Tak tady máte 9 na desítku si asi budete muset chvilku počkat
17.05.2009 (11:00) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1532×
„Amy kde jsi? Už jsi tu dávno byla být. Edward je naštvaný a pořád se nás ptá, jestli jsme tě neviděli.“ To byl Emmett. Stál před domem a čekal na Rosali. Čekal dlouho. Lii mně asi po 3 hodinách přemluvila, abych šla, já ale nechtěla. Nechala jsem stále sklopenou hlavu.
„Amy, co je? To smrdím jako vlkodlak?“ Zase ten jeho humor. Pomalu jsem zvedla hlavu. Když mně uviděl, nejdřív mu zkameněla tvář pak, ale se zkroutila do mohutného úšklebku. Slyšela jsem Rosali jak si oddechla.
„Byl už mrtvý.“ Řekla pouze na vysvětlenou, ale to už se Emmett řezal smíchy.
„Edwarde, promiň mi za zpoždění. Alice promiň, že jsem tě zklamala.“ Zašeptala jsem volně do vzduchu. Šla jsem dovnitř. Rozhodla jsem se, že se tím nebudu trápit. Byl přece mrtvý. Tohle nemám zapotřebí. Došla jsem k ohromným dveřím na konci chodby, zaťukala a bez vyzvání vyšla. Edward sedě u klavíru a Bella tančila. Zastavila jsem se s otevřenou pusou. Edward hrál nádherně, ale to co dělala Bella. Tomu se tanec říkat nedá, protože to by byla její urážka. Ona netančila, ale pohybovala se ve vzduchu ve změti složitých piruet a otoček. Dostala jsem hroznou chu ť také létat. Zahleděla jsem se na ni. Ona si toho ani nevšimla, ale já jsem tančila s ní. U ní v hlavě. Bylo to tak krásné. Viděla jsem její vzpomínky na doby kdy mněla problém jít po rovné cestě, jak koukala na videa tance a vždy chtěla tančit, a teď se její sen splnil. Byla šťastná a já s ní. Byla jsem, spolu s Bellou, v transu. Ale zdálky jsem slyšela, jak huba utichá.
„Bells, jseš v pořádku?“ Jseš v pořádku, ale to už jsem se přemisťovala do vlastního těla. Když jsem byla v sobě, otočila jsem se na ni.
„Děkuji ti, Bello. Jsi úžasná tanečnice.“
„Amy. Ty jsi byla v Belle. Ale jak to? Vždyť, to přece nejde.“ Až teď jsem si Bellu pořádně prohlédla. Její oči mněly stejnou barvu jako ty moje.
„Edwarde, zajdeme za Carlisem.“Šli jsme chodbou plnou obrazů, minuli jsme Rosalin a Emmettův pokoj. Také Alicin a Jesperův. Ale nikdo si toho nevšímal. Bella unešená z tance. Já zaskočená a Edward v hlubokém zamyšlení. Vešli jsme do Carlisova pokoje. Už nás čekal.
„Vše jsem slyšel, a myslím si, že vím proč to tak je.“ Začal. Překvapeně jsem se na něj podívala. A taky mi to začalo docházet. Vždyť jsme byly obě vytvořeny ve stejnou dobu, ve stejnou vteřinu, stejnou krví. A Belliny oči mněly rudou barvu. Stejnou jako ty moje. To znamená, že také ochutnala stejnou krev ve stejné době. Edward, už to také pochopil, přečetl si to v Carlisových myšlenkách. Teď je na řadě Bella. Nemyslím, že ji to bude vadit. Ale přece jenom.
„Edwarde, Já myslím, že Carlis to Belle vysvětlí, já potřebuji trénovat. Edward kývl hlavou a doprovodil mně do knihovny.
Trénink dopadl dobře. I spoustu dalších tréninků. Edward se ukázal jako docela složitý spoluhráč. Takže jsem zkoušela s Emmettem. Chtěla jsem to utajit, ale oni mi věří. S Emmettem je sranda, protože nejradši mi ukazuje vzpomínky s Rosalií…
Bála jsem se, že Rosalii bude naštvaná. Ale spíš se smála, když jsem ji vyprávěla, co mi Emmett ukazoval.
Seděli jsme spolu v pokoji a připravovali se na zítřejší nákup. Od té doby co jsem napadla toho člověka, se mé oči nezměnily, takže první naše zastávka bude v optice.
„Rosali, chtěla bych si koupit nějaké barvy a plátno. Alice mi sice přivezla stojan, ale já nemám žádné náčiní.“
„Dobře ve Seattlu je obrovské papírnictví určitě ti něco najdeme.“ A usmála se na mně milým úsměvem. Také jsem si úsměv oplatila. A povedlo se mi to, co jsem chtěla.
Rosalii-Ano Amy- Bude tam hodně lidí? - Neboj, pojedeme brzo ráno.
„Rosalii? To hraje Edward, že jo?“
„Myslím, že jo.“
„Můžu si jít zatančit?“
„Utíkej, ale nezapomeň, že musíme jít ještě na lov.“ Rychle jsem utíkala do Edwardova pokoje. Byl tam a vedle Bella tančila. Už jsem věděla, jak Bella tančí. Nemusela jsem do ní vstupovat, abych věděla jak se k ní připojit. Stoupla jsem si vedle ní, počkala na začátek taktu, a začala. Bylo to krásné, ale na Bellu jsem neměla. Nemělo to cenu, pouze bych ji to kazila. Odstoupila jsem a místo toho jsem vstoupila do Edwarda a, to bylo teprve něco. Spolu s ním jsem se proplétala složitými akordy valčíku. Edward si vůbec nevšiml, že jsem v něm. Soustředila jsem se na hru. A už tu nebyl žádný Edward, jen Amy. Melodie se změnila. Bylo to pomalejší a smutnější. Dlouhé tóny naplily dům. Slyšela jsem, jak dole utichl hlas televize.
Všichni poslouchali.Věděla jsem že bez Edwarda bych to nezahrála. Hlavní co mně vedlo byl jeho talent. Ale mněla jsem všechny Edwardovi zkušenosti a hudba proudila z mého nitra. Bylo to přenádherné. Zaslechla jsem, jak někdo vstupuje do pokoje. Bylo mi to jedno. Ale, i když jsem nechtěla, jsem někdy skončit musela. Skladbu, jsem dokončila dlouhými akordy. Pomalu jsem otevřela oči. Přede mnou stála Alice a za ní Lii. Ostatní v domě byli zticha a vstřebávali melodii. Měla jsem neskutečnou radost. Přemístila jsem se do svého těla, vstala a otočila.
„Edwarde, prosím musíš mně naučit hrát na klavír.“
„Amy, ty jsi byla ve mně?“
„Ano.“
„Já o tom ani nevím.“ Řekla nevině. Rozzářila jsem se. HHHuurrááá. Konečně.
„Rosali.“ Oslovila jsem ohromenou Lii.
„Půjdeme na toho medvěda?“
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Amy Cullen 9. díl co teď:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!