Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl bez křídel 5.díl

Bella už byla tak unavená. S Linzey si šli lehnout už před dvěma hodinama a ona pořád mluvila a mluvila a vyžadovala po Belle odpovědi a vysvětlení všech možných i nemožných věcí. Bella usnula ještě dřív než její vyslýchatelka což vůbec neměla v plánu, ale nespala dobře. Otevřela oči ve chvíli, kdy Edward vlezl oknem do pokoje.

"Vzbudil jsem tě?" zeptal se šeptem.

"Ne....moc jsem nespala!"

"Musel jsem počkat až usne! Přišlo mi to jako věčnost!"

Bella se kousek posunula, aby uvolnila Edwardovi místo a hned jakmile si lehnul se k němu přitulila.

"To věřím. Zítra ji do pití dáš nějaký prášky na spaní nebo mě ta její ukecanost zabije!"

"To nedopustím!"

Bella se jen usmála a s pocitem bezpečí usnula, ale hezké sny se jí nezdály.

Byly to zmatené obrazy. Chvíli ji někdo honil nějakou velkou budovou a potom se před ní objevila Linzey. Ale nebyla to ona. Měla rudé oči a ještě světlejší pokožku. Byla upír. Někdo s ní zatřásl s výkřikem otevřela oči.

"Edwarde!"zakřičela, ale vedle ní seděla jen Linzey.

"Jsi v pohodě?" ptala se strachem v očích. "Mluvila a křičela jsi ze spaní!"

"Já...ehm...."Bella si setřela z čela pot. "To je normální! Mluvím ze spaní pořád!"

"A to pořád tak křičíš?"

"Jak kdy...."

"Bála jsem se o tebe!"

"To je dobrý.....Kolik je?"

"No vlastně už by jsi měla vstávat jestli chceš dneska stihnout školu."

"Cože?"

"Jo včera jsme asi kecali moc dlouho."

"Jo asi jo....pojď snídat!"

"Dneska jsi neměla moc klidnou noc!"začal Edward u oběda.

"Podle čeho tak soudíš?"nepřítomně ukousla jablka.

"Pořád jsi hroně vykřikovala ze spaní a pak jsi vzbudila i Linzey musel jsem rychle odejít!"

"Jo toho jsem si všimla!"

"A pak, když jsi vykřikla moje jméno, když tě Linzey budila.....Bál jsem se jestli se ti něco nestalo! Ještě že můžu číst její mysl! Co se ti zdálo?"

Bella jen polkla a chvíli přemýšlela co mu řekne, ale jeho tvář se zkroutila utrpením.

"Bello, prosím řekni mi pravdu! Je to pro mě tak těžké nevědět co si myslíš! A tak moc bych ti chtěl pomoct!"

"Zdálo se mi, že před něčím utíkám....."začala Bella a Edward ji pozorně sledoval a ještě důkladněji poslouchal. "A pak přede mnou stála Linzey jako upírka a...." Bella těžce polkla a zhluboka se nadechla. "Vrhnula se na mě....."

Edward chvíli nehnutě seděl.

"Myslím, že se ti to zdá, kvůli tvým obavám! Bello vážně se jí u nás dnes nic nestane!"

"Ale tady nejde o ni!Tady jde o vás! Proč vás vystavovat takovému nebezpečí!"

"Požádal jsem Alici, aby pořád kontrolovala situaci! Pořád je to stejné!"

"Dobře....."Bella poraženě zklopila hlavu, neschopná toho se s ním dál hádat.

"Edwarde ještě pořád si to můžete s Alicí a ostatními rozmyslet!"přemlouvala ho tiše mezi dveřmi. "Bello, nezkoušej to! Alice by ti to neodpustila!"usmál se a pak zavolal: "Linzey? Můžeme jít?"

"Jo! Můžeme!" bylo slyšet tiché dupání ze schodů a před nimi se zjevila elegantní blondýnka. Měla na sobě uzké bokové džíny, ke kterým parádně pasovaly černé boty na podpatku a elegantní tmavý top.
"Nemusela jsi se kvůli nám takto vymodit!"

"Já se tak ráda oblékám!"řekla s úsměvem a vydala se k zaparkovanému Volvu. Edward ještě zachytil Bellin trpný pohled a pak se vydali k autu.