Tentokrát je kapitola z pohledy Isabelly, která poodhalí svoji minulost a zasvětí nás do svého života. Sheela.
21.10.2012 (16:45) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1887×
Isabella:
Andělé. Jak by je člověk asi popsal? Osobu s křídly a svatozáří, která chránila lidi. To byla lež, byly to jen pohádky, které lidé vyprávěli. Rozhodně jsem neměla svatozář, a když jsem chtěla, tak jsem také mohla schovat křídla. I když většinou poletovaly kolem mě. A já to milovala, protože to byl dokonalý pocit. Ale rozhodně jsme nechránili jen lidi, dalo by se totiž říct, že jsme i zasahovali do jejich osudu, přidávali jim štěstí i smůlu. Nebyla to povinnost, ale většina andělů to tak dělala, protože svěřenec pro anděla byl jako dítě, o které musel pečovat. Co by na světě dělal anděl, kdyby neexistovali lidé?
Každý z nás měl nějakou minulost, většina andělů měla zlou minulost, nemyslím tím vraždy ani nic podobného, nebyli zločinci, ale oběti, kterým někdo ublížil. Dorian, můj nejlepší přítel, byl upálen na hranici jen kvůli tomu, že si všichni mysleli, že ho ovládl ďábel. Pokud zemřel a nezmizel, znamenalo to, že se spletli, ale na tom už přeci nezáleželo, když byl mrtev, že? Dorian se mě ujal, když jsem zde byla nová, pomohl mi se zabydlením a vysvětlil pravidla. Dokonce mi pomohl zapomenout na moji minulost, která nebyla zrovna nějak veselá. Učil mě, že i když jsem anděl, mohu si užívat radosti života kolem. Vysvětlil mi, že umím všechny jazyky světa, což pro mě bylo překvapení, protože jsem byla rozená Polka.
Když Němci táhli na Polsko, bylo mi sedmnáct let, moje máma se starala o domácnost a táta pomáhal v továrnách. Jakmile Němci přišli do naší vesnice, všechny muže postříleli, stáli u zdi a čekali na smrt, která vzápětí přišla. I deset vojáků střílelo na jednoho člověka, bylo nemožné, aby někdo přežil. Pro všechny ostatní to bylo zdrcující, ale Němci se smáli. Mrtvole klidně uštědřili další kulku jen pro zábavu, pro pocit vítězství. Já i má matka jsme byly u toho, jak tátu zabili, drželi mojí mámě hlavu a nutili ji, aby se dívala. Máma zemřela zanedlouho po tátovi, Němci ji nejdříve znásilnili a poté oběsili. I když jsem se snažila vymazat z hlavy její výraz, nikdy jsem na něj nedokázala úplně zapomenout. Strach, bolest a láska v jednom. Jedinou útěchou pro mě v té době bylo, že jde k tátovi, to jsem věděla, budou opět spolu. Mě čekal horší osud. Němci si mě nechali nějaký čas pro moji krásu, bylo jim líto mě zabít a nevyužít. Vždycky mi tvrdili, že je škoda, že nejsem Němka, protože kdybych byla z Německa, mohli by mě nechat žít. První den mě zneužili hned tři muži, kteří mě tahali za vlasy. Trhali mi je a smáli se u toho, moje bolest pro ně byla slast. Když skončili, hodili mě do sklepa mezi mrtvoly, které nestihli pohřbít. Druhý den pokračovali, ale bylo to horší, hned pět mužů a já si v tu chvíli přála už umřít. Bylo by to pro mě štěstí. Třetího dne si užili a pak mě zastřelili a znetvořili mé tělo.
Čekala jsem, že rovnou poputuji do nebe, ale nestalo se tak. Má duše se vznášela nad tělem a nešla dál. Vedle mě se objevil neznámí muž s křídli, který mi učinil nabídku. Mohu se stát andělem a pomáhat lidem nebo jít dál, ale nemůže mi slíbit, že se střetnu s rodiči. Rozhodla jsem se stát andělem. Bylo to pochopitelné, sice jsem chtěla k rodičům, ale zároveň jsem chtěla pomáhat lidem. Hned ten den se mě ujal Dorian a se vším mi pomohl. Jednu dobu jsem pak do něj byla zamilovaná, ale přešlo to.
Ozvalo se lehké zaklepání na dveře a já se probrala ze svého snění. Zamumlala jsem tiché „dále“ a čekala, kdo to bude. Byl to Dorian i s jeho kouzelnými křídli, které kolem něj vlály.
„Ahoj,“ pozdravil mě a posadil se vedle mě na postel. Jeho dokonalou tvář halila tajemná maska, kterou jsem nedokázala rozluštit.
„Co se děje?“ zeptala jsem se zvědavě a on jen zakroutil hlavou.
„Nie kłam,“ napomenula jsem ho.
„Nie kłamię, nie o coś ważnego,“ odvětil a usmál se na mě. Nepřekvapilo mě, že mi odpověděl polsky. Kolikrát jsme spolu seděli a bavili se rodnými jazyky. Polštinou a latinou. Milovali jsme to.
„Doriane,“ upozornila jsem ho a on mě objal kolem ramen a jeho třepotající se křídla rozcuchala moje vlasy.
„Bells, jsou jen další ztráty,“ vysvětlil a já se zhluboka nadechla.
„Opět?“ Nastala válka mezi bílými anděly a temnými anděly. Navzájem jsme se zabíjeli, my jsme měli důvod bránit se, chránili jsme naše svěřence, ale temným andělům šlo jen o duše a naše křídla.
„Dostala jsem nového svěřence?“ zeptala jsem se narovinu, protože mi bylo jasné, že si navzájem musíme rozdělit svěřence zemřelého.
„Ano, dostaneš nového svěřence, je to komplikovaný případ, popravdě si, Bells, nejsem jistý, jestli jsi na to připravená,“ přiznal a já se na něj zamračila. Choval se ke mně jako k malému dítěti. Už jsem měla plno zkušeností.
„Nejsem dítě,“ upozornila jsem ho a on omluvně zvedl ruce do vzduchu.
„Nemyslel jsem to tak, ale on je opravdu velmi ztracený případ,“ varoval mě.
„Nikdy s nikým nesmíš ztrácet naději,“ opravila jsem ho. Bylo na něm vidět, že se zamyslel, ale pak přikývl a usmál se.
„Kdo je to?“
„Edward Masen,“ odvětil.
Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Anděl naděje - 2. kapitola:
Zajímavá kapitola. Její minulost podle toho nebyla žádná procházka růžovým sadem. No každopádně jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál a hlavně proč Edward je ztracený případ Na další kapitolku si ráda vyčkám. Jinak povedlo se!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!