Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Angels - 7. Kapitola

21.03.2009 (06:51) • Janna • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7632×

Kapitola sedmá - Schyluje se k boji...

Z pohledu Edwarda

Stál jsem jako socha a očima těkal mezi Alice a Bellou.

„Alice, prosím, řekni mi upřímně, jestli opravdu vidíš to, co já vidím, že si myslíš!" šeptal jsem nevěřícně.

Alice se otočila na mě. „Edwarde, přece vím co vidím, a hlavně vím, že ty ji asi vidíš už mnohem déle a nikomu si to neuráčil říct! Mě si se přece mohl svěřit, že Bella-," nedořekla větu. Otočila se k Belle, ale už ji neviděla. Viděl jsem to v jejích myšlenkách. Ale Bella tam pořád stála a dívala se střídavě na mě a Alice.

„KAM ZMIZELA?" vykřikla Alice.

„Stále tu stojí, Alice. Ty ji jen nevidíš," řekl jsem ji to jako by to bylo prosté konstatování.

„Edwarde, ale já ji viděla! Tak proč ji nevidím?"

Bezradně jsem se na ni díval. To já nevím. Podíval jsem se tázavě na Bellu. Usmívala se.

„To jsem udělala já, Edwarde. Nechci, aby mě viděla. Bylo by to pro ni nebezpečné," říkala mi láskyplně.

„To Bella," zašeptal jsem.

„Co, Bella?" křičela Alice.

„Ona... nechce, abys ji viděla, Alice. Bylo by to pro tebe nebezpečné." Slyšel jsem jak si v duchu odfrkla.

Pro mě a nebezpečné? To je hloupost, myslela si. Upřímně, sám jsem nechápal, jak by ji to mohlo ublížit.

Alice postoupila o krok blíž k Belle. Myslel jsem si, že ji zase uviděla, ale její myšlenky utvrzovali, že ji nevidí.

„Bello?" zašeptala s napětím v hlase. „Bello! Já vím, že jsi tu a že mě slyšíš! Prosím, ukaž se mi!"

Bella se na mě podívala. Nebyla si jistá, jestli to má dopustit. Její tázavý pohled mě prohlodával. Já proti tomu nic nemám, Bello, jestli ji to řekneš, pomyslel jsem si a věděl, že ona to určitě slyšela.

„Dobrá, jak myslíš," odpověděla mi. „V tom případě se ji ukážu," řekla.

„Alice," oslovil jsem Alice. Ani na mě nepohlédla - stále sledovala to místo, kde by měla vidět Bellu.

„Co, Edwarde?" řekla.

„Bella se rozhodla. Uvidíš ji."

* * *

Z pohledu Alice

Zírala jsem stále na to místo, kde jsem ji uviděla. Proč nechce abych ji viděla? Udělala jsem jeden váhavý krok směrem k Bellinu místu. „Bello?" zašeptala jsem. Ona mě slyší, to vím jistě. „Bello! Já vím, že jsi tu a že mě slyšíš!" vykřikla jsem. „Prosím, ukaž se mi!"

Chvíli jsem jen tak bezradně zírala na místo, kde byla. Už jsem se pomalu začala vzdávat nadějí, když najednou...

„Alice," promluvil na mě Edward. Nechtěla jsem se na něj podívat, abych nepropásla sebemenší změnu na Bellině místě.

„Co, Edwarde?" reagovala jsem.

Nadechl se. „Bella se rozhodla. Uvidíš ji." Ano!

Edward došel ke mně a postavil se vedle mne.  Stále jsem se tam dívala. Najednou se začala objevovat taková mírná bílá mlha! To mi něco připomnělo... NE! Teď na to nemysli! Letmým pohledem jsem se podívala na Edwarde, jestli něco nezachytil z mých myšlenek. Zdálo se, že je vše v pořádku.

Mlha se začala zhmotňovat. Nejprve jsem viděla takové neurčitě rozmazané tvary. Bylo to pro mě neobvyklé. Všechno jsem vždycky viděla ostře. Nezvyk.

Začala jsem ji poznávat, ano, už opravdu vypadala jako Bella! Tak, jak jsem ji zahlédla před tím, i když to bylo na pouhý okamžik. Dívala se na mě. Upřeně. Zamyšleně. Nedůvěřivě.

Netrvalo to ani pár vteřin a už jsem ji viděla v celé její kráse. Ano, byla mnohem krásnější než předtím, když byla ještě živá. Edward při téhle myšlence nepatrně zavrčel. Klid, bráško, já za to nemůžu, že mi doslova lezeš na mozek. Bella se najednou uchichtla. Nevím čemu, ale bylo mi to fuk.

Moje oči se soustředily na její dvě největší změny. Jednak její oči - byli bílé, mnohem bělejší než její... ano, opravdu, její křídla! Tak nádherná!

Okamžitě mi to bylo jasné. Bella je anděl.

„Správně, Alice. Jsi fakt chytrá." Podívala se šibalsky na mě. Než jsem stačila něco říct, podotkla: „Ale vlastně tě musím trochu opravit. Já jsem strážný anděl." Mrkla na mě.

„Bello, ty slyšíš mé myš-," nestihla jsem to ani doříct.

„Ano, Alice, ano - jedna z výhod být andělem."

Sakra, tak to už je vrchol. Proč všichni musí umět číst myšlenky a já ne? Edward i Bella vyprskly smíchy.

„Neber si to tak, Alice. Máš taky výjimečnou schopnost," řekl Edward a objal mě. Jo, nádherná schopnost, když například vidíte...

O ne, sakra! V hlavě mi proběhla vize, kterou vídám téměř celý týden. Nedokázala jsem to zastavit. Edward s Bellou to určitě oba viděli, jelikož jejich tváře najednou ztvrdly. Každý zíral na toho druhého.

Myslím, že nastal čas odejít. Řekla bych, že si ani nevšimli, jak jsem se vyplížila ze dveří, ale to bych asi lhala.

Měla jsem teď v sobě pomíchaných hodně pocitů. Já - mluvila jsem s Bellou! Něco mi říkalo, že mám být šťastná, ale něco naznačovalo opaku... Nesmím se ukvapovat, vždyť vlastně ještě nic pořádného nevím. Musím si promluvit s Edwardem. Musím si promluvit s Bellou.

Co nejdřív.

* * *

Z pohledu Belly

Hleděly jsme na sebe. Oba jsme přemýšleli v podstatě o tom samém. Ta Alicina vize...

Edward a Bella. Stojí vedle sebe na nějakém hodně světlém místě. Usmívají se. Usmívají se na sebe. Něco je jinak, jejich oči... a taky...

Zatřepala jsem hlavou, jako bych tím mohla vyhnat z hlavy to, co jsem viděla uvnitř té Aliciny. Věděla jsem, co ta vize znamenala. Ona mě viděla ve vizi, tak jak jsem teď. To není nic zvláštního. Ale Edward... Pohlédla jsem na něj. NE! Já nepřipustím, aby Edward zemřel! To se nestane, já ho budu chránit! Nikdo mu nesmí ublížit.

Jako by věděl, na co myslím.

Bello, já vím co to znamená. Je jasné, co se stane. Já...

„Neříkej to odporné slovo!" vykřikla jsem, ale marně.

...umřu, doznělo v jeho hlavě.

„NE, EDWARDE!" křičela jsem. „To já nikdy nedovolím!" Byla jsem zoufalá. Edward to viděl, a přiskočil ke mně blíž jako by mě chtěl obejmout.

Bohužel, jeho ruce jen naprázdno projeli mým tělem. Sklopil pohled k zemi. Hrozně ho to frustrovalo. Chápala jsem, jak se cítí.

Já měla taky sto chutí ho obejmout. A nejen to. Objat, ale i něžně políbit na jeho chladné rty... hladit jeho silnou, ale hebkou kůži. Ach...

„Ale viděla jsi to. Nebude to tak zlé, vždyť Alice viděla, že se stanu a-"

„NE, Edwarde! Nestaneš..." Hleděla jsem prázdně na podlahu. „Upíři se anděly nestávají. Lori mi to řekla..." šeptala jsem.

V jeho očích byl strach. Chápal. Nesmí zemřít, pak by mě ztratil navždy a já jeho. Už bychom se nikdy neviděli. Já bych zřejmě dostala někoho dalšího jako svěřence a on... nevím. Nikdy jsem se neptala Lori na ty, co se anděly nestali. Nevím, kam odešli, jestli bylo pro ně uchystáno jiné nebe, nebo snad pek- SAKRA NE! Nesmím myslet na něco takového.

Věděla jsem, že Alicina vize je mylná. Tohle nemohlo nikdy být. Nikdy se to nestane. Ne. Musím chránit Edwarda. Jen tak ho budu vidět. Jen tak budeme moct být spolu.

Z mých myšlenek mě vytrhl Jasper. Rozrazil dveře a zařval na Edwarda:

„Edwarde, rychle! Esme a Carlisle jsou v nebezpečí!"

„Cože?" vykřikl Edward.

„Oni... vydali se na lov, jen samy dva, aby měli chvíli pro sebe. Je to asi půl hodiny. Teď ale Alice viděla, jak se k nim blíží nějací cizí upíři. Novorození. Nemají zrovna nejlaskavější myšlenky a Carlisle s Esme budou brát jako nepřátele, s kterými musí bojovat o území! Pospěš!" Už se otáčel, když se najednou zarazil a obrátil se ještě jednou k Edwardovi. „Mimochodem... já nechápu, co tím myslela, ale teď není čas na vysvětlování. Zkrátka Alice ti vzkazuje, aby šla i ona. Nevím, koho tím myslí."

Ech... tak to já vím moc dobře, koho tím myslela. Edward na nic nečekal a vyrazil za Jasperem. Alice, Rosalie a Emmett už běželi napřed.

Roztáhla jsem křídla a vzlétla. Tak mi nedělalo problém je nespustit z očí. Letěla jsem stejně rychle.

To místo se už blížilo. Cítila jsem to. A najednou jsem je uviděla.

Jasper nám zapomněl podotknout, kolik jich je. Přesila, velká. Rychlým pohledem jsem je spočítala. Dvacet šest krvelačných žížnivých novorozených. To neskončí dobře.

* * *

Kdybych tak věděla, jak tento den dopadne, přála bych si, abych se nikdy nestala andělem a nemusela to nikdy vidět. Nevěřila jsem tomu.

Můj Edward... NE!

<< Předchozí kapitola | Další kapitola >>

>> Shrnutí mých povídek <<

Autor: Janna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Angels - 7. Kapitola: