale nedávám to najevo. Ještě jednou jsem se otočil na  loučku s potůčkem a rozběhl se ke hradu.

Marcus už na mě čekal v pracovně. Přešlapoval a zdál se, že není ve své kůži. Do mé pracovny vtrhl Caius. Podal mi ruku.

Čeká na tebe jeden upír, tvrdí že viděl vlkodlaky. Tvrdí že jsme je nezahubili! Že prý čekali na vhodný okamžik, na dívku díky které se nám mohou postavit. Ale mi ji můžeme přeměnit v upíra a získáme ji na naši stranu, nebo ji můžeme zabít.

Nadechl jsem se, vlkodlaci jsou zpět.

„Nejdřív se musíme ujistit, že to není jen planý poplach!“

Bratři jen kývli a doprovázeli mě k tomu upírovi. Přistoupil jsem k němu blíže a prohlédl si ho. Měl na sobě džíny a černou košili, byl bosí. Jeho černé vlasy rozcuchané do všech stran kontrastovaly s jeho křídově bledou pokožkou. Dotkl jsem se ho. Nejdřív jsem pocítil jeho strach a pak jsem to uviděl.

Na mýtině stálo pár obrovských mužů a dva vlkodlaci, jeden měl tygrovanou srst, druhý byl pískově bílý. Ti muži si ukazovali navzájem jednu fotografii, byla na ni vyfocena dívka nemohlo jí být víc jak patnáct let, její tmavě hnědé vlasy a oči kontrastovali s bledou pokožkou. Byla krásná, nebyla upír ale přesto naši krásu by přebila.

„To je ona?“

„Jo, je to Češka…“

„Kde ji máme hledat, v jakém městě?“

„To nevím, podle legendy nám dá znamení. Ale je tu ještě jeden problém-.“

„Támhle za stromy je upír.“

On byl prozrazen, utíkal a setřásl je. Poté si to namířil rovnou do Volltery.

 

Otevřel jsem oči.

„Děkuji za tvou oddanost.“

Řekl jsem upírovi a naznačil Demitrimu aby ho zničil. Otočil jsem se na bratry, za mnou se ozvalo jen zvuk lámání kostí. Felix zapálil oheň, už nikdo nevěděl, že vlkodlaci se proti nám shromažďují. Nikdo až na mé bratry nevěděl o tom, že děti noci přežily a chystají se na odplatu…

 

 

Kdesi ve stejném čase v České Republice:

 

Zazvonilo, oddychla jsem si. Poslední zazvonění mě osvobodilo od nudného posedávání ve škole a sledování bílé místy naprasklé zdi. Popadla jsem batoh a jako první vyběhla ze třídy.

„Tak ahoj v pondělí.“

„Jasně, čau.“

Zavolala jsem a dala si sluchátka svého mp3 přehrávače do uší. Pohupovala jsem se v rytmu popové muziky.  Nasedla jsem do autobusu a  posadila se na poslední volné místo. Autobus byl plný různých lidí, malých a velkých, tlustých a hubených, někteří se lišili účesem. Jiní stylem oblékání. Pozorování lidí byla má oblíbená činnost, uchovávala jsem si detaily a pak jsem si je nakreslila doma do skicáku. Kreslím moc ráda, výtvarná výchova je snad jediný předmět, co mi jde.

Dveře autobusu se otevřeli a já spolu s pár lidmi vystoupila. Procházela jsem kolem bilbordů, periferním zrakem jsem uviděla jak se na jednom něco mihlo. Zadívala jsem se na něj. Stálo tam:  VYŠLI  ZNAMENÍ!

Nic víc, nic míň. Jen tahle jediná věta. Většina lidí si jí ani nevšímá, pootočila jsem hlavu k lesu, působil tajemně. Poté jsem se podívala znovu na bilbord, něco tady nesedělo. Ještě před chvílí bych přísahala, že tam stála věta: VYŠLI ZNAMENÍ!

A teď to byla jen reklama na Macdonald. Podívala jsem se na oblohu. Slunce se skrylo za mraky, schylovalo se k dešti. Otočila jsem se a odcupitala domů…

Další

 

Autor: AndaPanda (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Aro se zbláznil!? - 1. kapitola a prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře