Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl naděje - 1. kapitola

16.10.2012 (19:00) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3139×

Andělé. Možná že by se to někomu zdálo směšné, ale přece jen tu žili mezi námi. Pomáhali nám v těch nejtěžších chvílích našeho života. Snažili se, abychom mohli v klidu plout lidstvím bez sebemenšího problému. Jsme pro ně jako cenný diamant, který musí strážit. Ale každý diamant utrží nejeden škrábanec, lehké poškození, které se na něm ale odráží. Andělé byli mocní, ale nedokázali vše. Nemohli zařídit, aby lidé přestali zbytečné válčit, aby tolik nekradli a neničili si životy. Kolikrát se i andělé ptali, jestli jim za to opravdu stojíme, ale co jiného mohli dělat? Jen ti nejstarší a nezkušenější andělé se mezi lidmi dokázali pohybovat bez problému a bez toho, aby lidé chytili podezření, že jsou jiní. Ale co jiní andělé? Ti neměli jiné poslaní, a tak se dál starali o životy lidí, dokonce i o ty, kteří si to nezasloužili. Nic nebylo lehké, přinášeli své oběti. Ale mince nikdy nemá jen jednu stranu. Pokud byli dobří andělé, museli tu být i ti zlí. Temní andělé, kteří přinášeli jen smrt, a jejich přítomnost nikdy nevěstila nic dobrého. Byli to posli ďábla a smrti. Jejich vzhled možná dával lidem pocit, že jsou dobří, ale jejich duše byla prohnilá až do těch nejniternějších pórů a žil.

A já vás teď zavedu do příběhu, který možná někoho z vás chytne za srdce. Do příběhu o krásném anděli Isabelle a člověku Edwardovi. Láska je vrtkavá, chvíli tu je a pak zmizí. Dva rozdílní tvorové musejí ve svém životě prožít opravdu hodně, aby poznali aspoň špetku štěstí. Ale nic netrvá věčně. Vždy někdo musí přinést oběť. Ale kdo to bude tentokrát?

1. kapitola

Edward:

Dobře, tohle zvládnu. V podstatě mi ani nic jiného nezbývá. Zhluboka jsem se nadechl a vyšel na osvětlené pódium a odhalil se lačnému pohledu žen.

„Tak to rozjeď, cukroušku!“ zakřičela po mně nějaké žena a já svůdným krokem vešel doprostřed pódia. Roztančil jsem boky a u toho si pomalu svlékal tílko, které jsem měl na sobě. Když si ženy prohlédly moji hruď, začaly po mně házet bankovky, došel jsem až ke kraji a dovolil nějaké ženě, aby peníze zastrčila za pás kalhot. Svůdně jsem se na ni usmál a daroval jí jedno zakroužení zadkem. Žena vzrušeně zalapala po dechu a pokusila se mě dotknout, ale já včas uhnul a šel o kousek dál, abych si vyzvedl další peníze. Po cestě jsem pomalu začal sundávat kalhoty. Chytil jsem přezku pásku a pomalu ho rozepnul. Kalhoty lehce povolily a já páskem švihl do vzduchu. Párkrát jsem páskem přejel po své hrudi a poté ho zahodil do davu mezi ječící ženy a dál se kroutil. Bylo to namáhavé, ale neměl jsem na výběr. Tato práce mě živila, dokázal jsem zaplatit můj byt a přitom si ještě koupit vždy to, co potřebuji. Díky těmto ženám jsem měl o živobytí postaráno.

„Cukroušku, pojď za mnou!“ zakřičela na mě jedna zmalovaná blondýna a ve vzduchu zamávala stodolarovou bankovkou. Za sto dolarů se o ni i párkrát otřu. Ladně jsem seskočil z pódia a krokem šelmy se vydal k ní. Její tělo přímo sršelo vzrušením a její obličej dával znát netrpělivost, se kterou na mě čekala. Došel jsem až k ní a ona si mě lačně za zadek přitáhla k sobě. Obě moje půlky zmáčkla a spokojeně zavrněla. Dalo se říct, že zboží se jí zamlouvalo.

„Ukaž mi, co umíš,“ pobídla mě a pohodlně se uvelebila na židli. Začal jsem kolem ní kroužit, otírat se o ni ze všech stran a přitom kroutit zadkem. Žena mě pozorovala a já věděl, že dnes to neskončí jen u tančení. Už jen vzhledově bylo znát, že tato žena má dost peněz a některé obětuje pro mě.

„Kde je tvůj šéf?“ zeptala se po chvíli mlčení a já ukázal prstem na místo, kde stála Annie a šťastně se usmívala. Ano, byla spokojená s výkonem, který jsem předváděl. Žena vstala a elegantním krokem se vydala k Annie. Místo toho, abych stál na místě a jen čekal, co se bude dít dál, jsem se roztančil kolem dalších žen, které mi nastrkaly bankovky do polorozepnutých kalhot.

Když dohrála moje písnička, šel jsem k Annie, která na mě mávala. Spiklenecky na mě mrkla, podala mi klíč a kývla ke schodům.

„Pokoj číslo tři, dál už víš, co máš dělat. Tady Mary za to zaplatila hříšné peníze, tak se snaž,“ upozornila mě a já jako poslušný pes vzal Mary za ruku a táhl ji k pokoji. Splním přání Annie a budu se snažit.

„Hm,“ mručela Mary a hypnotizovala můj zadek, když jsme lezli schody.

„Dnešní noc si užiju,“ zavrněl jsem naučenou frázi a zatáhl ji do prvního pokoje napravo, který byl připravený už pro nás. Při zavírání dveří jsem se zhluboka nadechl a vypnul všechny myšlenky. Tohle je moje práce a já ji musím udělat.

***

„Byl jsi úžasný,“ vzdychla Mary, když odcházela z pokoje. Hodil jsem po ní falešný úsměv a modlil se, aby odešla bez zbytečných keců. Fajn, v Boha jsem nevěřil, takže i kdyby existoval, tak se asi vysere na moji prosbu.

„Snad si to ještě někdy zopakujeme,“ dodala a konečně vypadla. Posbíral jsem svoje oblečení, oblékl jsem se a také vypadl z toho pokoje. Jedinou mojí útěchou bylo, že teď jsem měl pár dní volno. Potřeboval jsem se vzpamatovat z toho pojebaného zážitku. Nenáviděl jsem, když Annie někoho pustila do mé postele. Dřív jsem tu jen tancoval a svlékal se, ale poté mě Annie i začala prodávat. Kdybych nesouhlasil, nedopadl bych dobře. To jsem věděl.

„Dobrá práce, Edwarde,“ pochválila mě Annie a políbila na rty. Doufal jsem, že i ona dnes po mně nebude chtít sex. Naštěstí mě jen znovu políbila a podala mi balíček peněz.

„To je tvoje, plus to, co ti ty ženy naházely za kalhoty. Teď máš volno, tak si ho užij,“ rozloučila se se mnou a s posledním pohledem zapadla do své kanceláře. Annie byla vážně sexy ženská s velkýma očima a sexy tělem. Kdybych nevěděl, co dělá a jaká je to mrcha, tak bych za ní asi taky pálil jako plno dalších chlapů, ale jelikož jsem ji poznal a zjistil, že je to obyčejná vypočítavá děvka, tak jsem radši hodil zpátečku. I tak jsem stejně poznal, jak vypadá v kalhotkách. No a rozhodně se nedalo říct, že by to byla moje volba.

„Ahoj, Edwarde,“ pozdravil mě Jason, když jsem vešel do šatny, abych se převlékl.

„Čau,“ odvětil jsem a začal se vysvlíkat. Oblékl jsem si svoje džíny, košili, obul si boty a na obličej nasadil sluneční brýle.

„Jaká byla noc?“ zeptal se Jason, když jsem naházel věci do koše.

„Dalo se to. Ženský platily, Annie opět rozdává, takže si to užij,“ popřál jsem mu, popadl baťoh a zadním vchodem jsem vypadl z té zaprášené budovy, abych se nadechl nočního vzduchu. Nenáviděl jsem ten pajzl. Ale jak jinak jsem si mohl vydělávat, když jsem neměl střední? Takže jsem skončil jako prodejná děvka. Rozhodně to nebyl můj sen. Chtěl jsem být uznávaným právníkem, ale když moje matka spáchala sebevraždu poté, co od nás utekl otec, jsem šel do děcáku, odkud jsem v sedmnácti utekl. Potkal jsem Annie a udělal blbost. Do osmnácti mě nechávala jen na baru, přece jen prodávat sedmnáctileté dítě by bylo trestné, ale když si všimla, jaké pohledy na mě hází ženské, které si chodily pro pití, už předem věděla, co se mnou bude dál. Kdykoliv jsem chtěl vycouvat, připomněla mi, že mi zachránila ten můj zasranej život a já jí dost dlužím.

„Ukaž to svoje sexy tělo, brouku, a přestaň fňukat jak ženská nebo tě vyhodím na ulici, kde jsem tě našla. Ty bys měl lízat zem, po které chodím,“ říkala vždycky. A já jen zavřel hubu a udělal ji, aby na to zapomněla. A takhle dál a dál plynul ten můj zasranej život. Jaká je doprdele spravedlnost, že já dopadl takhle?

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Anděl naděje - 1. kapitola: