Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Andělé tě drží nad vodou - 7. kapitola

24.08.2010 (15:30) • Karamelka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2288×

7. kapitola

Bella:

Rande s Mikem bylo svým způsobem fajn. Nechoval se tak otravně jako ve škole, což jsem byla ráda. Ale co mě štvalo, byl Edward. Když jsem se mu chtěla omluvit, zase jsme se pohádali. Pokaždé, když jsem to zkoušela. Pořád trval na svém, že mi chce Mike ublížit. A proto jsem měla dilema… Věřit Mikeovi nebo Edwardovi? Na jednu stranu, jak by to mohl Edward vědět? Pochybuju, že by se mu s tím Mike svěřil, takže… A na Mikeovi mi záleží. A i když bral to rande jako to, že spolu začneme chodit, měla jsem ho ráda. Jako přítele. Nemilovala jsem ho. Ale nemohla jsem ranit jeho city. To jsem nebyla já.

Edward mě každou chvíli obdarovával ublíženými pohledy. Nechtěl přijmout mou omluvu, takže jsem ho ignorovala. Což znamená, že už jsem s ním ani nehrála na klavír. Ani nemluvila. Mrzelo mě to a moc. Alice mě uklidňovala, že to bude dobré, ale já jsem si nebyla jistá. Co když s Edwardem nepromluvím už do konce mého života? Je to vůbec možné?

---

Probudila jsem se jako obvykle. Vstala jsem a šla se připravit do školy. S oblečením mi pomohla Alice a už stačilo jen se nasnídat. Sešla jsem dolů a všechny pozdravila. Edward seděl u televize s Emmettem a ani se na mě nepodíval. Sklopila jsem pohled na zem a šla do kuchyně. Esmé stála u sporáku a smažila mi vajíčka.
„Ostatní už jedli?“ zeptala jsem se.
„Jo, neměj strach,“ řekla Esmé a usmála se na mě. Posadila jsem se na židli a přemýšlela. Ještě jsem Cullenovi skoro nikdy neviděla jíst. Vlastně jo, párkrát. Ale na obědě se vždycky v jídle jen přehrabují. Mé myšlenky vyrušila Esmé. Postavila přede mě talíř vajíček se slaninou a já se do nich pustila.

Když jsem dojedla, umyla jsem talíř a šla zpátky do obýváku. Byla už tam jen Alice s Jasperem. Ti totiž skoro každý den jezdili se mnou. Nasedli jsme a vyjeli ke škole. Alice do mě pořád hučela, že mám přidat nebo to nestihneme, ale já jela svojí normální rychlostí.

Parkovali jsme u školy a já si nemohla nevšimnout Mikea opřeného o své auto. Čekal na mě. Jako každý den. Hned jak jsem vystoupila, přišel ke mně a chytil mě za ruku. Ještě mi dal pusu na tvář a pozdravil Alice s Jasperem. Mezi všemi těmi pohledy, co se na nás upíraly, si nešlo nevšimnout Edwardova. Tvářil se jako vždycky. Povzdychla jsem si a vydala se ke škole.

S Mikem jsem dnes neměla žádnou hodinu. Takže mě doprovodil do třídy a odešel. Další nudný školní den…

---

Po posledním školním zvonění dnešního dne jsem se vydala na parkoviště. Mike mě dnes nečekal před třídou jako vždycky. Asi musel odjet dřív. Vyšla jsem na parkoviště a zůstala stát jako opařená. Jessica stála s Mikem u jeho auta a líbali se. Co? Jak? Přišla jsme k nim a začala mlátit Mikea.
„Jak jsi mi to mohl udělat! Já ti věřila! Věřila jsem ti! Proč?“ zeptala jsem se ho.
„Byla jsi návnada, Bello, to ti nedošlo?“ odpověděl a hořce se zasmál. Vzal Jessicu kolem pasu a odešel. To byla kudla do zad. Nemohla jsem tomu uvěřit. Mike. Zradil mě. Sesunula jsem se na zem a dala si hlavu do dlaní. Cítila jsem na sobě tolik pohledů.

Najednou mě někdo vzal do náruče a odnášel pryč. Dal mě do auta a zapnul pás. Vzhlédla jsem a uviděla Edwarda, jak jde na místo řidiče. Já jsem pitomá! Nasedl do auta a vyjel. Najednou jsem na něj vyjela:
„Proč? Proč mi neříkáš, já ti to říkal. Je to pravda. Tys měl pravdu. A já tě neposlouchala. Jsem tak blbá… Jen to řekni.“ Zabořila jsem hlavu zpátky do dlaní.
„Nejsi blbá, Bello. Tak to o sobě přestaň říkat.“ Edward. Asi jediná výjimka kluků. Tentokrát jsem se neubránila vzlykům. Byl na mě tak milý.  A já na něj tak hnusná. Byla jsem potvora. Jaký jsem měla důvod věřit Mikeovi a ne Edwardovi? Ani jsem si nevšimla, že jsme zastavili. Edward mě vzal znova do své náruče a odnášel mě do domu. Nesl mě až do mého pokoje, položil mě na postel a na chvíli zmizel. Vrátil se s kyblíkem zmrzliny.
„Tady, zmrzlina jako lék na zlomené srdce,“ řekl a podal mi kyblík i se lžící.
„Děkuju, ale já nemám zlomené srdce. Ale tu zmrzlinu si dám,“ řekla jsem mu a nabrala si kus zmrzliny.
„Když nemáš zlomené srdce, tak…“ začal, ale já ho přerušila.
„Já Mikea nikdy nemilovala. Jen jsem mu nechtěla ublížit. Ranit jeho city.“
„Ale on tvoje mohl. Měl bych mu zpřerážet všechny kosti v těle!“ řekl Edward a napjal se.
„Ne to bys neměl. Nech ho na pokoji! Ať si užije s Jessicou. Ta ho stejně za chvíli odkopne,“ řekla jsem mu a nabrala další várku zmrzliny.

Když jsem snědla celý kyblík, byla jsem dost unavená. Lehla jsem si a usnula. Edward tu byl se mnou. Cítila jsem jeho přítomnost. Broukal mi nějakou melodii. Nakonec už jsem nic nevnímala.

Edward:

Spala. Pravidelně oddechovala a její srdce pravidelně tlouklo. Cítil jsem její vůni, ale už mi nevadila. Zvykl jsem si na ni. Byla to ta nejkrásnější vůně na světě. Byl to úžasný pocit být tak blízko vedle ní. Najednou jsem uslyšel Aliciny myšlenky. Amanda je doma. Zvedl jsem se a chtěl odejít, když vtom…
„Edwarde,“ řekla Bella. Otočil jsem se na ni, ale ona jen klidně spala.
„Edwarde, ne,“ řekla znovu. Ona mluví ze spaní a říká mé jméno. Vrátil jsem se k ní a dal jí pusu na čelo. Spokojeně spala a já odešel z pokoje. Amanda zrovna přicházela, tak jsem se vydal na pospas svému životu.

---

Bella:

Ráno jsem se vzbudila nezvykle brzy. Ale spát už se mi nechtělo. Zvedla jsem se, oblékla si župan a šla za Alice. Zaklepala jsem a ona mi hned otevřela. Obličej měla rozzářený a úsměv od ucha k uchu.
„Alice, pomohla bys mi dnes s přípravou do školy?“ zeptala jsem se jí.
„To víš, že jo,“ odpověděla, chytla mě za ruku a táhla zpět do mého pokoje. Vtáhla mě do koupelny a přinesla židli. Posadila mě na ni a řekla:
„Zavři oči!“ Poslušně jsem ji poslechla a zavřela je. Najednou jsem cítila, jak mi Alice dělá něco s vlasy. Povzdechla jsem si a ani nemukla.

Když se mnou skončila, byla jsem jiný člověk. Zvenku. Neměla jsem slov.
„Páni! Alice, děkuju,“ řekla jsem a objala ji.
„Nemáš zač. Ale teď pojď nebo přijedeme pozdě. Dneska řídím já,“ řekla a odtancovala z pokoje. Podívala jsem se na sebe ještě jednou.
„Dneska žádný Mike. Jsem v pořádku,“ řekla jsem si a šla za Alice.

---

Sice jsem si slíbila, že žádný Mike, ale stejně to bylo na nic. Na každém rohu jsem viděla Mikea, jak se líbá s Jessicou. Až to bylo nechutné! Dokonce už jsem si myslela, že mám halucinace. Na obědě už jsem toho měla dost. Zrovna kolem mě procházeli, když jsem je zastavila.

„Děkuju, Jessico,“ řekla jsem. Tázavě se na mě dívala. Než ta to pochopí.
„A za co mi děkuješ?“ zeptala se.
„Jen tak a stejně, Mike byl blbec a neuměl líbat,“ odpověděla jsem. Měřila si mě pohledem.
„Tak mám pro tebe malý dárek,“ řekla jsem jí. Zvedla obočí a začala se usmívat. No jo. Vzala jsem haldu špaget, které byly dneska k obědu a rozplácla jí je na vlasy. Jessica začala pištět, až se to rozléhalo přes celou jídelnu. Pak naštvaně vyběhla s jídelny. Samozřejmě Mike bežel hned za ní. Když Jessica zmizela z jídelny, všichni se začali smát. Šla jsem zpátky ke stolu a sedla si. Tak to bych měla.
„Dobře, ségra,“ řekl Emmett a plácl si se mnou. Všichni se smáli, až na Amandu. Ta se tvářila naprosto lhostejně a přehrabovala se v jídle.

---

Sakra! Úplně jsem zapomněla na tu esej do angličtiny.
„Jeďte beze mě. Musím ještě do knihovny kvůli eseji do angličtiny.“
„Dobře, tak tady máš klíčky od auta. Pak přijeď,“ řekla Alice, hodila mi a je a už odcházela. Ještě jsem jí zamávala a vydala se tam.

Školní knihovna byla prázdná. Nikdo tu nebyl. Až na tu paní, co rovnala knihy. Aspoň bude klid. Šla jsem do části, kde byly časopisy z roku 1820 do roku 1840. To by mělo stačit. Vytáhla jsem jich pár na stůl a začala vypisovat. Pomalu se mi klížily oči a venku začínala být tma. Nakonec mi v ruce zůstal poslední časopis. Prolistovala jsem ho a myslela jsem, že už nic nenajdu, když vtom… Srdce mi začalo zrychleně bít a myslela jsem, že za chvíli omdlím. Jak?

Edward:

Venku už byla tma a ona nikde. Seděl jsem na sedačce a dělal, že se dívám na televizi. Ale ve skutečnosti jsem se bál o Bellu. Co když se jí něco stalo? Co když měla autonehodu? Nebo ji někdo přepadl? Neměl jsem ji tam nechávat samotnou. To čekání mě přivádí k šílenství. Kde je?

Najednou se otevřely dveře a v nich Bella. Oči vytřeštěné a upřené někde před sebe. Najednou se na nás podívala a vyběhla nahoru. Co se jí stalo?

--------------------------------------------------------------------------------------------

Říkala jsem si, že napíši ještě jednu kapitolu. Ale nakonec jsem se rozhodla, že ne. Nechám vás si tipnout. Co asi našla Bella ve školní knihovně? Než se vrátím, nechám vás napnuté. Doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte aspoň komentář :) 

Kapitola věnována všem čtenářům! Nerissce, zuzce88, CoLoR, Fluffy, Katherině, LiaC, KatkaB, milica, Seiren a prostě všem, co mojí povídku čtou :)

Autor: Karamelka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andělé tě drží nad vodou - 7. kapitola: