Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andílek - 2. Krvocucalskej mutant

06.01.2010 (13:45) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3309×

2. Krvocucalskej mutant oujééé

No…pochopili jste správně, nebyl to joke. A co bylo pak? Všechno se odehrálo neuvěřitelně rychle. Ne, nestala jsem se jejich večeří, to bych vám tu teď nemohla smolit tento díl, vlastně žádný z dílů. Zkrátka a dobře jsem sem se zvedla, zaječela „Zachraň se kdo můžeš!“ a s divoce máchájícíma rukama jsem se pokusila vyběhnout z místnosti, s úmyslem utéct z hradu. Nejspíš bych klidně běžela až na letiště, kdyby se z ničeho nic nezvedla ta jejich pitomá mramorová podlaha a nepraštila mě do hlavy. No dobře no, zradily mě vlastní nohy (zrádkyně jedny hnusný), když se do sebe jaksi zamotaly a já hodila masku jak hovado (áááuuu).  Pak přišel Bůh a zhasnul a nebo jsem omdlela? No jedno z toho se určo stalo. Prostě zrada!

Vzbudila jsem se ve svý posteli obklopená všema těma krvocucalama a jejich vykulenýma očima. Kdybych nevěděla, že je to nemožné, myslela bych si, že jim ty oči každou chvílí vypadnou z důlků a rozkutálí se po pokoji (ok, končím s koukáním na horory).

„Kat, jsi v pořádku dítě?“ sklonil se ke mně Aro blíž a prohlížel si moji bouli na hlavě

„Andělíčku můj strážníčku opatruj mi mou krvičku, opatruj ji ve dne v noci ať  mi ji nezblafnou krvocuci!“ mumlala jsem si pro sebe zmateně, čímž jsem vyloudila v mnohých tvářích připitomělý úsměv.

„Pane bože, kdybych byl člověk, tak bych musel nosit plýny, protože bych z těch jejích blbejch keců pořád chcal smíchy!“ koulel očima Marcus a tlemil se jako pako

„Věř mi, kdybys byl člověk, nebylo by to smíchy, ale v důsledku senilní inkontinence,“ zpražila jsem ho drápajíc se z postele.

„A víš, že má pravdu Marcusi? To víš, 500 let je 500 let!“ setřela ho Jane, která už smíchem mlela z posledního. Chybělo už jen aby sebou mrskla na zem, zatřepala bačkorama a bylo by, ale to už já už neuvidím, protože tu nebudu.

„Kat, kam to sakra jdeš?“ zarazil mě Aro

Díky bohu jsem byla blízko svému nejlepšímu příteli. Vytáhla jsem ze zástrčky Briesse a zamávala mu jím před zmateným kukučem.

„Pozor příšero, mám zbraň proti krvelačným potvorám a nebojím se jí použít!“

„Vážně si myslí, že jí to pomůže?“ zašeptal Alex směrem k Marcusovi

„Nevím, možná se moc praštila do hlavy,“ pokrčil ramenama Marcus a dál se culil jak jojo

„Co kdyby ses posadila Kat a nechala si všechno v klidu vysvětlit?“ snažil se mě uklidnit můj krvelačnej tatík

„Chtěl si říct, co kdyby ses posadila a nechala se v klidu vysát? Ale máš smůlu, já mám Briesse, na mě nemůžeš.“

„Končím na to nemám, jdu si ulovit nějakýho opilce, potřebuju panáka, nebo se z ní ještě rozdejchám a obživnu,“ odporoučel se Marcus klátivou chůzí a vlajícími vlasy.

„Taky půjdeme,“ zavelela Jane, ale Alexovi se očividně nechtělo

„Já tu zůstanu, tohle je první legrace za posledních 150 let. Je to lepší jak v kině.“

„Ty si tak někdy byl v kině,“ odcekly jsme mu s Jane jednohlasně.

Když jsme s Arem zůstali sami, sedl si do křesla a dal se do vyprávění. Soukal ze sebe jak byl na lovu, když ho přes nos mrskla vůně mé matky (že by už tehdy měla ten děsnej Channel?). No a pak místo toho aby ji slupnul k večeři, se do ní zabouchnul. Jo, nějak tak to říkal…myslím. Mamina vůči němu taky nebyla imunní a tak sem vznikla já. (OMG fuj, fuj fuj, tohle sem si nikdy neměla představovat! Jen klid Kat, přinesla tě vrána, jako všechny holčičky. Ne upír!)

„No moment!“ přerušila jsem jeho líčení lovestory, která mi chvílemi připomínala životní osud Esmeraldy (nebo snad Luisy Fernandy? No to je fuk) „Když ty si jako můj fotřík a upír jako bonus, co jsem jako já? Nějakej krvocucáckej mutant?“

„Ano, si jedna z nás,“ přitakal Aro (a kruci, myslím, že teorie o sektě se mi líbila víc)

„Blbost, já nejsem jedna z vás, já krev nepiju!“ zašklebila sem se vítězně

„Ne, jen si často chodila a ještě chodíš na krevní transfuze,“ objasnil mi Aro a měl pravdu (Tak oni mi lhali že mám problémy s krví, zatím co mě vlastně nitrožilně krmili! Nééé! Fůůj!)

„Takže máma to ví? To o tobě a o mně?“ (teda to zní úchylně)

„Jistě, máma je taky upír, museli jsme ji proměnit po tvém narození jinak by vykrvácela“ usmál se zasněně Aro a přivodil mi tím další bezvědomí. (Moje matka je upír! Chachahaá, já se picnu! To je psina. Ejchuhů)

Probudila jsem se v posteli a nade mnou se skláněli krvocuci

„Už se probírá,“ poznamenal Alex

„Ty bláho, to kdybys nám neřekl, tak si toho nevšimneme,“ odcekla Jane

„Já nejsem bláha, já sem tvůj brácha,“ nechápal Alex (to je debil, to asi dělají ty gregoriánský chorály)

„Kat, jak se cítíš?“ zeptal se starostlivě Aro

„Super, měla sem sice zvláštní sen, že jste všichni upíři, moje matka je upír a já jsem krvocucáckej mutant, ale teď už je mi fajn“

„No, víš… to nebyl sen…,“ připustil Aro, škrábajíc se na hlavě a já zase začala křičet, asi takhle

„Aaaaaaá“

„Hezký mandle,“ uznale pokynul hlavou již očividně přiožralej Marcus

„Díky,“ poděkovala jsem jako slušně vychovanej mutant a pak se znova dala do křiku „Aaaaaaá“ načež jsem dostala přímo šílený výtlem, protože mi došlo, že nějak takhle zpívaj ti kastráti v chorálech

„Co je jí?“ divil Marcus

„Šmankote co asi? Dýchnul si na ní a teď je ožralá. Táhne to z tebe jako ze sudu. Styď se, už bys s tím chlastáním měl skončit nebo půjdeš ke Carlislovi na protialkoholní léčbu a končíš jako vegetarián!“ ječel na Marcuse Aro jako myš nakažená vzteklinou, což ve mně vyvolalo další salvu smíchu. Řechtala jsem se tak, že mě bolelo smíchy břicho, a jako bonus sem si málem cvrkla do textilu. (Upsss, chachacha, škyt)

To ovšem pořád nebylo nic proti výtlemu, který jsem dostala, když jsem viděla Marcusův výraz, když si nenápadně dýchnul na ruku, aby zjistil, jak mu táhle z huby, vlastně pusy nebo co to ti upíři mají. (sosák, když sosají krev?)

„Zkus Winterfresh pro svěží dech,“ zašklebila se Jane a poodstoupila od něj. Zjevně mu ještě nikdo neřekl o vynálezu zubní pasy.

„Kat,“ obrátil na mě svoji pozornost Alex „doufám, že nemáš v plánu hned zase odjet?“

Co já vím, jestli jsem měla v plánu odjet? Dyť se mi z toho smíchu přestal okysličovat mozek. Ale jedno mě trklo. Bylo jedno, jestli budu doma s upíří matkou nebo tady s upířím otcem, vůbec nic to neměnilo na faktu, že jsem mutant. (Ty vado až tohle napíšu Leně, to bude mazec. Teda pokud se mi ovšem podaří punčochářům vysvětlit, co je internet a v zápětí nato je donutím mi ho sem zapojit. Vlastně by to ještě chtělo koupit počítač, upps)

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andílek - 2. Krvocucalskej mutant: