Tak tady je sedmý díl. Omlouvám se za zpoždění. Ale přísahám ža v dalších dílech vám to vynahradím. Tahle kapitola je dost krátká, ale hodně důležitá. Prosím pište komentáře a kritiku!
11.05.2009 (16:01) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1513×
Amy:
„Edwarde, já tam musím jet. Víš, že to je důležité, já nedovolím, aby nám ublížili.“ Bylo to tu zase. Hádka. Byli sice u sebe v pokoji, ale já jsem je slyšela, jako kdyby mi to šeptali do ucha. V poslední době se hádali často.
„Lii?“ oslovila jsem svou milovanou kamarádku. Rosali je moc dlouhé, tak jsem to zkrátila. Ale mohla jsem ji tak říkat jen já.
„Proč se Edward s Bellou hádají?“ Nerozuměla jsem tomu.
„Amy, je to dlouhý příběh a já si myslím, že ti ho Edward rád poví sám. A Amy je tu ještě jedna věc. My bychom s Emmettem chtěli něco podniknout. Že jo lásko?“ a tajemně se na mně usmála. Věděla jsem, co bude následovat. Večer samoty.
„ Mohla bys dnes zůstat sama?“ Bylo jasné, že ji pustím. Ale ona se mně přesto zeptala.
„Jasně Lii“ a pokusila jsem se o úsměv. Všimla si toho.
„Mám tu zůstat? My to s Emmettem můžeme odložit.“
„Ne to určitě ne, já budu s Esme. Díky.“
Venku se stmívalo. Končil den. Ne že bych byla smutná, ale jsem. Tak moc mi chybějí. Můj zlatý usměvavý bratr. Hodná maminka. Věčně usměvavý tatínek, ale jsou tu i další. Kamarádka, přátele, které jsme každý den potkávala na chodbě ve škole. Bylo to jak kdyby někdo vyrval kus mého já a nacpal tam jiný, který nesedí. Sice už zažíná srůstat, ale jizvy zůstanou na vždy. Seděla jsem na zápraží a přemýšlela nad svou smůlou. Esme, Alice a Bella šly lovit. Po domě se potloukal Jesper a Edward ale já jsem nevěděla, kde jsou. Když tu se za mnou ozvaly kroky.
„Amy sice ti nemůžu číst myšlenky, ale stačí mi pohled na tebe a vím, že se užíráš smutkem. Mám návrh. Ukážeš mi tvůj úžasný dar.“ Usmála jsem se.
„ Dobře ale ty mi na oplátku vysvětlíš, proč se pořád s Bellou tak hádáte.“ Teď se usmál on. Kývla jsem na něj, aby začal.
Vyprávěl, jak ji Jasper napadl, jak ji opustil, jak žil jak, ji Alice viděla padat, jak chtěl umřít, jestli se to tak dá říct, jak ho zachránila a také se zmínil o podmínce, že se Bella musí přeměnit a přijet ukázat.
Bylo to takové, že mi trvalo pár dlouhých nocí, než jsem všechny emoce vstřebala. Edward to vyprávěl jakoby jen tak, ale já jsem viděla, jako pod tou maskou schovává bolest. Bylo toho tolik, velmi mně to zasáhlo. Edward si to nikdy neodpustí. Chvilku jsme seděli a vstřebávali sílu vyprávění.
„Tak Amy teď je řada na tobě, myslím, že bychom mněli začít trénovat.“
„Dobře Edwarde.“ Kývla jsem šťastně. A začala jsem. Nejdřív jsem si představila, jak se cítí. Plný emocí po dlouhém příběhu. Plný bolesti. Už jsem cítila, známe šimrání těla. Duše se připravovala na pohyb. Už. Jsem v něm.
Amy? -Ano? - Ty mně slyšíš? -Samozřejmě Edwarde-já tě teď ovládám a usmála jsem se Amy budu se tě ptát na nějaké otázky abychom to vše zkusili. Vidíš? -Ano vidím tvýma očima. - Můžeš mi číst myšlenky(nad tím jsem nepřemýšlela ale co zkusila jsem to)-Amy-Co je?-Já slyším tvé myšlenky, teď už vím co hledat- no tak to je super pomyslela jsem si-No to teda je víš jak je to nepříjemné už jsi druhá v rodině. Tak postoupíme dál, zkus číst myšlenky. - Dobře- Soustředila jsem se a ono to přišlou. Už to nebyli jen zamlžené obrázky ale spoustu vzpomínek a teď jsem slyšela, jak přemýšlí, jestli to vyjde. Ale začínal jsem se ztrácet, když to. Už jsem byla ve vlastním těle. Spadla jsem na zem.
„Co je Amy?“ A natáhla ke mně ruku.
„Edwarde, já nečtu pouze myšlenky. Já vidím všechny tvé vzpomínky. A nejen že je vidím. Já u toho i cítím tvoje emoce i fyzický pocit. Třeba když ses dozvěděl, že je Bella mrtvá. Nevěděla jsem, že člověk dokáže být tak smutný. A na Esmeinim ostrovu jste měli pěknou postel.“Řekla jsem šibalsky. On se ale také usmál, ještě aby ne byli to nejhezčí chvilky jeho života.
„Tak proč jsi skončila?“
„Víš já nevím, které myšlenky jsou moje s které tvoje. Ty když čteš, tak víš, které myšlenky jsou toho druhého, ale já nečtu jen v jednu chvíli, já vím v podstatě vše. Já znám všechny tvé znalosti. Je to fakt hustý:“ Nad poslední větou jsem se usmála, takhle jsem mluvila, než jsem se přeměnila.
„Edwarde, zkusíme to znovu, musím se naučit s tělem i hýbat a naplnit celou mysl abych tam byla jen já.“
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Amy Cullen 7.kapitola Síla:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!