Začátek povídky, která by měla mít víc pokračování. Nenavazuje na Stmívání, s ním má společného pouze Edwarda.. Snad se bude líbit. Přeju pěkné počtení. :-) Dík za komentáře, můžete klidně i připsat v čem se zlepšit.. pokračování už je rozepsané, tak ho sem snad co nejdřív dám.. :-)
13.05.2009 (11:00) • arwen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1421×
Pomalu jsem přešla přes mýtinu. Slunce se už objevilo na východě, naprosto dokonalé načasování. Stoupla jsem si na okraj skály a čekala… Zajímavé jak to bude jednoduché, nikdy mě nenapadlo, že by tato mýtina mělo být poslední co kdy uvidím. Ale jestli jsem si měla vybrat, pak je to ta lepší možnost. Aspoň o něčem jsem přesvědčená. Věděla jsem, že život bez něj by bylo jen pusté přežívání, představa, že sleduje obřad a pak zmizí navždy.. Brr to bych nesnesla. A pak čím bych byla? Stala bych se stínem doprovázejícím manžela, bez možnosti volby či svého názoru. Jak dlouho by to trvalo? Nevím.. Možná čtyřicet, šedesát let, ale co na tom záleží.. Byla bych jen součást domu, jako kus nábytku.. Nic víc..
Slunce už začalo ukazovat své první paprsky, to byl ten okamžik, na který jsem čekala. Podívala jsem se dolů, špatný nápad.. Nikdy jsem nemilovala výšky, snad to nebude moc bolet. Udělala jsem krok do prázdna a v tu chvíli mě strhla nezadržitelná síla na stranu. ,,Néééé!!!!‘‘ Okolo pasu se mi ovinuly dvě paže. Dopadla jsem tvrdě na zem v náruči svého zachránce. Otočila jsem hlavu, abych se podívala, kdo překazil můj plán. A šokovaně zírala do tváře, s kterou jsem se již rozloučila. Tak známé a přitom neskutečné. To není možné.. to nedává žádný smysl.. Na tváři se mu objevil úsměv, přivinula jsem se k němu a vychutnávala jeho blízkost. ,,Strašně jsi mi chyběl.. tak moc.. jak si ale věděl..?‘‘ chtěla jsem pokračovat, zarazila jsem se však uprostřed věty.. jeho oči náhle zčernaly.. úsměv zmizel.. tělo se napjalo.. obličej byl ledový, cizí a děsivý.. Nedokázala jsem se pohnout ani o kousek, i když jsem tušila, že bych se měla bát, jak se mám ale bát, když je to jediná osoba za kterou bych dala i život? Můj bratr. Pomalu vzal mojí levou ruku ze své hrudi. A pak, bylo to neskutečně rychlé a nečekané.. zakousl se a začal sát krev.. Zírala jsem na něj.. Na jeho dokonalou tvář a rty které byly teď rudé. ,,Ty seš upír..‘‘ zašeptala jsem ,,stejně tak Carlisle a … Edward‘‘ o tom nebylo pochyb.. cítila jsem že slábnu.. ,, Neopouštěj mě, prosím..‘‘ neslyšel mě. Položila jsem mu hlavu na rameno. Vzpomněla jsem si na dopis, na poslední řádky, které psal..
V tu chvíli přestal, nejspíš jsem je řekla nahlas a slyšel mě. Ale nad tím sem už nedokázala hlouběji přemýšlet, ztrácela jsem vědomí. Neviděla jsem ho a to se mi nelíbilo.. Podíval se na mě, oči měl normální a ne černé-hladové, teď v nich byla vepsána veškerá bolest a zděšení nad tím co udělal, co dělá. Opatrně mě položil na zem, chtěla jsem mu toho ještě tolik říct. Hlavně však to, že za mou smrt není vinen… Kolikrát jsem si jen představovala, že se náhle objeví, že všechny zprávy, které o něm mám, jsou lživé.
Nejprve jsem si myslela, že přestal jen tak, sám od sebe, ale po zaostření jsem si uvědomila, že vynakládá veškeré úsilí, aby se znovu nezakousl, aby mě nezabil, i když na to je už stejně pozdě.. moc pozdě. Čelist měl zaťatou. V tu chvíli došel k nějakému rozhodnutí, viděla jsem mu to na očích. Byl bledší než předtím, jen na ty rty, které byly rudé od krve. Opět se nade mnou sklonil, odhodlaně vzal mou paži do svých dlaní a podruhé se zakousl.. Tentokrát to bolelo a to víc, stokrát víc než poprvé. Snažila jsem se odtáhnout, pohnout, ale nešlo to a pak byl pryč.. Zmizel. Zůstala jsem na mýtině sama jen s narůstající bolestí v paži. Rozšiřovala se. Před očima se mi zatmělo, slyšela jsem z velké dálky hlasy. Nebe? To sotva..
Autor: arwen, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Andělé neexistují...:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!