Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl bez křídel 11.díl

"Edwarde?"zašeptala Bella tak tiše, že ji mohli slyšet pouze upíři. Což byli všichni u stolu. "Nic jí neříkej!"vypískla Alice a na tváři měla pobavený úsměv.
"Ale Alice! To co jsi viděla....Měli o tom vědět všichni! Nebude se to líbit nikomu z nich!"

Teď už začínali být nervozní všichni. Co Alice viděla? A proč to nechce říct?

"Nemusí se to stát!"řekla ještě, když se zvedala od stolu a odnášela svůj tác s nedojedeným jídlem.

"Edwarde...."zaprosila ještě Bella, ale bezúspěšně. Edward vypadal, že trpí, ale ještě nedávno to byl on kdo prosil Alice, aby Belle neříkala to co vidí a nechala si to pro sebe a Alice mu to při každé příležitosti připomínala.

Bella stála vedle Edwardova Volva a dívala se na Linzey, která rozhodně mířila přes parkoviště.

"Jdu jí říct ať jede s námi!"řekla rozhodně. Edward lehce příkývnul, ale než Bella stihla udělat jeden jediný krok zastavila ji jeho silná paže.

"Počkej ještě!"

"Co je?"

"Přijel William!"

"Tak to není na co čekat jdu ho zabít!"

"Bello!" Edward ji k sobě jemně přitáhnul. "Nech to na něm!"

Bella se mu podívala do jeho dokonalých bronzových očí a okamžitě se uklidnila.

Linzey šla dál přes parkoviště, když se těsně vedle ni zařadilo auto Aston Martin. Bylo ji jasné kdo ho řidí, ale ani k autu nepohlédla a šla pořád dál. Slyšela jen jak se stáhlo jedno okýnko.

"Linzey...."ozval se ten úžasný hlas, který by poznala kdykoli, ale přemohla nutkání se za ním otočit.

"To budeš chodit každý den domů několik kilometrů?"

"Je mi fuk kolik toho nachodím!"

"Linzey, nemusíš se bát já a nikdo ti neublížíme!"říkal to tak laskavě, ale vůbec nečekal jak Linzey bude reagovat. Prudce se zastavila a zpříma se na něj podívala.

"Já se tě nebojím!"

William byl hodně zaražený. "Tak proč teda....proč se všem vyhýbáš?"vykoktal.

"Lhali jste mi! Věděla jsem, že něco nesedí, ale vy jste mi lhali!"

"Linzey! Dělali jsme to pro tvoje dobro! Věř mi! Určitě na tebe hned při první návštěvě nevybalíme, že jsme upíři!"poslední slovo šeptal, aby ho náhodou někdo nezaslechl.

"Pro moje dobro? Jak pro moje dobro?"

"Je nebezpečný když o tom ví víc lidí než má....Linzey, prosím, věř mi!"vystoupil z auta. Linzey zarytě mlčela a přemýšlela.
"Tak nasedneš si do toho auta?"zeptal se opatrně William a prolomil tím ticho, které nastalo.

"Dobře, ale to neznamená, že se nezlobím!" sedla si na sedadlo vedle řidiče a čekala než s Williamem odjedou od školy. Oba dva mlčeli. William hledal jakkékoliv téma, kterým by začal rozhovor, ale jedno po druhém vzdával.

"Můžu se tě na něco zeptat?"vypadlo najednou z Linzey.

"Jo můžeš!"

"Jaké to je......"
"Být upír?"

"Jo! Je to lepší než být člověk?"

"Já nevím. Skoro si nepamatuju na dobu, kdy jsem byl člověk...."

"Aha..."chvíli bylo zase ticho. "Jak zvládáte být ve škole s lidmi, když se živíte lidskou krví?"

William chvíli přemýšlel nad odpovědí. Tak rád by řekl, že je jako Edward nebo Emmet, kteří jsou pocitvými vegetariány a nikdy neporuší svůj jídelníček.

"Je to těžké! Ale dá se to zvládnout......vlastně Cullenovi se neživí lidskou krví...."

"Ne a čím?"
"Živí se krví zvířat. Říkají si vegetariáni."
"Oni? A co tedy jíš ty?"

"Já...já jsem poloviční vegetarián! Většinou u Cullenů si dám předsevzetí, že budu jako oni a pak až odjedu domů to poruším! Ale to neznamená, že lidem ubližuju rád!"

"Aha..."
"Co bys řekla tomu, že bys šla dneska na návštěvu ke Cullenovým bez veškerých tajemství?"

"Všechno na rovinu?"
"Všechno!"
"Tak mě ještě zavez domů ať tam vyhodím školní věci!"