Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Amy Cullen 2. kapitola Bolest

21


tak tady máte 2. díl tak si užijte a pište komentíky díky

Do nemocnice jsem si nechala poslat notebook a taky jsem si zařídila docela slušný připojení. Bolest nebyla nijak strašná, jenom se mi špatně dýchalo, takže jsem jezdila na vozíku, abych se moc nezadýchala. Po snídani či případný vizitě jsem se jela kouknout na Alexe (jeho stav se nelepšil ale ani nehoršil). Tam jsem se většinou dospala. Na oběd už jsem jela zase do svého pokoje, kde jsem do večera brouzdala po internetu a poslouchala hudbu a pak přišel večer. Jakmile jsem nic nedělala tak se mě začala zmocňovat bolest. To jsem pak jen seděla a trápila se. Bála jsem se večera stejně, jako jsem se bála, že Alex umře. Bylo to hrozné.

Dny pomalu ubíhaly a já jsem se začala nudit. Koupila jsem si foťák a fotila jsem, protože focení mě vždy bavilo, také jsem se dohodla s jednou milou setrou která mi zajistila členství v knihovně a cestou do práce mi půjčovala knihy, které jsem si vybrala na internetu. My jsme totiž dojeli docela daleko, takže nás léčili na poliklinice v malém městečku Forks. Pan doktor Cullen se jevil jako skvělý doktor, byl velmi mladý, ale přitom měl mraky zkušeností a i když, ne každé vyšetření bylo příjemné, jakmile tam byl on bylo to hned lepší. Někdy ho také přišli navštívit členové jeho rodiny. Z dívek se mi nejvíce líbila ta, která měla krátké rozevláté hnědé vlasy a chlapec který chodil často s ní.

Za 2 dny:

Dneska je špatný den. Alexovi se přitížilo a mně se nedýchalo taky jen tak lehce. Pan doktor mi k němu zakázal jít a já jsem se užírala starostmi. Kolem poledne přišla sestřička, která mi nesla léky. Teď jsou 4 hodiny odpoledne a pořád nic žádné zprávy …. nic. Když, najednou slyším, jak někdo otvírá dveře

„Ahoj Kelly“ řekl pan doktor zmučeným hlasem.

„Co se děje?“ vypálila jsem na něj prudce otázku.

„ Víš, Alex to dneska vzdal. Umřel“ Vytřeštila jsem oči, to mi nesmí udělat.

„ Ne to není pravda, musíme jít za ním „ Rychle jsem vstala, udělala jsem krok k vozíčku, ale o něco jsem zakopla. Dopadla jsem bolestivě na hrudník. Když v tom jsem se začala dusit. Otočila jsem se na doktora a on mě okamžitě zvedal ledovými pažemi a položil na postel.

„Co se stalo?“ Promluvila jsem sípavým hlasem a on mi mezitím vytáhl tričko a začal mi prohmatávat žebra.

„Au“ zaječela jsem

„Zlomilo se ti poraněné žebro a propíchlo plíci“

„Prosím pomozte mi. Já vím, že to zvládnete“ On se na mě kouknul ustaraným pohledem.

„Můžu ti pomoct, ale musela bys celý život odstěhovat se změnit jméno Ano?“

„ Ano„ to už jsem lapala po dechu celý náš rozhovor proběhl bleskově, ale v mích plicích rychle docházel vzduch, ale nadechování nepomohlo.

„Ano souhlasím se vším, stejně by to tak bylo“ a vrhla jsem po něm prosebný a nešťastný pohled.

„Rychle“ a to už jsem se vážně dusila.

„Dobře“ nejdříve vytáhl ze skříně lahvičku s nápisem morfium, které mi za chvilku píchl do žil. Teď píchl jehlu do sebe a nasál čirou tekutinu, pak mi jí píchl do srdce a mě se začal zmocňovat oheň. Sklonil se mi ke krku, jako kdyby mě chtěl líbat, ale místo toho se mě zmocnila nepopsatelná, strašná, neskutečná bolest. Bylo to strašné. Bolest užírala každý milimetr mého těla a já cítila, jak se přeměňuje, jako kdyby pak nakonec studil. Bylo to prostě strašné a nejhorší na tom je to, že se nemůžu ani hnout ani otevřít pusu pro vykřiknutí a pomoc. Chtěla jsem umřít hrozně moc jestli tohle bylo pekl. Bolest stále postupovala nohy spíše kotníky už neboleli jen jsem s nimi nemohla ani hnout, ale cítila jsem zlepšení v jednom ohledu začínala jsem slyšet hlasy a zvuky věcí kolem sebe. Mohla jsem poslouchat tikání hodin a tak měřit čas. Teď si myslím, že už uběhli 2 dny od onoho zážitku a bolest pomalu ustupovala a já jsem cítila úlevu, ale v jednom místě to bylo horší. Moje srdce. Moje srdce svádělo boj o přežití před tou hroznou látkou kolem sebe. A taky strach kde se probudím, a co se semnou stalo prostě a jednoduše jsem byla naplněna strachem a bolestí.

 

Po nějakém čase nevím jak dlouhém mohla to být hodina 2 hodiny týden nebo rok jsem ucítila že bolest ustupuje snažila jsem se zaslechnout něco , cokoliv ale nic nepřicházelo.

Bolest ustoupila. Cítím své tělo své ruce a nohy ale je nové je krásné . Z dálky se ozval ten známí sametoví hlas :

„Slyšíš mě, Kelly? Jestli ano stiskni mi ruku“ a něco příjemně hřejivého se dotklo mé ruky tak jsem ji nepatrně stiskla. A ozval se další jemný hlas jako zvonkohra

„Vítej u nás Amy“

 

SHRNUTI

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Amy Cullen 2. kapitola Bolest:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!