Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andie Black (15. kapitola)

15.11.2010 (07:00) • Moshisha • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3801×

„Protože jsem milovala tvoje horké tělo. Líbilo se mi, že mě vždycky zahříváš. Teď jsem teplá taky, je to na nic,“ vysvětlovala jsem mu a on se trochu uvolnil.

„Ten rozdíl teplot byl zajímavý. Taky se mi líbily tvoje chladný ruce na mým těle,“ přiznal. „Ale část toho zůstala. Nemáš stejnou teplotu jako já, pořád jsi studenější.“

Měl pravdu. Stále mě slabě hřál. Byl mezi námi rozdíl asi jednoho nebo dvou stupňů. „Lituješ ty toho, že jsem se proměnila?“

„Proč bych měl? Já získal všechno. Můžu s tebou trávit víc času. Nemusím se bát, že tě zabiju, kdykoliv se tě dotknu. Připoutala ses ke mně otiskem.“

Kousek jeho nadšení se přenesl i na mě. Usmála jsem se, zvedla jsem hlavu a políbila jsem ho na rty. Už se nemusel odtahovat, mohl se plně soustředit na mě. To bylo jiné líbání. Po chvilce se něžně odtrhnul a popřál mi dobrou noc. Ráno mě probudil do školy a připomněl mi odpolední hlídku s Calebem.

Ukázalo se, že zvládat tenhle nový životní rytmus, bude náročné. Dny mi připadaly moc krátké na to, abych stihla chodit do školy, hlídat La Push a pobývat také doma; a noci stejně krátké, protože jsem sotva zalezla do postele a už jsem spala. Na Alexe mi nezbývalo mnoho času.

V pátek jsem měla konečně hlídku s ním. I když jsme nemohli být fyzicky spolu, protože jsme každý běhali na druhé straně La Push, alespoň duševní propojení nás drželo pohromadě. Ukazovala jsem Alexovi všechny moje předešlé hlídky, závodění s Calebem, příjemné povídání s Quinem, bláznivé dovádění s Tabem a nesmělé vyptávání s Ethanem. Alexe to všechno nesmírně zajímalo.

A co se mnou? Zeptal se, když jsem mu vyjmenovala celý týden s ostatními.

Nejlepší chvíle s Alexem.

Líbilo se mu to. Pak jsem se ho já ptala na jeho hlídky.

Nic zajímavého. Naše obvyklé hašteření s Calebem a sdílení zážitků s Quinem. Tab byl jako obvykle v dobré náladě. Ten kluk je vážně sluníčko.

To máš pravdu. S ním jsem zase malá holka. Blbneme a tak. Můžu být zase na chvíli bezstarostná a nezodpovědná, zasmála jsem se.

To můžeš i se mnou, ne?

Vedle tebe chci být dospělá. Chci k tobě patřit, vysvětlila jsem mu.

Patříš.

Bylo těžké být spolu, ale nevidět se. I když mi bylo dobře, těšila jsem se na konec hlídky. Měla jsem dneska zase přespat u Alexe a v sobotu, kdy jsem normálně byla v La Push, jsem chtěla tentokrát strávit doma. Už tak mě naši skoro nevidí.

Brzy nás vystřídali Ethan a Quin. Běželi jsme k Alexovi. Proměnil se zase první a šel dovnitř. Dneska by mi to ale ani nevadilo, kdyby neodešel. I když byl náš vztah v těchto věcech pořád neomalený, začínala jsem se před ním uvolňovat.

Proměnila jsem se a šla jsem za ním dovnitř. Byl v kuchyni a připravoval něco k snědku.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se a koukla jsem se na hodiny. Bylo chvíli po sedmé.

„Jeli za tetou do Port Angeles. Přespí tam a vrátí se zítra,“ odpověděl.

Usmála jsem se pro sebe. Znamená to, že jsme tu sami a nikdo nás nebude rušit. Přišla jsem k němu a pomohla jsem mu s krájením zeleniny. Vařili jsme spolu a bavili jsme se u toho. Vážně to byla docela zábava. Alex byl dobrý kuchař.

Když jsme se najedli, svalili jsme se na gauč a zapli jsme poprvé po dlouhé době televizi. Dávali nějakou soutěžní hru. Nechtělo se mi přemýšlet, jenom jsem se přitulila k Alexovi a užívala jsem si vzájemnou blízkost. Pořad skončil asi za dvě hodiny. To už jsme měli večeři slehlou.

Alex se na mě podíval a zeptal se mě: „Chceš se kouknout ještě na nějakej film?“

Místo odpovědi jsem mu vzala ovladač z ruky, televizi jsem vypla, sedla jsem si obkročmo na něj a políbila jsem ho. Položil mi ruce na kříž a přitáhl si mě blíž k sobě. Líbal mě tak jako nikdy. Slova nestačí na to, abych popsala, jak nádherně mi polibky oplácel. Tiskl mě k sobě tak blízko, že mezi námi nezůstalo místo ani pro zrnko prachu. Tak jako už tolikrát, ale přesto teď jinak mi vyhrnoval tričko a brzy se jeho ruce sunuly po mých zádech nahoru, aby ze mě tričko svlékly. On byl opřený o sedačku, takže jsem nevěděla, jak jeho tričko sundám. Naštěstí, jako by mi četl myšlenky, se ke mně víc naklonil a tričko si sundal. Jeho mohutné ruce mě hladily přes moje stále dlouhé vlasy až na záda. Moje ruce v téhle poloze měly snadný přístup k jeho kalhotům, a tak jsem povolila knoflík a rozepla jsem poklopec. V tu chvíli mě Alex držel v náručí, kalhoty mu sjely ke kotníkům, nechal je na zemi v obýváku a nesl mě k sobě do pokoje. Velmi opatrně mě položil na postel a lehl si na mě. Opustil mé rty a přešel k mému krku, dekoltu, přes bříško až k pasu, kde mi něžně rozepl kalhoty a hodil je na zem.

Nevím, jak jsme ze sebe strhali i zbytek oblečení, protože jsem celou dobu byla jako v transu. Hlava se mi odpojila od těla a já se nechala vést pouze svojí touhou po milované osobě. V tu chvíli by mohl hořet celý dům, klidně bychom ho dokázali zapálit naší vášní. Mohlo by nám tornádo vzít střechu nad hlavou, mohlo by zemětřesení shodit věci z poliček... Já bych si toho nevšimla. Na světě jsme byli jen my dva. Celou dobu se mi zamilovaně koukal do očí. Jak bych si v tu chvíli mohla všímat jakýchkoliv přízemních věcí?

Když se později unaveně svalil vedle mě, měl úsměv na tváři. Nemusel nic říkat. Věděla jsem, na co myslí. Na dokonalou souhru našich těl, na nekonečnou vášeň... Naprosto spokojeně jsem se stulila k jeho teplému boku a nic na světě jsem si nepřála víc, než zůstat takhle navěky. Do puntíku jsem dostala všechno, po čem jsem toužila. Byla jsem neskonale vděčná.

Alex brzy usnul, ale já nemohla. Vychutnávala jsem si svůj okamžik naprostého vítězství. Nemá se takhle člověk cítit až v ráji? Být obklopen všemi, které miluje, a mít všechno, o čem kdy snil? Sledovala jsem poklad, který jsem si vybojovala. Ležel vedle mě ponořený do vlastního světa zázraků.

Dokázal bych se na tebe dívat tisíc let a nikdy by mě to neomrzelo, řekl mi kdysi dávno Alex, když mě pozoroval, jak jsem spala. Pochopila jsem to. Alexova tvář byla nejdůležitější věc. Jeho uvolněné rysy dávaly znát, že teď je v místech svatého klidu. Jeho zavřená víčka měla trochu tmavší odstín než zbytek obličeje. Černé řasy ležely na jemných tvářích. Rty přilepené k sobě se stáčely do lehkého úsměvu. Kochala jsem se. Tento nádherný muž je můj.

Zaměřila jsem pohled na jeho černé vlasy. Měla jsem chuť se jich znovu dotýkat, abych si navždy do paměti uložila jejich hebký povrch a jemnou strukturu. Neudržela jsem se a pohladila jsem ho. Neprobudilo ho to, ale více se ze snu usmál. Brzy po tom jsem navštívila svoji vlastní říši snů.

Ráno mě probudilo sluníčko šimrající mě na tváři. Alex byl už vzhůru, ale jen ležel a objímal mě. Jeho modré oči se vpily do mých. Měla jsem dojem, že se v nich utopím. Při tom láskyplném pohledu jsem viděla až na dno jeho duše.

„Jsi můj život, Andie,“ zašeptal ke mně milovaným chraplavým hlasem.

„A ty zas moje štěstí malovaný,“ řekla jsem trochu básnicky. Zvedla jsem se na loktech a sladce jsem se dotkla jeho rtů.

Ještě chvíli jsme v tichosti leželi. Pak jsem si vzpomněla, že dnešní den jsem chtěla strávit s rodinou. Tak moc se mi od Alexe nechtělo. Od jeho objetí, slov, pohledů a od mého pocitu bezedného štěstí. S velkým sebepřemlouváním jsem vylezla z postele. Oblékla jsem si části oblečení, které jsem našla rozházené vedle postele. „Nevíš, kde je zbytek mého oblečení?“

Usmál se. „Asi dole.“

Přišla jsem zpátky k posteli, ze které se nehnul. „Už půjdu. Nevstávej. Ať ti ten den brzy uteče. V myšlenkách budu pořád s tebou.“ Políbila jsem ho a chtěla jsem odejít, ale strhnul mě zpátky k sobě a dal mi polibek podle jeho režie.

„Takhle se se mnou máš rozloučit,“ řekl, když mě pustil.

„Budu si to pamatovat. Ale doufám, že to nebudu muset dělat moc často,“ odvětila jsem a odešla jsem dolů. Oblékla jsem si tričko, které leželo na opěrce gauče. Složila jsem i Alexovy kalhoty a jeho tričko, aby to nevypadalo moc nápadně.

Sedla jsem do auta a mířila jsem domů. Už teď se těším na neděli, kdy budu zase s Alexem. Ale dneska se budu pečlivě věnovat svojí milované rodince. Musím jim vynahradit tyto dva týdny, kdy jsem je tolik zanedbávala. Myslím, že naplánovali lov. Hlavně, že budeme všichni pohromadě.

Nechala jsem auto v garáži a vyběhla jsem do obýváku. Všichni už tu seděli připravení a čekali na mě.

„Jejda, doufám, že nečekáte dlouho,“ omluvila jsem se a zakručelo mi v žaludku. Včera jsem celý den nejedla. Esmé mi šla připravit něco k jídlu. Maminka mě přišla obejmout.

„Už jsme se tě nemohli dočkat,“ připojil se i táta a pohladil mě po vlasech. Nemohla jsem si pomoct, musela jsem tatínka obejmout. Sevřela jsem ho v náručí a cítila jsem k němu úctu, vděk a lásku. Zasmál se.

Rozhlédla jsem se po pokoji. Všichni na mě zírali a usmívali se. Ale tak nějak podivně se na mě usmívali. S jistým nadšením? Nejvíc zářila teta Rose.

„Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně, ale s úsměvem.

Předchozí kapitola

Následující kapitola

Autor: Moshisha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andie Black (15. kapitola):