16.díl. Nestane se toho mnoho, ale už se to začíná pomalu rozjíždět. Doufám, že se vám to bude líbit. Prosím piště kritiku! Dík Enely.
10.06.2009 (08:30) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1576×
Zabydleli jsme se celkem rychle. Včera nám přišli přebarvit garáž, takže je to tu s Emmettem hned snesitelnější. S Esme a Alicí chodíme často na lov a většinou si dost ochutnám. A zítra … zítra jdeme do školy. Já jsem si naproti od ostatních ještě nezvykla na svou upírskos a jsem velmi nervózní. Alice mi pořád říká, že to bude v pořádku (její oblíbené starodávné slovo), ale já si tak jistá nejsem.
„Alice, kam to ještě jdeš?“ Procházeli jsme se s Alicí a Jesprem po nákupním středisku. Jesper nám chudák dělal věšák, ale já i on jsme si trénovali naši výdrž. Já jsem se soustředila na krásné oblečení kolem mě. Asi jsme to s Alicí trochu přehnaly, ale skvěle jsme se odreagovaly. Měla jsem asi pět nebo šest párů nových bot, asi troje šaty, nějaké ty džíny (které jsme s Alicí vybírali v nejdražším butiku, který tam našla) a spoustu trik, šátků, náušnic a jiných doplňků. Nemůžu říct, že by mně to nebavilo, moc jsem si to užila, ale ty peníze nebyly moje.
„Nutně potřebuješ sluneční brýle, vždyť žádné nemáš.“ Pak se zamračila.
„ A já taky. Jespere, pojďte.“ A pokračovali jsme. Bylo to nekonečné. Oblečení je mnoho, ale každý má svůj styl. Alice elegantně holčičí, Rosalii elegantní dámský a já retro, ale ne to umělé dětských sponek a lízátek, ale jemné střihy, krajky a barvy. Brzo jsem vybrala nejlepší kusy.
V kufru se mačkaly tašky. Já jsem seděla na zadním sedadle spolu s věcmi do školy. Měla jsem úžasnou brašnu na tělocvik i skvělý batoh. Alice šla do kabelek a Jesper si zašel do sportu. Vypadalo to, že spal. Věděla jsem, že to je nesmysl, ale stejně by to slyšel.
„Alice, mluvila jsi v poslední době s Rosalií?“
„No trošku.“ Odpověděla vyhýbavě.
„Nechci vyzvídat, ale víš jak to je. Mě moc chybí a pro všechny je nepříjemné to její povrchní chování. To už byla tak v pohodě. Neříkala něco o mě?“
„Nic konkrétního, ale vždy když narazí na nějakou zmínku o tobě, nebo o tom co jste dělali spolu je smutná. Má to v očích. Myslím, že jí taky chybíš, ale ona to na sobě nedá znát.“
„Víš Alice, já už zdaleka nemám takovou odvahu jako na začátku. Teď už vím jaká je.“
„Amy, jestli to neuděláš takhle, uděláš to jinak, ale ty to nějak vymyslíš, věřím tomu.“ A povzbudivě se na mně usmála.
Po návratu jsem nanosila všechny své nové věci ke mně nahoru. A tvořila na další den. Vybrala jsem volné světlé splývavé džíny, které neobepínají postavu, k nim žluté tílko s krajkou a kytičkami a fialkovou mikinu. Batoh byl ve staré růžové a boty staré rozdrbané fialové tenisky. Dohromady to dávalo úžasný model. Pak jsem se převlékla do tlustých, měkkých tepláků a růžového dlouhého tílka. Do kapsy jsem vložila krabičku ze zlatnictví a v ní jsem skrývala tajemství, které se mi podařilo schovat i před Alicí. Věděla jsem, že pojedeme nakupovat. Nechala jsem si v nejlepším zlatnictví, udělat dvě stříbrné půlky srdíčka. Na jedné bylo napsané For, tu dám Rosalii a na druhé ever ta bude moje. Když se půlky spojily, vzniklo krásné srdíčko. Navždy má přece jenom pro nás jiný význam než pro lidi… Sedla jsem si ke stolu, vybrala své nejoblíbenější pero a napsala dopis.
Rosalii,
Moc mě mrzí, co se stalo ve Voltuře. Vím, že jsi mi to říkala, vím to. Také tě k ničemu nenutím.
Ale moc mi chybíš, hrozně moc. A nemyslím si, že to je jen na mé straně.
Hrozně bych si přála, abys byla se mnou. Alici i Esme mám je moc
ráda, ale oni jsou jako sestra a matka, ty jsi jako přítelkyně.
Připravila jsem si malý dáreček. Jestli mi ho dáš zpátky, chápu to.
Tvoje Andy.
Přehnula jsem ho, vložila do obálky, do které jsem strčila i srdíčko. Zalepila jsem ji, a sešla dolů po schodech. Šla jsem potichu, ale byla s Emmettem dole. Vkradla jsem se do jejího pokoje a dopis položila na odhozený svetřík. Potichu jsem za sebou zavřela a pak jsem se vydala do kuchyně, zopakovat si věci na zítřek.
Já s Alicí a Jesprem budeme chodit do prvního ročníku. Bella s Edwardem do druhého a Rosalii s Emmettem do třetího. Doufám, že budu mít lepší paměť. Se školou jsem neměla problém, ale často jsem zapomínala. Zapsala jsem na dějiny, jazyk, biologii, přednes tělocvik povinně a zdravovědu z doporučení. Sešity učebnice a penál jsem měla připravené.
„Dobře Carlisi, jdu ještě poslouchat. Zrcadlo je skvělé.“ A zářivě jsem se usmála na Esme. Všimla jsem si zvědavého pohledu Alice. Nikoho jsem do svého pokoje nepustila, to jsem si schovávala pro Rosalii.
„Ne, ne Amy. Půjdeme lovit.“ Řekla rozhodně Alice. Byla jsem ráda.
„Mládeži, pojďte už.“ Zvuk Esmenina hlasu se nesl celým domem. Popadla jsem batoh. Ve výstřihu se mi třpytilo, stříbrná půlka srdce. Vysoko ve vlasech jsem měla rozcuchaný drdol a cítila jsem se dobře. Seběhla jsem po všech těch schodech. A vyběhla ven. Rozhlédla jsem se po ostatních. V koutku oka se něco zalesklo. Otočila jsem se po světle. Na Rosalině hrudě se třpytilo něco stříbrného. Po tváři se mi rozlil široký úsměv. Podívala jsem se na ní. Ona měla ve tváři stejný. Rozběhla jsem k ní a skočila jí do náruče. Ona mě vřela, objala.
„Rosalii tak moc jsi mi chyběla.“
„Ty mě taky Amy.“
Pevně jsme se drželi za ruce. Rosalii mě zatáhla do jejího krásného auta. Emmett mněl nějaké poznámky, že ho podvádí. Pak jsem, ale spatřila tu šedou budovu. Po chodníku se procházeli studenti a já jsem začala být nervózní. Když jsem vystupovala z auta, zaplavila mně vlna pohody. Rozhlédla jsem se kolem.
„Díky Jespere. Zašeptala jsem, ale věděla jsem, že mě uslyší. Vyrazili, jsem do kanceláře. Tam se na nás usmála starší paní. Rozdala nám mapy a rozvrhy a vypustila nás do budovy. První hodiny jsem měla biologii. Pozdravila jsem ostatní a vydala se do učebny. Otevřela jsem dveře. Zavála mě vůně krve. Zvedla jsem hlavu a prohlédla si spolužáky. Pomalu jsem si je prohlížela. Většina vypadala příjemně, ale byla tam i parta nafoukaných holek. Pak jsem se zastavila na jednom klukovi a zastavil se mi dech.
„Dobrý den.“ Řekla jsem rozklepaně a vyrazila na jediné volné místo v učebně. Vedle něj.
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Amy Cullen 16.kapitola Závan štěstí:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!