Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amy Cullen 6. kapitola Příjezd

08.05.2009 (11:00) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1616×

Amy: Dneska to bude, dnes to začne. Zvládnu to? Neublížím jí? A co když …. To vše ve mně proudilo celou noc. Rosali mně několikrát byla „zkontrolovat“. Vždy jsem nasadila svůj milý úsměv, ale stejně si myslím, že ho prokoukla. Je na mně tak hodná. Cítím z ní starosti. Nevím, jestli to zvládnu. Když v tom jsem zaslechla, jak mi někdo klepe na dveře. Nebylo to tak naléhavé jako u Rosali. Kdo to jo? Pomyslela jsem si. „Dále.“ Dveře se pomalu otevřely a vstoupil Jesper. On byl takový zvláštní, nedokázala pochopit jsem jeho emoce jako kdyby mněl dvoje. Náš dar byl velmi podobný. Snažila jsem se tvářit mile, ale moc mi to nešlo. „Amy, přede mnou nemusíš nic skrývat. Já to chápu“ řekl mi, než jsem stačila cokoliv namítnout, naprosto upřímným hlasem. Věřila jsem mu. „Bella už pochopila jak se chovat, aby co nejvíce zabránila …“ Hledal vhodné slova. „Ona ví, že jseš nová, vše pochopí. Amy je z tebe cítit odhodlání, odvaha. To, čeho se bojíš, je jen šedivá vlna strachu, kterou se nemusíš vůbec trápit.“ Děkovně jsem na něj kývla. S Jasprem je vše fajn nemusím před ním nic skrývat. A vždy mně tak podpoří. A znovu jsem se ponořila do knihy. On potichu odešel. Ze čtení mně vyrušil Rosalin jemný hlas. „Z a chvilku jsou tady“ ano mněla pravdu. Už jsem slyšela kola pneumatik na silnici. Rychle jsem na sebe natáhla krásné šatičky, které jsme vybrali včera s Rosali. A vyšla směrem na chodbu. Vedle mě si stoupla Rosali jako ochranitelská osoba. Pomalu jsem sestupovala ze schodů, dole na mě čekal Jesper, jako fyzický ochránce a já jsem pocítila jak strach a nervozita, které naplnili mé upíří tělo, ustupují. Pak jsme vyšli před dům, všichni si kolem mě ochranitelsky stoupli. Bylo to příjemné ale také zvláštní. Ve všech jsem cítila podivné vzrušení. Jako první jsem zaslechla zvuk přijíždějícího auta. Když v tom vysvitlo slunce. Moje kůže, kterou příjemně lechtalo sluníčko, se netřpytila jako ostatní, ale zářila. Jako zvláštní dým se kolem mého těla vznášel dým stříbrné záře. Všichni na mně udiveně pohlédli. Ne žárlivě jak jsem byla od Rosali zvyklá, ale obdivně. Ale to už přijíždělo na příjezdovou cestu stříbrné Volvo a já věděla, že to už jsou oni. Z auta vystoupil překrásný muž a svou upíří rychlostí otevřel dveře nejkrásnější dívce, kterou, jsem kdy viděla. Obtočil ji ruku kolem pasu a vyšli po cestě směrem k nám. Byla nádherná ne moc velká ani malá. Štíhlá s naprosto rovnými nohami. Obličej jí lemovali mahagonové lokny a její oči mněli stejnou barvu jako ty moje. Udiveně jsem na ni zírala. Kde je ta bolest v krku? Kde je to nutkání po ní skočit? Co se stalo? A byla tu další věc, ta dívka zářila jako já. Bella: Edward mi otevřel dveře od auta. Je vždy tak pozorný. Blaženě jsem se na něj usmála. Ale stejně nervozita, která ve mně hnízdila, od začátku bublala na povrch. Co na to řeknou? Pomalu jsme došli až k nim. To už Alice nevydržela. Prudce vyšla směrem k nám a oba nás pevně objala. Také jsem ji objala. „Bello, Edwarde! Co se stalo? Bello nemačkej mně, bolí to!“ chtěla jsem ji vše říct, ale jako vždy jsem neměla odvahu, tak se slova ujal Edward. „Je to naprosto jednoduché, prostě jsem se neudržel a ve chvíli vzrušení jsem Bellu přeměnil v tuto překrásnou upírku. Bylo to překvapení. Alice to věděla, ale nesměla to nikomu říct.“ Když tu se ozval známý hurónský smích. Emmett se neudržel. To jsme čekali. Ještě že se nemohu červenat. Všimla jsem si i nepatrného úsměvu u té nové dívky, která stála Rosali po boku. Jakl se ji podařilo získat Rosali? Když to už se k nám vrhla Esme. „Děti moje, tak ráda vás vidím. Moc ti to Bello sluší.“ „Teď je na čase aby, jste se přivítali s novou členkou rodiny.“ Vmísila se nám do toho Alice. A vedla nás k Rosali. Pečlivěji jsem si tu novou prohlédla. Nebyla to kočka, jako Rosali, na první pohled, ale když jsem si ji prohlédla, zjistila jsem, že je nádherná. Vlasy nepopsatelné barvy. Obličej s jemnými, ale výraznými rysy. Oblečena do módních šatiček. „Bello, Edwarde to je Amy. Amy to je Edwart a Bella.“ Všichni jsme tam stáli úplně zmateně. Proč byl zmaten Edward a Amy nevím ale ta dívka měla úplně stejnou barvu očí jako já. Edward: Natáhl jsem ruku k naší nové člence rodiny. Tak to je ona? S úžasnou schopností, kterou budu moct rozvíjet. Když v tom mně něco zarazilo. Nemohl jsem ji číst myšlenky. Nebylo to jako u Belly. Tam to prostě nešlo. Tady to spíše bylo jako bych nemohl nic najít. Byl jsem velmi zaražený. To přece není možné! Amy se na nás zářivě usmála. Zdálo se, že není vůbec nervózní, chovala se tak přirozeně. Vítr ji rozevlál vlasy, a vycházela z ní podivná záře. „Jsem moc rád Amy, že tě poznávám, Alice mi o tobě moc vyprávěla, ale vše to chci slyšet od tebe.“ „ Já tě taky moc ráda poznávám, Edwarde. Moc jsem se na vás těšila. Je velmi zvláštní číst ostatním duše. Moc se těším, až zjistím, co si myslí lidé kolem mě.“ To jsem nepochopil, jak slyšet myšlenky lidí kolem sebe to je snad má schopnost. Myslím, že si toho všimla. „Alice ti neřekla můj dar?“ zeptala se udiveně. To znamená, že už poznala členy rodiny. „Umím se vtělovat do jiných lidí, cítím jejich pocity, strach. Slyším jejich přání a myšlenky. Také si myslím, že bych uměla s člověkem manipulovat.“ Zamyšleně se usmála. „Ale to jsem ještě nezkoušela.“ „Hele vy, nechcete už jít dovnitř. Amy je celá natěšená až ji vše naučíš. Ale my jsme tu taky.“ozval se Emmett. Amy: Edward s Bellou nám vše vyprávěli. Moc si to užili, potápěli se, výletovali po ostrově… Prostě byli šťastni. Po vyprávění jsme zjistili že, jsme s Bellou byly kousnuty ve stejnou dobu. Do Belly jsem se nemohla dostat, ale její pocity z ní vyzařovali mnohem víc než z kohokoliv jiného. Musela jsem se před Edwardem párkrát „přemístit“. Rosali celou dobu zůstala v postraní a pozorovala mně. Byla z ní cítit lítost. Všechna její práce přišla na zmar. Byly jsme zrovna v půli rozhovoru, když se zvedla. „Musím jít na lov, dnes jsem to ho moc nenalovila.“ Omluvně se usmála a odešla. Vyběhla jsem za ni do temné noci. „Rosali počkej, tohle není, jak myslíš. Jsem moc šťastná. Ale to neznamená, že jsem ta tebe zapomněla. Myslela jsem, že nejseš tak vztahovačná. Víš, jak moc tě mám ráda. Počkej!!“

Shrnutí

Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Amy Cullen 6. kapitola Příjezd: