Nakonec jsem se překonala a skoro po roce přidávám tolik vytouženou kapitolu. Psala jsem ji asi natřikrát, ale není moc dlouhá. Pořád jsem čekala na nějaký zvrat, ale pak se rozhodla, že to nebudu zbytečně urychlovat. Taky tady to máte. Tahle kapitola je o prvním dnu Amy ve škole. Moc prosím o komentáře. :)
04.09.2010 (10:15) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1308×
„Já si to ale nemyslím.“ V hlavě mi začala hučet krev a já se začala zaměřovat na holé hrdlo učitelky. Její vůně nebyla špatná, určitě lepší než smrdutí jeleni. A nikdo by mi nenadával, nikdo ji tu neměl rád…
„Slečno Cullenová, co si to dovolujete mi odporovat?!“ To byla okamžitá reakce učitelky.
„Já Vám neodporuju, jen říkám pravdu, je to tak těžké pochopit?! Nesouhlasím s Vámi, protože na tuhle látku dělám vlastní práci a výzkum. V učebnici jsou zastaralé informace, a jak všichni tady vědí, tohle není Váš obor, takže mi to nemůžete vyvrátit!“ Ani jsem nepostřehla, že si stoupám. Ruce jsem měla zatnuté v pěsti a sukni vyhrnutou. Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. Ta trocha, co v těle mám, už tam moc dlouho nebude…
„A ven! Tohle nehodlám poslouchat,“ zařvala na mě, tváře rudé, i přes dvou centimetrovou vrstvu růžového make-upu. Do prdele… Nadechla jsem se a velmi pomalým krokem vyšla ven. Byla jsem tam první den, seděla jsem vedle toho voňavého kluka s velkýma očima. A možná mě vyhodí… Vyšla jsem ven a opatrně za sebou zaklapla dveře. Studený vzduch na chodbě mě zklidnil a já si to mohla v klidu promyslet. Zády jsem se opřela o studenou zeď a zhluboka se nadechla. Zlost rychle přešla v lítost. Jsem tu první den a už to kazím, jako vždy… Zhluboka jsem nasála vzduch, jako bych chtěla cítit každý pach studenta, učitele, zaměstnance této školy. Ono jich tam zas nebylo tolik. Představila jsem si třídu přede mnou, kde asi stojí učitelka. Trvalo mi to chvilku, pak jsem do ní „vklouzla“. Nenápadně, jen jsme si prohlížela její život. Tělo na chodbě stálo a oddechovalo, myslím, že bych byla i schopná někoho pozdravit. Učitelka byla stále velmi rozčarovaná, ale uvědomovala si mojí pravdu, spokojeně jsem se usmála. Pak jsem si všimla několika pohledů na mě, teda na ní. To jsem asi trochu přehnala. Uklidila jsem se hlouběji a prohlížela si, co vlastně ví, co vlastně učí. Hmm… matikářka a fyzička. Co sakra dělá u biologie? Jak jsem se dostávala hlouběji a hlouběji, všímala jsem si prohnilého vedení školy. Nedostatek učitelů a naprostá neochota nabírání nových. Povzdechla jsem si, ona za to ani nemohla. Byla zatrpklá, po dlouhých hodinách, které ji nic neříkaly a nepřátelských pohledů dětí. Vždy chtěla dítě a nikdy to nešlo, proto šla učit a teď má tohle. Při tom jí ke štěstí stačila kapka, kapička zdvořilosti. Tak jo. Vrátila jsem se zpět do svého těla a zhluboka jsem se nadechla. Jde se urovnávat pokažené. Pomalu jsem zaklepala na dveře.
„Paní učitelko,“ začala jsem opatrně, celá třída se na mě otočila.
„Mohla bych se už vrátit do třídy? Přemýšlel jsem na svých slovech a souhlasím s vámi, že jsem byla přehnaná a neuctivá. Tím se Vám omlouvám,“ řekla jsem zřetelně, ale kajícně. Mezi pohledy, které se na mě otáčely, ukazovaly spoustu. Výsměch, pohrdání, ale i úcta. No lepší mít nepřátele mezi spolužáky, než mezi učiteli. Aspoň mi budou smrdět, pomyslela jsem si s úsměvem. Učitelka byla mírně v rozpacích.
„Jistě, že si můžete sednout, slečno Cullenová,“ řekla mírně rozklepaným hlasem. Zatím, co jsem šla k místu, rychle jsem prohlédla situaci, ale opravdu vypadla, že jsem ji mile překvapila. Během pokračování vyučování, jsem se snažila být nenápadná. Alespoň v rámci možností. S doprovodem několika pohledů jsem šla na oběd. Po cestě jsem narazila na Bellu, která se ke mně ráda přidala. Věděla jsem, že nesnáší být středem pozornosti. Já jsem ji bohužel nepoznala, jako člověka, ale jako upír je opravdu nádherná. Má takovou tu nádhernou dívčí, přirozenou krásnu, nebylo divu, že ji většina chlapeckého osazenstva svlékala pohledem. Když to k nám zezadu přišel Edward, objal ji kolem pasu a vášnivě ji políbil. Kolik pohledů se sklonilo k zemi! Já už jsem se jen smála. Edward s Bellou takoví prostě byli. Vášnivý a nespoutaní, ani se jim nedivím, po tom čím si prošli. Nejdřív James, potom zabiják Aro… Sakra, Aro, na toho už jsem si zakázala myslet. No nic. Ve dveřích jídelny jsem se na okamžik zastavila a hledala Jeho. Našla jsem ho okamžitě. Pokukoval po mně. Jemně jsem se usmála a sklonila hlavu, až pozdě mi došlo, že už mi tváře nerudnou. Když jsem stála ve frontě, snažila jsem se do něj dostat, ale nějak jsem ho nemohla zaměřit. Jako kdybych se nemohla trefit. To se mi ještě nestalo. Mírně rozčarovaná jsem se šla posadit ke stolu. Edward po mně hodil ustaraný pohled. Všiml si mého zájmu a mého problému. Trochu pokrčil obočí, ale to už jsem byla v něm.
- Mám stejný problém - dunělo v jeho hlavě poněkud matně.
- To se mi stalo jedině u Belly - dodal.
- Dobře - ozvala jsem se a rychle se vrátila. Nastal totiž osudný okamžik, do dveří vešla Rosalie. Bylo to, jako by se v jídelně někdo vypnul zvuk. Všechny pohledy se otočily na ni. Byla pravda, že mě taky pořád okouzlovala, jestli se to tak dá říct… Ona se však naprosto vznešeně, nerušeně se usmála na Emmetta a dál s ním pokračovala v tiché řeči, jako kdyby ji nikdo nerušil. Jo já už se jen smála. Znova. Pak jsem si všimla, jak se na mě neznámí okouzleně kouká. Měla jsem se prostě dobře. Bohužel ne na dlouho…
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Amy Cullen 17. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!