Ták a je tu další kapitola. Pheobe se přeměnila a... To si přečtěte sami.
22.08.2011 (07:15) • AngelsSisters • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1535×
Tři dny poté
Moc dobře jsem si uvědomovala, co se se mnou děje. Měním se. Protrpěla jsem si tři dny toho nejhoršího pekla. Žár byl tak spalující, že jsem zapomněla na čas, a jen jsem trpěla. Oheň v mém těle byl nesnesitelný, spalující. V tý době jsem si přála smrt, rychlou a bez dalšího protahování, ale to se nestalo a já jsem za to jen ráda. Žár spalující mé tělo, zkřivené bolestí, začal postupně ustupovat od konečků mých prstů a ustupoval výš a výš, až dorazil do centra celého dění. Do srdce. V něm se oheň rozhořel naplno a pak naposledy a slabě tlouklo, poté nastalo ticho a chlad, mé srdce dotlouklo a já konečně mohla žít můj vysněný život. Stala se ze mě mocná, krásná, smrtící upírka.
Konečně jsem otevřela oči. Úplně mě to ohromilo. To byla nádhera, viděla jsem všechny zrnka prachu poletující ve vzduchu, ty detaily, kterých jsem si předtím nikdy nevšimla. Nikdy jsem si nepovšimla té pavučiny v pravém horním rohu. Očima jsem přelétla místnost a podívala se k oknu. Byla noc, a i tak jsem viděla vše, co bylo venku, to byla výhoda.
Okamžitě jsem pocítila spalující žár v krku. Plamen jej svíral a já jsem potřebovala jednu jedinou tekutinu. Potřebovala jsem krev a to okamžitě.
Naneštěstí jsem nad sebou spatřila známou osobu. Tvář byla lemována rovnými, hnědými vlasy. V oříškových očích se objevila radost, ale zároveň starosti. Po tváři se koulely slzy úlevy a na rtech se vyrýsoval úsměv naděje. Byla to moje sestra Ari, avšak moje žízeň byla větší něž rodinné pouto.
Ari asi netušila, co se děje, protože se to na ni stalo až moc rychle. Natáhla ruku, aby mi sundala kadeře z mého obličeje, ale jakmile jsem ucítila krev pod kůží na její ruce, tak jsem otevřela ústa a zakousla se do tepny. Moje jediná příbuzná vykřikla bolestí, ale já nepřestávala pít její úžasnou, sladkou, výbornou krev. A pak náhle se mě zmocnil pocit viny.
Zabila bych svoji vlastní sestru a pak bych už na světě neměla nikoho. Okamžitě jsem ji pustila za sevření svých čelistí. (pozn. autorky: Pheobe je sice novorozená, ale zachovala si větší část lidskosti, a proto se dokázala odtrhnout od Ari.) Byla jsem znechucena sama sebou, ale moje žízeň byla větší, a proto jsem musela odejít a zanechat ji tam. Její krev mě tak vábila, že jsem po ní málem znovu skočila.
Vyskočila jsem z okna na ulici, nemohla jsem zůstat déle u Ari, zrovna pršelo a byla temná, hluboká noc, a tak jsem mohla opustit město bez dalších obětí, aspoň jsem v to doufala. Najednou jsem narazila na tu nejlahodnější vůni, co jsem kdy cítila. Vydala jsem se po tom lahodném závanu, šla jsem asi tak půl hodiny, až jsem se dostala na kraj ulice, kde stála ta nejbohatší osobnost ve městě.
Byl to Jonatan de Fle, nekrásnější, nejbohatší a nejžádanější mladík ve městě. Oblek, který byl šit na míru, mu velice slušel, doplňující klobouk, z pod kterého se valila vlna zlatých vlasů, vycházková hůl a naleštěné špičaté boty vedly k dokonalosti. V ruce svíral sáček s chrastícími mincemi.
Postupně jsem se přestala ovládat, musela jsem uhasit tu žízeň v mém krku. Pomalu, ale jistě jsem se přibližovala k Jonatanovi, když v tu chvíli si mě povšiml. „Zdravím, madam.“ Očividně nevěděl, kdo jsem, naštěstí. Neodpověděla jsem, a tak pokračoval. „Mohl bych vám být nápomocen, madam?“ otázal se zdvořilý gentleman.
„Mohl byste mi pomoc jen s jedním.“ Byla jsem zaskočena, jak můj hlas zní - jako zpěv a zároveň zněl tak nebezpečně. Avšak žár v krku mě stále hnal kupředu, ke krvi. Už jsem od něj stála jen kousek, a tak jsem se už neudržela a skočila po něm.
Zakousla jsem se mu do krku a on vykřikl bolestí. Musela jsem ho umlčet, a tak jsem mu při sání jeho krve zakroutila krkem, aby byl z ticha, to by mi tak chybělo, aby někoho přilákal, stejně by nepřežil. Nad tím jsem se musela pousmát. Pomalu jsem dopila tu lahodnou tekutinu a odhodila jsem tu bezduchou schránku na zem. Cítila jsem se jak znovuzrozená, to jsem vlastně byla, a proto jsem se vydala do lesa, kde jsem chtěla vyzkoušet svoje výhody, které mám oproti mým obětem.
Náhle jsem si něco uvědomila, otočila jsem se a přišla jsem zpět k té mrtvole. Podívala jsem se na ni a sehla se pro sáček s penězi. A pak mi to došlo, takhle jsem mohla konečně zbohatnout, vražděním bohatých lidí.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: AngelsSisters, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Anděl? Ne, upírka - 1. kapitola:
Ahoj, promiň, ale článek ti vracím, jsou v něm chyby.
- Po tečce se (i v řadových číslovkách) píše mezera.
- Název povídky není věta, tečka se po ní (ve většině případů) nepíše.
- Vždy píšeme buď jednu, nebo tři tečky.
- Nespisovné výrazy nahraď spisovnými.
- čárky
- Neodděluj odstavec v půlce věty, oddělené čárkou.
- ji/jí, ni/ní - krítce jen ve 4. pádě
- Po tečce, která se píše za zkratkami, se velké písmeno nepíše -> pozn. autorky...
- příslovečné spřežky (z pod/zpod, z ticha/zticha)
- Spodní uvozovky se nepíší jako dvě čárky, mají svůj vlastní znak.
- Každá přímá řeč musí být ukončena interpunkčním znaménkem.
Až si chyby opravíš, zaškrtni znovu "článek je hotov". Díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!